Lékařský dům v Praze


Autoři: Marta Ehlová
Vyšlo v časopise: Čas. Lék. čes. 2017; 156: 427-429
Kategorie: Dějiny lékařství

DLOUHÁ CESTA OD MYŠLENKY K REALIZACI

„Dům náš nepovstal ani z rozmaru, ani z pouhé touhy po representaci. Stavbu domu našeho kategoricky si vynutil vývoj lékařského stavu samojediný. Splnili jsme tím naléhavou stavovskou povinnost. […] Máme ta zařízení svá, stavovská i vědecká, nynější i budoucí, sledující společný cíl: optimální možnou existenci všech jedinců lékařského stavu, máme je nechati tak, jak jsou dnes ve stavu membra disjecta, anebo máme je na prospěch celého stavu svého, a tedy i na prospěch všech jeho jedinců umístit je pod jednou společnou střechu a dáti jim všem možnost jednotného, účelného usměrnění a stavu svému uvolnit dráhy a cesty k optimálnímu vývoji do budoucna? píše předseda Sboru pro postavení Lékařského domu prof. MUDr. František Šamberger ve svém článku „Otvíráme Lékařský dům“ ve Věstníku českých lékařů z 27. března 1931.

Myšlenka na výstavbu Lékařského domu v Praze má kořeny na počátku 20. století, v roce 1912. Vývoj od myšlenky k jejímu uskutečnění dělí současníci na dvě etapy. Ta první začíná rokem 1912 a končí rokem 1923; druhá navazuje na rok 1923 a završuje se rokem 1931.

V první etapě se ovšem ještě nehovořilo o Lékařském domě, jak jej známe dnes, ale o ,,spolkovém domě“, přičemž tím byl míněn spolkový dům Spolku českých mediků. Nápad na výstavbu domu, který by užívali medici a vedle nich též lékaři, se zrodil na letní valné hromadě spolku v roce 1912. „Návrh podal dr. František Veselý, pozdější lázeňský lékař v lázních Luhačovice, objevitel pramenu Šaratice. upřesňuje MUDr. Břetislav Helbich, jeden z prvních účastníků realizace snah mediků, ve zmíněném čísle Věstníku (1).

NADŠENÍ A ROZČAROVÁNÍ

Medici tento návrh přijali se vší vážností a ve stejném duchu se pustili do jeho uskutečňování. Leč úkol to byl nadmíru obtížný; na stavbu spolkového domu neměli dostatek hmotných a finančních prostředků. Své ideje se však nemínili vzdát a vytyčili si pragmatický plán: získat pro svou myšlenku stávající lékařské korporace, tj. českou sekci Lékařské komory pro království české, Ústřední jednotu českých lékařů a její Podpůrnou nemocenskou sekci a Spolek lékařů českých s jeho Časopisem lékařů českých. Aby svému úsilí dodali zásadní význam, obrátili se též na profesorský sbor lékařské fakulty, tehdy ještě C. k. české univerzity Karlo-Ferdinandovy.

7. prosince 1912 se na děkanství lékařské fakulty v Praze konala schůzka, které se účastnili medici, profesoři i zástupci lékařských korporací; medici požadovali, aby se zástupci korporací vyjádřili ke dvěma klíčovým otázkám: „1. Jsou spojené lékařské organizace dost silné, aby se mohly odvážiti podobného podniku? 2. Bude jmění vložené do takového podniku uloženo výnosně?“ Všichni zúčastnění odpovídají na obě otázky kladně a jsou ochotny ku práci.

Na schůzce se ustanovil akční výbor, který se pravidelně scházel, aby „vždy o krok posunul myšlenku spolkového domu kupředu“. Vznikl též Poradní sbor pro vybudování spolkového domu za předsednictví prof. Hlavy a členů prof. Reinsberga, dr. Kollingera, dr. Helbicha (sen.), dr. Kliky, prof. Procházky, prof. Piťhy, dr. Kristena, dr. Kotýnka, MUC. Pospíšila – starosty SČM, MUC. Urbana, MUC. Máchala a MUC. Řehořovského; sbor svou činnost zahájil 7. prosince 1912.

Nadšení z dobrého výsledku brzy vystřídalo rozčarování. Korporace slibující hmotnou podporu výstavby domu své rozhodnutí začaly přehodnocovat. Tak např. Podpůrná nemocenská sekce v roce 1913 oznámila svůj nezájem o další účasti na této akci navzdory tomu, že v únoru téhož roku „byla ještě ochotna vložiti do podniku 50 000,- K! Peníz na dobu předválečnou jistě značný!“

KOUPIT, NEBO POSTAVIT?

Akční výbor zvažoval, zda se má pustit do stavby vlastní budovy, nebo se má zaměřit na koupi domu vhodného pro vytyčené účely. Odezva na množství inzerátů uveřejněných v tisku rozhodla pro druhou možnost. Na prodej byly nabízeny domy na tehdejším Riegrově (dnes Masarykově) nábřeží, dům U kamenného stolu na rohu Ječné ulice a Karlova náměstí, dům U čtrnácti pomocníků v Ječné ulici 15; nabízel se též pozemek v Dittrichově ulici, starý rohový dům mezi Vojtěšskou a Pštrossovou ulicí, dále objekt v Olivově ulici a také palác v Hybernské ulici proti Masarykovu nádraží. Ke koupi žádného z nabízených domů ovšem nedošlo buď pro jejich vysokou cenu, nebo proto, že nevyhovovaly svou polohou. Koncem roku 1913 byl na návrh prof. MUDr. Jaroslava Hlavy do akčního výboru kooptován prof. MUDr. Antonín Heveroch; ten se později stal předsedou Sboru pro postavení Lékařského domu v Praze. Současníci profesora Heverocha hodnotí jako „duši veškeré činnosti akčního výboru“.

Časem se objevila možnost získat Jedovou chýši, která patřila Stelčovskému pivovaru. Profesor Heveroch o koupi Jedové chýše úspěšně jednal s majitelem pivovaru i s majitelem sousedního domu, aby „jeho přikoupením zvětšil staveniště pro budoucí spolkový dům“. Ke koupi obou objektů došlo po 12. květnu 1914 za přispění finančních půjček od lékařských korporací. Za Jedovou chýši a sousední dům zaplatil Spolek českých mediků 67 000 K (rakousko-uherských korun – pozn. red.). V době, kdy se Jedová chýše kupovala, se zvažovalo, že by si majitel spolkového domu ponechal restauraci a v očekávání slušného zisku ji pronajímal i nájemci.

Péči o svůj majetek svěřil Spolek českých mediků akčnímu výboru. Poradní sbor se obrátil na architekta Jana Kotěru a zadal mu vypracování stavebních plánů spolkového domu na pozemku Jedové chýše s příkazem, aby do stavebního programu zapracoval i restauraci. Akční výbor usiloval o to, aby se idea co nejdříve uskutečnila a na pozemcích se „vztyčila budova spolkového domu, do něhož by se mohly sdružené korporace také nastěhovat“. První potíže na sebe nenechaly dlouho čekat. Objekt vyhovoval polohou, nikoli však svými rozměry. Byl na odlehlém místě, území tam ještě nebylo regulováno a odstranění této překážky předpokládalo dobu delší než půl roku; k tomu všemu se ukázalo, že větší výškové zastavění není přípustné. Tato fakta pozemek výrazně znehodnotila. Sbor pro postavení Lékařského domu se proto rozhodl objekt prodat. Další úsilí a činnost akčního výboru přerušilo vypuknutí první světové války. Po skončení války v roce 1919 požádal akční výbor lékařské spolky, které svými půjčkami umožnily koupi Jedové chýše a sousedního domu, o prominutí úroků, což se také stalo.

NÁPAD ZNOVU OŽÍVÁ – SKRZ TŘI STAVEBNÍ PROGRAMY

Po válce myšlenka stavby Lékařského domu opět ožila. Vznikl nový orgán – Sbor pro postavení Lékařského domu v Praze. Členové jeho výboru byli: prof. František Šamberger (předseda), dr. František Kotýnek a dr. Milan Janů (místopředsedové), dr. Václav Baudiš, dr. František Blonek, dr. Joža Dvořák, dr. Břetislav Helbich, doc. dr. Otakar Janota, dr. Bedřich Khunt, dr. Josef Kristen, dr. Jaromír Křečan, dr. Josef Malík, dr. Váša Náprstek, dr. Adolf Řibřid, dr. Václav Sirový, dr. Jan Tesař, dr. Jan Tůma, MUC. Jiří Moudrý.

Sbor sestavil (první) pracovní program, který byl konstruován pouze na základě analýzy potřeb lékařského stavu, a s tímto programem se v březnu 1922 obrátil na československé lékaře. Zásadní směrnicí programu bylo soustředění „všeho lékařského a studentského života pod jednou střechou“. Hlavní podmínky kladené na Lékařský dům byly tyto: knihovna, čítárna, přednášková síň, studovny, zasedací síň, kanceláře lékařských a studentských spolků, obchodní místnosti Záložny čsl. lékařů, klubovny, restaurace a hostinské pokoje.

V roce 1927 Sbor přikročil k detailnějšímu, tzv. druhému stavebnímu programu. Podle tohoto programu se jakožto s budoucími nájemníky Lékařského domu počítalo s těmito institucemi: Sbor, Ústřední jednota československých lékařů, Spolek pokladenských lékařů, Mladá generace lékařů, Spolek čs. zubních lékařů v Praze, Lékařská župa pražská, Lékařská komora, Svaz čs. lékárnictva, Záložna čs. lékařů, Spolek čs. mediků v Praze, Zvěrolékařská komora, Podpůrná nemocenská sekce při Ústřední jednotě, Lékařská knihovna a čítárna. Kromě těchto institucí měl Lékařský dům poskytnout prostory i pro lékařský hospic, klubovny, zasedací síně, přednáškový sál a dvě čítárny – odbornou a denního tisku, knihovnu, studovnu studentů a tichou studovnu lékařů. Mladí lékaři zde plánovali zřídit i „tělocvičný ústav“, dietní kuchyň a stálou expozici lékařského chemického a technického průmyslu. Počítalo se rovněž s tím, že v Lékařském domě budou mít své byty nájemce restaurace a jeho personál.

Třetí stavební program Lékařského domu vznikl v roce 1929, tedy v době, kdy již existoval konkrétní pozemek pro jeho stavbu. Tento fakt si vyžádal zredukovat počet nájemníků (jako první byl ze stavebního programu vypuštěn Svaz čs. lékárnictva), zmenšit počet čítáren a studoven; bylo nutné upustit od úvah o jiných zařízeních včetně restaurace a omezit počet bytů; z původně plánovaných bytů v LK zbyl jen byt pro správce domu (domovníka, který byl současně i strojníkem).

VÝHODNÁ POLOHA JAKO KLÍČ ÚSPĚCHU

Sbor od počátku své činnosti prosazoval myšlenku, že lokalita Spolkového domu mediků, později Lékařského domu, musí být poblíž lékařské fakulty. Dům byl pojímán jako součást univerzitní, zejména lékařské čtvrti (tedy na rozlehlém území mezi ulicemi Sokolskou a Vyšehradskou). „Činí-li si Lékařský dům nárok na to, aby byl četně vyhledáván lékaři a studenty, musí jim být blízko; chce-li soustředit i vědecký lékařský život, musí být nedaleko lékařské fakulty.

Pozemek, na kterém dnes stojí Lékařský dům, byl Sboru pro postavení Lékařského domu nabídnut již v roce 1927, nabídka se opakovala ještě koncem roku 1928 a začátkem roku 1929, kdy se Sbor pro koupi definitivně rozhodl. Pozemek měl mnoho dobrých vlastností: výhodnou polohu, byl blízko nádraží, tedy snadno dosažitelný pro přespolní návštěvy, stál na dopravní křižovatce, blízko středu města a také nedaleko lékařské fakulty.

Sbor pro postavení Lékařského domu zakoupil dne 7. března 1929 od firmy Ing. arch T. Pražák a P. Moravec, arch. a stavitelé v Praze pozemek č. 357/3 o rozloze 460 m2 v Praze 2, Sokolská třída za 1 597 625 Kč. Po uzavření kupní smlouvy vyzval Sbor čtyři pražské architekty: J. Kalouse, Č. Vořecha, Fr. Vahalu a firmu Pražák a Moravec, aby vypracovali podle stanoveného programu soutěžní ideové skici. Počátkem dubna roku 1929 byl po posouzení všech čtyř předložených návrhů vybrán arch. František Vahala, aby vypracoval definitivní plány pro stavbu Lékařského domu. Ty pak byly předloženy Magistrátu hlavního města Prahy k úřednímu projednání. Stavební komise věc projednala dne 14. června, stavební povolení bylo uděleno dne 2. července 1929. Náklad na stavbu byl rozpočten na 5 800 000 Kč a na vnitřní zařízení na 700 000 Kč, celkem 6 500 000 Kč.

Stavbu provedla firma Ing. arch. T. Pražák a P. Moravec. Výkopové práce dosahovaly hloubky 15,3 m, celkem bylo odvezeno 5,5 tisíce m3 zeminy. Budovu tvoří železobetonová konstrukce, která nese cihelné a výplňové zdivo obvodových i vnitřních stěn.

KONEČNÁ PODOBA A „ZLATÝ POKLAD“

Stavba Lékařského domu byla dokončena 31. prosince 1930. V přízemí domu bylo předepsáno Státní regulační komisí loubí, z něhož jsou po každé straně vchodu prostranné místnosti pro obchodní účely. Po dokončení všech hlavních stavebních prací bylo přikročeno k vnitřní úpravě domu. Schodiště a vestibul byly obloženy krkonošským mramorem, vnitřní stěny ostěním (táflováním) z mořeného dubu a kavkazského ořechu. Architekt Vahala umístil v suterénu přednáškový sál. V 1. patře byly umístěny klubovní místnosti a příslušenství a dvě zasedací síně. Horní etáže až do 5. patra byly určeny výhradně spolkovým účelům jako úřadovny pro jednotlivé skupiny (např. Ústřední jednotu čsl. lékařů, Lékařskou župu pražskou, Podpůrnou nemocenskou sekci či Spolek poradenských lékařů nebo Ústřední revizní komisi, dále pro Mladou generaci lékařů, redakci a administraci časopisů Praktický lékař a Československá nemocnice, Svaz zubních lékařů, Spolek čsl. zubních lékařů v Praze, Svaz spolků čs. mediků a Spolek čsl. mediků v Praze). 5. patro bylo vyhrazeno pro Lékařskou komoru pro zemi Českou. V 6. patře byla umístěna svobodárna, kterou tvořilo 7 zařízených místností s příslušenstvím a byt správce.

Z původní představy vybudovat v Lékařském domě i ústav pro tělesné osvěžení návštěvníků sešlo pro nedostatek místa. Úspěšně se však realizovala myšlenka zřízení Lékařského knihkupectví, nakladatelství a antikvariátu Mladé generace. Programem nakladatelství bylo opatřit kvalitní učebnice i monografie, lacině je vydat a slušně honorovat autora; knihkupectví mělo sloužit k nákupu nebo jen k přečtení publikací odborných i zábavných a k seznámení se s tím, co je v literatuře nového. Knihkupectví mělo možnost zájemcům obstarat odborné či zábavné knihy i časopisy, případně jim zaslat zdarma knihu na ukázku; pokud se někdo rozhodl pořídit si nákladnější publikaci, poskytlo zájemci mírné splátky. Za nejkrásnější ozdobu Lékařského domu současníci označovali jeho Ústřední knihovnu a čítárnu čsl. lékařů a mediků. A za jakýsi „zlatý poklad spolku mediků“ považovali množství starých medicínských knih z doby od 15. do 19. století. Kupříkladu Galénovy aforismy – benátský tisk z roku 1551 zdobený renesanční rytinou alegorického obsahu.

LÉKAŘSKÝ DŮM DNES

Lékařský dům je ve vlastnictví České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně, z. s., a tvoří jeho základní nemovitý majetek. Slouží všem jejím členům, odborným společnostem a Spolku českých lékařů. Sídlí zde předsednictvo a sekretariát ČLS JEP.

Přednáškový sál a zasedací místnost včetně provozních prostor jsou poskytovány bezplatně pro neziskové akce všech složek společnosti. Prostory nevyužívané pro činnost ČLS JEP jsou pronajímány i jiným organizacím; preferovány jsou ty, které mají základní podobnou činnost jako ČLS JEP. Až když nelze získat takový typ organizace, je možné pronajmout prostory i jiným subjektům. Zaměření těchto organizací ovšem nesmějí být v rozporu se zájmy ČLS JEP a tradicí a etikou lékařského stavu.

V roce 2010 se splnil letitý cíl využít přízemní prostory pro lékařskou kavárnu. Po jejich rekonstrukci zde a v mezipatře vznikla kavárna Café B. Braun, jejíž chloubou je bezesporu točité schodiště (kombinace kovu a skla) od světoznámé architektky a designérky Evy Jiřičné.

Pohled na staveniště nově budovaného Lékařského domu.
Obr. 1. Pohled na staveniště nově budovaného Lékařského domu.
Foto: archiv ČLS JEP

Lékařský dům v Praze krátce po otevření ve 30. letech 20. stol.
Obr. 2. Lékařský dům v Praze krátce po otevření ve 30. letech 20. stol.
Foto: archiv ČLS JEP

Dobové číslo Věstníku českých lékařů z roku 1931 věnované otevření Lékařského domu v Praze.
Obr. 3. Dobové číslo Věstníku českých lékařů z roku 1931 věnované otevření Lékařského domu v Praze.
Foto: archiv ČLS JEP

Výbor Sboru pro postavení Lékařského domu v čele s prof. Františkem Šambergerem (sedící uprostřed). Druhý zprava stojí architekt František Vahala.
Obr. 4. Výbor Sboru pro postavení Lékařského domu v čele s prof. Františkem Šambergerem (sedící uprostřed). Druhý zprava stojí architekt František Vahala.
Foto: archiv ČLS JEP

Současná tvář Lékařského domu – designový interiér kavárny z dílny architekty Evy Jiřičné.
Obr. 5. Současná tvář Lékařského domu – designový interiér kavárny z dílny architekty Evy Jiřičné.
Foto: archiv Café B. Braun


Zdroje

1. Helbich B. Zrod a vývoj myšlenky „Lékařského domu“ od r. 1912 do r. 1923. Věstník českých lékařů 1931; 43(13).

Štítky
Adiktologie Alergologie a imunologie Angiologie Audiologie a foniatrie Biochemie Dermatologie Dětská gastroenterologie Dětská chirurgie Dětská kardiologie Dětská neurologie Dětská otorinolaryngologie Dětská psychiatrie Dětská revmatologie Diabetologie Farmacie Chirurgie cévní Algeziologie Dentální hygienistka

Článek vyšel v časopise

Časopis lékařů českých


Nejčtenější v tomto čísle

Tomuto tématu se dále věnují…


Kurzy Soutěž Doporučená témata Časopisy
Přihlášení
Zapomenuté heslo

Nemáte účet?  Registrujte se

Zapomenuté heslo

Zadejte e-mailovou adresu se kterou jste vytvářel(a) účet, budou Vám na ni zaslány informace k nastavení nového hesla.

Přihlášení

Nemáte účet?  Registrujte se