Hygiena ženy V
První republika


Autoři: Alexandra Surá
Působiště autorů: Univerzita Karlova v Praze, 1. lékařská fakulta, Ústav dějin lékařství a cizích jazyků
Vyšlo v časopise: Čas. Lék. čes. 2011; 150: 624-626
Kategorie: Dějiny lékařství

Sportovní vzhled, nakrátko ostříhané vlasy, volné oblečení nenásilně potlačující ženské tvary a cigareta s menší či větší elegancí držena ve dlouhé špičce – tak je často prezentována žena dvacátých let 20. století. Ve třicátých letech naopak dominuje styl, který dává vyniknout ženským křivkám. Módní trendy jsou ovlivňovány idoly, které ženy znají z filmového plátna. Společenské rubriky a časopisy pro ženy referují o životním stylu filmových hvězd. Jejich různé zvyklosti týkající se oblékání, stravování, provozování určitého druhu sportu, způsobu líčení, péče o pleť a úpravy vlasů se snaží napodobovat mnoho žen.

Dámský oděv dvacátých let je pohodlný a praktický díky volnému střihu a zkrácené sukni, která často sotva zakrývá kolena (obr.1). Z dámského šatníku mizí korzety deformující tělo. Spodní prádlo tvoří převážně volná, rovně střižená košilka a spodky sahající cca do 1/3 stehen. Ve třicátých letech se díky vypasovanému střihu šatů začínají opět nosit korzety, které stahují zejména břicho a hýždě.

Z módního časopisu
Obr. 1. Z módního časopisu

Ve dvacátých letech dochází k výraznému až revolučnímu zkrácení ženské kštice. Ženy se zbavují svých copů a nechávají si zhotovit velice módní bubikopf, později mikádo (1, 2). Přestože se jedná o velice praktický účes, prof. F. Šamberger (1871–1944), který se věnoval především patogenezi kožních onemocnění a je znám jako autor několika publikací z oboru dermatologie (4), si všiml, že v týle, kde se vlasy velice krátce zastřihovaly a vyholovaly, se u žen objevovaly častěji ekzémy a seborrhoea. Došel k závěru, že tyto zdravotní problémy způsobuje právě tento sestřih spolu s nošením tehdy velmi módních plstěných kloboučků, které se vyráběly často bez podšívky. Dámám pak doporučoval, aby nosily kloboučky pouze s podšívkou (3). Hladká varianta bubikopfu nevydržela dlouho, do módy přicházejí tzv. mačkané vlny, které se docilují použitím kadeřnických skřipců, nebo se vytvářejí prsty přímo na vlhkých a natužených vlasech. Ve třicátých letech, kdy dominují účesy z vlnitých vlasů, přibývá různých pomůcek k rychlému vytvoření loken. Vedle kulem, které se nahřívaly na plotně, se objevují čím dál častěji kulmy elektrické. Časté používání kulem mělo za následek třepení a lámání vlasů (5). Jistou raritou byla čepička Eta, pomocí které bylo možné dosáhnout ,,půvabných a trvalých vlnek“. Jednalo se o čapku z kaučuku, ve které byly rýhy, které na navlhčených vlasech vytvořily požadované zvlnění (1). Vedle práškových šamponů se objevují šampony tekuté. Některé však stále obsahují mýdlové složky, které vytvářejí na vlasech našedlý matný povlak. Velkým přínosem kosmetického průmyslu byly nealkalické šampony (6, 8) (obr. 2). Populární bylo denní kartáčování, které pomáhalo odstranit ,,šupiny“ a prach z vlasů. Tradovalo se, že se po něm vlasy lesknou (5). Tak jako již mnohokrát v historii objevují se různé prostředky, které slibují proměnit řídnoucí kštici v hřívu krásných vlasů. Takové účinky byly přisuzovány např. výtažkům z paprik nebo španělských much naložených v alkoholu, který vyvolal mírné prokrvení pokožky hlavy. Barvení vlasů umožňující zakrytí šedin či získání jiného odstínu se i v tomto období těší nemalé oblibě. Na trhu byly k dostání barvy obsahující sloučeniny některých kovů, zejména železa a vizmutu, které zbarvovaly vlasy dohněda. Barva obsahující sůl stříbra se používala k dosažení černé barvy. Z přírodních prostředků na barvení vlasů byl znám prášek z heny, který se k nám dovážel z orientu. Prodával se pod názvem Reng a barvil vlasy do hnědočervena až oranžova. Vlasy se také barvily výtažkem z ořechu, který bylo možné zakoupit, nebo si jej připravit vařením čerstvých ořechových slupek (3).

Reklama na nealkalický šampon
Obr. 2. Reklama na nealkalický šampon

K dosažení plavé barvy, která byla ve třicátých letech velmi žádanou, se používal peroxid vodíku (3, 5). Z dobových narážek víme, že ne vždy končilo takové zesvětlování úspěchem. ,,Barva takto získaná liší se však velice od přirozené barvy zlatově plavé a lze ji poznati již z dálky jako umělou,“ uvádí na adresu takto odbarvených vlasů autorka tehdy populární publikace Domácí lékařka MUDr. J. Springerová (5). Výrobci vlasové kosmetiky reagují na nezdařené výsledky „kysličníkových blondýnek“ a inzerují přípravky, které slibují, že „zaručeně“ zregenerují poškozený vlas (6) (obr. 3).

Reklama na vlasový regenerační přípravek
Obr. 3. Reklama na vlasový regenerační přípravek

Líčení, které je pro mnohé ženy běžnou součástí úpravy zevnějšku, ve dvacátých letech demonstruje určitý postoj ženy. Černě podmalované oči, tmavé oční stíny a výrazná temně rudá rtěnka, kterou si bez ostychu ženy různých věkových kategorií nanášejí na své rty, a to nejen do společnosti (doposud si tímto způsobem líčily rty zejména ženy lehčích mravů) spolu s krátkými vlasy, na které si společnost musí teprve zvykat, působí oproti předcházejícím letům velmi emancipovaně. Obočí si ženy upravují pinzetou, tvarují do tenké linky či zcela vytrhávají a pouze tužkou namalují tenkou konturu v požadované výšce a délce.

K ošetření pleti byly za první republiky k dispozici krémy obohacené o vitaminy a minerály, rozlišují se krémy k ošetření partií kolem očí, krémy na citlivou či uhrovitou pleť. K čištění pleti jsou určeny pleťové vody, odličovací emulze, odličovací krémy, ,,loupací pasty“ (peeling) (3, 7, 8, 10.). Ve dvacátých letech přední světoví módní tvůrci (Coco Chanel) začínají dávat přednost přirozeně opálenému tělu před porcelánově bílou pletí (11). V módních časopisech, zejména z třicátých let je už možné zaznamenat množící se rady jak se správně opalovat, najdeme zde reklamy na opalovací krémy a přípravky na docílení snědé barvy pleti (8).

Autoři domácích lékařů apelují na čtenáře, aby neopomíjeli péči o chrup. Vysvětlují jak často, z jakého důvodu a jakým způsobem se mají správně čistit zuby. Provádění ústní hygieny připomínají i četné reklamy na zubní pasty, ústní vody a kartáčky, nacházející se na stránkách různých periodik (8–10, 13). Zubní pasty, které se často vyráběly s příměsí máty, dodávají výrobci již v tubách, které jsou mnohem praktičtější než dříve používané skleněné lahvičky (5, 9).

K očistě těla se používala již průmyslově vyráběná toaletní mýdla (obr. 4). K dostání byla mýdla s přídavkem síry, kyseliny salicylové, ichtyolu, kvasnic, otrub. U ženské populace byla oblíbená zejména mýdla parfémovaná. Někteří výrobci, kteří vsadili na design, vyráběli mýdla mramorovaná, průhledná, mýdla, co plula na hladině (3, 7, 9). „Velmi nesnadná je volba ve spoustě tak zvaných toaletních mýdel. Obecenstvo dbá více zevního vzezření, vůně a i obalu, případně i cizozemské etikety nežli vnitřní jakosti,“ píše MUDr. J. Saudek, autor prvorepublikové publikace Kosmetika čili nauka o pěstění tělesné krásy (3). Ke koupeli, která byla obyčejně v sobotu, sloužily oválné vany, populární byly sedací vany s opěrkou pro záda a opěrkami pro lokty sloužícími také jako misky na mýdlo a houbu.

Kosmetická kolekce
Obr. 4. Kosmetická kolekce

Potítka, jenž měla chránit oděv před účinky potu, byla k dostání z jelení kůže, gumy nebo salicylové vaty (3). Na trhu se objevily přípravky, u kterých je uvedeno, že omezují tvorbu potu, jiné slibovaly omezení jeho rozkladu (8).

Přestože jsou již k dostání jednorázové hygienické vložky, některé ženy ve svých dnech (pravděpodobně z ekonomických důvodů) stále používají vložky hadrové, které si přepírají.

Objevují se přípravky, jenž jsou určeny pro intimní hygienu. K omývání intimních partií byly k dispozici irigátory, o jejichž způsobu používání a údržbě informují autoři domácího lékaře (14).

Hygieničnost a pohodlí se stávají hlavními zásadami dámské sportovní módy. Při výrobě sportovního oblečení výrobci používají (v rámci možností) elastických materiálů, oděv začíná být řešen tak, aby nepřekážel pohybu. Tenis hrají ženy v kalhotové nebo krátké sukni. Jednodílné plavky mají vykrojené rukávy a krátké nohavičky. K lyžování jsou určeny šponovky čí pumpky a nosí se v  kombinaci s podkolenkami. Na kolo usedají ženy v kalhotách (1).

Nemalý vliv na hygienu měla bezpochyby stále se rozšiřující elektrifikace měst a obcí (ohřev vody). Také obchody s drogistickým zbožím, které jsou v době první republiky zastoupeny téměř ve všech městech, přispěly k dostupnosti hygienických přípravků (12). Vliv na osobní hygienu má stále sílící reklama, která informuje o produktech farmaceutického a kosmetického průmyslu. Přibývá periodik pro ženy se zaměřením na módu, kosmetiku a péči o tělo. V neposlední řadě autoři domácích lékařů věnují několik kapitol otázkám tělesné hygieny.

ADRESA PRO KORESPONDENCI:

Mgr. Alexandra Surá

Ústav dějin lékařství a cizích jazyků 1. LF UK

Karlovo náměstí 40, 128 00 Praha 2

e-mail: alexandrafi@seznam.cz


Zdroje

1. Kybalová L. Dějiny odívání: Od ,,zlatých dvacátých“ po Diora. Praha: Lidové noviny 2009; 13, 16–17, 23–25, 47–54, 65–66, 71–76, 78–80, 98–99, 122–123, 126–130.

2. Skarlantová J, Zárecká J. Základy oděvního výtvarnictví. Praha: Státní pedagogické nakladatelství 1978; 97–98.

3. Saudek J. Kosmetika čili nauka o pěstění tělesné krásy. Brno: A. Píša 1926; 23–24, 83–84, 118–119, 125–128.

4. Biografický slovník pražské lékařské fakulty 1348–1939, díl II. Praha: Univerzita Karlova 1993; 303–304.

5. Springerová J, upravil Barth J. Domácí lékařka, svazek I. Praha: J. N. Jindra 1933; 164–176.

6. Katolická žena 1936; 1: 349–350.

7. Salon 1930; 9: 39, 43.

8. Salon 1931; 10: 22–23, 28, 29, 30.

9. Ženský svět. List paní a dívek českých 1924; 28: 31.

10. Ženský svět. List paní a dívek českých 1924; 28: 286.

11. Smithová V. Dějiny čistoty a osobní hygieny. Praha: Academia 2011; 332.

12. Kárník Z. České země v éře První republiky (1918–1938), díl I. Vznik budování a zlatá léta republiky (1918–1929). Praha: Libri 2000; 506.

13. Katolická žena 1938; 3: 257, 259, 261.

14. Šimsa J. Přírodní léčba a domácí lékař. Praha: F. Strnadel a spol. kolem roku 1900–1910; 510–511.

Štítky
Adiktologie Alergologie a imunologie Angiologie Audiologie a foniatrie Biochemie Dermatologie Dětská gastroenterologie Dětská chirurgie Dětská kardiologie Dětská neurologie Dětská otorinolaryngologie Dětská psychiatrie Dětská revmatologie Diabetologie Farmacie Chirurgie cévní Algeziologie Dentální hygienistka

Článek vyšel v časopise

Časopis lékařů českých


Nejčtenější v tomto čísle

Tomuto tématu se dále věnují…


Kurzy

Zvyšte si kvalifikaci online z pohodlí domova

Příběh jedlé sody
nový kurz
Autoři: MUDr. Ladislav Korábek, CSc., MBA

Krvácení v důsledku portální hypertenze při jaterní cirhóze – od pohledu záchranné služby až po závěrečný hepato-gastroenterologický pohled
Autoři: PhDr. Petr Jaššo, MBA, MUDr. Hynek Fiala, Ph.D., prof. MUDr. Radan Brůha, CSc., MUDr. Tomáš Fejfar, Ph.D., MUDr. David Astapenko, Ph.D., prof. MUDr. Vladimír Černý, Ph.D.

Rozšíření možností lokální terapie atopické dermatitidy v ordinaci praktického lékaře či alergologa
Autoři: MUDr. Nina Benáková, Ph.D.

Léčba bolesti v ordinaci praktického lékaře
Autoři: MUDr. PhDr. Zdeňka Nováková, Ph.D.

Revmatoidní artritida: včas a k cíli
Autoři: MUDr. Heřman Mann

Všechny kurzy
Kurzy Doporučená témata Časopisy
Přihlášení
Zapomenuté heslo

Nemáte účet?  Registrujte se

Zapomenuté heslo

Zadejte e-mailovou adresu se kterou jste vytvářel(a) účet, budou Vám na ni zaslány informace k nastavení nového hesla.

Přihlášení

Nemáte účet?  Registrujte se