Dlouhodobé podávání růstového hormonu (RH) u dospělých pacientů s Praderovým-Williho syndromem (PWS) zlepšuje tělesné složení, zvyšuje objem a kvalitu svalů, svalovou sílu a toleranci zátěže, a to nezávisle na sekreci růstového hormonu.
Cílem italské studie bylo ověřit hypotézu, že snížené množství svalové tkáně u osob s PWS souvisí s poruchou sekrece RH a že by jeho suplementace mohla vést ke zlepšení motorických schopností těchto pacientů.
Do studie bylo zahrnuto 15 obézních pacientů s PWS: 9 mužů a 6 žen ve věku 19–35 let s BMI 37,7–59,9 kg/m2. Pacienti byli vyšetřeni při vstupu do studie a po 12 a 24 měsících podávání RH. Měřena byla plocha řezu svalovinou v bederní oblasti a ve středu stehna pomocí výpočetní tomografie, dále síla stisku ruky a točivý moment izokinetické extenze kolena. Motorická výkonnost a vytrvalost byly hodnoceny pomocí různých testů na chodicím pásu.
U 6 pacientů (40 %) byla zjištěna závažná deficience RH. Výsledky léčby RH publikované v lednu 2014 ukázaly statisticky významné snížení procenta tělesného tuku a zvětšení plochy řezu svalovinou v obou měřených oblastech po 12 i 24 měsících u celého souboru pacientů. Síla stisku se zvýšila o 7 % po 12 měsících a o 13 % po 24 měsících léčby a významně vzrostla také síla při extenzi kolene. Vytrvalost stoupla o 13 % za 12 měsíců a o 17 % za 24 měsíců, motorická výkonnost se ale významně nezměnila. Zásadní je, že nebyly zjištěny žádné rozdíly mezi pacienty s deficiencí a bez deficience RH.
Tyto výsledky naznačují příznivé účinky podávání RH u obézních osob s PWS z hlediska poměru netukové a tukové hmoty, množství svalové hmoty, svalové síly a vytrvalosti.
(zza)
Zdroj: Lafortuna C. L., Minocci A., Capodaglio P., et al. Skeletal muscle characteristics and motor performance after 2-year growth hormone treatment in adults with Prader-Willi syndrome. Clin Endocrinol Metab. 2014 Jan 28: jc20133607. [Epub ahead of print]
Příznaky periferní neuropatie (PN) a nové stížnosti na brnění v končetinách, pálivá bolest nebo svalová slabost mohou být mimo jiné projevem nežádoucího účinku užívané terapie. Léčivy indukované periferní neuropatie jsou navíc častější, než se obecně předpokládá. Následující článek proto přináší stručný přehled hlavních lékových skupin spojených s poškozením periferních nervů.
