MIKRODELEČNÍ SYNDROMY


Microdeletion Syndromes

New high-resolution cytogenetical technique identified an increased number of terminal, interstitial and subtelomericmicrodeletion as the etiology of many syndromes of multiple congenital anomalies, mental retardation andfacial dysmorphy. A loss of contiguous genes shows a high phenotypical variability and at the same time it issignificant for genetic prognosis.1) Variability of clinical features depends on the size and pathogenetic mechanism of underlying deletion;2) Dysmorphic face features are of a characteristic type and can be somatoscopically recognized; 3) Heart defectsand mental retardation are common features of microdeletion syndromes; 4) New mutations represent the mostcommon etiology of microdeletions; only 1 to 10% of mutations are transmitted from the parental gonadal mosaics,from the balanced translocation or from the same microdeletion in parents; 5) Recurrence risk is low, but it may beas high as 50% in individual cases of inherited mutation; 6) Genetic heterogeneity is high and the responsible genescan be located at different chromosomes (e.g. Di George syndrome due to mutation on 22q or 10q) and can alsoresult from microdeletion or point mutation (in the Shprintzen syndrome 70 % represent microdeletion and 30 %point mutation at 22q11, in Rubinstein-Taybi syndrome 10 % cases result from microdeletions and 90% from pointmutations); 7) Population incidence ofmicrodeletions is high (1:4000 to 1:30 000) because their etiologicmechanismis related to the common unequal crossing over; 8) Imprinting plays a role in some cases, e.g. Prader-Willi syndromeresults from nullisomy of paternal 15q12 chromosome, Angelman syndrome is related to that of maternal 15q12chromosome; 9) Prenatal prevention of the high risk familial chromosomal rearrangements is feasible since the 12thgestation week.

Key words:
microdeletion, imprinting, contiguous genes, microdeletion syndromes, genetic prevention.


Autoři: E. Seemanová
Působiště autorů: Oddělení klinické genetiky Ústavu biologie a lékařské genetiky 2. LF UK, Praha
Vyšlo v časopise: Čas. Lék. čes. 2002; : 363-370
Kategorie: Články

Souhrn

Nové vysoce rozlišovací laboratorní techniky k zobrazení chromozómů dovolily identifikovat terminální, intersticiálnía subtelomerické mikrodelece jako příčinu řady syndromů mnohočetných malformací a mentální retardaces charakteristickými dysmorfickými rysy. K jejich diagnostice jsou využívány molekulárně cytogenetické sondy –fluorescenční in situ hybridizace FISH – které v cytogenetickém preparátu i interfázických jádrech hybridizují sespecifickými úseky chromozómů. Delece takových částí chromozómu představují ztrátu několika genů a vedouk projevům tzv. contiguous genových syndromů či mikrodelečních syndromů. V poslední době se jejich počet velmirozrostl a jejich společné charakteristiky jsou významné pro důsledky v klinické i genetické prognóze. 1) Variabilitaklinických projevů je široká v závislosti na velikosti a uložení mikrodelece; 2) Dysmorfické rysy většinou tvořícharakteristickou facies, rozpoznatelnou již somatoskopicky; 3) Vrozené srdeční vady a mentální retardace jsounejčastějšími příznaky většiny mikrodelečních syndromů; 4) Obvykle vznikají v důsledku čerstvě vzniklé mutace,jen 1–10 % jsou děděny buď z gonadální mozaiky jednoho z rodičů, balancované translokace, nebo i identickémikrodelece u jednoho z rodičů; 5) Sumární pravděpodobnost opakování výskytu takových syndromů v rodině jenízká, nicméně v individuálních případech děděné mutace může být až 50%; 6) Genetická heterogenie je častáa odpovědné geny mohou nejen být lokalizovány na různých chromozómech (např. syndrom Di George na 22q i 10q),ale také být důsledkem mikrodelece, ale i bodové mutace (70 % Shprintzenova syndromu z mikrodelece, 30 %z bodové mutace na 22q11, Rubinstein-Taybiho syndrom v 10 % z mikrodelece a 90 % z bodové mutace); 7) Výskyttěchto jednotek je poměrně častý (1:4000–1:30 000), neboť vznikají z nejčastějších chromozomálních strukturálníchaberací při nerovnoměrném crossing overu; 8) Imprinting se uplatňuje v některých případech (Prader-Willihosyndrom je důsledkem nulizomie paternálního 15q12 chromozómu, Angelmanův syndrom maternálního 15q12chromozómu; 9) U vysoce rizikových forem je prenatální prevence dostupná již ve 12. gestačním týdnu.

Klíčová slova:
mikrodelece, funkční nulizomie, imprinting, mikrodeleční syndromy, variabilita fenotypu, genetickáprognóza.

Plné znění tohoto článku není v digitalizované podobě.
V případě zájmu kontaktujte NTO ČLS JEP, které vám může poskytnout sken časopisu.

Štítky
Adiktologie Alergologie a imunologie Angiologie Audiologie a foniatrie Biochemie Dermatologie Dětská gastroenterologie Dětská chirurgie Dětská kardiologie Dětská neurologie Dětská otorinolaryngologie Dětská psychiatrie Dětská revmatologie Diabetologie Farmacie Chirurgie cévní Algeziologie Dentální hygienistka
Kurzy Doporučená témata Časopisy
Přihlášení
Zapomenuté heslo

Nemáte účet?  Registrujte se

Zapomenuté heslo

Zadejte e-mailovou adresu se kterou jste vytvářel(a) účet, budou Vám na ni zaslány informace k nastavení nového hesla.

Přihlášení

Nemáte účet?  Registrujte se