Vzpomínka na zesnulou profesorku Marii Kunešovou

26. července nás opustila ve věku 74 let dlouholetá pracovnice 1. lékařské fakulty UK a později Endokrinologického ústavu prof. MUDr. Marie Kunešová, CSc., významná osobnost v oborech obezitologie, endokrinologie a metabolických chorob.

Pražská rodačka vystudovala Fakultu všeobecného lékařství Univerzity Karlovy (FVL UK) v Praze, kterou ukončila v roce 1975. Již během studia se podílela na činnosti endokrinologické ambulance na IV. interní klinice FVL UK a tehdejší Fakultní nemocnice I a již v roce 1975 publikovala svůj první článek s endokrinologickou tématikou v Časopisu lékařů českých. Krátce po promoci pracovala na interním oddělení nemocnice v Měšicích. Od roku 1976 až do roku 1997 pracovala na 4. interní klinice, kde se věnovala už nejen endokrinologii, ale též výživě a obezitologii. V roce 1988 se spolu s Vojtou Hainerem, Vláďou Štichem a Blankou Čepickou významně podílela na založení obezitologické jednotky na IV. interní klinice FN I –⁠ první nejen v Československu, ale i v celé východní Evropě. V letech 1998–2003 byla asistentkou v oboru vnitřního lékařství na 3. interní klinice 1. LF UK a VFN. V roce 2002 přešla do Endokrinologického ústavu, kde v letech 2002–2021 zastávala funkci vedoucí Centra pro diagnostiku a léčbu obezity. Marie Kunešová si cílevědomě zvyšovala svou kvalifikaci, absolvovala jak atestace z vnitřního lékařství I. (1979) a II. stupně (1986), tak atestaci z endokrinologie (1992). V roce 2001 obhájila kandidátskou disertační práci a v roce 2006 byla habilitována na 1. lékařské fakultě UK, přičemž tématem její habilitační přednášky byl „Vliv nutričních a genetických faktorů na redukci hmotnosti u obézních osob“. V roce 2015 byla jmenována profesorkou pro obor vnitřního lékařství.

Po celou dobu své profesní kariéry Marie Kunešová soustřeďovala svůj zájem na problematiku endokrinologie, výživy, metabolismu lipidů a obezitologie. Její znalosti a zkušenosti jí umožňovaly uplatňovat jak v klinické praxi, tak v pedagogické činnosti a ve vědě a výzkumu celostní pojetí. Byla úspěšnou řešitelkou řady grantových projektů poskytovaných jak českými agenturami (Interní grantová agentura, později Agentura pro zdravotnický výzkum MZ ČR, granty Ministerstva zemědělství ČR, Grantová agentura Univerzity Karlovy atd.), tak v rámci evropských projektů (projekty DIOGenes a COSI, projekt WHO atd.). Z výzkumných témat, na která se soustředila, jmenujme alespoň některá: úloha genetických a zevních faktorů, a především výživy v etiopatogenezi a léčbě obezity; prevence obezity; úloha farmakoterapie a bariatrické chirurgie v léčbě obezity; výskyt nadváhy, obezity, abdominální obezity a zdravotních rizik u dětí a dospívajících. Její vědeckovýzkumná aktivita se odráží v bohaté publikační činnosti uváděné v databázi PubMed. Ta zahrnuje 147 původních prací v domácích i zahraničních odborných časopisech, a to včetně těch nejprestižnějších. Nejen výzkumnou, ale i pedagogickou činnost Marie Kunešové potom reflektují kapitoly v řadě knih a učebnic pro mediky a sestry. Je též spoluautorkou několika monografií o obezitě pro lékaře. V roce 2016 vydala se širokým týmem spolupracovníků přehlednou monografii „Základy obezitologie“.

Ve své pedagogické činnosti se věnovala jak výuce mediků na 3. a 4. interní klinice 1. LF UK a VFN v Praze, tak předatestační přípravě lékařů v endokrinologii a diabetologii. Od roku 1993 aktivně organizovala se spolupracovníky nejméně jednou ročně v evropském měřítku jedinečné týdenní postgraduální školení v obezitologii, které bylo na Evropském obezitologickém kongresu v roce 2018 vyhodnoceno jako nejlepší evropské postgraduální školení v oboru. Podílela se i na výchově mladých vědeckých pracovníků v rámci jejich doktorského studia.

Od roku 1993 se Marie Kunešová významně podílela na organizaci řady národních a mezinárodních obezitologických konferencí a seminářů. Jako členka organizačního výboru 13. a 22. evropského kongresu o obezitě (ECO) přispěla k úspěchu těchto největších mezinárodního setkání vědců a kliniků nejen z Evropy, jež se v letech 2004 a 2015 konaly v Praze. V roce 2008 spolupředsedala Středoevropskému kongresu o obezitě (CECON) v Karlových Varech. Tento kongres jako první založil tradici významných setkávání obezitologů ze středoevropského regionu.

Marie Kunešová stála v roce 1993 při založení České obezitologické společnosti ČLS JEP (ČOS), v níž zastávala v letech 1993–2002 pozici vědeckého sekretáře a v letech 2002–2007 jí předsedala. Své zkušenosti v obezitologii uplatňovala i na mezinárodním fóru. Byla členkou Obesity Prevention Task Force (2001–2013) a výboru Evropské asociace pro studium obezity (EASO; 2002–2007). V letech 2007–2015 se podílela na činnosti Education and Management Task Force při Mezinárodní asociaci pro studium obezity (IASO). Byla rovněž členkou České endokrinologické společnosti ČLS JEP, IASO a Mezinárodní federace pro obezitologickou chirurgii (IFSO). Od roku 2015 pracovala v radě Federace evropských nutričních společností (FENS). Od roku 2003 byla členkou výboru a v letech 2020–2022 místopředsedkyní Společnosti pro výživu. Řadu let také pracovala v Oborové radě pro výživu, metabolismus a endokrinologii Interní grantové agentury MZ ČR.

Zásluhy Marie Kunešové v oblasti prevence a léčby obezity byly v roce 2004 oceněny jmenováním Founding obesity fellow v rámci celoevropského projektu SCOPE a později čestným členstvím ve slovenské, maďarské i české obezitologické společnosti. V roce 2023 obdržela cenu CECON za příspěvek k rozvoji obezitologie ve střední Evropě. Výbor ČOS ji v lednu letošního roku zvolil čestnou členkou společnosti a Česká lékařská společnost JEP ji vyznamenala Čestnou medailí ČLS JEP. Slovenská obezitologická asociace jí in memoriam udělila své nejvyšší ocenění, Cenu Borise Krahulce.

Přínos Marie Kunešové k pojetí obezitologie jako nového moderního oboru, který vyžaduje integraci řady medicínských disciplín, zůstane navždy zapsán v dějinách medicíny. Medicína se pro ni stala celoživotním koníčkem. Měla vždy pochopení pro své pacienty, mediky i spolupracovníky. Nezůstávala však izolována jen s pacienty či studenty a výzkumem. S elánem pomáhala organizovat společenské a turistické akce obezitologů, jak na 4. interně či v Endokrinologickém ústavu, tak i v rámci ČOS.

V její osobnosti ztrácíme nejen obětavou lékařku, zapálenou badatelku a výjimečnou pedagožku, ale pro spolupracovníky též dobrou kamarádku. Jménem spolupracovníků vyjadřujeme upřímnou soustrast manželovi Václavovi, synům Tomášovi a Vašíkovi a Marií tolik milovaným vnoučatům.

Čest její památce!

Vojtěch Hainer, Běla Bendlová, Radka Taxová Braunerová