Hidden in the mesentery – surgical management of bleeding gastrointestinal stromal tumor in neurofibromatosis type I
Introduction: This report on neurofibromatosis type 1 (NF1), also known as von Recklinghausen disease, highlights the diversity of clinical manifestations associated with this condition. In addition to the predominant neurological symptomatology, this work also reveals the rarer involvement of the gastrointestinal tract in the form of an associated gastrointestinal stromal tumor (GIST). NF1 is an autosomal dominant genetic disorder with multisystem involvement, most commonly affecting the nervous system, skin, and skeleton. In approximately 7% of patients with NF1, a GIST may develop, representing the most frequent intestinal manifestation of neurofibromatosis.
Case report: The case of a female patient with genetically confirmed and previously known NF1 initially presented with vertigo, anemia, and melena, ultimately leading to the diagnosis of a bleeding GIST. The tumor was confirmed only through histological examination following intestinal resection.
Conclusion: In patients with NF1, GIST typically presents as multifocal disease with distinct biological behavior and absence of classical mutations. The primary treatment is surgical resection, indicated based on symptoms or tumor size. Hemorrhage from GIST represents both a diagnostic challenge and a serious complication, which could be mitigated through targeted surveillance, facilitating earlier detection and optimal timing of intervention.
GIST – Surgical resection – neurofibromatosis – intestinal hemorrhage – genetic mutation
Autoři: M. Škrabal; T. Vidim; K. Veškrňa Působiště autorů: Chirurgické oddělení, Oblastní nemocnice Kolín, a. s., nemocnice Středočeského kraje Vyšlo v časopise: Rozhl. Chir., 2026, roč. 105, č. 3, s. 134-141. Kategorie: Kazuistika doi: https://doi.org/10.48095/ccrvch2026134
Úvod: Sdělení o neurofibromatóze 1. typu (NF1) neboli von Recklinghausenově chorobě signalizuje rozmanitost příznaků, jakými se může choroba projevovat. Práce odhaluje vedle dominující neurologické symptomatologie i vzácnější postižení střevního traktu v podobě asociovaného gastrointestinálního stromálního tumoru (GIST). NF1 je autozomálně dominantní genetické onemocnění s multisystémovým postižením, nejčastěji nervové soustavy, kůže a skeletu. U přibližně 7 % pacientů s NF1 se objeví GIST a představuje nejčastější střevní manifestaci neurofibromatózy.
Kazuistika: Případ pacientky s geneticky potvrzenou a známou NF1 vedl přes úvodní vertigo s anemií a melénou k diagnóze krvácejícího GIST. Ten byl prokázán až histologickým rozborem po střevní resekci.
Závěr: GIST se u pacientů s NF1 vyskytuje jako vícečetné ložiskové postižení s odlišnou biologií a s absencí klasických mutací. Primární léčba spočívá v chirurgické resekci indikované dle symptomů nebo velikosti tumoru. Hemoragie z GIST představuje diagnostickou výzvu a závažnou komplikaci, která by pomocí cíleného sledování mohla usnadnit včasné zachycení a optimální načasování intervence.
GIST – neurofibromatóza – chirurgická resekce – střevní hemoragie – genetická mutace
Neurofibromatóza je souhrn genetických onemocnění postihující nejčastěji mozek, míchu, kůži, centrální a periferní nervový systém a neobvykle také gastrointestinální trakt. Jedná se o multisystémové onemocnění vycházející z buněk tkání mezenchymálního (kosti, chrupavky, oběhový systém) a neuroektodermálního původu (centrální nervový systém, oko). Tato jednotka patří mezi dědičné nádorové syndromy a je typická neoplastickými procesy. Vyskytuje se ve dvou formách:
Periferní, známá jako von Recklinghausenova choroba, z obou typů je častější, s autozomálně dominantní dědičností, relativně četným výskytem, vysokou variabilitou projevu a závažnosti. Incidence je 1 pacient na 3 000 novorozenců. Podstatou vzniku je porucha regulace buněčného růstu v důsledku mutace genu NF1 (neurofibrominu) na chromozomu 17.
Tato predilekčně neurokutánní forma může postihovat i kosti, endokrinní a gastrointestinální systém. Incidence gastrointestinálního tumoru (GIST) je u pacientů s neurofibromatózou 1. typu (NF1) přibližně 7 % a je nejčastějším intestinálním projevem u NF1. GIST vzniká z intersticiálních Cajalových buněk v myenterickém plexu a je rovněž mezenchymálního původu [1,2].
Mezi klinické projevy této formy patří známé skvrny bílé barvy „café-au-lait“ (v 90 % se objeví do 5 let věku), neurofibromy (mnohočetné uzlíky), hlavně v axilách a tříslech, Lischovy uzlíky (hamartomy duhovky), zvýšené riziko vzniku nádorových onemocnění – gliom CNS (optiku), neurofibrosarkom, rhabdomyosarkom, feochromocytom a leukemie [3,4]. Také postižení muskuloskeletárního systému (subperiostální neurofibromy, skolióza), epilepsie či stenóza renální tepny [3,5].
K pozitivní diagnóze NF1 jsou nutné 2 z těchto 7 klinických znaků:
NF1 lze identifikovat prenatálním testováním, ale není možné určit, s jakou závažností se projeví [6].
Centrální je oproti perifernímu typu vzácnější, s incidencí 1 pacient na 25 000–40 000 narozených. Charakteristická je přítomnost bilaterálního schwannomu, intrakraniálních či míšních meningeomů a patologií spojených s CNS vedoucích k tinnitu, hypakusi a dysbalanci. I zde je podstatou vzniku mutace tumor supresorového genu NF2 (merlin, schwannomin) na 22. chromozomu [7]. Tato forma je spojena s vyšší morbiditou a mortalitou a je v zájmu pozornosti neurologů a neurochirurgů.
Pacientka, 48letá žena, byla přivezena RZP na akutní neurologickou ambulanci pro závrať a bolest krční páteře s přechodnou ztrátou vědomí. Byla dispenzarizována pro NF1 s familiárním výskytem od svých 20 let. Doposud byly projevy onemocnění izolovány na periferní nervový systém, oči a kůži (obr. 1–3).
Obr. 1. / Fig. 1. Mnohočetné kožní fibromy.Multiple skin fibromas.
Obr. 2. / Fig. 2. Mnohočetné kožní fibromy, typická pihovatost (freckling) pod prsy a šipkou značené skrvny „cafe-au-lait“.Multiple skin fibromas, freckling typicaly under the breast region (Crowe sign), and indicated spots of “cafe-au-lait”.
Obr. 3. / Fig. 3. Lischovy uzle – označené pigmentové hamartomy duhovky pacientky.Lischs’ nodules – indicated pigmented hamartomas of patient’s iris.
Vedle neurologických příznaků žena uváděla několikadenní tmavou stolici s možným obsahem krve. Vstupní laboratoř prokázala anemii Hb 64 g/l. Nemocná byla přijata na monitorované lůžko chirurgického oddělení. Interně se neléčila, trvale užívala antiepileptikum (Gordius) pro neuropatickou bolest poúrazové parézy horní končetiny, pro kterou byla v invalidním důchodu (pracovní úraz). Do této doby podstoupila jednu operaci, exstirpaci neurofibromu křížové oblasti. Poslední MR páteře v roce 2021 potvrdila ektázii durálního vaku hrudní a lumbosakrální oblasti s „vykrojením“ zadní kontury obratlových těl, tzv. scaloping související s NF1 (obr. 4), vč. usurací jednotlivých obratlů.
Pacientka byla oběhově stabilní, s klidným fyzikálním nálezem na břiše. Po podání krevních transfuzí uskutečněná gastroskopie neprokázala aktivní zdroj krvácení. Nálezem byla inkompetentní kardie. Nálezem CT břicha bylo imponující nodulární postižení duodena a jejuna od drobných lézí až po splývavé masy. Dominatním nálezem pak byla hypodenzní léze o velikosti 7 × 5,5 cm lokalizovaná v levém mezogastriu, v jejunální etáži, odpovídající nekróze či staršímu krvácení (obr. 5, 6). Vzhledem ke známé diagnóze NF1 byla interpretována jako možný neurofibrom s hemoragickým potenciálem.
Obr. 4. / Fig. 4. Typický scaloping obratlů u NF1 při ektázii durálního vaku.Typical scaloping of vertebrae at NF1 with dural ectasia.
Obr. 5. / Fig. 5. Shluk tumorů suspektních z intestinální hemoragie.Cluster of tumours suspected of intestinal hemorrhage.
Obr. 6. / Fig. 6. Nekrotická masa v jejunální etáži, hypodenzní léze 7 × 5,5 cm.Necrotic mass in the jejunal region, hypodense lesion measuring 7 × 5.5 cm.
Po stabilizaci stavu byla žena bez nové krvácivé epizody přeložena na standardní oddělení. Multidisciplinární tým s ohledem na velikost nodulárních útvarů a riziko recidivy krvácení rozhodl o indikaci k chirurgické resekci postižené části tenkého střeva. Peroperační nález byl překvapivě rozsáhlý a přesahoval obraz popsaný na CT vyšetření: klidné mnohočetné noduly adherující k seroze od pyloru k duodenojejunálnímu přechodu – Treitzovu vazu. Postupnou šetrnou preparací duodenojejunálních kliček jsme mobilizovali úsek s nejrozsáhlejším postižením, kde byl lokalizován i suspektně krvácející nádorový konvolut (obr. 7), a zvolili resekční linii. Provedli jsme segmentální resekci 20 cm tenkého střeva (obr. 8) a způsobem end-to-end zrekonstruovali duodenojejunoanastomózu.
Obr. 7. / Fig. 7. Deliberovaný segment jejunálních kliček obsahující vícečetné solidní uzly. Mobilised segment of jejunal small bowel loops containing a cluster of nodular lesions.
Obr. 8. / Fig. 8. Resekovaný jejunální segment s maximem koncentrovaných GIST nádorů.Resected jejunal segment of maximal concentration of GIST tumors.
Po krátkém a příznivém pooperačním průběhu na lůžku intenzivní péče byl následně zaznamenán přechodný vzestup zánětlivých markerů při pobytu na standardním oddělení. Po spontánní úpravě byla dotyčná dimitována do ambulatní péče 8. pooperační den.
Histologie odhalila multifokální vřetenobuněčný GIST, tvořený 25 dobře ohraničenými ložisky ve stěně střeva, seróze a mezenteriu. Sliznice zůstala neporušena, resekční linie bez nádorové infiltrace. Nádory exprimovaly CD117 a CD34, ostatní markery (S100, desmin, aktin) byly negativní. Mitotická aktivita byla nízká (1/5 mm²), marker buněčné proliferace Ki-67 dosáhl pouze 2 % (tab. 1). Definitivně se jednalo o low-grade multifokální GIST s nízkým rizikem agresivity v kontextu NF1. Radikální resekce byla kompletní (obr. 9), biologické chování příznivé. U rizikových pacientů s NF1, familiárním výskytem GIST či nejasnou sideropenickou anemií v mladším věku nabývá na významnosti dispenzarizace horního GIT jako prevence ulcerativních submukózních lézí – optimálně provedením endosonografie (EUS) s případnou biopsií.
Tab. 1. Ki-67 je protein v jádru buněk – ukazatel toho, kolik procent nádorových buněk se právě množí. Tab. 1. Ki-67 is a nuclear protein – serving as an indicator of the proportion of tumor cells currently undergoing proliferation.
Obr. 9. / Fig. 9. Tumorózní konvolut GIST.Tumorous cluster of GISTs.
Případ dokládá význam komplexního a multioborového přístupu u pacientky se vzácnou kombinací NF1 a multifokálního GIST. Včasná diagnostika, mezioborová spolupráce a cílená chirurgická intervence byly klíčové k dosažení optimálního výsledku se zachováním plné funkce trávicího traktu.
Postižení gastrointestinálního traktu je u pacientů s NF1 popsáno v 10–25 %. Nejčastějším místem výskytu je duodenum a jejunum [8,9]. Typickou střevní manifestaci NF1 představuje vedle submukózních neurofibromů a ganglioneuromů GIST – obvykle s multifokálním výskytem. Klinicky se projevuje jen u malé části pacientů.
Většina GIST vzniká kvůli chybě ve „vnitřním programování“ buněk. Konkrétně jde o mutace v genech KIT (75–85 %) nebo PDGFRA (platelet-derived growth factor receptor alpha; až 10 %). V obou případech se jedná o geny kódující tyrozinkinázové receptory, spínače na povrchu buněk odpovědné za jejich dělení. Mutací genů KIT a PDGFRA dojde k aktivaci signálních drah RAS (Rat Sarcoma virus oncogene), které regulují buněčný růst a diferenciaci buněk (schéma 1). Výsledkem mutovaných receptorů je kontinuální aktivace signální dráhy (RAS / RAF / MEK / ERK = skupina GTPáz a kináz). To vede k nekontrolovanému růstu, rezistenci, k apoptóze a vzniku GIST nádoru. Znakem většiny nádorů typu GIST, až 95 %, je silná exprese proteinu CD117. Jedná se o mutací aktivovaný transmembránový protein c-KIT, který je v současné době považován za nespecifičtější imunohistochemický marker pro GIST [10,11].
Schéma 1. Při mutaci NF1, defektní neurofibromin způsobí zvýšenou aktivitu RAS a chronickou aktivaci dráhy = RASopatie. Scheme 1. In the case of NF1 mutation, defective neurofibromin leads to increased RAS activity and chronic activation of the pathway = RASopathy. NF1 – neurofibromatóza 1. typu, RAS – Rat Sarcoma virus oncogene, GIST – gastrointestinální tumor, KIT – receptor tyrosine kinase, PDGFRA – platelet-derived growth factor receptor alpha
Vedle CD117 existuje doplňkový a často klíčový marker DOG1, méně hrají roli CD34, SMA, S100 [12]. Zajímavostí je, že některé GIST u pacientů s NF1 sice vykazují expresi CD117, podobně jako sporadický GIST, nicméně na rozdíl od něj obvykle neobsahují mutace v genech KIT a PDGFRA. Je to 10–15 % tumorů (u dětí až 85 %) a jsou označovány za „wild-type“ (WT) – tedy „nemutované“ ve smyslu těchto dvou klíčových genů. Proto NF1 asociované WT-GIST mají obvykle horší odpověď na imatinib nebo na jinou cílenou terapii inhibitory tyrozinkinázového receptoru.
Klinické projevy jsou variabilní, závisí na lokalizaci a rozsahu postižení sliznice. Nejtypičtější etáží postižení jsou žaludek a jejunum (tab. 2) [8,13]. I když jsou detekovány náhodně a bývají obvykle klinicky asymptomatické, včasná diagnostika onemocnění je zásadní pro riziko vzniku malignity a hemoragicko-obstrukčních komplikací. Vedle krvácení se mohou projevovat nauzeou, zvracením, střevní distenzí nebo obstrukcemi vzniklými z intususcepce nebo ze sekundárního volvulu pro existující noduly.
Tab. 1. Tab. 2. Orgánové postižení / procento výskytu GIST [8,13]. Tab. 2. Organ involvement / percentage of GIST incidence [8,13]. GIST – gastrointestinální stromální tumor
Diagnostika GIST nejčastěji začíná náhodným nálezem subepiteliální léze při endoskopii, typicky v žaludku. V tomto stadiu je klíčové endoskopické vyšetření gastroskopie/kolonoskopie umožňující detekci submukózních lézí.
Doménou specializovaných pracovišť je použití EUS určující vrstvu původu, obvykle muscularis propria, velikost, echostrukturu (povahu ložiska) a případné rizikové znaky (ulcerace, nepravidelné okraje). Dle recentních doporučení gastroonkologických společností je EUS preferovanou metodou diagnostiky [14,15].
Standardem pro staging, zhodnocení velikosti nádoru a jeho vztahu k okolí, zejména metastázám do jater a peritonea, je kontrastní CT břicha a pánve. Přestože GIST tvoří 1–3 % všech nádorů gastrointestinálního traktu, jejich biologické chování je variabilní, od pomalu rostoucích (indolentních) lézí po vysoce maligní tumory s metastatickým potenciálem (tab. 3). Z tohoto důvodu je určení maligního potenciálu klíčové pro rozhodnutí o způsobu léčby.
Tab. 3. Jednotlivé zastoupení GIST a jejich riziko malignity. Tab. 3. Distribution of GIST and their malignant potential. GI – gastrointestinální, GIST – gastrointestinální stromální tumor
Diagnostický proces zahrnuje vedle zobrazovacích metod histologii, imunohistochemii a molekulární genetiku. S velikostí nádoru se zvyšuje pravděpodobnost maligního chování. GIST > 5 cm (zejména mimo žaludek) jsou považovány za vysokorizikové. Také počet mitóz > 5 (na 50 zorných polí) signalizuje vysoké riziko progrese a metastáz. Nejčastějšími místy recidivy GIST jsou játra a peritoneum. Kostní a plicní metastázy jsou vzácné [16].
Maligní chování GIST je zjištěno u 40–50 % v tenkém střevě, v žaludku u 20–25 %. Prediktory malignity GIST jsou kritéria: velikost, mitotická aktivita, lokalizace a riziko ruptury nádoru. Malé GIST bez rizikových znaků (krvácení, ulcerace, rychlý růst) lze sledovat, zejména pokud jsou žaludeční. Větší nebo rizikové obvykle vyžadují chirurgickou exstirpaci. Na rozdíl od sporadických jsou GIST asociované s NF1 méně agresivní, ale mnohočetné a s vyšším rizikem vzniku nových ložisek. Jsou častější u mladších jedinců, mají převážně benigní průběh pro nízkou mitotickou aktivitu [10,17].
Byla navržena modifikovaná verze rizikového skóre na základě Fletcherových kritérií a novelizována dle Joensuu et al., kde ruptura tumoru patří mezi nejvýznamnější negativní prognostické faktory vedle velikosti, mitotické aktivity a lokalizace nádoru. Příkladem je spontánní prasknutí tumoru, peroperační roztržení, aktivní krvácení mimo stěnu nádoru nebo diseminace při jehlové biopsii [18,19].
Altrernativou k CT vyšetření je MR, nejčastěji prováděná u rektálních lokalizací, při kontraindikaci jodové kontrastní látky, u mladších pacientů nebo v těhotenství. PET/CT není rutinní metodou, je užitečné při nejasném nálezu, při podezření na recidivu nebo hodnocení účinku cílené terapie (imatinib).
Biopsie se u GIST provádí selektivně u inoperabilních nebo metastatických forem a za předpokladu, že výsledek ovlivní další léčbu (neoadjuvanci). Optimální je endosonografická FNA biopsie či CT navigovaná. U jasně resekabilních, symptomatických nebo velkých lézí, kde je diagnóza určena na základě zobrazovacích metod, není biopsie indikována.
Diagnóza se následně potvrzuje histologicky a imunohistochemicky – pozitivitou KIT (CD117) a DOG1 (tab. 4). Případně je doplňena o molekulárně genetické vyšetření s detekovanou mutací v KIT nebo PDGFRA [15].
Tab. 4. Diagnostický postup při podezření na GIST. Tab. 4. Diagnostic approach to suspected GIST.
V prvních 2 letech po operaci se doporučuje provádět kontrolní CT nebo MR vyšetření zhruba každých 6 měsíců. Dále se při stabilním nálezu interval prodlužuje na 1 rok. Celková délka dispenzarizace by měla být min. 5 let. Vzhledem k multifokální povaze onemocnění a celoživotnímu riziku vzniku nových GIST může být sledování prodlouženo i na dobu neurčitou.
Klinické kontroly by měly zahrnovat fyzikální vyšetření, hodnocení symptomů a základní laboratorní testy [20]. Diagnostikovaný GIST by měl být v České republice konzultován v některém ze specializovaných onkologických center pro léčbu GIST.
Chirurgická exstirpace GIST je u pacientů s NF1 doporučena zejména při velikosti ≥ 2 cm nebo při přítomnosti symptomů (krvácení). Vzhledem k tomu, že se u těchto nemocných aktivační mutace KIT nebo PDGFRA téměř nevyskytují, je očekávaná biologická odpověď na imatinib velmi nízká až žádná (tab. 5). V opačném případě, přibližně u 5 % nemocných při geneticky prokázané imatinib-senzitivní mutaci lze zvážit neoadjuvantní terapii imatinibem, což představuje standardní léčebný postup u sporadických GIST [21]. Léčba trvá 6–12 měsíců, umožní radikální operační výkon a eliminuje riziko ruptury či krvácení u nádorů v oblasti mezenteriálních cév a pankreatu.
Tab. 5. Léčebný algoritmus u sporadického GIST vs. asociovaného s NF1. Tab. 5. Algorithm of the treatment of sporadic GIST vs. NF1 associated.
Adjuvantní terapie se u NF1‑GIST neužívá, a to ani u vysokého rizika. Pacienti jsou sledováni bez další systémové léčby [18,21]. Výjimka by nastala, pokud by NF1‑GIST výjimečně obsahoval mutaci v KIT nebo PDGFR. U sporadických GIST s vysokým rizikem recidivy se po R0 resekci standardně podává adjuvantní terapie imatinibem po dobu min. 3 let [22].
Obr. 10. / Fig. 10. Zdroj krvácejícího GIST.Origin of bleeding GIST
Pacientka je 7 měsíců po výkonu v dobré kondici a z provedeného zákroku profituje. Díky nálezu low-grade multifokálního GIST s nízkým rizikem agresivní povahy byla delegována do gastroenterologické dispenzarizace, bez indikace k adjuvantní léčbě.
Přestože rutinní screening GIST není díky jejich vzácnosti v populaci zatím doporučován, u osob s rizikovými faktory, jako je pozitivní rodinná anamnéza, anemie či přítomnost genetických syndromů, může být cílené sledování relevantní.
Dospěje-li léze gastrointestinálního traktu u pacientů s NF1 do střevní hemoragie, je taková symptomatika z chirurgického pohledu diagnostickou výzvou. Její včasné odhalení prostřednictvím adekvátního monitoringu může vést ke správnému načasování intervence a ke zlepšení prognózy. Přestože krvácení z GIST u pacientů s NF1 může být závažnou komplikací, aktuálně chybí validované postupy umožňující spolehlivou predikci tohoto rizika.
Doporučené postupy mezinárodních onkologických společností zatím screening krvácení nezahrnují. V literatuře sílí důraz na časnou rizikovou stratifikaci [23,24], která by v budoucnu mohla kombinovat genetické informace (mutační status KIT/PDGFRA) se zobrazovacími znaky jako intratumorální nekróza či známky fragility tumoru – tenká stěna, vaskularizace. Tento přístup by mohl přispět k individualizaci péče, i když vyžaduje další výzkum a mezioborovou spolupráci.
Konflikt zájmů
Autor článku prohlašuje, že není v souvislosti se vznikem tohoto článku ve střetu zájmů a že tento článek nebyl publikován v žádném jiném časopise, s výjimkou kongresových abstrakt a doporučených postupů.
1. Yao MQ, Jiang YP, Yi BH et al. Neurofibromatosis type 1 with multiple gastrointestinal stromal tumors: a case report. World J Clin Cases 2023; 11 (10): 2336–2342. doi: 10.12998/wjcc.v11.i10.2336.
2. Zhu Y, Zhang R, Zhang S et al. Exploring the heterogeneity of interstitial cells of Cajal and their properties in gastrointestinal mesenchymal tumors applying single-cell RNA sequencing analysis. Discov Oncol 2024; 15 (1): 474. doi: 10.1007/s12672-024-01372-8.
3. Adil A, Koritala T, Singh AK. Neurofibromatosis type 1. Treasure Island (FL): StatPearls Publishing 2022.
4. Largaespada DA, Brannan CI, Shaughnessy JD et al. The neurofibromatosis type 1 (NF1) tumor suppressor gene and myeloid leukemia. Curr Top Microbiol Immunol 1996; 211 : 233–239. doi: 10.1007/978-3-642-85232-9_23.
5. Duan L, Feng K, Tong A et al. Renal artery stenosis due to neurofibromatosis type 1: case report and literature review. Eur J Med Res 2014; 19 (1): 17. doi: 10.1186/2047–2783X-19–17.
6. Conference statement. Neurofibromatosis. Arch Neurol 1988; 45 (5): 575–578.
7. Bachir S, Shah S, Shapiro S et al. Neurofibromatosis Type 2 (NF2) and the implications for vestibular schwannoma and meningioma pathogenesis. Int J Mol Sci 2021; 22 (2): 690. doi: 10.3390/ijms22020690.
8. Miettinen M, Lasota J. Gastrointestinal stromal tumors: pathology and prognosis at different sites. Semin Diagn Pathol 2006; 23 (2): 70–83. doi: 10.1053/j.semdp.2006.09.001.
9. Garrouche N, Abdallah AB, Arifa N et al. Spectrum of gastrointestinal lesions of neurofibromatosis type 1: a pictorial review. Insights Imaging 2018; 9 (5): 661–671. doi: 10.1007/s13244-018-0648-8.
10. Kalfusová A, Kodet R. Molekulární mechanizmy primární a sekundární rezistence, molekulárně-genetické znaky a vlastnosti KIT/PDGFRA nemutovaných GIST. Čes-slov Patol 2017; 53 (4): 167–173.
11. Novelli M, Rossi S, Rodriguez-Justo M et al. DOG1 and CD117 are the antibodies of choice in the diagnosis of gastrointestinal stromal tumours. Histopathology 2010; 57 (2): 259–270. doi: 10.1111/j.1365–2559.2010.03624.x.
12. Corless CL. Gastrointestinal stromal tumors: what do we know now? Mod Pathol 2014; 27 (Suppl 1): S1–S16. doi: 10.1038/modpathol.2013. 173.
13. Diviš P et al. Gastrointestinal stromal tumors (GIST) – rare neoplasis of gastrointestinal tract. Rozhl Chir 1999; 78 (1): 13–15.
14. Deprez PH, Moons LM, OʼToole D et al. European society of gastrointestinal endoscopy (ESGE). Endoscopic management of subepithelial lesions including neuroendocrine neoplasms: European Society of Gastrointestinal Endoscopy (ESGE) Guideline. Endoscopy 2022; 54 (4): 412–429. doi: 10.1055/a-1751-5742.
15. Nielsen TO, West RB. Gastrointestinal stromal tumor: review of diagnostic features and differential diagnosis. Arch Pathol Lab Med 2013; 137 (10): 1335–1346.
16. Hladík P, Ševčíková M, Lischke R. Překvapivý histologický nález v resekátu omenta pro uskřinutou pupeční kýlu. Rozhl Chir 2017; 96 (12): 517–520.
17. Boikos SA, Pappo AS, Killian JK et al. Molecular Subtypes of KIT/PDGFRA Wild-Type Gastrointestinal Stromal Tumors. A Report From the National Institutes of Health Gastrointestinal Stromal Tumor Clinic. JAMA Oncol 2016; 2 (7): 922–928. doi: 10.1001/jamaoncol.2016.0256.
18. Serrano C, Martín-Broto J, Asencio-Pascual JM et al. 2023 GEIS Guidelines for gastrointestinal stromal tumors. Ther Adv Med Oncol 2023; 15 : 17588359231192388. doi: 10.1177/175883592311 92388.
19. Joensuu H, Eriksson M, Hall KS et al. Risk factors for gastrointestinal stromal tumor recurrence in patients treated with adjuvant imatinib. Cancer 2014; 120 (15): 2325–2333. doi: 10.1002/cncr.28669.
20. Nishida T, Goto O, Raut CP et al. Diagnostic and treatment strategy for small gastrointestinal stromal tumors. Cancer 2016; 122 (20): 3110–3118. doi: 10.1002/cncr.30239.
21. Casali PG, Blay JY, Abecassis N et al. Gastrointestinal stromal tumours: ESMO-EURACAN-GENTURIS clinical practice guidelines for diagnosis, treatment and follow-up. Ann Oncol 2022; 33 (1): 20–33. doi: 10.1016/ j.annonc.2021.09.005.
22. Penel N et al. Adjuvant treatment of gastrointestinal stromal tumor: state of the art in 2025; Eur J Cancer 2025; 222 : 115473. doi: 10.1016/j.ejca.2025.115473.
23. Weeda YA, Kalisvaart GM, van Velden FH et al. Early prediction and monitoring of treatment response in gastrointestinal stromal tumors by means of imaging: a systematic review. Diagnostics (Basel) 2022; 12 (11): 2722. doi: 10.3390/diagnostics 12112722.
24. Wang Y, Wang Y, Ren J et al. Malignancy risk of gastrointestinal stromal tumors evaluated with noninvasive radiomics: a multi-center study. Front Oncol 2022; 12 : 966743. doi: 10.3389/fonc.2022.966743.
Zvyšte si kvalifikaci online z pohodlí domova
Nemáte účet? Registrujte se
Zadejte e-mailovou adresu, se kterou jste vytvářel(a) účet, budou Vám na ni zaslány informace k nastavení nového hesla.
