Dlouhodobé sledování pacienta s eozinofilním granulomem žebra

English version

Autoři: O. Ioannidis ¹; A. Sekouli ²; G. Paraskevas ³; S. Chatzopoulos ¹; A. Kotronis ¹; N. Papadimitriou ¹; A. Konstantara ¹; A. Makrantonakis ¹; E. Kakoutis ¹
Působiště autorů: First Surgical Department, General Regional Hospital George Papanikolaou, Thessaloniki, Greece ¹; Department of Pathology, General Regional Hospital George Papanikolaou, Thessaloniki, Greece ²; Department of Anatomy, Medical School, Aristotle University of Thessaloniki, Thessaloniki, Greece ³
Vyšlo v časopise: Klin Onkol 2011; 24(6): 460-464
Kategorie: Kazuistiky

Souhrn

Východiska:
Eozinofilní granulom je, obzvláště u dospělých, jedním z nejméně častých kostních nádorů. Eozinofilní granulom je nejčastější formou hystiocytózy z Langerhansových buněk a je charakterizován výskytem solitární kostní léze, obvykle v lebce či dlouhých kostech. Eozinofilní granulom je benigní onemocnění, jehož diagnóza a diferenční diagnóza představují větší problém než jeho léčba.

Sledování:
Prezentujeme kazuistiku pacienta s eozinofilním granulomem žebra, sledovaného po dobu 14 let a léčeného kombinací chirurgické léčby a chemoterapie.

Závěr:
Prognóza dospělého pacienta s eozinofilním granulomem je skvělá a relaps onemocnění zřídkavý. Všechny léčebné přístupy, včetně chirurgické léčby, chemoterapie, kortikosteroidů, ozáření a paliativní péče mají velmi dobré výsledky a zdá se, že onemocnění v mnoha případech samo odezní. Vzhledem ke svému vzácnému výskytu a neznámé patogenezi zůstává toto onemocnění zahaleno jistým tajemstvím.

Klíčová slova:
dospělost –⁠ eozinofilní granulom –⁠ hystiocytóza X –⁠ hystiocytóza z Langerhansových buněk –⁠ solitární kostní léze

Autoři deklarují, že v souvislosti s předmětem studie nemají žádné komerční zájmy.

Redakční rada potvrzuje, že rukopis práce splnil ICMJE kritéria pro publikace zasílané do bi omedicínských časopisů.

Obdrženo:
20. 6. 2011

Přijato:
16. 9. 2011

Zdroje

1. Sidler AK, Huston BM, Livasy C et al. Pathological case of the month. Eosinophilic granuloma (Langerhans cell histiocytosis). Arch Pediatr Adolesc Med 2000; 154(10): 1057–1058.

2. Chu T. Langerhans cell histiocytosis. Australas J Dermatol 2001; 42(4): 237–242.

3. Hoover KB, Rosenthal DI, Mankin H. Langerhans cell histiocytosis. Skeletal Radiol 2007; 36(2): 95–104.

4. Azouz EM, Saigal G, Rodriguez MM et al. Langerhans’ cell histiocytosis: pathology, imaging and treatment of skeletal involvement. Pediatr Radiol 2005; 35(2): 103–115.

5. Zhang KR, Ji SJ, Zhang LJ et al. Thoracic rib solitary eosinophilic granuloma in a child. J Pediatr Orthop B 2009; 18(3): 148–150.

6. Stockschlaeder M, Sucker C. Adult Langerhans cell histiocytosis. Eur J Haematol 2006; 76(5): 363–368.

7. Stull MA, Kransdorf MJ, Devaney KO. Langerhans cell histiocytosis of bone. Radiographics 1992; 12(4): 801–823.

8. Weitzman S, Egeler RM. Langerhans cell histiocytosis: update for the pediatrician. Curr Opin Pediatr 2008; 20(1): 23–29.

9. Boutsen Y, Esselinckx W, Delos M et al. Adult onset of multifocal eosinophilic granuloma of bone: a long-term follow-up with evaluation of various treatment options and spontaneous healing. Clin Rheumatol 1999; 18(1): 69–73.

10. Satter EK, High WA. Langerhans cell histiocytosis: a review of the current recommendations of the Histiocyte Society. Pediatr Dermatol 2008; 25(3): 291–295.

11. Shabb N, Fanning CV, Carrasco CH et al. Diagnosis of eosinophilic granuloma of bone by fine-needle aspiration with concurrent institution of therapy: a cytologic, histologic, clinical, and radiologic study of 27 cases. Diagn Cytopathol 1993; 9(1): 3–12.

12. Plasschaert F, Craig C, Bell R et al. Eosinophilic granuloma. A different behaviour in children than in adults. J Bone Joint Surg Br 2002; 84(6): 870–872.

13. Sartoris DJ, Parker BR. Histiocytosis X: rate and pattern of resolution of osseous lesions. Radiology 1984; 152(3): 679–684.

14. Aricò M. Langerhans cell histiocytosis in adults: more questions than answers? Eur J Cancer 2004; 40(10): 1467–1473.