Děti, které se narodí jako příliš malé na svůj gestační věk, tvoří velice různorodou skupinu. Zatím se u těchto dětí podařilo identifikovat pouze velice málo společných genů.
Děti, které se narodí jako příliš malé na svůj gestační věk, tvoří velice různorodou skupinu. Zatím se u těchto dětí podařilo identifikovat pouze velice málo společných genů, které by za jejich růstovou retardaci byly zodpovědné. Vnést alespoň trochu světla do této problematiky se pokusili lékaři z Rotterdamské Sofiiny dětské nemocnice, kteří své výsledky publikovali v The Journal of Clinical Endocrinology and Metabolism.
Autoři do své studie zahrnuli celkem sto dětí, které se narodily s malou porodní hmotností nebo byly označeny jako malé na svůj gestační věk. U všech pak zkoumali set osmnácti příbuzných genů (SHOX, GH1, GHR, IGF1, IGF1R, IGF2, IGFBP1-6, NSD1, GRB10, STAT5B, ALS, SOCS2 a SOCS3) pomocí multiplex ligation dependentní sondy. Případné delece pak byly dále charakterizovány pomocí setu hodnotícího polymorfismus jednotlivých nukleotidů.
Holandským lékařům se při hodnocení genů pro receptor IGF-1 (inzulin-like growth faktoru jedna) podařilo nalézt zatím neznámou deleci tohoto genu u dvou dětí. Delece kompletně změnila celý gen pro tento receptor (15q26.3, exony 1-21), a to včetně distálních doprovodných sekvencí. Navíc delece exonů 3 až 21 zasáhla i dále do oblasti telomer 15. chromozomu.
Co se klinického obrazu dětí týče, v jednom případě byla hladina IGF-1 v séru příliš nízká, pravděpodobně kvůli současnému deficitu růstového hormonu. Za normálních okolností by totiž měla být vyšší. Obě děti proto absolvovaly léčbu pomocí umělého růstového hormonu, a to v dávce 1 mg za den. Díky této terapii pak dohnaly v růstu své zdravé vrstevníky.
S těmi se ale poměřovaly i ve funkčním testu, který hodnotil úroveň autofosforylace IGF-1 receptoru a aktivitu proteinkinázy B v kulturách kožních fibroblastů. Aktivita proteinkinázy byla ve srovnání s kontrolami nižší, u autofosforylace IGF-1 receptoru byly výsledky jak SGA dětí, tak i zdravých dětí totožné.
Ve své studii tedy holandští lékaři popsali novou deleci genu pro receptor IGF-1. Ta se u obou dětí projevila opožděním růstu, které ale bylo možno kompenzovat podáváním růstového hormonu. Jak navíc dokázaly jejich literární rešerše, klinicky lze deficit receptoru pro IFG-1 odhalit jak pomocí malého vzrůstu, tak i relativně vysoké koncentrace IGF-1 v séru a také vývojovým zpožděním a mikrognatií.
(kam)
Zdroj: Ester WA, et al. Two short children born small for gestational age with insulin-like growth factor 1 receptor haploinsufficiency illustrate the heterogeneity of its phenotype. J Clin Endocrinol Metab 2009(Dec);94(12):4717-4727.
Příznaky periferní neuropatie (PN) a nové stížnosti na brnění v končetinách, pálivá bolest nebo svalová slabost mohou být mimo jiné projevem nežádoucího účinku užívané terapie. Léčivy indukované periferní neuropatie jsou navíc častější, než se obecně předpokládá. Následující článek proto přináší stručný přehled hlavních lékových skupin spojených s poškozením periferních nervů.
