Využití pouhého vysokého přívodu kyslíku nebo v kombinaci s odsáváním z dýchacích cest pro úspěšnou dekanylaci?

Hernández Martínez G, Rodriguez ML, Vaquero MC, Ortiz, R, Masclans JR, Roca O, et al. High-Flow Oxygen with Capping or Suctioning for Tracheostomy Decannulation. New Engl J Med 2020; 383(11): 1009–1017. doi: 10.1056/NEJMoa2010834.

Klinická studie velmi početné a výzkumné skupiny autorů z pěti španělských univerzitních pracovišť intenzivní péče se věnuje v nezaslepené srovnávací formě dospělým pacientům při vědomí, odpojeným z déle dobé umělé plicní ventilace. Srovnává postupy, které významně ovlivňují rozhodnutí o dekanylaci a především o jejím trvalém úspěchu.

Autorský tým zvolil k diagnostickému zhodnocení a rozhodnutí porovnání dvou základních metod:

• 24 hodin trvající spontánní dýchání s uzavřenou tenkou tracheostomickou kanylou a s intermitentní oxygenoterapií, a to s vysokým příkonem kyslíku jako kontrolní skupinu; 
• 24 hodin trvající spontánní dýchání s vysokým kontinuálním příkonem kyslíku, doplňované programem odsávání z dolních dýchacích cest jako sledovanou skupinu.

Sledovaná skupina (169 pacientů) a kontrolní skupina (161 pacientů) byly značně homogenní a srovnatelné. Celý soubor měl 330 pacientů v průměrném věku 58,3 ± 15,1 let a muži v něm byli zastoupeni z 68,2 %.

Byla dokumentována celá řada parametrů, z nich dominantní byla doba do úspěšné dekanylace.

Interval do dekanylace byl kratší u sledované skupiny než ve skupině kontrolní (6 dnů vs. 13 dnů; 95% CI; 5–9). Nižší byl ve sledované skupině i výskyt ventilátorové pneumonie (VAP) a ventilátorové tracheobronchitidy (VAT). Kratší byl ve sledované skupině i pobyt na lůžku intenzivní péče. Neúspěch dekanylace byl v obou skupinách srovnatelný.

Podrobně jsou výsledky přehledně zdokumentovány v tabulkách a text je doprovázen 28 citacemi.

doc. MUDr. Jarmila Drábková, CSc.

jarmila.drabkova@fnmotol.cz