Jozef Korček: Diagnostika a terapia análnej inkontinencie

Monografie předsedy Koloproktologické sekce Slovenské chirurgické společnosti má 168 stran, rozdělených do 9 kapitol. Vyplňuje mezeru na trhu českých a slovenských odborných publikací.

V 1. kapitole autor definuje diagnózu anální inkontinence, uvádí její prevalenci v populaci (5–7 %!) a stručně nastiňuje diagnostické a terapeutické možnosti.

Druhá kapitola je věnována složité fyziologii anální kontinence, kde uznává jako základní princip „triple  loop mechanism“ podle Ahmeda Shafika, který opustil řady chirurgů a vědců loni na podzim.

Třetí kapitola vysvětluje etiologii a patogenezi anální inkontinence. Zajímavá je myšlenka trakční neuropatie z poškození pudendálního nervu z různých příčin. Dále vyjmenovává ostatní nejčastější skupiny příčin: diarea, neadekvátní rezervoárová kapacita nebo compliance rekta, neadekvátní senzorická funkce anorekta a konečně abnormální funkce sfinkterového aparátu rekta a svalů pánevního dna.

Čtvrtá kapitola uvádí klasifikaci anální inkontinence. Nejpraktičtější je asi čtyřstupňová Wiliamsova (u nás spíše známá jako Holschneiderova), nejpreciznější je pak Wexnerova.

Pátá kapitola nám nabídne celou škálu vyšetřovacích modalit a diagnostický algoritmus. Kdo tyto možnosti nemá, neměl by se do terapie anální inkontinence pouštět! Rekroskopie, anoskopie, rektoanální manometrie, EMG pánevního dna, PNTML (pudendal nerve terminál motor latency, defekografie, TRUS –⁠ transanální ultrasonografie, test kontinence a některé další, indikované jen v některých případech (colic transit time –⁠ CTT, test anální elektrosenzitivity, NMR).

Šestá kapitola nás seznámí se škálou terapeutických možností. V rámci konzervativní léčby se poučíme  o dietě, farmakoterapii, klyzmatech, nácviku stahů pánevního dna, biofeedback.

Z metod minimálně invazivních se jedná o SECCA terapii (radiofrekvenční metoda), submukózní aplikaci (nejnověji Polytef, Durasphere). V části o chirurgických možnostech je zhodnocena primární a sekundární sutura sfinterové manžety, eventuálně s kombinací sutury levátorů. Zvláštní pozornost věnuje autor neurogenní inkontinenci, kterou navrhuje řešit postanální intersfinkterickou rekonstrukcí. V tomto oddílu s autorem nesouhlasím, metoda nemá dlouhodobě uspokojivé výsledky. Diskutabilní je rovněž tak zvaná kompletní rekonstrukce pánevního dna. Zde je ale vhodné zdůraznit invenční schopnosti autora, který uvádí vlastní operační stůl k umožnění tzv. Heidelbergské polohy. Stimulace sakrálních nervů je v současnosti hit, obávám se ale, že více byznys pro výrobce stimulátorů. Náhrady svěračové manžety stimulovanou plastikou m. gracilis je metodou široce přijatou a doporučovanou. Počáteční nadšení pro umělý svěrač postupně vyprchává a metoda zůstává použitelná jen v několika superspecializováných centrech ve velmi speciálních indikacích.

Kapitola sedmá informuje o vlastních zkušenostech s chirurgickými možnostmi léčby a je doplněna řadou snímků vlastních pacientů autora a působí velmi důvěryhodně.

V osmé kapitole se dočteme o diagnostice a léčebných možnostech rektálního prolapsu, který také může způsobovat anální inkontinenci. Rovněž tato část je bohatě ilustrovaná dokumentací vlastních pacientů.

Devátá kapitola přináší přehled aktuálních doporučení pro klinickou praxi. Domnívám se, že speciálně s touto kapitolou by měli být seznámeni všichni chirurgové, kteří se proktologií zabývají.

Závěrem monografie je uveden seznam odkazů na úctyhodných 218 citací z literatury. Jak už je ale nejen českým, ale zdá se i slovenským „specifikem“, autor kromě sebe necituje nikoho z bývalého Československa.

Publikace má 178 stran, je tištěna na velmi kvalitním papíře, má  pevnou vazbou a byla vydána v roce 2008 vydavatelstvím Environment (ISBN 978-80-969120-7-0) v nákladu 500 ks. Kniha by neměla chybět v knihovně žádného proktologa a gastroenterologa.

Doc. MUDr. T. Skřička