Pacienti s hypopituitarismem a deficitem RH mají odlišnou stavbu těla charakterizovanou zvýšením tukové tkáně ve viscerální oblasti a snížením množství volného tuku a celkové tělesné vody.
Pacienti s hypopituitarismem a deficitem růstového hormonu (GHD) mají odlišnou stavbu těla charakterizovanou zvýšením tukové tkáně ve viscerální oblasti a snížením množství volného tuku a celkové tělesné vody. Zvýšení viscerálního tuku u GHD pacientů bývá spojeno s inzulinovou rezistencí a vyšším rizikem kardiovaskulárních chorob.
Léčba růstovým hormonem vede ke snížení množství tukové tkáně zejména ve viscerální oblasti a ke zvýšení volného tuku a celkové tělesné vody. Inzulínová rezistence je při krátkodobé GHRT zvýšena, zatímco při dlouhodobé suplementaci je naopak snížena.
Vyšetřovací metody sloužící k vyšetřování tělesné kompozice u pacientů s GDH zahrnují bioimpedanci, počítačovou tomografii (CT), magnetickou rezonanci (MR) a duální rentgenovou absorbometrii (DEXA). Za nejspolehlivější metodu rozlišující rozložení tuku v jednotlivých tělesných kompartmentech (celkový, subkutánní a viscerální tuk) za inzulinrezistentních podmínek je dnes považována celotělová MR.
Distribucí tukové tkáně ve viscerálním a subkutánním kompartmentu u pacientů s hypopituitarismem se blíže zabývala studie švýcarských autorů. Studie se účastnilo 10 pacientů s GHD, kteří byli vyšetřeni před a 6 měsíců po léčbě RH. Kontrolní skupinu tvořili zdraví jedinci se sedavým zaměstnáním, kteří věkem, pohlavím, body mass indexem (BMI) a obvodem pasu odpovídali sledované skupině pacientů. Aerobní kapacita (VO2max) byla měřena pomocí maximální spotřeby kyslíku organismu při svalové práci na běžícím pásu. Viscerální a podkožní tuková tkáň byly hodnoceny pomocí celotělové MR, inzulinová rezistence pak pomocí indexu homeostatického modelu HOMA-IR.
Z výsledků vyplynulo, že pacienti s GHD mají nesignifikantně sníženou VO2max, ale ve srovnání s kontrolní skupinou nebylo u těchto pacientů přítomné zvýšené množství subkutánní či viscerální tukové tkáně. Léčba RH vedla ke snížení množství jak subkutánního, tak i viscerálního tuku. Pacienti s GHD měli nižší index HOMA-IR, přičemž po léčbě se tento index zvyšoval.
(moa)
Zdroj: Egger A. et al.: The effect of GH replacement therapy on different fat compartments: a whole-body magnetic resonance imaging study. Eur J Endocrinol. 2011; 164 (1): 23–9.
Příznaky periferní neuropatie (PN) a nové stížnosti na brnění v končetinách, pálivá bolest nebo svalová slabost mohou být mimo jiné projevem nežádoucího účinku užívané terapie. Léčivy indukované periferní neuropatie jsou navíc častější, než se obecně předpokládá. Následující článek proto přináší stručný přehled hlavních lékových skupin spojených s poškozením periferních nervů.
