Osud jednoho chirurga ve 20. století

 Josef Hohlbaum (1884–1945)

Ač recenze knih nepatří k mým oblíbeným činnostem, zde jsem velmi rád učinil na vlastní popud výjimku, a to z několika důvodů. Prvním z nich je ten, že pocházím z Podkrkonoší, tedy z bývalých Sudet, a i když jsem válku sám logicky neprožil, stýkal jsem se během části svého života s velkým množstvím vzpomínek, emocí i reality z obou stran. Jak z české, kdy řada předků mých kamarádů i mých nejbližších padla, byla popravena či významně ve válkách strádala (a to v historicky krátké době potřetí; 70. léta 19. století a obě světové války), tak z německé strany –⁠ tedy těch, kteří odsunuti nebyli, a těch, kteří byli a po odsunu se po mnoha letech vraceli. Odsun (ale spíše odsuny) se staly především v naší zemi významnou politickou kartou.

Přitom historie osídlování a vysídlování pohraničí je mnohasetletá, leč absolutní většině obyvatel je zcela neznámá, a to i díky stále bídnějšímu vzdělání v historii a různým stále tendenčnějším encyklopediím a dalším materiálům ve sdělovacích prostředcích.

Druhým důvodem je, že stojím v čele I. chirurgické kliniky, s níž byl profesor Hohlbaum, o kterém kniha pojednává, částí života osudově spojen. Dalším významným důvodem je, že si osobně vážím autorů knihy a mohl jsem se též setkat i s potomky profesora Hohlbauma. Neopomenutelný je i fakt, že v medicíně vychází jen málo knih historických a ty, které vyjdou, jen vzácně prezentují obraz doby na příběhu konkrétní osobnosti tak podrobně a přitom v širokém kontextu.

Profesora Hohlbauma zná jen hrstka českých chirurgů, o to víc je ale znám v německých zemích, a proto se na knize podíleli i němečtí autoři a vychází dvojjazyčně.

Její zásadní přínos však vidím v poněkud jiné rovině, tedy nejen v zrcadle časů minulých. Česká republika se v posledních letech aktivně účastní v celé řadě válečných konfliktů, zkusme si je jen v duchu vyjmenovat. Jejich tragický dopad je nejen v rovině lidských ztrát a utrpení a v hospodářské rovině, ale též v naprosté destrukci mezilidských vztahů a etiky v postižených zemích. Na mnohé z toho, co se událo za druhé světové války a těsně po ní, odmítají dodnes pamětníci obou stran byť i vzpomínat, neřkuli to komentovat –⁠ to si dovolují jen ti méně inteligentní, kteří to ale často aktivně nezažili.

Každý národ má svoji kulturu, svoji etiku i svoji inteligenci, které jsou válkami a konflikty destruovány, a následky těchto destrukcí jsou nenapravitelné. Ne vždy je silnější a bohatší vítěz, který si propagandu a vojáky zaplatí.

Tragický osud vynikajícího chirurga je nejen výborným a odborně perfektně zvládnutým připomenutím zlých časů v příjemném a čtivém podání, ale současně by měl být pro všechny významným varováním a zamyšlením nad skutečnými hodnotami života.

J. Stingl, I. Kästner, A. Míšková, V. Musil. Osud jednoho chirurga ve 20. století /Ein Chirurgenschicksal im 20. Jahrhundert: Josef Hohlbaum (1884–1945). Masarykův ústav a Archiv AV ČR, 2013, 1. vydání, 362 stran, česká a německá mutace, obrazová příloha, ISBN 978-80-86495-97-2

Prof. MUDr. Zdeněk Krška, CSc.

I. chirurgická klinika 1. LF UK a VFN, Praha

e-mail: krskaz@vfn.cz