I. Onkologická prevence a screening

I/ 79. GENETICKÉ TESTOVÁNÍ PŘI PODEZŘENÍ NA DĚDIČNOU DISPOZICI K NÁDORŮM

FORETOVÁ L.¹, NAVRÁTILOVÁ M.¹, VALÍČKOVÁ A.²

¹Oddělení epidemiologie a genetiky nádorů, MOÚ Brno, ²Klinika komplexní onkologické péče LF MU a MOÚ Brno

Asi 5–10 % nádorových onemocnění je způsobeno vrozenou dispozicí, u nádorů ovarií se může jednat až o 20 %. Většinou se jedná o monogenní příčinu dispozice, způsobenou zděděnou patogenní mutací v tumor supresorovém genu, DNA reparačním genu, méně často v onkogenu. Tato mutace je přítomna ve všech buňkách organizmu, u autozomálně dominantní dědičnosti je přenosná na 50 % potomků bez rozdílu pohlaví. Penetrance, klinický projev mutace, je variabilní, ovlivněn jak pohlavím, tak dalšími genetickými i negenetickými faktory. U ně kte rých vzácných syndromů je dědičnost autozomálně recesivní, nádory se vyskytují především u sourozenců, nikoliv v předchozích generacích. Nejčastějšími testovanými syndromy jsou dědičné formy nádorů prsu a ovarií a dědičné formy nádorů kolorekta a dělohy. Každý typ nádorového onemocnění se může vyskytovat dědičně i sporadicky. U ně kte rých typů nádorů ještě nejsou geny vysokého rizika známy. Dosud je známo více jak 200 různých dědičných nádorových syndromů. V případě rizikové osobní a rodinné anamnézy odesílá lékař pacienta ke genetické konzultaci. Genetik určí, zda je možné testování, jakých genů, u koho v rodině začít. Vysvětluje výsledky testování a navrhuje další testování v rodině i preventivní péči. Vyšetření vysoce rizikových genů je nutné provádět s genetickou poradnou před i po testování. Ke genetickému testování musí pacient vždy podepsat informovaný souhlas. Navržené genetické testování se provádí z genomické DNA v akreditovaných laboratořích molekulární genetiky, pomocí nejmodernějších vyšetřovacích metod. Jedná se o metody k vyhledávání mutací nebo metody přímého Sangerova sekvenování nebo sekvenování nové generace (MPS –⁠ masivní paralelní sekvenování). Pozitivní výsledek musí být vždy potvrzen na dalším nezávisle izolovaném vzorku genomické DNA. Doporučení k indikaci genetického poradenství jsou:

• karcinomy ovarií v jakémkoliv věku nebo, opakovaně karcinomy prsu v rodině, bilaterální karcinomy prsu, vícečetné nádory nebo nádory prsu v mladém věku pod 45 let;

• opakovaně nádory kolorekta/ dělohy v rodině, vícečetné nádory, metachronní nádory, nádory kolorekta nebo dělohy pod 40 let;

• opakovaný výskyt jakýchkoliv nádorů v rodině, kdy je podezření na možnou dědičnou příčinu (melanomy, mnohočetné bazaliomy, difuzní nádory žaludku, nádory ledvin, syndromy), vzácné typy nádorů, vícečetné malignity, časný výskyt;

• premaligní rizikové stavy jako polypóza kolorekta i v dětském věku, polypóza žaludku. Potvrzení dědičné dispozice je důležité pro specializovanou preventivní péči u pacientů i u zdravých rizikových příbuzných.

I/ 82. PROGRAM VČASNÉ DIAGNOSTIKY KARCINOMU PANKREATU

NOVOTNÝ I.¹, ABSOLONOVÁ P.¹, PŘIKRYLOVÁ M.²

¹Gastroenterologické oddělení, MOÚ Brno, ²Ambulance preventivní onkologie, MOÚ Brno

Cílem je snížení incidence karcinomu pankreatu vyšetřováním rizikových skupin pacientů. Zastoupení karcinom pankreatu mezi všemi zhoubnými nádory tvoří asi 2 %, je příčinou asi 6 % úmrtí na zhoubné nádory. Incidence karcinomu pankreatu (CaP) v posledních desetiletích trvale narůstá. Ročně je v ČR diagnostikováno kolem 1 700 nových případů CaP z toho většina ve IV. stadiu. Situace se v posledních 20 letech, vzdor technologickému pokroku, nemění. 80–85 % případů CaP je dia gnostikováno v již radikálně neoperovatelném stadiu. Pětileté přežití nemocných s CaP navzdory multioborové medicínské léčbě nepřesahuje 5 %. V současnosti nemáme k dispozici žádné testy umožňující časnou detekci karcinomu. Příčinou pozdního rozpoznávání je absence časných varovných příznaků. V období objevení se známých symptomů je nemoc již pokročilá a naděje na vyléčení je v současnosti malá. V tomto období použité zobrazovací metody sice zpřesní rozsah onemocnění, ale na prognózu pacientů nemají vliv. Asi 90 % všech CaP představuje sporadický CaP. Zbývajících 10 % tvoří onemocnění s familiární vazbou. CaP vzniká z prekurzorových stadií, tzv. prekanceróz. Vývoj prekurzoru do invazivní formy CaP trvá dle modelů asi 11 let, vývoj metastatické skupiny buněk v primárním nádoru trvá asi 6 let. Z toho vyplývá dostatečný časový interval pro časnou dia gnostiku. Je známých několik rizikových faktorů, jejichž nositelé jsou zatížení vyšším rizikem vzniku CaP v porovnání s běžnou populací. Jsou to:

a) kouření (balíček cigaret denně, 20 let);

b) obezita (BMI nad 30);

c) výskyt CaP v rodině u přímých příbuzných;

d) letitý průběh chronické pankreatitidy, trvající přes 12 let;

e) věk nad 55 let;

f) konzumace alkoholu (aspoň 60 ml etanolu/ den) u mužů;

g) diabetes mellitus.

U CaP s familiární vazbou máme k dispozici parametry identifikující ohrožené pacienty, u nichž možno uplatnit preventivní odborné vyšetření (USG, EUS a další). Podobně je tomu u známých nebo suspektních prekurzorových lézí. Komplikovanější je situace u sporadického CaP. Není reálné uplatnit masový preventivní program. Nezbývá, než pomocí rizikových faktorů a časných symptomů a jejich kombinace identifikovat teoreticky nejohroženější část populace a tuto předat dia gnostickým centrům k dalšímu preventivnímu vyšetření a sledování. Právě zde se často ztrácí čas, jenž rozhoduje o prognóze pacientů.