Jak se dělá časopis
Česko-slovenská patologie

Poté, co čtenář vyjme z přebalu nové číslo časopisu a začne si číst, vypadá vše úhledně a jednoduše. Když jsem se ale začal po prof. Šteinerovi o náš časopis starat, byl jsem velmi překvapený, kolik úsilí mnoha lidí tomuto aktu předchází. Významné zahraniční redakce využívají k produkci časopisů velká nakladatelství s množstvím zaměstnanců zodpovídajících za jednotlivé aspekty článků (např. jeden za obrázky, jiný za citace atd.). Náš časopis je v tomto ohledu nepoměrně rodinnějšího typu ... přesto se ale snažíme z profesionální úrovně konečného produktu nijak neslevovat .

A protože se mě na to naši čtenáři často ptají, rozhodl jsem se využít tohoto prostoru a nastínit, jak tedy vlastně náš časopis vzniká.

Předně je potřeba mít do připravovaného čísla odborné články. To je možná nejnáročnější úkol pro šéfredaktora -⁠ nejen vybrat to nejlepší pro své čtenáře z původních prací, které do redakce přicházejí od autorů spontánně, ale mít i dostatečnou rezervu článků pro další čísla, kdyby náhodou vzniklo autorsky hluché období. Šéfredaktor je i prvním kritikem došlých rukopisů a rozhoduje, zda bude článek vůbec postoupen do recenzního řízení. Rukopisu jsou následně přiděleni recenzenti; šéfredaktor se u nás tradičně stává jedním z nich a pak je třeba vybrat, oslovit (a občas i přesvědčit) odborníky na danou oblast, kteří by si našli čas a chuť podrobný recenzní posudek pro náš časopis vypracovat (bez nároku na odměnu). U některých prací jsou recenzní posudky poměrně stručné, neboť práce je už primárně po odborné stránce v pořádku, někdy je však recenze i pětistránková s řadou připomínek a návrhů na úpravy. Ačkoli u vysoce impaktované konkurence to bývá důvodem k odmítnutí článku, u nás se snažíme zejména domácím autorům poskytnout možnost článek přepracovat tak, aby mohl být nakonec publikován. Autor vypořádává recenzní připomínky bod za bodem  a šéfredaktor (někdy i recenzent) znovu posuzují provedené opravy rukopisu. Pokud to stále není ono, jede se další kolo. Až pak je možné článek přijmout k publikaci. Někdy ale podaný rukopis nakonec publikovat odmítneme (je to u nás zhruba 10 % rukopisů). Tímto mechanismem se snažíme zajistit, aby články, které jsou vám i širší odborné veřejnosti prostřednictvím celosvětových databází předkládány, měly co nejvyšší odbornou kvalitu. Někdy mi přijde téměř nespravedlivé, že jsou recenzenti článků v utajení, neboť článek, který nakonec drží čtenář v rukou, často obsahuje mnohé myšlenky a výrazné zásahy recenzentů, kteří se tím však jeho spoluautory nestanou (i když jimi de facto jsou). Proto si velmi ceníme každého odborníka, který má chuť s námi na zdokonalování článků svých kolegů spolupracovat. Ročně projde celým kolečkem recenzního řízení v našem časopisu asi 40 rukopisů.

Další skupinou článků jsou doškolovací texty (přehledové články -⁠ reviews). Zde je potřeba se dlouho dopředu zabývat koncepcí čísel, neboť oslovený odborník musí mít dostatek času (3 -⁠ 4 měsíce) na přípravu článku. Doškolovací část časopisu se snažíme tematicky v jednotlivých číslech sladit do kompaktních bloků; občas ale nastane v redakci panika, když přislíbené články do doškolovací série v době uzávěrky k dispozici nejsou (z různých důvodů) a musí se improvizovat. Ale to patří ke koření redakční práce.

Pak tu máme kromě příspěvků do různých rubrik (osobní sdělení, kapitoly z historie, jaká je vaše diagnóza...) ještě oblíbený Monitor. Komentáře v Monitoru sice neprocházejí klasickým recenzním řízením, ale i tak si text několikrát vyměníme, než dostane konečnou podobu. S postupným zdokonalováním odborného komentátorství korespondentů Monitoru ale moje role editora Monitoru slábne. Velmi si (nezištné) práce našich odborných korespondentů v redakční radě ceníme.

Tím končí odborná část práce na čísle a začíná část formální, grafická, technická a obchodní. Nejdříve se anglické texty pošlou na tzv. “proofreading” americkému kamarádovi Danieli R. Parkerovi a i my sami se snažíme dopilovat jazyk rukopisů tak, aby dopovídal současným normám. Po jazykové korektuře se rukopisy znovu podrobí kontrole, zejména s ohledem na formální stránku. A zde začíná parketa našeho výkonného redaktora Jaromíra Háčka -⁠ zda všechny afiliace, adresy, nadpisy, odkazy v textu, popisky, citace i seznam referencí v literatuře odpovídají formátem pravidlům časopisu (dbáme na to společně s autory už během recenzního řízení, vždy je ale co opravovat). Formální stránka článků není jen úlitba estetice, ale jedná se o jedno z důležitých kriterií při evaluaci na udělení impakt faktoru, které se účastníme. Na závěr je potřeba identifikovat pro našeho grafika v textu všechny potenciálně problémové znaky, které se při přepisu do profesionálních DTP programů mohou ztratit (kromě různých speciálních znaků jsou to všechny přednastavené funkce textových editorů a hypertexty) a upravit vlastnosti obrázků tak, aby byly po tisku co nejhezčí (obrázky na monitoru nevypadají stejně v tisku).

Průběžně se svojí aktivitou i spoluprácí s inzertním oddělením našeho nakladatelství a jeho ředitelkou paní Danou Brzobohatou snažíme oslovit a motivovat potenciální sponzory našeho časopisu k inzerování, neboť bez podpory z komerčního sektoru bychom si současný rozsah i kvalitu časopisu nemohli dovolit.

Pak nastává první bod zlomu. Doslova -⁠ náš grafik David Machovec připraví z dodaných článků první “zlom” časopisu, a takto “zlomené” stránky nového čísla dostáváme k první korektuře. Máme mladého a šikovného grafika, který nám nejen vytváří celkový grafický design časopisu (moderní, ale zároveň přiměřeně konzervativní), ale je i zdatným oponentem našich “zlepšovacích návrhů”. Po první korektuře je třeba udělat velké přesuny ve zlomu, neboť poprvé vidíme, jak bude časopis nakonec vypadat. Snažíme se například z ekonomických důvodů přesunout barevné obrázky podle stránkového harmonogramu na ty stránky, které se budou tisknout barevně -⁠ pokud by totiž byla byť jen jediná barevná tečka na stránce, tiskne se barevně celý tzv. tiskový arch, na kterém jsou čtyři strany, které však spolu v časopise nesousedí. Posunem menších příspěvků se také snažíme vyplnit prázdná místa.

Pak se časopisu znovu “přelomí” podle našich požadavků a své články dostávají ke korekturám autoři. Během toho i my celé číslo znovu přečteme a všechny korektury se pak společně do zlomu zanesou. Tak vznikne poslední zlom časopisu před tiskem, který znovu zkontrolujeme a předáme časopis ředitelce nakladatelství k výrobě tiskových desek, vytištění, knihařskému zpracování a distribuci (i to není zcela bez rizik, ale už jsem si časem zvykl a během tisku nového čísla už i usnu ). Předání a kontrola definitivní verze připravovaného čísla (v tiskařské hantýrce tzv. “uzavření“) je několikahodinový proces, kdy se všichni společně sejdeme, doladíme drobnosti, pošleme data do databází a hlavně si na závěr připijeme v přátelském prostředí našeho nakladatelství sklenkou vína na to, aby se vám číslo líbilo .

No, a pak už nezbývá než nové číslo časopisu vybalit, otevřít a číst si ...

Přeji vám poučné a inspirativní čtení

J. Zámečník