Přibližně 10 % dětí, které se narodily jako malé vzhledem ke svému gestačnímu věku neboli SGA, nevykazuje spontánní růst ve správném růstovém pásmu, a musí být proto léčeno podáváním růstového hormonu.
Přibližně 10 % dětí, které se narodily jako malé vzhledem ke svému gestačnímu věku neboli SGA (small for gestational age), nevykazuje spontánní růst ve správném růstovém pásmu, a musí být proto léčeno podáváním růstového hormonu. Zkušenosti s tímto postupem popsali argentinští vědci v článku publikovaném v odborném medicínském periodiku Archivos argentinos de pediatría.
Vědci a lékaři z argentinských nemocnic Hospital de Niños Dr. R Gutiérrez a Hospital Universitario Austral zkoumali ve své studii účinnost a bezpečnost dvouleté léčby růstovým hormonem u malých dětí do šesti let věku, které se narodily jako hypotrofické (SGA). Do studie bylo zahrnuto celkem 14 pacientů, z toho 11 chlapců, s průměrným věkem 4,2 ± 1,1 roku. Průměrná porodní hmotnost byla 1 872 ± 726 gramů, délka pak 36,2 ± 2,8 cm. Malým pacientům pak byl po dobu dvou let podáván růstový hormon v dávce 1,0 UI na kilogram tělesné hmotnosti a týden. Měřena u nich byla jak růstová rychlost, tak i plazmatické koncentrace IGF-1, jeho vazebného proteinu BP3 a inzulinu samotného. Výsledky byly následující.
Po dvouletém podávání růstového hormonu vzrostla průměrná růstová rychlost u dětí z 5,4 ± 1,7 cm za rok na 9,8 ± 1,5 cm za rok během prvního roku léčby. V druhém roce se rychlost o něco snížila, na 7,6 ± 1,5 cm za rok, v porovnání s rychlostí před zahájením léčby byla ale téměř o polovinu vyšší.
Během léčby pak vzrostla i koncentrace IGF-1 a jeho vazebného proteinu BP3. Stejně tak vzrostly i bazální hladiny inzulinu a glukózy v krvi. Jedinou pozorovanou komplikací byla mírná změna citlivosti na inzulin, která se u některých pacientů po léčbě vyskytla.
Jak tedy argentinští vědci potvrdili, dvouletá léčba podávání růstového hormonu vyvolala u původně hypotrofických dětí významné zrychlení růstu. To pak léčeným pacientům umožnilo dosáhnout podobné výšky, jakou mají jejich zdraví vrstevníci. Tato terapie navíc nevykázala žádné závažné nežádoucí účinky, a proto může být v klinické praxi bez obav používána.
(kam)
Zdroj: Bergadá I. et al.: Growth hormone treatment in younger than six years of age short children born small for gestational age, Arch Argent Pediatr. 2009 Oct; 107 (5): 410–6.
Příznaky periferní neuropatie (PN) a nové stížnosti na brnění v končetinách, pálivá bolest nebo svalová slabost mohou být mimo jiné projevem nežádoucího účinku užívané terapie. Léčivy indukované periferní neuropatie jsou navíc častější, než se obecně předpokládá. Následující článek proto přináší stručný přehled hlavních lékových skupin spojených s poškozením periferních nervů.