Účinnost a bezpečnost inzulinu lispro u obézních pacientů s diabetes mellitus 2. typu: retrospektivní metaanalýza sedmi randomizovaných kontrolovaných studií

Základní údaje metaanalýzy

Cílem této metaanalýzy bylo zhodnocení účinnosti a bezpečnosti inzulinu lispro v léčbě pacientů s diabetes mellitus 2. typu (DM2T), kteří měli BMI ≥ 30 kg/m² (obézní) ve srovnání s pacienty s BMI < 30 kg/m² (neobézní).

Metodika použitá pro metaanalýzu byla založena na provedení retrospektivní analýzy předem určených cílových parametrů 7 randomizovaných klinických studií na pacientech trpících DM2T léčenými inzulinem lispro (n = 1 518). Primárním cílovým parametrem účinnosti bylo stanovení noninferiority inzulinu lispro u obézních pacientů v porovnání s neobézními pacienty podle změny HbA_1c od počátku studie do konce 3. měsíce léčby. Sekundárními cílovými parametry byl celkový výskyt hypoglykemií, četnost hypoglykemických příhod a relativní změna tělesné hmotnosti.

Výsledkem metaanalýzy byla srovnatelná změna HbA_1c od počátku studie do konce 3. měsíce léčby u obézních pacientů (-1,03 % z počátečních 9,06 % dle DCCT) a neobézních pacientů (-1,02 % z počátečních 8,92 %; p = 0,384). Celkový výskyt hypoglykemií (53 % vs 63 %; p < 0,001) a četnost hypoglykemií (0,93 vs 1,76 příhod/30 dní; p < 0,001) byly významně nižší u obézních ve srovnání s neobézními pacienty. Soubory obézních a neobézních pacientů se významně nelišily v průměrné změně tělesné hmotnosti (0,7 % z počátečních 92,7 kg vs 1,8 % z počátečních 73,5 kg, p = 0,202).

Závěrem metaanalýzy je, že obézní pacienti s DM2T léčení inzulinem lispro jsou schopni dosáhnout kompenzace diabetu srovnatelné s neobézní pacienti, a navíc s nižším rizikem vzniku hypoglykemií.

Zhodnocení českým odborníkem

V současné době je téměř polovina pacientů trpících DM2T obézních [2], proto je nutné při výběru vhodné léčby k této skutečnosti přihlédnout. I tito obézní pacienti nezřídka dospějí k nutnosti léčby intenzifikovaným inzulinovým režimem, který ovšem může přispívat k dalšímu zvyšování tělesné hmotnosti. Nadto u nich musíme počítat s přítomností inzulinové rezistence [3], kvůli níž musí být těmto pacientům většinou podávány vyšší dávky inzulinu.

Uváděná metaanalýza poskytuje užitečné důkazy o účinnosti a bezpečnosti léčby inzulinem lispro (Humalog, Eli Lilly) u obézních pacientů trpících DM2T. Jejím hlavním cílem bylo zjistit, zda mají při léčbě inzulinem lispro obézní pacienti trpící DM2T kompenzaci diabetu srovnatelnou s pacienty neobézními. Dále bylo také hodnoceno množství hypoglykemických příhod, potřebné dávky inzulinu a změny tělesné hmotnosti.

Důležitým přínosem metaanalýzy pro klinickou praxi je zjištění, že u obézních i neobézních pacientů s DM2T došlo k významnému a srovnatelnému poklesu HbA_1c. Významným zjištěním byla skutečnost, že u obou skupin byla srovnatelná také podávaná dávka inzulinu na kilogram tělesné hmotnosti, nepotvrdila se tedy obava, že je pro inzulinovou rezistenci nutno výrazně zvyšovat dávky inzulinu lispro [4].

Z bezpečnostních parametrů byl podle metaanalýzy u obézních pacientů významně nižší výskyt i četnost hypoglykemií při srovnatelném zlepšení kompenzace. Průměrný přírůstek tělesné hmotnosti byl v obou skupinách malý, a ačkoliv rozdíl změny tělesné hmotnosti mezi skupinami obézních a neobézních pacientů nebyl statisticky významný, podle procentuálních výsledků se zdá, že tělesná hmotnost u obézních pacientů při léčbě inzulinem lispro narůstala méně než u neobézních.

Závěrem tedy lze konstatovat, že léčbou inzulinem lispro je dosaženo srovnatelné kompenzace u obézních i neobézních pacientů trpících DM2T, a to se sníženým rizikem vzniku hypoglykemií u obézních pacientů. Inzulin lispro je tedy vhodným a bezpečným prandiálním inzulinovým analogem pro léčbu této stále rostoucí skupiny pacientů.

Tato práce vznikla za podpory společnosti Eli Lilly

MUDr. Eva Horová, Ph.D.

eva.horova@vfn.cz

III. interní klinika 1. LF UK a VFN, Praha

www.vfn.cz

Doručeno do redakce 16. 10. 2014