Oční traumata a nejčastější akutní stavy v oftalmologii

Souhrn

Oční traumata zahrnují širokou škálu poranění od banálních stavů až po rozsáhlá perforující traumata, která mohou vést k poškození zrakových funkcí různého rozsahu i ke ztrátě oka jako takového. V rámci první pomoci může nejen oftalmolog, ale i lékař jakékoliv odbornosti účinně kurativně zasáhnout a minimalizovat následky těchto stavů. Otevřená poranění představují z očních traumat prognosticky nejzávažnější stavy, jejichž ošetření spadá do rukou zkušeného oftalmologa. Uzavřená poranění se nejčastěji manifestují jako eroze rohovky, přítomnost cizího tělesa na povrchu oka či kontuze oka různé závažnosti a většinou nevyžadují neodkladný zásah. Opakem je tomu u chemických traumat, kdy se jedná nejčastěji o poleptání alkáliemi. Urgentní zásah u poleptání spočívající ve výplachu oka je rozhodující pro minimalizaci komplikací. Úrazy periokulární krajiny lze rozdělit na fraktury orbitálního skeletu a traumata měkkých tkání očnice a víček. Mezi akutní stavy v oftalmologii patří i záněty, z nichž je prognosticky nejzávažnější endoftalmitida a retroseptální orbitocelulitida. Akutní oběhovou poruchu sítnice představuje okluze centrální retinální arterie a přední ischemická neuropatie optického nervu. Krutou bolestí oka, bolestí hlavy a poruchou vizu se může manifestovat záchvat glaukomu. Další nejčastější příčiny akutní poruchy vizu jsou hemoftalmus či rhegmatogenní amoce sítnice a u těchto stavů je vždy nutná specializovaná oftalmologická péče. Náhlé stavy v oftalmologii vyžadují rychlou diagnostiku a včasnou základní zdravotní intervenci, kterou může poskytnout lékař jakékoliv specializace a která může významně redukovat následné komplikace. Definitivní ošetření pak patří do rukou oftalmologa.

Klíčová slova:

poleptání – odchlípení sítnice – ruptura bulbu – glaukomový záchvat

Oko a periokulární tkáně jsou častým místem expozice úrazům a akutním stavům různé etiologie, se kterými se kromě oftalmologa mohou do kontaktu jako první dostat i lékaři jiných odborností. Mnoho z těchto náhlých stavů vyžaduje rychlou diagnostiku a včasnou základní zdravotní pomoc, kterou poté eskaluje oftalmolog. U řady těchto akutních stavů může účinně kurativně zasáhnout lékař jakékoliv specializace, a výrazně tak minimalizovat míru poškození zrakových funkcí. V článku jsou akutní stavy rozděleny dle etiologie na úrazy oka a periokulární krajiny, záněty, cévní onemocnění a další stavy různé etiologie spojené s jednostrannou či oboustrannou náhlou poruchou vidění.

Úrazy oka

Oční úrazy tvoří 10–15 % všech úrazů [1]. Zahrnují širokou škálu poranění od banálních stavů až po rozsáhlá perforující traumata, která mohou končit nejen ztrátou zrakových funkcí, ale i ztrátou bulbu jako takového. K úrazům dochází nejčastěji při volnočasových aktivitách, sportu, domácích pracích nebo v rámci polytraumat, např. při autonehodách. Nejrizikovější skupinou jsou mladí lidé v produktivním věku.

Otevřená poranění oka

Oficiální klasifikace očních traumat (Birmingham Eye Trauma Terminology –⁠ BETT klasifikace) rozděluje poranění oka na dvě základní skupiny dle anatomické charakteristiky [1]. První skupinu tvoří poranění otevřená, u kterých je porušena stěna bulbu v celé tloušťce, současně může být přítomen prolaps tkání či nitrooční cizí těleso. Jedná se o závažné stavy, které vyžadují okamžitou specializovanou oftalmologickou péči a opoždění primárního ošetření představuje zvýšené riziko vzniku jedné z nejobávanějších komplikací –⁠ infekční endoftalmitidy, která je charakteristická zánětlivou infiltrací sklivce a může vést k trvalé slepotě [1–3].

Otevřená poranění lze dělit na rupturu bulbu, která vzniká nepřímo přenosem energie tupého předmětu na stěnu bulbu, kdy dojde k roztržení stěny oka obvykle ve spojení s výhřezem nitroočních struktur. Predilekční lokalizace vzniku ruptury je v místě oslabení očních tkání, tzn. v místě úponu okohybných svalů či na rozhraní rohovky a skléry. Prognóza ruptury bulbu je nepříznivá [1,4].

Druhou skupinu otevřených poranění tvoří lacerace, kdy je integrita bulbu narušena v plné tloušťce obvykle ostrým předmětem (drátem, úlomkem vrtáku, tužkou atp.; obr. 1, 2). Může být spojena s přítomností nitroočního cizího tělesa, k čemuž často dochází mechanizmem úderu kovu na kov [1,5].

Ošetření otevřeného poranění oka spočívá v uzavření rány v co nejkratší době od vzniku úrazu a tento úkon patří do rukou zkušeného oftalmologa. V terénu je důležité postižené oko sterilně překrýt, s případným cizím tělesem nemanipulovat a pacienta co nejrychleji transportovat do specializovaného zařízení.

Primární ošetření otevřeného poranění oka (tzn. sutura otevřené rány, odstranění případného cizího tělesa, celková a intraokulární antibiotická terapie) je považováno za urgentní zákrok, který by měl být proveden oftalmologem nejlépe do 6 hod, nejdéle do 12 hod od vzniku úrazu (obr. 3). Časové prodlení primárního ošetření o více než 12 hod od úrazu představuje zvýšené riziko vzniku endo­ftalmitidy a může prodlužovat proces hojení. Dalším rizikovým faktorem vzniku endoftalmitidy je přítomnost nitroočního cizího tělesa, přičemž nejbouřlivější zánětlivou reakci způsobují materiály biologického původu [2,5]. Pro klinickou praxi je důležité pamatovat na to, že při podezření na přítomnost nitroočního cizího tělesa feromagnetického původu (např. železo) je nutné vyvarovat se provedení MR z důvodu rizika posunu tělesa a poškození oka [4].

Uzavřená poranění oka

Druhou velkou skupinu očních úrazů tvoří uzavřená poranění, u nichž, jak již z názvu vyplývá, není porušena stěna oka v plné tloušťce a integrita bulbu zůstává zachována. Jedná se o heterogenní skupinu úrazů, která tvoří drtivou většinu problematiky akutních ošetření na oční pohotovosti, a u mnohých z nich může i lékař jiné odbornosti než oftalmolog účinně zasáhnout. Uzavřená poranění lze rozdělit na lamelární laceraci a kontuzi [1].

Lamelární lacerace

Nejčastějšími stavy, které přivádějí pacienty na pohotovost, jsou zahrnuty pod pojmem lamelární lacerace. Běžným symptomem je pocit cizího tělíska v oku. V terénu lze snadno odhalit přítomnost cizího tělíska pod víčkem jednoduchou everzí horního víčka a sejmutím tělíska např. vatovou štětičkou. Dalším častým místem přítomnosti cizího předmětu je rohovka. Nejčastěji se jedná o přítomnost kovové špony od broušení, která se makroskopicky jeví jako tmavá tečka na rohovce (obr. 4). Jako první pomoc v tomto případě lze do oka aplikovat antibiotickou mast a posléze odeslat pacienta k očnímu lékaři. Odstranění se provádí ostrým nástrojem, tzv. kopíčkem při topickém znecitlivění kapkami na štěrbinové lampě. Po odstranění je do oka aplikována antibiotická mast a pro rychlejší hojení je oko kryté převazem do 2. dne.

Obvyklým úrazem bývá dále eroze rohovky či lacerace spojivky, ke kterým dochází nejčastěji škrábnutím různými předměty (papír, nehet, škrábnutí zvířetem…) či švihnutím větví.

Eroze rohovky (obr. 5) může být patrná na první pohled jako nerovnost povrchové tkáně rohovky. Bývá spojena s výraznou bolestivostí, epiforou a zarudnutím oka. Oční lékař určí na štěrbinové lampě rozsah poranění pomocí obarvení povrchu rohovky fluoresceinem a vyloučí přítomnost cizího tělesa pod víčkem provedením jednoduché everze horního víčka. Následně je do oka aplikována antibiotická mast a k podpoře hojení epitelu rohovky epitelizační gel či umělé slzy. Oko je poté do 2. dne kryté převazem [6].

Z povrchových úrazů nelze dále opomenout poranění oka zářením, typicky např. u svářečů, tzn. ophthalmia photoelectrica (obr. 6), která je spojena s expozicí ultrafia­lovému záření. Projevuje se zhruba 8 hod od expozice a je doprovázena výraznou bolestivostí, fotofobií, pocitem písku v očích a pacienti typicky přichází v nočních hodinách. První pomocí je aplikace lokálních anestetik a epitelizačního gelu. Prevenci představuje především důsledné používání ochranných brýlí při svařování [7].

U výše zmíněných traumat nehrozí při ošetření větší riziko z prodlení. Opakem je tomu u chemických traumat oka. Nejčastěji se jedná o poleptání alkáliemi, které se používají často jak v domácnostech, tak v průmyslu. Tato traumata představují největší urgenci v očním lékařství, kdy o osudu oka rozhodují minuty. Závažnost poleptání je závislá na vlastnosti dané chemikálie a na délce expozice na oční tkáň. Alkalické látky obecně pronikají hlouběji do tkáně, než je tomu v případě kyselin, a působí tak závažnější poškození. Nejčastěji se jedná o poleptání vápnem (obr. 7), u kterého urgentní zásah již v terénu může výrazně snížit míru poškození oka. První pomocí u chemických traumat je okamžitý mohutný výplach oka vodou či tekutinou, která je zrovna po ruce a transport pacienta k očnímu lékaři, kde následuje specializovaná péče dle rozsahu poranění [1,6,8].

 

Kontuze

Druhou skupinu uzavřených poranění oka tvoří kontuze. Jedná se o poranění předního i zadního segmentu oka různé závažnosti, kdy k poškození nitroočních struktur dochází nejčastěji úderem tupého předmětu na stěnu oka (míček, pěst, puk, gumový napínák…). Často bývá doprovázena krvácením, ať už pod spojivku (sufuze), nebo do nitra oka (hyphema, hemoftalmus). Hyphema je výraz pro přítomnost krve v přední komoře oka. Často je viditelná již makroskopicky jako hladinka krve v přední části oka, znemožňuje vizualizaci nitroočních struktur a může být příčinou elevace nitroočního tlaku.

Jako hemoftalmus se označuje krvácení do sklivce a tento stav bývá doprovázen zhoršením centrální zrakové ostrosti (podrobněji v kapitole Hemoftalmus a odchlípení (amoce) sítnice). U obou těchto stavů by mělo být provedeno vyšetření oftalmologem k vyloučení elevace nitroočního tlaku a poškození nitroočních struktur.

Z praktického hlediska je v terénu důležité vyloučit otevřené poranění oka vč. ruptury, která pokud je skrytá pod pokrvácenou spojivkou, může být mylně zaměněna za těžkou kontuzi. Pomocným vodítkem k odlišení těchto dvou diagnóz je výrazná bolest v případě ruptury, kdežto u kontuze má bolest spíše tendenci slábnout. Léčba kontuze je vedena oftalmologem dle charakteru poranění, první pomocí je tedy transport pacienta k očnímu vyšetření [4,6].

 

Úrazy periokulární krajiny

Fraktury orbitálního skeletu

Fraktury orbitálního skeletu vznikají tupým nárazem předmětu (loket, koleno, pěst, míč) do oblasti orbity. Vyskytují se buď izolovaně, nebo jsou součástí rozsáhlých obličejových traumat, např. v rámci autonehod. Nejčastěji se jedná o prolomení nejtenčích stěn očnice, tj. spodiny nebo mediální stěny. Zlomeniny mediální části očnice umožní prostup vzduchu z vedlejších nosních dutin do očnice za vzniku emfyzému, který se projevuje typickým třaskáním bublinek vzduchu v podkoží. Pacienta s tímto typem fraktury je nutné řádně edukovat, že nesmí smrkat, neboť při smrkání dojde k dalšímu šíření emfyzému v krajním případě až na tkáně krku, a hrozí tak riziko útlaku dýchacích cest.

Při fraktuře spodiny očnice, tzv. blow­‑out fraktuře, může dojít k prolapsu intraorbitálních struktur do maxilárního sinu, což se projevuje vznikem enoftalmu. Uskřinutí orbitálních struktur do kostního defektu je doprovázeno porušenou vertikální hybností oka s korespondující diplopií. Přesný rozsah poranění určí CT vyšetření. Při diagnostice je zásadní kontrola motility bulbu a zhodnocení přítomnosti diplopie, která pokud přetrvává i po odeznění otoku, je nutné pacienta odeslat ke specializovanému vyšetření (oftalmolog, stomatochirurg). V případě trvání diplopie je pacient indikován k chirurgické sanaci léze, kterou provádí stomatochirurg do 14 dnů od vzniku úrazu. K zabránění infekce jsou podávána celkově antibiotika se širokým spektrem [4,6,9].

 

Úrazy měkkých tkání očnice a víček

Úrazy měkkých tkání očnice a víček bývají často součástí poranění skeletu očnice nebo se vyskytují izolovaně. Běžné tržně zhmožděné rány víček mohou být adaptovány chirurgem, ale pokud rána zasahuje do oblasti oční štěrbiny a je porušena integrita okraje víčka (marga; obr. 8), je třeba dbát na pečlivou adaptaci rány oftalmologem v rámci hodin od vzniku úrazu. Deformace víček vzniklá úrazem může pro pacienta představovat různorodé komplikace (entropium, ektropium, epifora, vřed rohovky…).

V případě traumat v oblasti vnitřního koutku oka je třeba zkontrolovat, zda nedošlo k poškození slzných cest. Rekonstrukce slzných cest by měla být provedena nejlépe do 48 hod od vzniku úrazu erudovaným oftalmologem znalým této problematiky. Při delším odkladu výkonu hrozí komplikace v podobě jizvení a obtěžující epifory. Mikrochirurgický zákrok se provádí ve spolupráci s ORL specialisty a spočívá v zavedení silikonové kanyly do slzných bodů, která ústí do ductus nasolacrimalis.

Zvláštní pozornost je třeba věnovat traumatům po pokousání zvířetem (nejčastěji psem), kdy je hojení obvykle zatíženo infekčními komplikacemi. Z očního hlediska se často jedná o ztrátová poranění víček či poranění slzných cest a tyto stavy by měl vždy řešit oftalmolog. Samozřejmostí je antibiotická profylaxe, očkování proti tetanu a zjištění zdravotního stavu zvířete [6].

Záněty oka a periokulární krajiny

Záněty oka

Záněty oka zahrnují širokou škálu diagnóz, ať už se jedná o běžné záněty spojivek, tak o závažné nitrooční záněty s výrazným dopadem na zrakové funkce. Záněty spojivek infekčního původu se projevují začervenáním oka a hnisavou či serózní sekrecí bez alterace vizu. V případě purulentních konjunktivitid se aplikují lokálně antibiotické kapky, při absenci hnisavé sekrece je možné doporučit volně prodejné antiseptické kapky. Alergická konjunktivitida je typická svěděním a bledou chemózou spojivky a lékem volby jsou lokální antihistaminika a umělé slzy. Závažnějším typem zánětu je zánět rohovky, tzv. keratitida, která se projevuje bolestí oka, začervenáním, zhoršeným viděním a fotofobií. Rizikovou skupinou pro vznik keratitidy jsou nositelé kontaktních čoček a léčba probíhá pod dohledem oftalmologa dle vyvolávajícího agens [6].

Nitrooční zánět uveální tkáně infekční nebo neinfekční povahy, obvykle spojený s bolestí oka a fotofobií, se nazývá uveitida. Nejčastěji se jedná o přední uveitidu neinfekčního původu a často jsou tímto zánětem postiženi mladí pacienti se systémovou autoimunitní chorobou či pozitivitou HLA B27 antigenu [1].

Existuje řada znaků k odlišení běžné konjunktivitidy, která nevyžaduje specializované oční vyšetření, od iridocyklitidy, kdy jde o závažnější zánět, který by měl léčit oftalmolog. Konjunktivitida je často oboustranný zánět (obvykle začíná jednostranně), projevuje se začervenáním oka, tzv. povrchovou injekcí spojivky, která má barvu cihlově červenou, a tato injekce mizí po aplikaci 1% adrenalinu do spojivkového vaku, vizus není alterován. Na rozdíl od iridocyklitidy, která se vyskytuje obvykle jednostranně, bývá patrná hluboká injekce spojivky, která má fialový nádech a po podání 1% adrenalinu nemizí. Dalšími znaky uveitidy jsou alterace vizu, spastická mió­za zornice, fotofobie a bolest oka. Tento stav patří vždy do rukou oftalmologa [1].

Záněty periokulární krajiny

Závažným zánětem periokulární krajiny je tzv. orbitocelulitida. Jedná se o akutní zánět postihující tkáně před (preseptální orbitocelulitida) nebo za orbitálním septem (retroseptální orbitocelulitida). Preseptální orbitální celulitida je zánět omezený pouze na víčka při zcela klidném bulbu, zrakové funkce nejsou alterované, fotoreakce zornic je fyziologická a není přítomna diplopie. Nejčastější příčinou vzniku jsou infekce paranazálních dutin, kousnutí hmyzem, porušení kožního krytu víček nebo lokální zánětlivé afekce víček (chalazion). Prognóza tohoto onemocnění je dobrá v případě, že nedojde k šíření zánětu za orbitální septum, a tedy ke vzniku retroseptální orbitocelulitidy. Zvláštní pozornost je třeba věnovat dětem, u kterých se zánět může velmi rychle šířit do nitrolebí, a hrozit tak vznikem meningitidy a sepse, proto je třeba dětské pacienty velmi pečlivě kontrolovat, a to i několikrát denně. Šíření zánětu za orbitální septum ohrožuje pacienta v lepším případě poškozením zraku, v horším případě prostupem zánětu do intrakrania.

Pokud dojde k propagaci zánětu za orbitální septum (retroseptální orbitocelulitida), bývají přítomny charakteristické znaky, jako je masivní edémem víček, která nelze spontánně otevřít, bolest oka, zhoršení vizu, protruze a omezená hybnost bulbu, diplopie, chemóza spojivky a hyperemie bulbu. Pomocným vyšetřením k vyloučení retroseptální propagace zánětu jsou kromě výše zmíněných klinických příznaků zobrazovací metody (CT, MR). Základem léčby jsou širokospektrá antibiotika dle infekčního agens a sanace primárního fokusu často ve spolupráci s lékaři jiných odborností (oftalmolog, stomatolog, ORL…) [1,4,10,11].

 

Cévní onemocnění oka spojené s náhlým poklesem vizu

Okluze centrální retinální arterie

Mezi akutní oběhové poruchy sítnice patří okluze centrální retinální arterie (obr. 9). Příčinou tepenného uzávěru bývá nejčastěji trombus, dále embolizace z intrakardiálního zdroje, méně častou příčinou jsou vaskulitidy různé etiologie (granulomatóza s polyangiitidou, systémový lupus erythematodes…). Projevuje se náhlou těžkou jednostrannou nebolestivou poruchou vidění, které někdy předcházejí intermitentní poruchy vizu trvající několik sekund až minut (amaurosis fugax) a jsou varujícím příznakem stenózy karotidy. Zrakové funkce bývají výrazně zhoršené často až na úroveň světlocitu, je přítomna porucha přímé zornicové fotoreakce (jedná se o prechiasmatickou lézi optiku), nepřímá fotoreakce je zachovaná, oko je zevně klidné. Léčba patří do rukou oftalmologa a je třeba ji zahájit co nejrychleji od začátku příznaků, neboť čím delší je doba trvání ischemie, tím horší je prognóza onemocnění. Z konzervativních postupů se provádí snížení nitroočního tlaku lokálními i celkovými antiglaukomatiky, digitální masáž bulbu a paracentéza rohovky ve snaze posunout embolus co nejdistálněji v krevním řečišti, a uchránit tak co největší část sítnice od ischemického postižení. Z invazivních metod léčby lze v terapeutickém okně do 6 hod od vzniku potíží provést systémovou trombolýzu s ohledem na komorbidity pacienta či selektivní trombolýzu [1,10].

 

Přední ischemická neuropatie optického nervu

Další příčinou jednostranné nebolestivé těžké a trvalé poruchy vizu cévní etiologie, kterou pacient často zjistí záhy po probuzení, je přední ischemická neuropatie optického nervu (anterior ischemic optic neuropathy –⁠ AION), která je způsobena uzávěrem zadních ciliárních arterií vyživujících proximální část zrakového nervu. Klinicky je přítomna porucha zornicové reakce na postiženém oku, nazývaná relativní aferentní pupilární defekt (RAPD), oko je zevně klidné. Onemocnění se rozděluje na arteritickou a nearteritickou formu a toto dělení má zásadní roli při rozhodování ohledně vedení léčby, neboť arteritická forma AION ohrožuje pacienta autoimunitní vaskulitidou (temporální arteriitida).

Terapie arteritické formy AION spočívá v systémovém podávání vysokých dávek kortikoidů a ve spolupráci s internistou probíhá zajištění celkových rizikových faktorů. U nearteritické formy slouží kortikoidy v nízké dávce jako antiedematózní léčba.

Diagnostika i případná terapie cévních onemocnění oka patří vždy do rukou oftalmologa [1,12].

 

Další akutní stavy spojené s náhlou poruchou vizu

Glaukomový záchvat (akutní uzávěr komorového úhlu)

Glaukomový záchvat patří mezi další závažné urgentní stavy v oftalmologii. Je provázen dramatickými subjektivními a objektivními projevy a bez včasného zásahu a správně vedené léčby může vést v řádu hodin k ireverzibilní ztrátě zraku postiženého oka, a proto by tento stav měl být v povědomí každého lékaře nehledě na odbornost.

Obvykle probíhá jednostranně a mezi subjektivní stesky pacienta patří krutá bolest oka a hlavy charakteru hemikranie, výrazně zhoršené vidění, častým doprovodným projevem je nauzea a zvracení a zpočátku tento stav může imitovat náhlou příhodu břišní, mozkový infarkt nebo migrénu. Objektivními znaky jsou extrémní elevace nitroočního tlaku (patrná i palpačně), drážděný bulbus, široká, plegická a vertikálně oválná zornice, rohovka bývá edematózní a zašedlá vlivem elevace nitroočního tlaku.

Patofyziologickou podstatou vzniku je uzávěr komorového úhlu, tzn. oblasti, kudy odtéká nitrooční tekutina, a mezi vyvolávající faktory patří mimo jiné užívání některých psychofarmak, parasympatolytik, sympatomimetik či aplikace mydriatik u anatomicky predisponovaných očí.

Zahájení léčby by mělo být urgentní, proto je třeba kaž­dého pacienta s podezřením na tento stav odeslat ihned k oftalmologovi.

Prvním krokem terapie je snížení nitroočního tlaku lokálními a celkovými antiglaukomatiky (acetazolamid, mannitol), zúžení zornice pilocarpinem k uvolnění komorového úhlu, celkově jsou podávána analgetika. Po odeznění edému rohovky se provádí tzv. laserová iridotomie (tzn. vytvoření otvoru v duhovce), která umožní průtok nitrooční tekutiny ze zadní do přední oční komory, který je při záchvatu blokován [1,13].

 

Hemoftalmus a odchlípení (amoce) sítnice

Hemoftalmus a amoce sítnice patří v oftalmologické praxi mezi časté stavy spojené s poruchou vizu. Jako hemoftalmus se označuje krvácení do sklivce a obvyklou příčinou jeho vzniku je krvácení z diabetem poškozených retinálních cév u pacientů s proliferativní diabetickou retinopatií, dále trhlina sítnice či oční trauma. Hemoftalmus se projevuje náhlou nebolestivou ztrátou zraku obvykle na zevně klidném oku a míra zhoršení vizu závisí na velikosti krevního výronu a na stavu sítnice.

Trhlina sítnice představuje nejčastější příčinu vytvoření amoce sítnice (obr. 10). Subjektivní příznaky tvořící se trhliny sítnice jsou záblesky v periferii zorného pole způsobené dynamickou trakcí sklivce a dále zmnožené sklivcové zákalky, které pacient vnímá jako pohyblivé stíny v zorném poli. Dalším subjektivním znakem poukazujícím na vznik trhliny, a tedy porušenou integritu sítnice, jsou černé tečky v zorném poli, odrážející přítomnost krevních elementů ve sklivci. Odchlípení sítnice se projevuje jako tmavý nepohyblivý stín či závoj v periferii zorného pole, který se postupně rozšiřuje a pacienta s těmito příznaky je vždy vhodné odeslat k očnímu vyšetření.

Pokud dojde k odchlípení sítnice, které nedosáhne místa nejostřejšího vidění (makuly), lze včasným operačním zákrokem provedeným v rámci hodin až dnů plně zachránit zrakové funkce. V opačném případě, když se amoce rozšíří do oblasti makuly, není zaručena plná restituce zrakových funkcí i přes operační zákrok [1,14].

 

Akutní oboustranné poruchy vizu

V diferenciální diagnostice oboustranných poruch zraku je třeba zmínit hemianoptický skotom, který může značit přítomnost centrální léze, nejčastěji se jedná o tranzitorní ischemickou ataku či cévní mozkovou příhodu v oblasti zrakové kůry, fotoreakce zornic je v tomto případě neporušena. Hemianopsii lze odhalit i bez speciálního přístrojového vybavení orientační konfrontační zkouškou zorného pole.

Hemianoptický skotom může být i iniciálním příznakem oftalmické migrény. Pacienti typicky udávají přítomnost jiskřivé chvějící se cik cak linie před oběma očima (scintilační skotom), která je výraznější při zavřených očích. Postupně se tato linie přesouvá z centra zorného pole do periferie a přibližně za 20 min zmizí [12].

 

Závěr

Diferenciální diagnóza akutních stavů v oftalmologii je velmi rozsáhlá a v tomto článku jsou uvedeny nejčastější stavy, se kterými se oftalmolog v praxi a na pohotovosti běžně setkává. Jejich základní přehled je důležitý i pro jiné lékařské odbornosti, neboť u řady těchto stavů může lékař jakékoliv specializace poskytnout základní zdravotní intervenci, která mnohdy významně redukuje následné komplikace a může vést k záchraně zraku.

 

Konflikt zájmů

Autoři článku prohlašují, že nejsou v souvislosti se vznikem tohoto článku ve střetu zájmů a že tento článek nebyl publikován v žádném jiném časopise, s výjimkou kongresových abstrakt a doporučených postupů.