Italští lékaři z endokrinologické a diabetologické kliniky v Miláně publikovali studii, jejímž cílem bylo zhodnocení osy GH/IGF-I a dalších funkcí hypofýzy u dospělých pacientů s celiakií.
Italští lékaři z endokrinologické a diabetologické kliniky v Miláně publikovali studii, jejímž cílem bylo zhodnocení osy GH/IGF-I a dalších funkcí hypofýzy u dospělých pacientů s celiakií.
Za tímto účelem bylo vyšetřeno dvacet osm dospělých pacientů s celiakií. Jednalo se o pacienty ve věku 19–74 let s indexem tělesné hmotnosti (BMI) v rozmezí 18,5–28,0. Autoři se při vyšetření zaměřili na bazální funkce štítné žlázy, nadledvin a gonád a mimo jiné také na koncentraci IGF-I, prolaktinu a další rutinní parametry. Dynamika sekrece růstového hormonu (GH) byla hodnocena GHRH-argininovým testem. U 20 pacientů byla rovněž zjišťována přítomnost protilátek proti hypofýze (APA).
U sedmi z 28 pacientů byla prokázána snížená sekrece GH (25 %), a to nezávisle na vzniku nemoci a bezlepkové dietě. Všech sedm pacientů bylo mužského pohlaví, u 2 z nich byl prokázán závažný a u 5 částečný nedostatek růstového hormonu (GHD). U pacientů s nedostatkem růstového hormonu byl stupeň inzulínové rezistence signifikantně vyšší než u pacientů s normální sekrecí GH. Stupeň inzulínové rezistence byl hodnocen za pomoci testů HOMA a QUICKI. Koncentrace IGF-I byly naopak jenom nepatrně nižší (17,7 ± 3,7 vs. 24,7 ± 6,3, p = NS). Protilátky proti hypofýze pak byly negativní u všech 20 sledovaných pacientů.
Závěrem lze říci, že u značného počtu dospělých pacientů s celiakií byla prokázána porušená sekrece GH. Tyto změny byly přítomné zejména u mužů, vznik onemocnění ani dietní režim na ně neměly žádny vliv. Vzhledem k nepřítomnosti protilátek proti hypofýze zůstává příčina této dysfunkce zatím nejasná, i když autoimunitní podíl v některých případech nelze zcela vyloučit.
(mik)
Zdroj: Horm Metab Res. 2009 Oct 7. [Epub ahead of print]
Příznaky periferní neuropatie (PN) a nové stížnosti na brnění v končetinách, pálivá bolest nebo svalová slabost mohou být mimo jiné projevem nežádoucího účinku užívané terapie. Léčivy indukované periferní neuropatie jsou navíc častější, než se obecně předpokládá. Následující článek proto přináší stručný přehled hlavních lékových skupin spojených s poškozením periferních nervů.