Vitamin D a autoimunitní tyreopatie


Vitamin D and autoimmune thyroid diseases

From the recent literature data it may be concluded that vitamin D deficiency is associated with increased risk of thyroid autoimmunity development and thus should be considered as an additional important risk factor for both chronic autoimmune thyroiditis (postpartum thyroiditis including) and Graves´ disease. A higher risk of Graves´ disease development is also associated with several polymorphisms in the gene encoding for vitamin D binding protein and for the specific receptor of active form of vitamin D – 1,25-(OH)2D3 in the respective target cells. Whether careful supplementation with vitamin D aimed to normalize low 25(OH)D levels brings preventive or therapeutic effect is subject to further research.

Key words:
autoimmune thyroiditis – D vitamin deficiency – D vitamin supplementation – Graves´disease


Autoři: Karel Vondra
Působiště autorů: Endokrinologický ústav, Praha
Vyšlo v časopise: Vnitř Lék 2016; 62(Suppl 3): 121-125
Kategorie: Přehledné referáty

Souhrn

Data z průřezových studií sledujících výskyt deficitu vitaminu D ve vztahu k onemocněním štítné žlázy většinou prokazují asociaci chronické autoimunitní tyreoiditidy s vyšším výskytem deficitu 25(OH)D3, u výrazných deficitů je zjišťována častěji i hypofunkce štítné žlázy. U dětí s autoimunitní tyreoiditidou oproti zdravým dětem jsou rozdíly ve výskytu deficitu 25(OH)D3 výraznější než v dospělé populaci. Nízké hodnoty 25(OH)D3 byly zjištěny u poporodní tyreoiditidy i autoimunitního polyglandulárního syndromu typu 2. I u Graves Basedowy tyreotoxikózy (GBTx) autoři zjišťují vyšší prevalenci deficitu 25(OH)D3. Výraznější snížené hladiny 25(OH)D3 se popisují zejména u recentních stadií – závažnější deficit může predikovat pozdější nástup remise. Významně nižší hodnoty 25(OH)D3 jsou nacházeny v aktivní fázi GBTx ve srovnání s nemocnými v plné remisi. Při interpretaci těchto vztahů je diskutován v experimentu zjištěný negativní vliv vysokých hladin tyreoidálních hormonů na tvorbu aktivní formy vitaminu D v důsledku inhibice exprese genu pro vitamin D 1-α-hydroxylázu. Vyšší riziko vzniku GBTx s sebou nesou některé polymorfizmy vitamin binding protein genu a genů pro specifický buněčný receptor pro aktivní formu vitaminu D – 1,25(OH)2D3 (VDR) v některých populacích, klinická relevance těchto nálezů je zatím málo významná. Na benefit suplementace nízkých hladin vitaminu D u autoimunitních onemocnění štítné žlázy upozornila zatím ojedinělá prospektivní sledování. Podrobnější doporučení musí přinést dosud chybějící kontrolované, randomizované prospektivní studie.

Klíčová slova:
autoimunitní tyreoiditida – deficit vitaminu D – GB tyreotoxikóza – suplementace D vitaminem

Úvod

V současné době jsme svědky rychle se množících poznatků o vysokém výskytu deficitu vitaminu D u řady onemocnění mimo kostní systém. Možný význam tohoto zjištění je diskutován zejména u autoimunitních, onkologických onemocnění, u diabetes mellitus, dále v souvislosti s (pato)fyziologickou saturací vitaminem D pro normální vývoj plodu během těhotenství i pro postnatální vývoj, či vlivem vitaminu D na průběh stárnutí, včetně mortality a v dalších oblastech klinické medicíny.

Dosavadní literární zkušenosti naznačují, že (výrazný) deficit vitaminu D může být spojen také s častějším výskytem tyreoidální autoimunity, resp. dalších onemocnění štítné žlázy.

Patofyziologické poznámky, hormonální mechanizmus účinku vitaminu D

Pro klinické účely posouzení saturace vitaminem D je ve světě používán pouze 25(OH)D3 (kalcidiol), který je považován za reálný ukazatel celkových zásob vitaminu D v organizmu. Hladiny 25(OH)D3 jsou relativně stálé několik dnů až týdnů, výrazněji oscilují v závislosti na slunečním záření, méně na příjmu prekurzorů vitaminu D v potravě. Asi 99 % cirkulujícího 25(OH)D3 je vázáno na transportní proteiny, zbylé 1 % představuje volný kalcidiol.

Pro hodnocení „normálních“ hladin 25(OH)D3 není zatím jednoznačný konsenzus. Hladina 25(OH)D3 > 20 ng/ml je považována jako dostatečná pro skeletální účinky, hladiny > 30 ng/ml nejsou již obvykle asociovány s negativními projevy deficitu vitaminu D mimo kostní systém. Horní hranice hladin 25(OH)D3 z hlediska bezpečné dávky není dosud stanovena a je předmětem diskuse [1]. Nicméně se zdá, že „optimální“ bude udržovat hladiny 25(OH)D3 v krvi vyšší, než jsou široce akceptované hladiny v souvislosti kostním metabolizmem.

Hladiny 25(OH)D3 60–80 nmol/l jsou spojeny ve většině validních studií s příznivým zdravotním stavem, včetně vztahu k mortalitě. Např. u více než čtvrt milionu obyvatel Kodaně během 7letého sledování byly s nejnižším rizikem úmrtí na KV onemocnění (iktus, infarkt myokardu a další) spojeny hladiny 25(OH)D3 okolo 70 nmol/l, riziko úmrtí stoupalo výrazně s poklesem hladin (u mužů pod 50 nmol/l, u žen pod 30 nmol/l), méně výrazně i se vzestupem hladin 25(OH)D3 nad 100 nmol/l [2].

Většina lidských buněk je schopná exprese genů pro receptor vitaminu D (VDR) i pro 1-α-hydroxylázu, jejichž prostřednictvím je 25-hydroxyvitamin D po svém vstupu do buňky dále hydroxylován za vzniku 1,25(OH)2D (kalci­triol), představující aktivní formu vitaminu D. Tato tkáňová tvorba kalcitriolu je regulována apokrinně-parakrinními mechanizmy zajišťujícími tvorbu aktivní formy vitaminu D operativně podle aktuálních potřeb buněk. Podléhá tedy jiným regulačním mechanizmům než tvorba renální. Hladina 1,25(OH)2D3 v krvi má poločas pouze 4–6 hod. Nově se diskuse přiklání k názoru, že cirkulující hodnoty 1,25(OH)2D3 v krvi odrážejí pouze jeho tvorbu v buňkách proximálního tubulu ledviny. Předpokladem pro správné fungování periferní neskeletální složky metabolizmu vitaminu D však je dostatek prekurzoru – to je 25(OH)D3. Jeho deficit může vést k alteraci tkáňové tvorby aktivní formy vitaminu D a následně tak negativně ovlivnit řadu buněčných a orgánových funkcí.

Biologicky aktivní 1,25(OH)2D3 ve vazbě na specifické jaderné receptory (VDR) penetruje do buněčného jádra. Zde vzniká s kyselinou retinovou finální komplex působící na D vitamin responzivní elementy genomu. Konečným efektem je aktivace či suprese asi 200 (500) genů, představujících asi 3–5 % lidského genomu. V této fázi funguje aktivní forma vitaminu D jako klasické jaderné hormony (tyreoidální, gluko/mineralokortikoidy a další). S ohledem na téma tohoto sdělení jsou nejdůležitější geny kódující proteiny zajišťující normální funkce imunitního systému jak v oblasti vrozené, tak získané imunity a geny kódující proteiny zajišťující buněčný růst, diferenciaci, a antiproliferační nebo antiflogistické účinky.

Chronická autoimunitní tyreoiditida

Prakticky všechna dostupná data pocházejí z průřezových studií. Autoři se většinou shodují, že autoimunitní tyreoiditida i její formy jsou asociovány s vyšším výskytem insuficientních/deficitních hladin vitaminu D 25(OH)D3 ve srovnání se zdravými jedinci, např. [3–5]. Recentně k stejným závěrům dospěla i metaanalýza dat z vybraných relevantních studií [6], přesto, že ne ve všech 20 analyzovaných studiích byly vzaty v úvahu faktory ovlivňující hladinu 25(OH)D. Zatím nejprůkaznější výsledky přineslo vyšetření téměř 7 000 korejských žen [7]. Předností této studie je vedle velkého počtu vyšetřených i skutečnost, že při hodnocení získaných dat byl zohledněn věk, pohlaví, BMI, kouření, užívání estrogenů, sérové kalcium, sezonní variace hladin vitaminu D. Autoři prokázali signifikantní asociaci mezi prevalencí pozitivity TPO-Ab a hloubkou deficitu 25(OH)D3: ve skupině s hladinou 25(OH)D3 < 10 ng/ml byla pozitivita TPO-Ab ve 21,2 %, ve skupině s hladinou 10–30 ng/ml byla v 15,5 % a konečně u dobré saturace s hladinou 25(OH)D3 > 30 ng/ml byla ve 12,6 %. Uvedené vztahy byly zjištěny však pouze u premenopauzálních žen, nikoli postmenopauzálních.

Z publikovaných průřezových studií vyplývají i některá další zajímavá zjištění. U výrazných deficitů 25(OH)D3 je častěji zjišťována i hypofunkce štítné žlázy [8–11]. Některými autory jsou nízké hladiny 25(OH)D považovány za nezávislý faktor ovlivňující přítomnost pozitivity TPO-Ab [12,13] nebo vysokých hodnot TSH [11], jiní však tyto vztahy neprokázali [5]. Inverzní korelace mezi hladinou 25(OH)D3 a hodnotami tyeroidálních protilátek je uváděna jako argument pro potenciální roli deficitu vitaminu D v patogenezi tyreoidální autoimunity [14].

Naše vlastní zkušenosti z vyšetření pacientů, kteří byli odesláni do Endokrinologického ústavu v Praze pro podezření na autoimunitní tyreoiditidu, plně potvrzují literární údaje. Např. z dat MUDr. M. Salátové a MUDr. M. Laburdy vyplývá, že průměrná vstupní hodnota 25(OH)D3 u potvrzené diagnózy autoimunitní tyreoiditidy byla 11,4 ng/ml (4,4–20,2), přičemž u 84 % nemocných byly hodnoty 25(OH)D3 < 10 ng/ml. Navíc byla u skupiny pacientů s výrazným deficitem vitaminu D (< 10 ng/ml) již v době diagnózy zjištěna v 70 % hypofunkce štítné žlázy, zatímco u skupiny nemocných s koncentracemi vitaminu 25(OH)D3 > 10 ng/ml byla zaznamenána hypofunkce jen ve 40 %.

Také další studie přinesla zajímavé zjištění [15]. Autoři neprokázali signifikantní rozdíly ve výskytu nízkých hodnot 25(OH)D3 u nemocných, u kterých autoimunitní endokrino­patie (včetně autoimunitní tyreoiditidy) byla součástí autoimunitního polyglandulárního syndromu typu 2 (APS 2) ve srovnání s hladinami 25(OH)D3 imunoendokrinopatíí, které se manifestovaly se jako „single disease“.

Stávající ojedinělé informace od nemocných žen s poporodní tyreoiditidou (postpartum tyreoiditis – PPT) ukazují, že i tato forma tyreoidální autoimunity je spojena se signifikantně nižšími hladinami 25(OH)D3 ve srovnání s kontrolními zdravými ženami po porodu [5,16]. Polští autoři zjišťovali i inverzní korelaci titrů protilátek anti TPO i anti-TGl s hladinami 25(OH)D.

Rovněž u dětí a adolescentů s autoimunitní tyreoiditidou je dle většiny literárních údajů prevalence deficitu vitaminu D signifikantně vyšší než u zdravých kontrol, např. [17], rozdíly jsou zvláště výrazné u hypotyreózních dětí [18], dokonce je popsána korelace fT4 s hladinou 25(OH)D [18]. Nízké hladiny 25(OH)D neměly u nemocných dětí s autoimunitní tyreoiditidou vliv na vývoj do hypofunkce [18]. Rozdíly v hladinách 25(OH)D mezi dětmi s chronickou autoimunitní tyreoiditidou a zdravými dětmi jsou obvykle vyjádřeny více než u dospělé populace [19]. Hladiny 25(OH)D < 20 ng/ml jsou považovány některými autory jako kritické pro vznik asociace s autoimunitní tyreoiditidou u dětí a adolescentů [17]. Je třeba zmínit, že některým autorům se uvedené vztahy nepodařilo ale prokázat, recentně např. [20] v dětské populaci či [21] u dospělých.

Přes stále nejednoznačné výsledky studií zabývajících se asociací mezi funkčními polymorfizmy receptorů pro vitamin D (VDR) a rizikem vzniku autoimunitní tyreoiditidy je na místě zmínit metaanalýzu relevantní literatury provedenou [22]. Autoři zjistili, že kumulativní účinek polymorfizmů genů Bsml nebo Taql pro receptory vitaminu D (VDR) je u Evropanů signifikantně asociován s rizikem vzniku autoimunitní tyreoiditidy.

Gravesova-Basedowova tyreotoxikóza (TxGB)

Většina literárních dat ukazuje na vyšší výskyt deficitních hodnot 25(OH)D3 i u této autoimunitní tyreopatie. Zvláště nízké hladiny 25(OH)D3 jsou popisovány u recentních stadií TxGB [4,23,24]. V některých studiích výraznější deficit 25(OH)D3 predikoval pozdější nástup remise. Dlouhodobé sledování nemocných s TxGB prokazovalo signifikantně nižší hodnoty 25(OH)D v aktivní fázi nemoci ve srovnání s fází plné remise [25]. U části nemocných byly popsány i inverzní korelace mezi hladinou 25(OH)D3 a volumem štítné žlázy [23], resp. titry stimulujících protilátek (TRAK) [24]. Vysoké hladiny tyreoidálních hormonů během toxické fáze jsou typicky doprovázeny nízkými hladinami aktivní formy vitaminu D, 1,25(OH)2D3. V molekulárním mechanizmu se uplatňuje snížení exprese renální mRNA genu CYP27B1 kódujícího 1-α-hydro­xylázu nezbytnou pro hydroxylaci 25(OH)D, resp. tvorbu aktivní formy 1,25(OH)2D. Při snížení transkripce genu CYP27B1 se uplatňují ale i další molekulární interakce [26]. Vyšší riziko vzniku TxGB sebou nesou některé polymorfizmy genů kódujících specifický buněčný receptor pro aktivní formu vitaminu D – 1,25(OH)2D3. Byly zjištěny v některých populacích např. v německé, egyptské a polské, naopak v srbské populaci ne [27–29]. Pro výrazné populační rozdíly v distribuci jednotlivých rizikových polymorfizmů, včetně odlišností v jejich asociaci k TxGB, je klinická relevance těchto nálezů zatím jen málo významná.

Pro úvahy o vztahu vitaminu D a tyreoidální autoimunity jsou zajímavá data z několika intervenčních studií ukazujících na benefit suplementace vitaminem D. V polské studii podávání 2 000–4 000 IU vitaminu D nekojícím pacientkám s poporodní tyreoiditidou (PPT) vedlo k poklesu titrů anti-TPO, účinek byl výraznější u žen s deficitem vitaminu D [16]. V otevřené randomizované kontrolované indické studii vedlo 3měsíční podávání vitaminu D k poklesu titru anti-TPO u nemocných s autoimunitní tyreoiditidou, signifikantního snížení bylo dosaženo ale pouze u nemocných s TSH ≤ 10 mIU/l [12].

Diskuse a zavěr

Z patofyziologického hlediska představuje tyreoidální autoimunita a její formy orgánově specifické autoimunitní onemocnění. Klíčovou roli při vzniku a vývoji autoimunitního procesu hraje geneticky podmíněná aberantní exprese HLA DR a dalších antigenů na povrchu tyreocytů, a tím je činí vnímavými pro autoimunitní atak.

Makrofágy, dendritické buňky, monocyty, T-lymfocyty a B-lymfocyty exprimují gen CYP27B1 kódující tvorbu 1-α-hydroxylázy nutnou pro tvorbu aktivní formy vitaminu D, exprimují i geny pro tvorbu receptoru vitaminu D (VDR). Jak jsme již uvedli, aktivní forma 1,25(OH)D ovlivňuje v jádře buňky aktivaci či supresi genů významně ovlivňujících funkcí imunitního systému. Účinek 1,25(OH)2D3 jako imunomodulátoru je unikátní v tom, že ovlivňuje funkce nejen T-lymfocytů, ale i antigen prezentujících buněk.

Nízké hladiny vitaminu 25(OH)D3 jsou asociovány se zvýšeným rizikem vzniku různých autoimunitních onemocnění, jako diabetes mellitus 1. typu, Crohnova choroba, reumatoidní artritida, systémový lupus erythematodes, roztroušená skleróza a další [30]. Možnou roli vitaminu D v patogeneze tyreoidální autoimunity se zabývají např. [8,31–34].

Klinická data o vztahu hladiny vitaminu 25(OH)D3 a tyreoidální autoimunity pocházejí prakticky pouze z observačních a průřezových studií. Jejich interpretaci komplikuje řada metodických problémů: malý počet vyšetřených, nerespektování sezonního kolísání hladin vitaminu D, různé analytické metody, nestejné definice deficitu/insuficience vitaminu D, etnické odlišnosti zejména v mimoevropských studiích, věková heterogenita souborů, lékové interakce, hormonální stav, kouření a další faktory ovlivňující metabolizmus vitaminu D. Podrobně se tomuto tématu věnují ve svém extenzivním review založeném na citacích z databáze PubMed [35].

Přesto se většina autorů domnívá, že existující epidemiologická, experimentální i klinická data dostatečně podporují ideu o účasti vitaminu D při vzniku a vývoji tyreoidální autoimunity a jejích forem. Na roli nedostatečného imunomodulačního vlivu deficitních hodnot vitaminu D, např. na snížení aktivity makrofágů i dendritických buněk vedoucí k zvýšené prezentaci autoantigenů, nebo na tvorbu prozánětlivých cytokinů a cytodestrukčních Th1 lymfocytů, můžeme usuzovat zejména v kontextu experimentálních dat.

Na základě vlastních klinických zkušeností i literárních údajů lze předpokládat, že nízké hladiny 25(OH)D3 se budou vyskytovat u většiny nemocných s autoimunitním onemocněním štítné žlázy, potažmo i u jiných imuno(endokrino)patií a řady dalších onemocnění. Namístě je proto praktická otázka, zda a jak na tuto situaci v běžné klinické praxi reagovat. Specifický efekt farmakologické intervence nízkých hladin vitaminu D u autoimunitních tyreopatií prokázalo několik prospektivních sledování, ve 2 studiích autoři popisují příznivý vliv na autoimunitní laboratorní markery (pokles titrů anti-TPO [12,16]), ve třetí studii podávání D vitaminu vedlo k zlepšení laboratorního i klinického stavu u pacientky s TxGB [36].

Zatím chybí ale intervenční studie zaměřené na otázky, jako je forma vitaminu D, délka intervence, velikost dávky, výběr vhodných ukazatelů pro sledování a hodnocení účinků na aktivitu autoimunitního procesu, vedlejší účinky a další. Je zřejmé, že odpovědi přinese až cílený klinicko-experimentální výzkum.

I za této situace bychom však měli našim pacientům nabídnout substituci deficitních hodnot vitaminu D [37]. V probíhající diskusi se zdá, že „optimální“ hladiny 25(OH)D3 v krvi se pohybují mezi 60–80 nmol/l [38], ve většině validních studií jsou spojeny s příznivým zdravotním stavem. Tyto hladiny by měl zajistit u většiny dospělých denní příjem 800 IU vitaminu D3 (cholekalciferol) [38]. Novější data ukazují, že nejen nízké, ale i vysoké hodnoty 25(OH)D3 mohou být spojeny se zdravotními riziky [39]. Z rozsáhlé literatury uveďme jako příklad již zmíněnou mortalitní studii [2] nebo endokrinologickou studii zabývající se hypogonadizmem [40].

Podpořeno MZ ČR – RVO (Endokrinologický ústav – EÚ, 00023761).

prof. MUDr. Karel Vondra, DrSc.

kvondra@endo.cz

Endokrinologický ústav, Praha

www.endo.cz

Doručeno do redakce 31. 8. 2016

Přijato po recenzi 6. 9. 2016


Zdroje

1. Sohl E, de Jongh T, Heymans MW et al. Tresholds for Serum 25(OH) D Concentrations With Respect to Different Outcomes. J Clin Endocrinol Metab 2015; 100(6): 2480–2488. Dostupné z DOI: <http://dx.doi.org/10.1210/jc.2015–1353>.

2. Durup D, Jorgensen LH, Christensen J et al. A reverse J-Shaped Assotiation between Serum 25-Hydroxyvitamin D and cardiovascular Disease Mortality: The CopD Study. J Clin Endocrinol Metab 2015; 100(6): 2339–2346. Dostupné z DOI: <http://dx.doi.org/10.1210/jc.2014–4551>.

3. Bizzaro G, Shoenfeld Y. Vitamin D and autoimmune thyroid diseases: facts and unresolved questions. Immunol Res 2015; 61(1–2): 46–52. Dostupné z DOI: <http://dx.doi.org/10.1007/s12026–014–8579-z>.

4. Muscogiuri G, Tirabassi G, Bizzaro G et al. Vitamin D and thyroid disease: to D or not to D? Eur J Clin Nutr 2015; 69(3): 291–296. Dostupné z DOI: <http://dx.doi.org/10.1038/ejcn.2014.265>.

5. Ma J, Wu D, Ly C et al. Lower Serum 25-Hydroxyvitamin D Level is Associated With 3 Types of Autoimmune Thyroid Diseases. Medicine (Baltimore) 2015; 94(39): e1639. Dostupné z DOI: <http://dx.doi.org/10.1097/MD.0000000000001639>.

6. Wang J, Ly S, Chen G et al. Meta-Analysis between Vitamin D and Autoimmune Thyroid Disease. Nutrients 2015; 7(4): 2485–2498. Dostupné z DOI: <http://dx.doi.org/10.3390/nu7042485>.

7. Choi YM, Kim WG, Kim TY et al. Low levels of serum Vitamin D3 are associated with autoimmune thyroid disease in pre-menopausal women. Thyroid 2014; 24(4): 655–661. Dostupné z DOI: <http://dx.doi.org/10.1089/thy.2013.0460>.

8. Kivity S, Agmon-Levin N, Zisappi M et al. Vitamin D and autoimmune thyroid diseases. Cell Mol Immunol 2011; 8(3): 243–247. Dostupné z DOI: <http://dx.doi.org/10.1038/cmi.2010.73>.

9. Tamer G, Arik S, Tamer I et al. Relative vitamin D insufficiency in Hashimoto’s thyroiditis. Thyroid 2011; 21(8): 891–896. Dostupné z DOI: <http://dx.doi.org/10.1089/thy.2009.0200>.

10. Bozkurt NC, Karbek B, Ucan B et al. The association between severity of vitamin D deficiency and Hashimoto’s thyroiditis. Endocr Pract 2013; 19(3): 479–484. Dostupné z DOI: <http://dx.doi.org/10.4158/EP12376.OR>.

11. Kim D. Low vitamin D status is associated with hypothyroid Hashimoto’s thyroiditis. Hormones (Athens) 2016. Dostupné z DOI: <http://dx.doi.org/10.14310/horm.2002.1681>.

12. Sandeep Chaudhary, Deep Dutta, Manoj Kumar et al. Vitamin D supplementation reduces thyroid peroxidase antibody levels in patients with autoimmune thyroid disease: An open-labeled randomized controlled trial. Indian J Endocrinol Metab 2016; 20(3): 391–398. Dostupné z DOI: <http://dx.doi.org/10.4103/2230–8210.179997>.

13. Shin DY, Kim KJ, Kim D et al. Low serum vitamin D is associated with anti-thyroid peroxidase in autoimmune thyroiditis. Yonsei Med J 2014; 55(2): 476–481. Dostupné z DOI: <http://dx.doi.org/10.3349/ymj.2014.55.2.476>.

14. Unal AD, Tarcin O, Parildar H et al. Vitamin D deficiency is related to thyroid antibodies in autoimmune thyroiditis. Cent Eur J Immunol 2014; 39(4): 493–497. Dostupné z DOI: <http://dx.doi.org/10.5114/ceji.2014.47735>.

15. Bellastella G, Maiorino MI, Petrizzo M et al. Vitamin D and autoimmunity: what happens in APS? J Endocrinol Invest 2015; 38(6): 629–633. Dostupné z DOI: <http://dx.doi.org/10.1007/s40618–014–0233-z>.

16. Krysiak R, Kowalcze K, Okopien B. The effect of vitamin D on thyroid autoimmunity in non-lactating women with postpartum thyroiditis. Eur J Clin Nutr 2016; 70(5): 637–639. Dostupné z DOI: <http://dx.doi.org/10.1038/ejcn.2015.214>.

17. Evliyaoğlu O, Acar M, Özcabı B et al. Vitamin D Deficiency and Hashimoto’s Thyroiditis in Children and Adolescents: a Critical Vitamin D Level for This Association? J Clin Res Pediatr Endocrinol 2015; 7(2): 128–133. Dostupné z DOI: <http://dx.doi.org/10.4274/jcrpe.2011>.

18. Metwalley KA, Farghaly HS, Sherief T et al. Vitamin D status in children and adolescents with autoimmune thyroiditis. J Endocrinol Invest 2016; 39(7): 793–797. Dostupné z DOI: <http://dx.doi.org/10.1007/s40618–016–0432-x>.

19. Camurdan OM, Doger E, Bideci A et al. Vitamin D status in children with Hashimoto thyroiditis. J Pediatr Endocrinol Metab 2012; 25(5–6): 467–470.

20. Zhou P, Cai J, Markowitz M. Absence of relationship between thyroid hormones and vitamin D levels. J Pediatr Endocrinol Metab 2016; 29(6): 703–707. Dostupné z DOI: <http://dx.doi.org/10.1515/jpem-2015–0210>.

21. Yasmeh J, Farpour F, Rizzo V et al. Hashimoto thyroiditis not associated with vitamin D deficiency. Endocr Pract 2016; 22(7): 809–813. Dostupné z DOI: <http://dx.doi.org/10.4158/EP15934.OR>.

22. Feng M, Li H, Chen SF et al. Polymorphisms in the vitamin D receptor gene and risk of autoimmune thyroid diseases: a meta-analysis. Endocrine 2013; 43(2): 318–326. Dostupné z DOI: <http://dx.doi.org/10.1007/s12020–012–9812-y>.

23. 23.Yasuda T, Okamoto Y, Hamada N et al. Serum vitamin D levels are decreased and associated with thyroid volume in female patients with newly onset Graves’ disease. Endocrine 2012; 42(3): 739–741. Dostupné z DOI: <http://dx.doi.org/10.1007/s12020–012–9679-y>.

24. Zhang H, Liang L, Xie Z. Low Vitamin D Status is Associated with Increased Titers of Thyroid Stimulating Hormone Receptor Antibodies in Graves’ Disease. Endocr Pract 2015; 21(3): 258–263. Dostupné z DOI: <http://dx.doi.org/10.4158/EP14191.OR>.

25. Yasuda T, Okamoto Y, Hamada N et al. Serum vitamin D levels are decreased in patients without remission of Graves’ disease. Endocrine 2013; 43(1): 230–232. Dostupné z DOI: <http://dx.doi.org/10.1007/s12020–012–9789–6>.

26. Kozai M, Yamamoto H, Ishiguro M et al. Thyroid hormones decrease plasma 1α,25-dihydroxyvitamin D levels through transcriptional repression of the renal 25-hydroxyvitamin D3 1α-hydroxylase gene (CYP27B1). Endocrinology 2013; 154(2): 609–622. Dostupné z DOI: <http://dx.doi.org/10.1210/en.2012–1647>.

27. Ramos-Lopez E, Kurylowicz A, Bednarczuk T et al. Vitamin D receptor polymorphisms are associated with Graves’ disease in German and Polish but not in Serbian patients. Thyroid 2005; 15(10): 1125–1130.

28. Kurylowicz A, Ramos-Lopez E, Bednarczuk T et al. Vitamin D-binding protein (DBP) gene polymorphism is associated with Graves’ disease and the vitamin D status in a Polish population study. Exp Clin Endocrinol 2006; 114(6): 329–335.

29. Abdel EL, Gawad SS, Abdul Samee ER et al. Vitamin D receptor gene polymorphism and its association with 1,25-dihydroxyvitamin D in patients with Graves disease in an Egyptian population: a pilot study. Endocr Pract 2012; 18(2): 132–139. Dostupné z DOI: <http://dx.doi.org/10.4158/EP11131.OR>.

30. Agmon-Levin N, Theodor E, Segal RM et al. Vitamin D in systemic and organ-specific autoimmune diseases. Clin Rev Allergy Immunol 2013; 45(2): 256–266. Dostupné z DOI: <http://dx.doi.org/10.1007/s12016–012–8342-y>.

31. Efraimidis G, Wiersinga WM. Mechanisms in endocrinology: autoimmune thyroid disease: old and new players. Eur J Endocrinol 2014; 170(6): R241-R252. Dostupné z DOI: <http://dx.doi.org/10.1530/EJE-14–0047>.

32. Mazokopakis EE, Kotsiris DA. Hashimoto’s autoimmune thyroiditis and vitamin D deficiency. Current aspects. Hell J Nucl Med 2014; 17(1): 37–40.

33. Muscogiuri G, Mitri J, Mathieu C et al. Mechanisms in endocrinology: vitamin D as a potential contributor in endocrine health and disease. Eur J Endocrinol 2014; 171(3): R101-R110. Dostupné z DOI: <http://dx.doi.org/10.1530/EJE-14–0158>.

34. Antonelli A, Ferrari SM, Corrado A et al. Autoimmune thyroid disorders. Autoimmune Rev 2015; 14(2): 174–180. Dostupné z DOI: <http://dx.doi.org/10.1016/j.autrev.2014.10.016>.

35. Kmieć P, Sworczak K. Vitamin D in thyroid disorders. Exp Clin Endocrinol Diabetes 2015; 123(7): 386–393. Dostupné z DOI: <http://dx.doi.org/10.1055/s-0035–1554714>.

36. Alhuzaim ON, Aljohani N. Effect of vitamin d3 on untreated graves’ disease with vitamin d deficiency. Clin Med Insights Case Rep 2014; 7: 83–85. Dostupné z DOI: <http://dx.doi.org/10.4137/CCRep.S13157>.

37. Caprio M, Infante M, Calanchini M et al. Vitamin D: not just the bone. Evidence for beneficial pleiotropic extrasceletal effects. Eat Weight Disord 2016; Aug 23. V tisku.

38. Bischoff-Ferrari HA. Optimal serum 25-hydroxyvitamin D levels for multiple health outcomes. Adv Exp Med Biol 2014; 810: 500–525.

39. Lucas R, Neale R. What is the optimal level of vitamin D? – separating the evidence from the rhetoric. Aust Fam Physician 2014; 43(3): 119–122.

40. Lerchbaum E, Pilz S, Trummer C et al. Serum vitamin D and hypogonadism in men. Andrology 2014; 2(5): 748–754. Dostupné z DOI: <http://dx.doi.org/10.1111/j.2047–2927.2014.00247.x>.

Štítky
Diabetologie Endokrinologie Interní lékařství

Článek vyšel v časopise

Vnitřní lékařství

Číslo Suppl 3

2016 Číslo Suppl 3

Nejčtenější v tomto čísle

Tomuto tématu se dále věnují…


Kurzy

Zvyšte si kvalifikaci online z pohodlí domova

Diabetická neuropatie a její léčba
nový kurz
Autoři: MUDr. Michal Dubský, Ph.D.

Mnohočetný myelom: Úvodní léčba netransplantovatelných pacientů
Autoři:

Proč v prevenci zubního kazu kartáček nestačí?
Autoři: doc. MUDr. Romana Koberová – Ivančaková, CSc.

Hypersenzitivita dentinu jako příznak poškození tvrdých zubních tkání
Autoři: MUDr. Erika Lenčová, Ph.D.

Cesta pacienta s CHOPN
Autoři: doc. MUDr. Vladimír Koblížek, Ph.D.

Všechny kurzy
Kurzy Doporučená témata Časopisy
Přihlášení
Zapomenuté heslo

Nemáte účet?  Registrujte se

Zapomenuté heslo

Zadejte e-mailovou adresu se kterou jste vytvářel(a) účet, budou Vám na ni zaslány informace k nastavení nového hesla.

Přihlášení

Nemáte účet?  Registrujte se