Informace o vzniku výzkumné iniciativy pro paliativní medicínu a etiku v intenzivní péči : Research Initiative in Palliative Care and Ethics in the Intensive Care Unit (RIPE‑ ICU)

Tento text přináší informace o vzniku nové výzkumné iniciativy pro paliativní medicínu a etiku v intenzivní péči pod názvem RIPE–ICU (Research Initiative in Palliative Care and Ethics in the Intensive Care Unit).

Jako zdravotníci a autoři iniciativy RIPE‑ICU jsme měli v průběhu naší profesní kariéry v kontextu multidisciplinárního přístupu k léčbě jedinečnou možnost setkávat se s kriticky nemocnými pacienty na jednotkách intenzivní péče (ICU*). Každé setkání s pacienty v ohrožení života a jejich blízkými, stejně jako se všemi kolegy, kteří se na péči podíleli, bylo svým způsobem unikátní. Ať již bylo plné pozitivních emocí nebo jsme byli svědky velkého zklamání a lidských tragédií. Anebo také obdobím nejistoty, kdy nám často chybí jednoznačné odpovědi na složité otázky. Intenzivní péče pak často v závěru života pacienta představuje lidskou i odbornou výzvu, kde se setkáváme se svými limity a vystupujeme z pomyslné komfortní zóny.

Propojení intenzivní, paliativní medicíny, etiky a lékařské psychologie na ICU se v posledních letech dostává do popředí zájmu zdravotníků, a také klinického výzkumu. Za posledních 20 let našeho profesního života, což je časový okamžik generační změny, jsme společně zažili rozvoj vzdělávání v oblasti péče o pacienty v závěru života (EOL*) na ICU. Navzdory určité změně orientace odborné komunity a pracovišť v naší zemi směrem k pacientovi (Patient ‑⁠ centered Care) a jeho blízkým, jsme ale přesvědčeni, že je třeba zmíněné téma dále rozvíjet.

Základní východiska RIPE–ICU

1. Intenzivní medicína má mezi ostatními obory v medicíně postavení oboru, který je tzv. high‑tech, high‑risk i high‑cost (tedy využívá nové technologie, je zároveň vysoce rizikovým oborem a péče je spojena s vyššími náklady). Během posledních 20 let úspěšný vývoj diagnostických metod a pokroky v léčbě vedly k významnému prodloužení života a razantnímu zlepšení výsledků léčby kriticky nemocných pacientů.

2. Etika, resp. etický rozměr vstupuje do popředí procesu rozhodování o přiměřených a realistických cílech léčby v rámci běžné péče, i té v závěru života (EOL). Většina rozhodnutí o péči v závěru života je etické povahy, nikoliv medicínské. Pacienti jsou často v bezvědomí nebo nekompetentní k rozhodování o poskytované zdravotní péči a málokdy dokumentují svou vůli prostřednictvím dříve vyslovených přání. Zdravotníci tak trvale čelí situaci, kdy musí rozhodovat o léčebném postupu včetně hodnotově vázaných otázek, bez přímého vyjádření pacienta. Od doby, kdy bylo jakékoliv prodloužení života pacienta považováno za úspěch, a otázka, zda je daný postup ve shodě s vůlí a hodnotami pacienta byla téměř irelevantní, jsme se v posledních dvou dekádách posunuli k mnohem precizněji formulovaným rozvahám etické povahy.

3. Paliativní medicína je jako obor často spojovaná s onkologicky nemocnými pacienty, hospicovou péčí a bezprostředním závěrem života. Zdá se tak být na první pohled v přímém protikladu k poslání intenzivní medicíny. Řada výzkumů však v posledních letech přináší data, která jasně podporují integraci principů paliativní medicíny na ICU. Paliativní medicína se zaměřuje na zvýšení kvality života pacienta a jeho blízkých prostřednictvím úlevy od symptomů, stresu a zátěže způsobených kritickým stavem. A to nejen v závěru života, jak je často vnímáno, ale v celém průběhu jeho pobytu na ICU. Expertní dovednosti oboru intenzivní medicíny ve spojení s efektivní komunikací při rozhodování o přiměřenosti péče pomáhají řešit neshody a konfliktní situace a podílí se na lepším etickém klimatu na ICU.

4. Lékařská psychologie. Výzkum v oblasti psychologie a klinická praxe jednoznačně dokládají, že aplikace psychologických principů v rámci ICU poskytuje lékařům a ostatním zdravotníkům strukturu, která pomáhá prezentovat medicínské poznatky a cíle smysluplně, srozumitelně a ve správný čas. A to tak, aby se maximalizovala adherence kolegů, pacientů a jejich rodin a minimalizovalo se riziko nedorozumění a případných konfliktů. A také, aby se péče o pacienty v kritickém stavu a na sklonu života odehrávala v kontextu přiměřené naděje, moudrosti a smyslu. Aplikace psychologických principů v ICU představuje také možné východisko v rámci péče o duševní zdraví samotných zdravotníků, pacientů, ale také jejich strádajících rodin.

Iniciativa RIPE ‑⁠ ICU vzniká jako výzkumná a edukační platforma složená z týmu odborníků ze všech čtyř oblastí, která si klade za cíl rozvíjet, posilovat a kultivovat prostředí intenzivní péče. Rádi bychom přispěli k další humanizaci prostředí ICU zaměřením se na závěr života kriticky nemocných pacientů a na vzdělávání profesionálů s jejich přirozenou otevřeností, laskavostí, soucitem, odvahou, ale také zranitelností. Je zcela zřejmé, že být členem týmu v oblasti intenzivní péče vyžaduje specifické dovednosti, které je třeba systematicky zkoumat, rozvíjet a podporovat. RIPE ‑⁠ ICU tak spojuje několik doposud pomyslně oddělených světů –⁠ etiku, lékařskou psychologii, paliativní a intenzivní péči.

*Záměrně používáme anglické zkratky: ICU –⁠ Intensive Care Unit –⁠ s ohledem na heterogenitu pracovišť a sjednocení terminologie; EOL –⁠ End‑Of ‑⁠ Life

Informace o iniciativě RIPE ‑⁠ ICU, aktuálních událostech, studiích a kontaktech při zájmu o spolupráci, je možné najít na stránkách https://www.med.muni.cz/ripe‑icu

Text informačního sdělení neprošel recenzním řízením, ani redakční/editorskou úpravou.