Inkretinová léčba – historie, současnost a perspektivy

Inkretinová léčba –⁠ historie, současnost a perspektivy

Svačina Š. Axonite, Praha, 2025, 128 s., ISBN 978-80-88046-41-7

Když v úvodu útlé monografie přední český diabetolog, zaměřený zejména na léčbu obézních diabetiků 2. typu, profesor Štěpán Svačina připomíná, jakou revoluci v léčbě diabetu před čtvrtstoletím způsobilo zavedení gliflozinů, gliptinů a vzápětí inkretinových analog, platí to snad ještě více o uplatnění agonistů receptoru pro glukagonu podobný peptid 1 (GLP-1RA) v léčbě obezity. Ostatně co o tom vypovídá lépe než motto na obálce knihy: „nejen léčba OBEZITY“.

V posledním desetiletí konečně zažíváme v obezitologii obdobu toho, co před 40 lety zaznamenala moderní terapie arteriální hypertenze nebo zavedení statinů v léčbě kardiovaskulárních onemocnění o dekádu později. Po mnoha a mnoha letech, kdy tu kromě „stálice“ orlistatu bylo, ale často i nebylo jediné antiobezitikum (naposledy byl nadějný sibutramin stažen z trhu po neúspěchu studie Scout), je na trhu ne jediný, ale hned několik velmi účinných a dostatečně bezpečných léků indikovaných jako podpora režimových opatření při redukci nadměrné tělesné hmotnosti.

Logicky nastal čas na shrnutí dosavadních poznatků a odhadů dalšího vývoje, což autor na 120 stránkách předkládá v přiměřené stručnosti, přitom se spoustou grafů a tabulek. Pohled diabetologa a obezitologa se v zásadě neliší –⁠ koneckonců jaký je rozdíl mezi diabetikem s obezitou a pacientem s obezitou, kterému diabetes hrozí v řádu jednotek let, nebo dokonce měsíců?

Text je rozčleněn do úvodu, 9 kapitol a závěru. Pro interně orientované lékaře bude kromě informací o vyvíjených lécích zřejmě nejzajímavější kapitola o možnostech inkretinové léčby u dalších onemocnění. 40 stran (!) je věnováno nejen účinkům u kardiovaskulárních, renálních a jaterních chorob, ale také u pacientů s dyslipidémií, spánkovou apnoe, Alzheimerovou a Parkinsonovou chorobou nebo v adiktologii a dalších medicínských oborech. Překvapivé pravděpodobně budou pro řadu čtenářů informace o inkretinových hormonech jako nosičích léků.

Kniha samozřejmě nemohla postihnout ani přímé srovnání semaglutidu a tirzepatidu v léčbě obezity, které celkem očekávaně vyznívá ve prospěch kombinovaného analoga GLP-1 a GIP, ani zcela aktuální informace o extrémně řídkém, ale potenciálně velmi závažném nežádoucím účinku označovaném NAION (non-arteritic anterior ischemic optic neuropathy), nicméně vedlejší a nežádoucí účinky inkretinové léčby by přeci jen mohly být probrány podrobněji.

Monografie „Inkretinová léčba –⁠ historie, současnost a perspektivy“ rozhodně představuje aktuální koncentrovaný souhrn potřebných informací nejen pro diabetology, ale pro všechny, kdo mohou a chtějí účinně –⁠ a především na základě medicíny založené na důkazech –⁠ pomoci lidem s obezitou a zdravotně závažnou nadváhou. Za to patří dík jak autorovi, tak i nakladatelství Axonite. Indikace moderních antiobezitik není omezena lékařskou specializací, což ovšem neznamená, že by mohla být předepisována bez důkladných znalostí jejich fungování i možných komplikací.

Petr Sucharda