Kongenitální anorektální malformace jsou nejčastější příčinou inkontinence stolice u dětí a mladistvých nemocných. Operační možnosti jsou však zásadně limitovány. Jedním z řešení jejich inkontinence může být implantace umělého svěrače anu. Cílem práce bylo ověřit možnosti dosažení dlouhodobé kontinence u nemocných s anorektální malformací implantací umělého svěrače anu.
Metoda:
Do studie byli zařazeni mladiství s inkontinencí stolice v důsledku vrozené anorektální malformace. Operovaní byli každoročně kontrolováni po dobu 10 let. Prospektivně sledovanými parametry byly dlouhodobé ovlivnění inkontinence a nutnost reoperace včetně explantace umělého svěrače anu.
Výsledky:
Z 20 mladistvých s anorektální malformací byl umělý svěrač implantován u devíti postižených. V průběhu prvního roku byly tři svěrače explantovány (dva trvale, jeden vyměněn za nový). Sedm implantovaných svěračů (78 %) bylo po prvém roce funkčních. Desátý rok od implantace zůstali ve sledováni čtyři nemocní (44 %) s plně funkčním umělým svěračem. Všem implantovaným se zlepšila kvalita kontinence, žádný však nedosáhl kontinence plné. Jedné z operovaných byl po 10 letech umělý svěrač na její žádost explantován a založena stomie.
Závěr:
Implantace umělého svěrače anu je možná alternativa léčby inkontinence stolice u nemocných s kongenitální anorektální malformací. Rozsah postižení však nelze dostatečně identifikovat před výkonem, což je hlavním důvodem jeho následného selhání. Změny v perineální oblasti po předchozích operacích představují nejčastější limit implantace umělého svěrače.
Klíčová slova:
anorektální malformace – inkontinence – umělý svěrač anu – dlouhodobé výsledky
Fekální inkontinence (FI) je komplexní problém. Znamená kongenitální nebo získanou ztrátu kontroly nad vyprazdňováním stolice a plynů, resp. nedostatečnou schopnost svěračového komplexu únik stolice nebo plynů zadržet
Definice fekální inkontinence není zcela jednotná. Zahrnuje stavy od neschopnosti oddálit defekaci do osobně a společensky přijatelné situace, nekontrolovaný únik, resp. vyprázdnění stolice častěji než 2x za měsíc navzdory volní kontrakci svěrače anu, po trvalý únik plynů a stolice. Prevalence postižení není přesně známa, zřejmě je vyšší, než se předpokládá.
Inkontinence stolice postihuje pacienty všech věkových kategorií, z nich v každé s jinou četností, příčinou a důsledky. Společným jmenovatelem jsou nároky na hygienu, pomůcky, čas na ošetření, režimová opatření a vždy různě naléhavé sociální vyloučení, které může končit až suicidiem [1]. Všechny tyto obtíže jsou zvlášť naléhavé u dětí a mladých nemocných, kterým je postižení překážkou ve většině životních aktivit, komplikuje jim navazování osobních vztahů a ztěžuje intimní život a na rozdíl od starších zatěžuje vědomím, že postižení je bude provázet dlouho, celým životem. Příčinou inkontinence je široká škála onemocnění a stavů: chronická střevní onemocnění, komplikace léčby karcinomu rekta, následky proktologických výkonů, těhotenství a porodu, úrazy, neurologická onemocnění a léze, systémové choroby a také kongenitální anorektální malformace (ARM).
Léčba FI využívá metody neoperační a operační. Neoperační léčba spočívá v úpravě defekačního režimu a posílení a upevnění fyziologických defekačních návyků, nebo ve forsírovaném vyprázdnění střeva, poskytujícím několikahodinový interval bez úniku stolice. Hlavními způsoby neoperační léčby jsou zvýšení podílu vysokozbytkové stravy, podávání antidiarhoetik (adsorbenty, anticholinergika, opiody), klyzmata, laxativa, biofeedback a mechanický uzávěr anu – anal plug. Cílem operační léčby je rekonstruovat nebo tonizovat svěrač anu, a/nebo zvýšit objem a kvalitu svěračového komplexu, upravit poměry svalového pánevního dna, tonizovat anální svěrač stimulací, v krajním případě derivovat proud stolice do stomie, umožňující stolici lépe jímat a o místo snáze pečovat, nebo svěrač nahradit [1−3]. Do spektra operační léčby patří rekonstrukce svěrače v různých modifikacích („internal sphincter repair“, „post anal repair“ a/nebo „total pelvic floor repair“), injekční léčba, např. biomateriálem se silikonem, magnetický uzávěr anu, SECCA® – kontrolovaná aplikace radiofrekvenční energie do oblasti svěrače, SNS – „sacral nerve stimulation“, dynamická graciloplastika, střevní stomie a umělý svěrač anu. Implantace umělého svěrače anu (ABS – artificial bowel sphincter) může být jednou z účinných možností řešení anální inkontinence u dospělých různého původu. Od počátku 90. let se implantace v Evropě i v zámoří provádějí na několika specializovaných pracovištích, která udávají počty ošetřených v desítkách [4−10]. V dětském věku se implantace neprovádějí a u mladých adolescentů jen výjimečně.
Kongenitální anorektální malformace jsou nejčastější příčinou FI u dětí a mladých nemocných, přestože pro malformaci byli operováni a podstoupili i rekonstrukční výkony. FI může vyplývat z morfologicky vyjádřené léze svěračů, z periferní nebo centrální poruchy jejich inervace, případně z poruchy percepce stimulů z análního kanálu. Kongenitální anorektální malformace zahrnují různou měrou všechny tři zmíněné možnosti postižení.
Anorektální malformací je postižen vývoj anorekta. Nejlehčí formou ARM jsou anální stenózy s dislokací análního otvoru vpřed. Mezi nejtěžší vady patří ageneze anorekta, kdy slepý rektální pahýl končí vysoko v malé pánvi a komunikuje s močovým měchýřem nebo pochvou. Samostatnou skupinou ARM jsou kloakální malformace (KM). KM jsou vrozené vývojové vady postihující dívky, u nichž je vyústění močového, pohlavního a zažívacího ústrojí společné do jednoho vývodu, kloakálního kanálu, ústícího na perineu. Anus není vytvořen a jedním otvorem mezi malými stydkými pysky, vyústěním kloakálního kanálu, odchází stolice i moč.
Rozdělení ARM záleží na pohlaví a patologicko-anatomické podstatě malformace nebo vzdálenosti rektálního pahýlu od předpokládaného vyústění análního otvoru na perineu. Jedno ze současných rozdělení ARM podle pohlaví a patologicko-anatomického popisu malformace je dělení dle Peny z roku 1990 a Krickenbeckské modifikace z r. 2005 [11] (Tab. 1).
U části adolescentů s ARM jsou možnosti operační léčby vyčerpány a zůstávají inkontinentní, se stomií či bez ní. Ač jinak zcela zdraví lidé, inkontinencí a/nebo stomií jsou vyřazováni z profesionálního, společenského a partnerského života, se sníženými možnostmi uplatnění a kvalitou života, současně s trvalými nároky na hygienické potřeby, resp. na stomické pomůcky a doplňky. To bylo důvodem naší snahy o implantaci ABS u mladých dospělých pacientů, kteří byli od nejranějšího věku pro kongenitální anorektální vadu léčeni. Všichni byli dlouhodobě sledováni a vedeni na Klinice dětské chirurgie UK 2. LF a FN Motol, a když dospěli, přešli do péče koloproktologické poradny Chirurgické kliniky UK 2. LF a FN Motol. Ačkoli někteří se se svou situací smířili, sdělovali, že s důvěrou v nové metody a nové pomůcky by uvítali způsob, jak se svého handicapu zbavit.
V České republice se implantace umělých svěračů využívaly dosud jen k řešení močové inkontinence. Implantace análního svěrače se v ČR neprováděla. Žádná z českých zdravotních pojišťoven implantace ABS nehradila. Z toho vyplynula řada nároků na získání potřebných souhlasů a zajištění pomůcky, která nebyla v České republice registrována. K implantacím svěrače jsme postupně získali souhlas České chirurgické společnosti, Vědecké rady a ředitele FN Motol a souhlas Ministerstva zdravotnictví České republiky a podíleli se na přípravě podkladů k registraci pomůcky v ČR. Tyto organizačně-administrativní požadavky byly náročné na čas a oddálily zahájení studie. Potřebné prostředky a podporu jsme získali z grantu IGA 210 095, ČR s plánem k ošetření deseti pacientů.
Umělý svěrač sestává z hydraulické manžety, rezervoáru a ovládacího ventilu, naplněných tekutinou a spojených do tlakového systému (Obr. 1, 2). Manžeta se implantuje na místo análního svěrače, kde tlakem nahrazuje funkci normálního svěrače. Rezervoár, udržující v systému tlak, se implantuje do prevezikálního prostoru. Ovládací ventil se u mužů umísťuje do skrota, u žen do labia. Pomůcka je vyrobena z pevného silikonového elastomeru a je zcela inertní. Tlak v manžetě udržuje kontinenci. Před defekací se manžeta aktivací ventilu uvolní a tekutina vypustí do rezervoáru. Všechny části ABS se implantují za stanovených podmínek (lokalizace, kalibrace, těsnost a ověření funkce) během jedné operace po přípravě střeva a s užitím antimikrobiální profylaxe. S odstupem 8 týdnů od operace lze začít s nácvikem kontinence [12].
Autoři: J. Hoch 1; R. Škába 2; Z. Jech 1
Působiště autorů: Chirurgická klinika LF Univerzity Karlovy a FN Motol 1; Klinika dětské chirurgie 2 LF Univerzity Karlovy a FN Motol 2
Vyšlo v časopise: Rozhl. Chir., 2018, roč. 97, č. 4, s. 161-166.
Kategorie: Původní práce
1. Herman RM, Walega P, Cegielny T. Faecal incontience – epidemiologic data, pathogenesis, diagnostic-therapeutic model. Proktologia 2006;7:10−40.
2. Bortolotti M, Ugolini G, Grandis A, et al. A novel magnetic device to prevent fecal incontinence (preliminary study). Int J Colorect Dis 2008;23:499−501.
3. Tjandra JJ, Dykes SL, Kumar RR, et al. Standards Practice Task Force of The American Society of Colon and Rectal Surgeons: Practice parameters for the treatment of fecal incontinence. Dis Colon rectum 2007;50:1497−1507.
4. Casai E, San Ildenfonso A, Carracedo R, et al. Artificial bowel sphincter in severe anal incontinence. Colorectal Dis 2004;6: 180−4.
5. Devesa JM, Rey A, Hervas P, et al. Artificial anal sphincter. Dis Colon Rectum 2002;45:1154−63.
6. Dodi G, Melega E, Massin A, et al. Artificial bowel sphincter (ABS) for severe feacal incontinence: a clinical and manometric study. Colorectal Dis 2000;2:207−10.
7. Finlay IG, Richardson W, Hajivassiliou CA. Outcome after implantation of a novel prosthetic anal sphincter in humans. Br J Surg 2004;91:1485−92.
8. Christiansen J, Lorentzen M. Implantation of artificial sphincter for anal incontinence. Lancet 1987;2:244−5.
9. Jorge JMN, Habr-Gama A, Yusuf AS. The artificial anal sphincter for anal incontinence: Initial experience. Dis Colon Rectum 2002;3:A14.
10. Wong WD, Congliosi SM, Spencer MP. The safety and efficacy of the artificial bowel sphincter for fecal incontinence. Dis Colon Rectum 2002;45:1139−53.
11. Peňa A, Guardino K, Tovilla JM, et al. Bowel management for fecal incontinence in patients with anorectal malformations. J Pediatr Surg 1998;33:133−7.
12. Höbarth G, Pfeifer J. The artificial bowel sphincter implant technique (on line). The Internet Journal of Surgery 2002. Available from: https://print.ispub.com/api/0/ispub-article/8062.
13. Christiansen J, Sparso B. Treatment of anal incontinence by an implantable prosthetic anal sphincter. Ann Surg 1992;4:383−6.
14. Christiansen J. Artificial anal sphincter. Chir Gastroenterol 2001;17:237−9.
15. Bracale U, Nastro P, Beral DL, et al. Anorectal atresia treated with non-continent pull through and artificial bowel sphincter: a case report. Tech Coloproctol 2005;9:45−8.
16. Zerhau P, Husár M, Tůma J. Kontinentní nálevové stoma u dětí s dysfunkcí pánevních orgánů. Rozhl Chir 2008;87:593−5.
17. Damon H, Schott AM, Barth X, et al. The French ORALIA group: Clinical characteristics and quality of life in a cohort of 621 patients with faecal incontinence, Int J Colorectal Dis 2008;23:845−51.
18. Ikebukuvo K, Ohkawa H. Three – dimensional analysis of anorectal embryology. A new technoque for microscopic study using computer graphics. Pediatr Surg 1994;9:2−7.
19. Hoch J, Škába R, Jech Z. Umělý svěrač u nemocných po kongenitálních malformacích anorekta. Rozhl Chir 2007;86:170−3.
20. O´Brien PE, Dixon JB, Skinner S, et al. A prospective, randomized, controled clinical trial of placement of the artificial bowel sphincter (Acticon Neosphincter) for the control of fecal incontinence. Dis Colon Rectum 2004;47:1852−60.
21. Tan EK, Vaizey C, Cornish J, et al. Surgical strategies for faecal incontinence – a decision analysis between dynamic graciloplasty, artificial bowel sphincter and end stoma. Colorectal Dis 2008;10:577−86.
22. Carmona R, Company RA, Vila JR, et al. Long-term results of artificial bowel sphincter for the treatment of severe fecal incontinence. Are they what we hoped? Colorectal Dis 2008;11:831−7.
23. Lehur PA, Michot F, Denis P, et al. Results of artificial sphincter in severe anal incontinence: Report of 14 consecutive implantations. Dis Colon Rectum 1996;39:1352−5.
24. Hong KD, da Silva G, Lakaskar S, et al. Long-term outcomes of artificial bowel sphincter for fecal incontinence: A systematis review and meta-analysis. J Am Coll Surg 2013;217:718−25.
25. Wexner S, Ying JH, Weiss E, et al. Factors associated with failure of the artificial bowel sphincter: A study over 50 cases from Cleveland Clinic Florida. Dis Colon Rectum 2009;9:1550−7.
26. Carmona R, Company A, Roig Vila JF, et al. Long-term results of artificial bowel sphincter for the treatment of severe faecal incontinence. Are they whar we hoped for? Dis Colon Rectum 2009;11:831−7.
Periferní neuropatie (PN) postihuje velkou část populace, přesto zůstává poddiagnostikovaná. Květen coby měsíc povědomí o PN je příležitostí připomenout význam aktivního dotazování na příznaky, jednoduchého screeningu a hledání ovlivnitelných příčin včetně deficitu vitaminů skupiny B.
U příležitosti Světového dne preeklampsie, který připadá na 22. května, jsme vybrali dvě vystoupení z třetího ročníku kongresu Nedoklubka, kde vystoupilo několik porodníků a gynekologů s představením aktuálního stavu prevence předčasného porodu.
