Léčba hypertenze u obezity


Hypertensi on therapy in obese pati ents

Inter‑relati onship between hypertensi on and obesity is very well known altho ugh the actu al gro unds for this linkage are not cle ar. There is growing evidence to support the role of incre ased sympathetic nervo us system activity and involvement of the RAAS in aeti ology of hypertensi on in obese pati ents. Visceral obesity is the type of obesity we sho uld focus on in clinical practice. Tre atment of hypertensi on sho uld start with the tre atment of obesity aiming at body weight reducti on and changes to the lifestyle. Where indicated, lifestyle changes co uld, or even sho uld, be supported with an anti‑obesity agent. Positive effect of lifestyle management as well as anti‑obesity agents on blo od pressure reducti on in obese pati ents has been established. Unfortunately, informati on abo ut pharmacological management of hypertensi on in obese pati ents and its long‑term effects in particular, is lacking. Therefore, when antihypertensives are prescribed, general recommendati ons for high blo od pressure management and preventi on of cardi ovascular dise ases sho uld be followed, taking into acco unt the so far known details of pathophysi ological relati onship between high blo od pressure and obesity.

Key words:
hypertensi on –  obesity –  visceral fat –  metabolic syndrome


Autoři: M. So uček
Působiště autorů: II. interní klinika Lékařské fakulty MU a FN u sv. Anny Brno, přednosta prof. MU Dr. Miroslav So uček, CSc.
Vyšlo v časopise: Vnitř Lék 2009; 55(Suppl 1)(Supplementum 1): 13-18

Souhrn

Vzájemný vztah mezi hypertenzí a obezito u je velmi dobře znám, ale vlastní příčina tohoto vztahu není úplně jasná. Je stále více důkazů, že důležito u roli v eti ologii hypertenze u obezity hraje zvýšená aktivita sympatiku a aktivita RAAS. Základním typem obezity, na který bychom se měli zaměřit v praxi, je obezita viscerálního typu. Léčba hypertenze by měla začít léčbo u obezity se snaho u o snížení tělesné hmotnosti a změny životního stylu. Ve vhodných případech je možné, ne‑li potřebné, podpořit režimové postupy ordinací léků ze skupiny tzv. anti obezitik. Je prokázán příznivý vliv režimové léčby i anti obezitik na snížení zvýšeného krevního tlaku u obézních paci entů. Bohužel máme zatím málo informací o farmakologické léčbě hypertenze u obézních jedinců a především o jejím dlo uhodobém efektu. Při ordinaci antihypertenziv vycházíme proto z obecných doporučení pro léčbu vysokého krevního tlaku a prevenci kardi ovaskulárních chorob s přihlédnutím k dosud známým patofyzi ologickým vztahům mezi krevním tlakem a obezito u.

Klíčová slova:
hypertenze –  obezita –  viscerální tuk –  metabolický syndrom

Úvod

Hypertenze a obezita jsou závažným zdravotním problémem. Jak hypertenze, tak obezita výrazně přispívají ke vzniku a rozvoji aterosklerózy, a tím kardi ovaskulárních onemocnění. Významný je i vztah k vzniku a rozvoji di abetes mellitus 2. typu a ně­kte­rým dalším onemocněním. Výskyt nadváhy a obezity se v posledním desetiletí dramaticky zvýšil. Udává se, že např. v USA má nadváhu 65 % dospělých a obezitu 31 % dospělých. V so uladu s tím je dokumentováno v USA zvýšení výskytu celé řady chronických onemocnění, a to nejen kardi ovaskulárních [1]. Nepřekvapí, že i výskyt hypertenze se v posledním desetiletí v USA zvýšil na 29 % při definici TK ≥ 140/ 90 mm Hg [2]. Česká republika patří mezi země s nejvyšším výskytem obezity v Evropě a taktéž prevalence hypertenze je zde vysoká. Prevalenci hypertenze u dospělých do 65 let věku v naší populaci uvádí Cífková et al k roku 2001 pro muže 45,6 % a pro ženy 33,0 % [3]. S nadváho u často korelující metabolický syndrom se podle studi e MONIKA (2002) u českých dospělých ve věku 25– 64 let vyskytuje u 24,4 % žen a u 32 % mužů [4]. Co se týče samotné nadváhy a obezity dle studi e Kunešové et al (2005) se pro naši populaci uvádí vyšší než normální hmotnost (měřeno BMI 25,0 a výše) u 52 % a obezita u 17 % dospělých bez rozdílu pohlaví (obr. 1) [5]. Prevalence výskytu obezity přitom mezi lety 2001 a 2005 sto upla o 3 %. Zajímavá jso u i data o výskytu různých chorob včetně hypertenze v závislosti na BMI ve zko umaném vzorku (obr. 2) [5].

Rozdělení dospělé populace v ČR dle BMI [5].
Obr. 1. Rozdělení dospělé populace v ČR dle BMI [5].

Zastoupení vybraných chorob v dospělé populaci v ČR dle BMI [5].
Obr. 2. Zastoupení vybraných chorob v dospělé populaci v ČR dle BMI [5].

Je známo, že obezita může vést k hypertenzi. Platí, že čím vyšší je tělesná hmotnost, tím vyšší je pravděpodobnost vzniku hypertenze v příštích letech [6]. Na druhé straně nedávná studi e Alemanova ukázala, že rodinná anamnéza esenci ální hypertenze u štíhlých jedinců dobře predikuje vzestup tělesné hmotnosti v budo ucnosti –  tedy hypertenze může být příčino u obezity [7]. Není tedy možné označit jednu složku za příčinu a druho u za následek. Shrneme‑li dostupná data, většina obézních paci entů má hypertenzi nebo ji dostane během života a naopak téměř každý hypertonik má buď nadváhu či obezitu, nebo alespoň vyšší kumulaci viscerálního tuku. (Např. v obsáhlém vzorku hypertoniků ve Framingham He art Study mělo nadváhu nebo obezitu asi 75 % hypertenzních mužů a 65 % hypertenzních žen [8]). So učasně z epidemi ologických studi í vyplývá, že pro vyšší obvod pasu a dyslipidemii, které patří k základním charakteristikám tzv. metabolického syndromu neboli syndromu inzulinové rezistence, není již vztah k hypertenzi tak jasný [9].

V mnoha studi ích bylo prokázáno, že obezita centrálního typu, tj. nadbytek tukové tkáně v břišní dutině, je mnohem více spojena se zvýšením krevního tlaku a s kardi ometabolickým rizikem než obezita nespecifikovaná [10,11]. Obézní jedinci se zvýšeným podílem viscerálního tuku mají přítomny rizikové faktory tzv. metabolického syndromu, který úzce so uvisí s výskytem koronárních onemocnění. Kumulace viscerálního tuku je dokonce považována za základní známku tohoto syndromu, byť v posledním období se objevují údaje i o důležité patofyzi ologické roli tuku ektopického [12]. Pro praxi lze pak doporučit pro sledování vývoje obezity měření obvodu břicha jako ukazatele obezity centrální, tedy nejenom užití výpočtu BMI založeného na výšce a tělesné hmotnosti.

Nefarmakologická léčba u obézního hypertonika

Základní režimová opatření odpovídají obecným zásadám prevence kardiovaskulárních onemocnění. Patří sem především:

  • pravidelná životospráva s respektováním cirkadi ánního rytmu a prevence psychického stresu
  • raci onální, vyvážená a pravidelná střídmá strava; prevence příjmu živočišných tuků a restrikce příjmu solí
  • dostatečná pohybová aktivita
  • prevence konzumace alkoholu
  • zanechání ko uření

Pokles hmotnosti

Pokles hmotnosti je považován za nejúčinnější nefarmakologicko u léčbu hypertenze u obézních jedinců [13]. Již nevelký pokles hmotnosti (o 5– 10 %) je spojen se signifikantním poklesem krevního tlaku a redukcí dalších zdravotních rizik spojených s obezito u [14]. Uvádí se, že pokles tělesné hmotnosti o 1 kg je doprovázen poklesem TK systolického o 2 mm Hg a di astolického o 1 mm Hg [15]. Toto však neplatí pa ušálně –  jso u obézní jedinci, u kterých pokles váhy nevede k ovlivnění krevního tlaku, a naopak obézní jedinci s velmi výrazným efektem na pokles TK při snížení tělesné hmotnosti. Proč tomu tak je, není přesně známo. Zajímavý je údaj, že u jedinců bez efektu na pokles TK není snížena hladina noradrenalinu [16]. Velmi pravděpodobná je so uvislost s ovlivněním sympatické aktivity [17]. Důležitý praktický poznatek je, že pokles TK byl spojen především s úbytkem viscerálního tuku [11].

Máme bohužel málo informací o dlo uhodobém prospěchu poklesu váhy u obézních hypertoniků. The Swedish Obesity Study zjistila, že u paci entů s přetrvávajícím poklesem váhy o 16 % i po 4 letech sledování se TK vrátil k výchozím hodnotám [18]. Naopak The Tri al of Hypertensi on Preventi on study ukázala, že výskyt hypertenze byl signifikantně nižší ve skupině s přechodným poklesem hmotnosti ve srovnání s kontrolní skupino u i po 7 letech sledování [13]. Zatím není jasné, proč jso u takové rozdíly mezi relevantními studi emi. Důvodem může být, že ve většině studi í nebyla zajištěna stabilita váhy před a po poklesu hmotnosti nebo že ně­kte­ré studi e zahrnovaly jako so učást opatření k poklesu hmotnosti fyzicko u aktivitu a jiné ji nezohledňovaly. Měly by tedy být provedeny dlo uhodobé studi e, které by tyto rozpory řešily, měly jasně definovaná kritéri a a určily by také, zda pokles tělesné hmotnosti má vliv na morbiditu a mortalitu hypertenzních jedinců.

Pravidelná fyzická aktivita

Výskyt hypertenze je vyšší u obézních jedinců se sedavým způsobem života a nižší fyzicko u zátěží. Fyzicky aktivní jedinci mají ve srovnání s jedinci s nízko u fyzicko u aktivito u nižší výskyt a riziko rozvoje hypertenze [19,20]. Z provedených studi í se odvozuje, že pravidelné cvičení snižuje u hypertoniků systolický a di astolický krevní tlak o asi 10, respektive 7 mm Hg [21]. Pravidelná fyzická aktivita je proto u obézních jedinců se zvýšeným krevním tlakem rozhodně doporučována. V dalším zko umání bude třeba zohlednit to, že většina dosavadních studi í vychází primárně z poklesu celkové tělesné hmotnosti a jejího vlivu na TK a nezohledňuje typ obezity.

Snížení příjmu soli

Snížení příjmu soli vede ke snížení TK u obézních jedinců [14]. Zajímavý údaj je ze studi e provedené u obézních postmenopa uzálních žen. Ve skupině, kde do spektra provedených opatření ke snížení TK patřilo středně velké snížení příjmu soli, byl významně vyšší pokles TK (systolický o 16 mm Hg). Toto snížení krevního tlaku bylo 4krát větší než ve skupině po uze s pravidelným cvičením [22]. Není ovšem známo, zda obézní hypertonici mají odpověď na snížení příjmu soli větší než ne obézní jedinci.

Aditivní efekt nefarmakologických opatření

Otázko u na závěr nefarmakologické terapi e je, zda účinek jednotlivých složek nefarmakologické terapi e je aditivní. Většina studi í předpokládá, že pravidelné cvičení a snížení hmotnosti mají podobný vliv na pokles tlaku a společně působí větší pokles TK než jednotlivě [23]. Existují ovšem jiné studi e, které sledovaly kombinovaný vliv změn životního stylu a nedošlo zde k výraznějšímu poklesu ve srovnání s jednotlivými intervencemi [24].

Farmakologická léčba u obézního hypertonika

Antiobezitika a pokles krevního tlaku

V současné době máme u nás k dispozici sibutramin a orlistat.

Sibutramin je jediným dostupným zástupcem centrálně působících látek. Má du ální působení, příznivě ovlivňuje subjektivní pocit sytosti a so učasně brání snížení výdeje energi e při omezeném příjmu potravy. U sibutraminu je popisován efekt na snížení zvýšeného krevního tlaku u hypertoniků při delším užívání. Paradoxní přitom je, že jde o lék s evidentní sympatikotonicko u aktivito u. So udí se, že stimulační účinek na periferní sympatický nervový sy­stém je zmírňován centrálním efektem podobným klonidinu. Pokles krevního tlaku u hypertoniků prokázala např. studi e S.A.T. provedená v ordinacích praktických lékařů [25]. Ve skupině celkem 362 randomizovaných paci entů na sibutraminu 15 mg a placebu došlo po roce léčby k významnému poklesu tělesné hmotnosti v sibutraminové větvi. Přitom v aktivní větvi byl u hypertoniků signifikantně zlepšen jejich krevní tlak a u normotoniků zůstal TK prakticky nezměněn. Nepochybně lze uzavřít, že u nemocných v léčbě sibutraminem převažuje stran ovlivnění TK jeho pozitivní efekt na pokles hmotnosti a nové naladění tukové tkáně nad jeho sympatikotoni í.

Další v České republice dostupno u látko u je orlistat. Tato látka působí po uze ve střevě, nevstřebává se, a nemá tedy žádný sy­stémový účinek. I zde ovšem dochází u léčených obézních hypertoniků k určitému poklesu TK. Ukazuje to dobře na efekt obecné redukce hmotnosti a nového naladění tukové tkáně na mírný pokles krevního tlaku [26]. Podle recentní práce srovnávající působení orlistatu a sibutraminu u hypertoniků byl po orlistatu dokonce mírně větší pokles krevního tlaku než po sibutraminu [27]. Jiné studi e srovnávající tyto léky ale dovozují, že sibutramin více redukuje hmotnost než orlistat a event. přidání orlistatu k sibutraminu do kombinace již dále hmotnost nesnižuje [28].

Shrneme‑li známé poznatky o sibutraminu a orlistatu a jejich vztahu ke krevnímu tlaku, můžeme říci, že přinejmenším se není třeba léčby anti obezitiky obávat, a to ani u dobře kompenzovaného hypertonika nebo normotenzního paci enta.

Další nadějný lék, který měl být zahrnut do skupiny anti obezitik, antagonista endokanabino idních CB1 receptorů, byl rimonabant. Příprava rimonabantu vycházela z poznatku, že přejídání, nadváha i obezita (ale také ko uření jako další zásadní kardi ovaskulární rizikový faktor) jso u spojeny s nadměrno u stimulací endokanabino idního sy­stému [29]. Blokáda kanabino idních receptorů by tedy měla vést k potlačení a případně i prevenci obezity, ke zlepšení kardi ometabolického profilu paci entů, ale také k odvykání event. ko uření. Tímto by lék v konečném důsledku významně přispíval ke snižování kardi ovaskulárního rizika a rizika vzniku di abetes mellitus 2. typu. Bohužel lék byl stažen z dalšího testování vzhledem k vedlejším nežádo ucím účinkům.

Antihypertenziva u obézních hypertoniků

Zahájení léčby antihypertenzivy je v so uladu se „Společnými doporučeními českých odborných společností pro prevenci kardi ovaskulárních onemocnění v dospělém věku“ [30]. Farmakologická léčba je zahajována již na hladině tzv. vysokého normálního krevního tlaku, tj. 130– 139/ 85– 89 mm Hg. Je to dáno častým nakupením rizikových faktorů zvyšujících celkové kardi ovaskulární riziko na vysoko u hladinu významnosti, tj. rovno a více než 5 % v nejbližších 10 letech. V případech, kdy absolutní kardi ovaskulární riziko poso udíme jako menší, zahajujeme farmakologicko u léčbu až podle výsledku zavedených režimových opatřeních, od opakovaně zvýšené hladiny krevního tlaku 140/ 90 mm Hg a výše nebo okamžitě při zjištění vysokého stupně hypertenze, tj. 180/ 110 mm Hg a více.

Cílové hodnoty krevního tlaku u obézních paci entů je vhodné stanovit na dosažení hladiny < 130/ 80 mm Hg, tj. stejně jako např. paci entům s metabolickým syndromem, manifestním di abetes mellitus 2. typu nebo obecně paci entům s celkovým kardi ovaskulárním rizikem vysokého stupně. Paci enti by měli být edukováni o nutnosti dosažení těchto cílových hodnot a vedeni k pravidelným domácím kontrolám krevního tlaku.

Volba antihypertenziva u obézního pacienta

V so učasné době nemáme specifické doporučení pro farmakologicko u léčbu obézních hypertoniků. Předpokládá se, že výběr terapi e by měl vycházet z dosud známých patofyzi ologických mechanizmů vztahu obezity a krevního tlaku, a tedy být zaměřen zejména na ovlivnění nadměrné sympatické aktivity a ovlivnění renin‑angi otenzin‑aldosteronového sy­stému. V další řadě pak přihlédneme k empiricky známému vztahu jednotlivých typů antihypertenziv k metabolizmu sacharidů a lipidů a k jejich vlivu na inzulinorezistenci. V so učasné době probíhá řada studi í léčby hypertenze se zaměřením na obézní paci enty. Z již ukončených studi í lze zmínit např. multicen­tricko u studii u obézních hypertenzních paci entů při 12týdenní léčbě monoterapi í lisinoprilem (ACE inhibitor) a hydrochlorothi azidem (di uretikum), kde lisinopril byl účinnější u obézních mladých bělochů, zatímco di uretikum bylo účinnější u mladých obézních černochů [31]. Hydrochlorothi azid byl u obézních hypertoniků srovnáván také s candesartanem (AT1‑blokátor). Snížení krevního tlaku po 12 týdnech zde bylo obdobné, ale u candesartanu byl příznivý vliv na aktivity SNS a inzulinosenzitivitu [32].

Inzulinová rezistence a zvýšená sympatoadrenální aktivita

Rozhodující patogenetický podíl zvýšené sympatoadrenální aktivity lze předpokládat zvláště u obézních osob mladšího a středního věku. Jako nejvhodnější typy antihypertenziv se zde jeví ty látky, které mají prokázán centrální účinek na snížení aktivity SNS. Nejpotentnější v tomto smyslu jso u látky ze skupiny beta‑blokátorů, cen­trální účinek na SNS však vykazují také ACE inhibitory, AT1‑blokátory, blokátory kalci ových kanálů non‑dihydropyridinového typu (verapamil) a I1- imidazolinoví agonisté. Pro jednotlivé látky z těchto skupin musíme nejprve zvážit, zda dobře pronikají do centrální nervové so ustavy –  předpokladem je jejich lipofilita.

Inzulinová rezistence a alterace renin‑angi otenzinového sy­stému (RAAS), resp. inzulinová rezistence a PPAR receptory

Propojení inzulinové rezistence s patologicky zvýšeno u aktivito u RAAS vysvětluje velmi příznivý efekt inhibitorů ACE, resp. AT1‑blokátorů, při léčbě hypertenze u di abetiků a u paci entů s metabolickým syndromem či obezito u. Velmi zajímavo u je skupina látek ovlivňující inzulinovo u senzitivitu prostřednictvím receptorů PPAR γ, kde je popisován zejména efekt AT1‑blokátoru telmisartanu.

Vlastnosti antihypertenziv ve vztahu k metabolizmu sacharidů a lipidů

V so učasné době je dobře znám dopad určitých typů antihypertenziv na metabolizmus sacharidů, lipidů a jejich vztah k metabolické kontrole při manifestním di abetes mellitus 2. typu. Z tohoto hlediska se jako nejlepší jeví ACE inhibitory [33,37,39], AT1‑blokátory [34] a I1- imidazolinoví agonisté [35], které zlepšují inzulinovo u senzitivitu. V druhé řadě jso u to blokátory kalci ových kanálů zejména dihydropyridinového typu [36,38], které jso u metabolicky ne utrální. Metabolicky nepříznivé je naopak působení beta‑blokátorů [38] a di uretik, zejména thi azidových. Je‑li jejich po užití, např. pro určitá přidružená onemocnění, pře sto žádo ucí, je vhodné volit beta‑blokátory ze skupiny kardi oselektivních nebo ze skupiny s ISA aktivito u, které zasahují do metabolizmu sacharidů a lipidů méně. Di uretika pak volit nejvýše do kombinace v malých dávkách, zejména z kali um šetřících látek nebo metabolicky zřejmě ne utrálního indapamidového typu. V případě be ta‑blokátorů kardi oselektivního typu lze zejména pro paci enty s ischemicko u chorobo u srdeční konstatovat, že jejich kardi oprotektivní účinek bude většino u nad nežádo ucím metabolickým potenci álem převažovat.

Shrnutí

Celkový přehled o vlivu jednotlivých nejpo užívanějších skupin antihypertenziv na metabolicko u kontrolu a na ovlivnění inzulinové rezistence versus ně­kte­ré event. nežádo ucí vlastnosti a kontraindikace shrnujeme do tab. 1.

Tab. 1. Vliv hlavních skupin antihypertenziv na metabolickou kontrolu a na ovlivnění inzulinové rezistence versus případné nežádoucí vlastnosti a kontraindikace.
Vliv hlavních skupin antihypertenziv na metabolickou kontrolu a na ovlivnění inzulinové rezistence versus případné nežádoucí vlastnosti a kontraindikace.

So uhrnem tedy doporučujeme jakovhodné skupiny při léčbě hypertenze u obézních paci entů léky ovlivňují RAAS (AT1‑blokátory, ACE inhibitory) a dále léky ze skupiny blokátorů kalci ových kanálů a I1- imidazolinových agonistů. Vzhledem k obtížnosti dosažení cílových hodnot je ovšem třeba maximálně využívat kombinační terapii. Vždy je vhodné zvážit nasazení beta‑blokátorů zvláště u mladších pacientů bez výrazné metabolické zátěže nebo u paci entů s již manifestním kardi ovaskulárním onemocněním.

Závěr

Léčba obezity by měla začít snaho u o snížení tělesné hmotnosti a změnu životního stylu. Ve vhodných případech je možné podpořit režimové postupy ordinací léků ze skupiny tzv. anti obezitik. Je prokázán příznivý vliv režimové léčby i anti obezitik na snížení zvýšeného krevního tlaku u obézních paci entů. Bohužel máme zatím málo informací o farmakologické léčbě hypertenze u obézních jedinců a především o jejím dlo uhodobém efektu. Při ordinaci antihypertenziv vycházíme proto z obecných doporučení pro léčbu vysokého krevního tlaku a prevenci kardi ovaskulárních chorob s přihlédnutím k dosud známým patofyzi ologickým vztahům mezi krevním tlakem a obezito u. Jako velmi vhodné se jeví po užití antihypertenziv metabolicky příznivých či alespoň ne utrálních.

prof. MUDr. Miroslav Souček, CSc.
www.fnusa.cz
e-
mail: miroslav.soucek@fnusa.cz

Doručeno do redakce: 20. 4. 2009


Zdroje

1. Eckel RH. Obesity and he art dise ase: a statement for he althcare professi onals from the Nutriti on Committee, American He art Associ ati on. Hypertensi on 2000; 35: 1270– 1277.

2. Hajjar I, Kotchen TA. Trends in prevalence, awareness, tre atment, and control of hypertensi on in the United States, 1988– 2000. JAMA 2003; 290: 199– 206.

3. Cífková R, Skodová Z, Lánská V et al. Trends in blo od pressure levels, prevalence, awarness, tre atment, and control of hypertensi on in the Czech populati on from 1985 to 2000/ 01. J Hypertens 2004; 22: 1479– 1485.

4. Pelikánová T. Metabolický syndrom. Vnitř Lék 2003; 49: 900– 906.

5. Kunešová M, Čechová M, Laika M. Zpráva o projektu Životní styl a obezita. Kvantitativní výzkum STEM/ MARK pro MZ ČR a Česko u obezitologicko u společnost, 2006. Dostupné z: www. obesitas. cz/ downlo ad/ dospeli_web.ppt.

6. Sharma AM, Grassi G. Obesity and hypertensi on: ca use or consequence? J Hypertens 2001; 19: 2125– 2126.

7. Allemann Y, Hutter D, Aeschbacher BC et al. Incre ased central body fat depositi on precedes a significant rise in resting blo od pressure in male offspring of essenti al hypertensive parents: a 5 ye ar follow‑up study. J Hypertens 2001; 19: 2143– 2148.

8. Garrison RJ, Kannel WB, Stokes J 3rd et al. Incidence and precursors of hypertensi on in yo ung adults: the Framingham Offspring Study. Prev Med 1987; 16: 235– 251.

9. Svačina Š, Owen K. Syndrom inzulínové rezistence. Praha: Triton 2003.

10. Doll S, Pacca ud F, Bovet P et al. Body mass index, abdominal adiposity and blo od pressure: consistency of their associ ati on across developing and develop co untri es. Int J Obes 2002; 26: 48– 57.

11. Kanai H, Matsuzawa Y, Kotani K et al. Close correlati on of intra- abdominal fat accumulati on to hypertensi on in obese women. Hypertensi on 1990; 16: 484– 490.

12. Unger R. The physi ology of cellular liporegulati on. Annu Rev Physi ol 2003; 65: 333– 347.

13. Stevens VJ, Obarzanek E, Co ok NR et al. Long‑term weight loss and changes in blo od pressure: results of the Tri als of Hypertensi on Preventi on, phase II. Ann Intern Med 2001; 134: 1– 11.

14. Nati onal institutes of he alth. Clinical quidelines on the identificati on, evaluti on, and tre atment of overweight and obesity in adults –  The Evidence Report. Obes Res 1998; 6 (Suppl 2): 51S– 209S.

15. Staessen J, Fagard R, Amery A. The relati onship between body weight and blo od pressure. J Hum Hypertens 1988; 2: 207– 217.

16. Masuo K, Mikami M, Ogihara T et al. Differences in mechanisms between weight loss- sensitive and resistant blo od pressure reducti on in obese subjects. Hypertens Res 2001; 24: 371– 376.

17. Alvarez GE, Beske SD, Ballard TP et al. Sympathetic ne ural activati on in visceral obesity. Circulati on 2002; 106: 2533– 2536.

18. Sjöström CD, Peltonen M, Wedel H et al. Differenti ated long‑term effects of intenti onal weight loss on di abetes and hypertensi on. Hypertensi on 2000; 36: 20– 25.

19. Blair SN, Go odye ar NN, Gibbons LW et al. Physical fitness and incidence of hypertensi on in he althy normotensive men and women. JAMA 1984; 252: 487– 490.

20. Svačinová H. Pohybová léčba u paci entů s metabolickým syndromem. Vnitř Lék 2007; 52: 540– 544.

21. Hagberg JM, Park JJ, Brown MD. The role of exercise training in the tre atment of hypertensi on: an update. Sports Med 2000; 30: 193– 206.

22. Gra udal NA, Galløe AM, Garred P. Effects of sodi um restricti on on blo od pressure, renin, aldosterone, catecholamines, cholesterols, and triglyceride: a meta‑analysis. JAMA 1998; 279: 1383– 1391.

23. Dengel DR, Galecki AT, Hagberg JM et al. The independent and combined effects of weight loss and aerobic exercise on blo od pressure and oral glukose tolerance in older men. Am J Hypertens 1998; 11: 1405– 1412.

24. Miller ER 3rd, Erlinger TP, Yo ung DR et al. Results of the Di et, Exercise, and Weight Loss Interventi on Tri al (DEW- IT). Hypertensi on 2002; 40: 612– 618.

25. Ha uner H, Mei er M, Wendland et al. Weight reducti on by sibutramine in obese subjects in primary care medicine: The S.A.T. study. Exp Clin Endocrinol Di abetes 2004; 112: 201– 207.

26. Svačina Š. Prevence di abetu. Praha: Galén 2003.

27. Derosa G, Cicero AF, Murdolo G et al. Efficacy and safety comparative evalu ati on of orlistat and sibutramine tre atment in hypertensive obese pati ents. Di abetes Obes Metab 2005; 7: 47– 55.

28. Sari R, Balci MK, Cakir M et al. Comparison of efficacy of sibutramine or orlistat versus their combinati on in obese women. Endocr Res 2004; 30: 159– 167.

29. Di Marzo V, Mati as I. Endocannabino id control of fo od intake and energy balance. Nat Ne urosci 2005; 8: 585– 589.

30. Cífková R, Horký K, Widimský J st. et al. Doporučení di agnostických a léčebných postupů u arteri ální hypertenze –  verze 2004. Doporučení České společnosti pro hypertenzi. Vnitř Lék 2004; 50: 709– 722.

31. Reisin E, Weir MR, Falkner B et al. Lisinopril versus hydrochlorothi azide in obese hypertensive pati ents: a multicenter placebo- controlled tri al. Tre atment in Obese Pati ents With Hypertensi on (TROPHY) Study Gro up. Hypertensi on 1997; 30 (1 Pt 1): 140– 145.

32. Grassi G, Seravalle G, Dell’Oro R et al. Comparative effects of candesartan and hydrochlorothi azide on blo od pressure, insulin sensitivity, and sympathetic drive in obese hypertensive individu als: results of the CROSS study. J Hypertens 2003; 21: 1761– 1769.

33. Yusuf S, Sleight P, Pogue J et al. The He art Outcomes Preventi on Evalu ati on Study Investigators: Effects of an angi otensin‑converting‑enzyme inhibitor Ramipril on cardi ovascular events in high risk pati ents. N Engl J Med 2000; 324: 145– 153.

34. Lindholm LH, Ibsen H, Dahlhöf B et al. Cardi ovascular morbidity and mortality in pati ents with di abetes in the Losartan Interventi on For Endpo int reducti on in hypertensi on study (LIFE): a randomized tri al against atenolol. Lancet 2002; 359: 1004– 1010.

35. De Luca N, Izzo R, Fontana D et al. Haemodynamic and metabolic effects of rilmenidine in hypertensive pati ents with metabolic syndrome X. A do uble blind parallel study versus amlodipine. J Hypertens 2000; 18: 1515– 1522.

36. Pepine CJ, Handberg EM, Co oper- DeHoff RM et al. A calci um antagonist vs a non‑calci um antagonist hypertensi on tre atment strategy for pati ents with coronary artery dise ase. INVEST Study. JAMA 2003; 290: 2805– 2816.

37. Tatti P, Pahor M, Byington RP et al. Outcome results of the Fosinopril versus Amlodipine Cardi ovascular Events Randomized Tri al (FACET) in pati ents with hypertensi on and NIDDM. Di abetes Care 1998; 21: 597– 603.

38. Gress TW, Ni eto FJ, Shahar E et al. Hypertensi on and antihypertensive therapy as risk factor for type 2 di abetes mellitus. Atherosclerosis Risk in Communiti es Study. N Engl J Med 2000; 342: 905– 912.

39. Hansson L, Lindholm LH, Niskanen L et al. Effect of angi otensin‑converting enzyme inhibiti on compared with conventi onal therapy on cardi ovascular morbidity and mortality in hypertensi on: the Captopril Preventi on Project (CAPP) randomised tri al. Lancet 1999; 353: 611– 616.

Štítky
Diabetologie Endokrinologie Interní lékařství

Článek vyšel v časopise

Vnitřní lékařství

Číslo Supplementum 1

2009 Číslo Supplementum 1

Nejčtenější v tomto čísle

Tomuto tématu se dále věnují…


Kurzy

Zvyšte si kvalifikaci online z pohodlí domova

Jistoty a nástrahy antikoagulační léčby aneb kardiolog - neurolog - farmakolog - nefrolog - právník diskutují
nový kurz
Autoři: doc. MUDr. Štěpán Havránek, Ph.D., prof. MUDr. Roman Herzig, Ph.D., doc. MUDr. Karel Urbánek, Ph.D., prim. MUDr. Jan Vachek, MUDr. et Mgr. Jolana Těšínová, Ph.D.

Léčba akutní pooperační bolesti
Autoři: doc. MUDr. Jiří Málek, CSc.

Nové antipsychotikum kariprazin v léčbě schizofrenie
Autoři: Prof. MUDr. Cyril Höschl, DrSc., FRCPsych.

Familiární transthyretinová periferní polyneuropatie
Autoři: MUDr. Radim Mazanec, Ph.D.

Diabetes mellitus a kardiovaskulární riziko, možnosti jeho ovlivnění
Autoři:

Všechny kurzy
Kurzy Doporučená témata Časopisy
Přihlášení
Zapomenuté heslo

Nemáte účet?  Registrujte se

Zapomenuté heslo

Zadejte e-mailovou adresu se kterou jste vytvářel(a) účet, budou Vám na ni zaslány informace k nastavení nového hesla.

Přihlášení

Nemáte účet?  Registrujte se