Léčba růstovým hormonem (RH) v případě jeho deficitu je v lékařské praxi dostupná již téměř půl století.
Léčba růstovým hormonem (RH) v případě jeho deficitu je v lékařské praxi dostupná již téměř půl století. Na začátku se RH získával extrakcí z lidské hypofýzy. Posléze bylo od tohoto způsobu upuštěno kvůli nebezpečí přenosu Creutzfeldt-Jakobovy choroby. V roce 1985 se s nástupem somatropinu, syntetického RH vzniklého rekombinantní DNA technologií, terapie rozšířila a umožnila tak léčit mnoho dětí trpících poruchou růstu při nedostatku RH.
Postupně došlo v léčbě RH ke změnám dávky a úpravě dávkování. Ve většině případů se podaří u dětí s deficitem RH dosáhnout normálního vzrůstu, zřídkakdy je však dosaženo kýžené cílové výšky. Nedostatek RH vede ke snížení hustoty kostních minerálů, zvýšení koncentrace lipidů postprandiálně i nalačno či ke zvýšení hladin koagulačních faktorů spolu s dalšími nezávislými faktory přinášejícími riziko kardiovaskulárního onemocnění. Podávání RH evidentně zlepšuje tento stav a zabraňuje rozvoji následných komplikací.
Krátkodobé podávání RH dětem malého vzrůstu, které nemají deficit RH, zvýšilo rychlost růstu u dětí s Turnerovým syndromem, chronickou renální insuficiencí (CRI), intrauterinní růstovou retardací (IUGR) nebo idiopatickou poruchou vzrůstu (ISS). Navíc dlouhodobé podávání RH pomáhá docílit konečné výšky u pacientů s Turnerovým sydromem a CRI. U dospívajících s IUGR prozatím data o konečné dosažené výšce chybí, avšak skóre směrodatné odchylky výšky a konečný odhad finální výšky naznačují zlepšení díky léčbě RH. Vzhledem k neúplnosti a neprůkaznosti údajů ohledně prospěšnosti léčby RH u dětí s ISS popisovaná práce tuto léčbu v uvedené indikaci nedoporučuje.
Substituční terapie je u dětí s deficitem RH provázena vzácnými a obecně reverzibilními nežádoucími účinky. Na druhé straně důsledek dlouhodobého podávání RH (většinou u dětí malého vzrůstu bez skutečného deficitu RH) není dostatečně zhodnocen, a tudíž je v léčbě RH opatrnost na místě. Terapie RH má být přísně individuální a vyhrazena pouze dětem velmi malého vzrůstu nebo s významně zpomalenou růstovou rychlostí, dále pak dětem, pro které je malý vzrůst doprovázen nadměrnou psychickou zátěží, a v neposlední řadě pacientům, u nichž je rychlost růstu podmíněna nízkou sekrecí RH či IGF-1 (insulin-like growth factor). Náklady na léčbu a každodenní nepříjemnosti s injekční aplikací RH by měly být zváženy před zahájením terapie u jinak celkově zdravých dětí malého vzrůstu.
(thom)
Zdroj: Treat Endocrinol. 2004; 3 (1): 53–66.
Příznaky periferní neuropatie (PN) a nové stížnosti na brnění v končetinách, pálivá bolest nebo svalová slabost mohou být mimo jiné projevem nežádoucího účinku užívané terapie. Léčivy indukované periferní neuropatie jsou navíc častější, než se obecně předpokládá. Následující článek proto přináší stručný přehled hlavních lékových skupin spojených s poškozením periferních nervů.
