XXVII. konference Sekce perinatální medicíny ČGPS ČLS JEP


Vyšlo v časopise: Čes. Gynek.2010, 75, č. 2 s. 149-158

15.–16. 4. 2010, Luhačovice

Abstrakty přednášek a posterů

Vedení porodu po předchozím císařském řezu – aktuální postupy, rizika, komplikace

Hruban L., Janků P., Ventruba P., Haraštová A., Ťápalová V.

Gynekologicko-porodnická klinika MU a FN, Brno

Procento porodů vedených císařským řezem v posledních letech stále stoupá. Ve vyspělých zemích často dosahuje více než 20 % z celkového počtu porodů. Příčin nárůstu procenta císařských řezů je mnoho. Důsledkem tohoto trendu je stoupající procento rodiček s císařským řezem v anamnéze. Aktuálně diskutovaným tématem se stává způsob vedení porodu u rodiček s císařským řezem v anamnéze. Jsou analyzována rizika, komplikace, výhody a nevýhody možných postupů. Odborné společnosti vydávají doporučené postupy k dané problematice. Diskutuje se o nutnosti informovaného souhlasu rodičky se způsobem vedení porodu. Naše práce shrnuje aktuální pohled na problematiku vedení porodu po předchozím císařském řezu a výsledky retrospektivní analýzy vlastního souboru, který zahrnuje období let 2007 až 2009 na pracovišti s více než 6000 porodů za rok.

Nekrotizující infekce měkkých tkání po porodu – kazuistika

Kosová T., Líbalová P., Popelka J., Svoboda B.

Gynekologicko-porodnická klinika 3. LF UK a FN KV, Praha

Nekrotizující infekce jsou vzácnou variantou infekce povrchových vrstev měkkých tkání končetin, trupu nebo perinea. Typicky začínají traumatem, které může být velmi nenápadné – jednoduchá kontuze, malá popálenina, kousnutí hmyzem apod. Časné odlišení této závažné infekce od běžných infekcí kůže je velmi důležité, protože nekrotizující infekce se šíří rychle a může vyústit v septický šok s multiorgánovým selháním. Ačkoliv streptokoky skupiny A jsou v těchto případech nejčastějším izolovaným agens, původcem je nejběžněji infekce polymikrobiální (grampozitivní, gramnegativní, aerobní i anaerobní bakterie).

Vlastní pozorování

Primigravida ve věku 21 let s negativní rodinnou i osobní anamnézou. V grav. hebd. 40 proveden císařský řez pro preeklampsii. Poporodní průběh byl komplikován nejprve subsegmentální embolií, léčenou LMWH. Po stabilizaci stavu se náhle objevila rozsáhlá ložiska temně fialové barvy v oblasti levého prsu a boku, nesouvisející s pooperační ránou. Rozvinul se septický stav, i přes kombinovanou ATB terapii došlo k rozšiřování ložisek s náznakem centrální fluktuace. Přistoupilo se k incizi a zavedla průplachová drenáž. Třetí den po incizi nastal postupný ústup obtíží, pacientka byla propuštěna 23. den po porodu. Z rány byl vykultivován pouze Staphylococcus epidermidis, pacientka však již byla zaléčena kombinací ATB. Sutura po císařském řezu se zhojila p.p.i. a po celou dobu zůstala klidná, bez infiltrace, zarudnutí a sekrece.

Závěry

  1. Podle imunologických parametrů nebyl u pacientky prokázán defekt v buněčné ani humorální imunitě.
  2. Těžký poporodní průběh u mladé ženy s negativní anamnézou je možno dát do souvislosti s déletrvající neléčenou hnisavou bronchitidou, která proběhla na začátku třetího trimestru a kterou pacientka během sledování v prenatální poradně neudávala.
  3. Vleklý infekt v graviditě je nutno léčit lege artis.
  4. Rychlá diagnóza nekrotizující infekce měkkých tkání, okamžité podání širokospektrých antibiotik a akutní chirurgický zákrok jsou nezbytné pro snížení morbidity a mortality u těchto rychle progredujících infekcí.

Vliv lokálního podávání kyseliny hyalouronové na hojení porodního poranění u primipar

Menzlová E., Záhumenský J., Zmrhalová B., Vojtěch J., Vláčil J., Maxová K., Sýkorová J., Hrubantová H., Šottner O.

Gynekologicko-porodnická klinika FNB, Praha

Autoři ve svém posteru analyzují objektivní i subjektivní nález u souboru 37 primipar po spontánním porodu, které ve včasném šestinedělí užívaly čípky s kyselinou hyalouronovou jako podporu hojení poranění.

Registr laboratoří provádějících screening VVV a novelizované doporučení pro screening VVV

Springer D.1, Loucký J.2, Zima T.1

1ÚKBLD VFN a 1. LF UK, Praha

2IMALAB s.r.o., Zlín

Registr laboratoří provádějících screening Downova syndromu je veden od roku 2000 a zahrnuje výsledky 50–60 českých laboratoří. Na webové stránce registru je k dispozici adresář všech laboratoří, související dokumenty, odborné články a přednášky týkající se tématu.

K provádění tohoto typu screeningu bylo vydáno v roce 2002 doporučení, které schválily všechny zainteresované odborné společnosti: Česká společnost klinické biochemie ČLS JEP, Česká společnost nukleární medicíny – sekce imunoanalytických metod ČLS JEP, Česká gynekologicko-porodnická společnost ČLS JEP, Společnost lékařské genetiky ČLS JEP a Referenční laboratoř MZ ČR pro klinickou biochemii. Toto doporučení bylo v roce 2006 novelizováno, aby zahrnulo i vyšetřování v I. trimestru těhotenství.

V lednu 2010 se konala koordinační schůzka k nové aktualizaci Doporučení pro provádění screeningu VVV. Výsledný dokument, schválený výše zmiňovanými odbornými společnostmi vyjma ČGPS ČLS JEP, bychom rádi předložili k obecné debatě odborné gynekologické veřejnosti, aby mohlo být vydáno jedno společné doporučení.

Vedení porodu u diabetiček 1. typu

Špálová I., Bartášková D., Doležal M., Vlk R.

Gynekologicko-porodnická klinika a Interní klinika FN Motol, Praha

Těhotenství u diabetiček 1. typu je zatíženo vyššími riziky ve srovnání s ostatní populací těhotných. Udává se též vyšší počet komplikací v souvislosti s porodem a vyšší frekvence porodů císařským řezem. V některých státech (Itálie) je diabetes 1. typu „per se“ indikací k císařskému řezu (SC).

Soubor a výsledky: V souboru 57 žen s diabetem 1. typu, které porodily ve FN v Motole v letech 2006–2009 hodnotíme způsob porodu. Celkem se jednalo o 50 žen, některé z žen v našem souboru rodily dvakrát, jedna třikrát. Dvakrát šlo o dvojčata, obě tyto ženy rodily plánovaně per SC. Z 55 jednočetných těhotenství porodilo císařským řezem 29 žen (52 %). Celková frekvence porodů per SC je 54 %. Incidence makrozomických plodů (porodní hmotnost více než 4000 g) v našem souboru je asi 22%, z toho bylo porozeno (9) 75 % per SC. Naopak 6 plodů mělo významnou intrauterinní růstovou retardaci a všechny tyto plody byly porozeny per SC.

Diskuse: I když na našem pracovišti není diabetes 1. typu u těhotných žen indikací k SC, počet císařských řezů u této skupiny žen celkově přesahuje 50 %. Indikací k císařskému řezu nemusí být jen makrozomický plod, ale možná poněkud překvapivě i nezanedbatelná skupina plodu s intrauterinní růstovou retardací.

Možnosti predikce preeklampsie

Vlk R., Hromadníková I., Špálová I., Šuchová K., Hanulíková P., Komár M.

Gynekologicko-porodnická klinika, 2. LF UK a FN Motol, Praha

Ústav molekulární biologie a patologie buňky, 3. LF UK, Praha

Preeklampsie je pro těhotenství specifické onemocnění, které je spojováno se signifikantně zvýšenou mateřskou a perinatální morbiditou i mortalitou. Závažnost choroby vyplývá především z omezených možností léčby a velké variability klinických symptomů. Příčiny vzniku onemocnění jsou stále neznámé, a proto není možná efektivní primární prevence. Na základě anamnestických údajů a prediktivních testů můžeme určit pacientky se zvýšeným rizikem vzniku preeklampsie. Kombinace biochemických testů s ultrazvukovými nálezy se zdají být možnou cestou budoucnosti.

Již několik desetiletí se snaží lékaři stanovit vhodný prediktivní test rozvoje preeklampsie, zatím ale jen s velmi omezenou úspěšností. Nejpoužívanější klinickou metodu představuje opakované měření krevního tlaku, to však vede pouze k časnější diagnostice, ale ne predikci onemocnění. Větší význam než biochemickým parametrům (zvýšená hladina inhibinu A, snížená hladina PAPP‑A, abnormální hladiny PP-13) je v současnosti přisuzován dopplerovskému ultrazvukovému vyšetření uterinních cév. Porucha trofoblastické invaze do spirálních arterií, přítomná u pacientek s preeklampsií, je zodpovědná za snížení cévního odporu, a tedy za změny charakteristik průtokových křivek. Změny jsou zachytitelné již při vyšetření v konci prvého trimestru těhotenství. Detekce fetálních buněk a volné fetální DNA v plazmě těhotných je hitem posledního desetiletí. Ženy s abnormální placentací vykazují řádově vyšší hladiny volné fetální DNA.

Předkládáme pilotní studii a první výsledky testování. Do souboru je zařazeno 19 pacientek s anamnézou preeklampsie v předchozí graviditě, kontrolní soubor zahrnuje 20 sekundipar bez anamnestické zátěže. Sledujeme a hodnotíme následující parametry: hodnoty krevního tlaku, hladinu PAPP-A, doplerovské parametry měření a množství volné fetální DNA v mateřské plazmě.

Herpes genitalis recidivans v graviditě

Vojtěch J., Záhumenský J., Zmrhalová B., Menzlová E., Vláčil J.

Gynekologicko-porodnická klinika FNB, Praha

Autoři ve svém posteru analyzují průběh porodu a perinatální výsledek u 21 žen s recidivujícím herpes genitalis, které v posledním měsíci gravidity užívaly profylaktickou léčbu acyklovirem.

Asthma bronchiale v graviditě. Analýza souboru rodiček

Zmrhalová B., Záhumenský J., Vojtěch J., Menzlová E., Mikysková I., Dvořák M.

Gynekologicko-porodnická klinika FNB, Praha

Autoři ve svém posteru analyzují soubor 81 rodiček s anamnézou bronchiálního astmatu – výskyt těhotenských komplikací, průběh porodu, perinatální výsledek a stav a vývoj základního onemocnění v průběhu gravidity.

Etická dilemata současné perinatologie

Macko J.

Novorozenecké oddělení Perinatologického centra, Krajská nemocnice Tomáše Bati, Zlín

Perinatologie současné doby je konfrontována s řadou etických témat, která mají významný vliv na rozhodování porodníků a neonatologů při úvahách o intervenci ve prospěch záchrany života plodu či novorozence v situacích, kdy prognóza je nejistá a nepredikovatelná.

Základními etickými otázkami zcela jistě jsou

a) problematika ukončování gravidity při známkách handicapu plodu,

b) intervence ve prospěch záchrany života dětí porozených na hranici viability,

c) stanovení samotné hranice viability a pravidel pro intervence u dětí, porozených na této hranici či před ní,

d) indikační kritéria pro poskytování bazální (paliativní terapie),

e) rozsah paliativní terapie,

f) možnosti stanovení „kvality“ života.

V práci jsou položeny základní otázky etických problémů perinatologie a neonatologie ve snaze nacházet odpovědi a řešení těchto problémů.

Porovnávají se přístupy k dané problematice v několika evropských zemích a rozdílné postoje k řešení etických otázek.

V několika pracích jsou popsány rozdílné pohledy na kvalitu života při srovnání názorů profesionálů a pacientů samotných.

Práce se rovněž zamýšlí nad úlohou a rozhodovacími pravomocemi rodičů při uvažování o poskytování péče na porodním sále a na jednotce resuscitační a intenzivní péče.

Etické problémy řeší na celoevropské úrovni Ethics Working Group of Confederation of European Specialists in Paediatrics (CESP). Tato pracovní skupina kategorizuje novorozence při etickém rozhodování o poskytování péče do 3 skupin s přihlédnutím k pravděpodobnosti dožití a závažného handicapu. Nastoluje několik skupin etických a morálních otázek při rozhodování o poskytování péče novorozencům.

V práci jsou popsány modelové situace potenciálních konfliktů mezi personálem a rodiči dětí či zákonnými zástupci.

Rozsáhlá dotazníková studie EURONIC zjistila značné rozdíly v přístupu k etickým otázkám poskytování péče mezi 8 evropskými zeměmi.

Existují rovněž rozdíly v definici pojmu bazální či paliativní péče, a to nejen v rámci evropských zemí, ale i mezi jednotlivými PC v ČR.

Longitudinální hodnocení maximálních průtokových rychlostí v arteria cerebri media při diagnostice fetální anémie

Pětroš M.1, Liška M.2, Matura D.1, Šimetka O.1, Ľubušký M.3

1Porodnicko-gynekologická klinika FN, Ostrava

2Katedra informatiky a počítačů, Přírodovědecká fakulta, Ostravská univerzita

3Porodnicko-gynekologická klinika LF UP a FN, Olomouc, Ústav lékařské genetiky a fetální medicíny, LF UP a FN, Olomouc

Cíl: Vyhodnotit predikční potenciál longitudinálního měření maximálních průtokových rychlostí v arteria cerebri media (MCA PSV) při diagnostice plodů s mírnou, střední a těžkou anémií.

Materiál a metodika: U 22 plodů ohrožených rozvojem hemolytické anémie při erytrocytární aloimunizaci matky bylo provedeno celkem 228 sériových měření MCA PSV a byly stanoveny parametry exponenciální funkce (MCA PSV = K . eα.GA, kde α je relativní průměrný přírůstek, GA je gestační věk). V průběhu prenatální péče nebyl u těchto těhotenství proveden žádný invazivní diagnostický nebo léčebný výkon. Po porodu na základě znalosti výsledku gravidity byla sledovaná těhotenství retrospektivně rozdělena do tří skupin – lehké, střední a těžké anémie vyžadující adekvátní léčbu po porodu. Byl vypočten relativní průměrný přírůstek MCA PSV (parametr α) jako funkce gestačního věku u tří sledovaných skupin. Byla hodnocena velikost přírůstku a stanovena její statistická významnost. K testování hypotéz byl použit F-test a t-test. Hodnoty MCA PSV jsou vyjádřeny v násobcích mediánu.

Výsledky: U 13 plodů byla diagnostikována jen mírná anémie a následně vyžadovaly nejvýše fototerapii (81 měření; v rozmezí 3–10 měření na plod), 3 plody měly střední stupeň anémie a následně vyžadovaly podání imunoglobulinů (23 měření; v rozmezí 7–8 měření na plod), 6 plodů s těžkým stupněm anémie vyžadovalo podání doplňkové krevní transfuze (44 měření; v rozmezí 4–15 měření na plod). Vypočtený relativní průměrný přírůstek MCA PSV se zvyšoval se stupněm vyžadované postnatální terapie (žádná terapie/fototerapie 3,87 %, podání imunoglobulinu 5,01 % a doplňková krevní transfuze 7,02 %). F-test byl pro všechny tři skupiny statisticky signifikantní (p < 0,05). Rozdíl v relativním průměrném přírůstku mezi mírnou a těžkou anémií byl statisticky signifikantní (odhadovaný rozdíl = 3,15 %, společná směrodatná odchylka = 2,30 %, p < 0,01). Rozdíl v relativním průměrném přírůstku mezi mírnou a střední anémií nebyl statisticky signifikantní (odhadovaný rozdíl = 1,14 %, společná směrodatná odchylka = 2,30 %).

Závěr: Relativní průměrný přírůstek MCA PSV je užitečný nástroj při diagnostice fetální anémie, která vyžaduje podání krevní transfuze po porodu.

Markery aktivace endotelu během fyziologické gravidity, preeklampsie, u těhotenství při chronické hypertenzi a u diabetiček

Procházková J.1, Dhaifallah I.2, Měchurová A.3, Pilka R.2, Šimetka O.4, Slavík L.1, Úlehlová J.1, Lubušký M.2, Procházka M.2

1Hemato-onkologická klinika FN a LF UP, Olomouc

2Porodnicko-gynekologická klinika FN a LF UP, Olomouc

3Ústav pro péči o matku a dítě, Praha

4Porodnicko-gynekologická klinika FN, Ostrava

Cíl studie: Stanovit markery aktivace endotelu k odhalení endoteliálního poškození během fyziologické gravidity, preeklampsie, u těhotenství při chronické hypertenzi a u diabetiček.

Typ studie: Prospektivní studie.

Metodika: Vyšetřili jsme 403 těhotných žen s fyziologickou graviditou. Ženám byla odebrána venózní krev na začátku gravidity, druhý odběr byl proveden v období 24.–28. týdne. Parametry byly vyšetřovány metodikami: t-PA – ELISA, PAI-1 – ELISA, vWF Ag – EIA ePCR – ELISA, MMP-2,9 – ELISA s fluorogenní detekcí, TIMP-2- ELISA, endoteliální mikropartikule – průtoková cytometrie.

Z celkového počtu 403 žen se u 39 (9,6 %) vyvinul lehčí až středně těžký stupeň preeklampsie, u 8 rodiček (1,9 %) byl diagnostikován HELLP syndrom s různou tíží klinické manifestace. Celkem 28 rodiček (7 %) porodilo předčasně před ukončeným 37. týdnem gravidity. Pět těhotenství (1,2 %) bylo ukončeno z genetické indikace pro vrozenou vadu plodu. Kompletní protokol studie (odběry ve všech třech trimestrech) tedy absolvovalo 358 těhotných. Dále jsme vyšetřili v jednotlivých trimestrech 21 těhotných s chronickou hypertenzí a 33 pacientek se syndromem HELLP, 18 gestačních diabetiček a 24 těhotných žen s diabetem 1. typu.

Výsledky: Hladina antigenu vWf stoupala během celého těhotenství (v I. trimestru byla průměrná hladina 152,32 %, ve II., resp. III. trimestru 173,34, resp. 216,20 %). Současně stoupala aktivita vWf v I. trimestru, průměrná hladina 130,20 %, ve II., resp. III. trimestru 150,09, resp. 181,91 %). Hladina trombomodulinu významně stoupala během gravidity (v I. trimestru průměrná hladina 19,05 ng/ml, ve II. resp. III. trimestru 28,47 ng/ml, resp. 39,86 ng/ml). Hladina solubilní formy EPCR stoupala během gravidity (v I. trimestru průměrná hladina 201,76 ng/ml, ve II., resp. III. trimestru 274,68, resp. 324,07 ng/ml). Hladina PAI-1 stoupala během celého těhotenství (v I. trimestru průměrná hladina 36,14 ng/ml, ve II., resp. III. trimestru 50,07, resp. 60,12 ng/ml). Hladina t-PA se během gravidity významněji neměnila (v I. trimestru průměrná hladina 2,48 ng/ml, ve II., resp. III. trimestru 2,97, resp. 3,34 ng/ml). Hladiny MMP-2 (v I. trimestru průměrná hladina 9043,76 RFU (fluorescenčních jednotek), ve II., resp. III. trimestru, 9315,38 resp. 8800,27 RFU), MMP‑9 (v I. trimestru průměrná hladina 8371,90 RFU, ve II., resp. III. trimestru 8290,81, resp. 7470,50 RFU), TIMP‑2 (v I. trimestru průměrná hladina 92,5 ng/ml, ve II., resp. III. trimestru 98,5, resp. 96,5 ng/ml) ani endotelových mikropartikulí (v I. trimestru průměrná hladina 3838,38 částic/μl, ve II., resp. III. trimestru 3836,59, resp. 3630,59 částic/μl) se neměnily významně v jednotlivých trimestrech.

Prokázali jsme statisticky významný rozdíl v hladinách trombomodulinu při srovnání skupiny žen, u nichž se v průběhu těhotenství vyvinula preeklampsie, a to ve všech trimestrech (průměrné hladiny 23,41 v I. trimestru, 34,33 ve II. trimestru a 53,56 ng/ml ve III. trimestru) oproti hladinám trombomodulinu ve skupině zdravých těhotných (průměrné hladiny 19,05 v I. trimestru, 28,47 ve II. trimestru a 39,86 ng/ml ve III. trimestru). Dále jsme prokázali statisticky signifikantní rozdíl v hladinách inhibitoru aktivátoru plazminogenu 1 při srovnání skupiny žen, u nichž se v průběhu těhotenství vyvinula preeklampsie, a to ve II. a III. trimestru, v I. trimestru jsme rozdíl hladin nepozorovali (průměrné hladiny 36,87 v I. trimestru, 59,54 ve II. trimestru a 77,03 ng/ml ve III. trimestru) oproti hladinám inhibitoru aktivátoru plazminogenu 1 ve skupině zdravých těhotných (průměrné hladiny 36,14 v I. trimestru, 50,07 ve II. trimestru a 60,12 ng/ml ve III. trimestru.

Naproti tomu jsme neprokázali statisticky významný rozdíl hodnot vWF (antigenu i aktivity), tkáňového aktivátoru plazminogenu, endoteliálního receptoru proteinu C, endotelových mikropartikulí, metaloproteináz 2, 9 ani tkáňového inhibitoru metaloproteináz 2 při porovnání jejich hladin v jednotlivých trimestrech u skupiny žen, u nichž se v průběhu těhotenství vyvinula preeklampsie a skupiny žen s fyziologicky probíhající graviditou.

Podpořeno grantem IGA NR 9282-3/2007 a NS10319-3/2009.

Stanovení generace trombinu u těhotných s fyziologickou graviditou

Procházka M.2, Procházková J.1, Měchurová A.3, Pilka R.2, Šimetka O.4, Slavík L.1, Úlehlová J.1, Lubušký M.2

1Hemato-onkologická klinika FN a LF UP, Olomouc

2Porodnicko-gynekologická klinika FN a LF UP, Olomouc

3Ústav pro péči o matku a dítě, Praha

4Porodnicko-gynekologická klinika FN, Ostrava

Generace trombinu je klíčovým momentem krevního srážení. Na základě studií in vitro bylo zjištěno, že probíhá ve dvou fázích. Nejprve vzniká po aktivaci FX komplexem TF/FVIIa malé množství trombinu, takto vzniklý trombin potom potencuje koagulaci aktivací destiček, F V a F VIII. Komplex TF/FVIIa aktivuje rovněž F VIII a FIX. F VIIIa a F IXa se váže na povrch trombocytů, což dále aktivuje F X. Tento krok vede ke vzniku velkého množství trombinu, formaci fibrinu a nakonec tvorbě krevního koagula. Generace trombinu může být sledována kontinuálním měřením chromogenním nebo fluorescenčním substrátem. Štěpením substrátu získáme křivku generace trombinu. Z této křivky lze odečíst nejrůznější parametry včetně peaku (maximálního množství) a celkového množství (oblast pod křivkou). Bylo prokázáno, že generace trombinu je vyšší u pacientů s trombofilií. Dále bylo zjištěno, že generace trombinu je závislá na individuálním složení koagulačního systému každého jedince, tento parametr tedy odráží skutečné riziko žilní trombózy. Mikropartikule (PMP, EMP), což jsou fragmenty buněk uvolňované z buněčné membrány při jejich aktivaci a destrukci, aktivují koagulaci více mechanismy.

Cíl práce: Analýza změn generace trombinu u zdravých těhotných.

Metodika: Trombin generační test. Žilní krev je odebrána do 3,6% citrátu sodného v poměru 9:1, centrifugována 20 minut při 2000 g a uchovávána při -80 °C do analýzy. Generace trombinu bude stanovována plně automaticky pomocí kitu (Technothrombin TGA, Technoclone, Vienna, Austria) a analyzátoru Ceveron Alpha (Technoclone, Vienna, Austria) s plně automatickým vyhodnocovacím softwarem. Při samotném stanovení je generace trombinu v plazmě iniciována 71,6 pM rekombinantního lidského tkáňového faktoru s 3,2 μM fosfolipidových micell (phosphatidylcholine [2,56 μM] a phosphatidylserine [0,64 μM]). Jako hlavní parametr bude vyhodnocováno maximum generace trombinu, současně však bude detekováno také celkové množství trombinu a doba do počátku tvorby trombinu.

Softwarově zpracovaným výsledkem vyšetření z fluorescenčního readeru je křivka s hlavními parametry – Lag fáze, max. koncentrace trombinu (Cmax) a endogenní potenciál trombinu (ETP). Vyšetřeny byly rovněž standardní trombofilní markery. V souboru 40 zdravých těhotných hodnotili uvedené parametry ve vztahu ke klinickým projevům a standardním trombofilním markerům. Referenční skupinou byl soubor zdravých dárců krve.

Výsledky: U skupiny těhotných byly parametry Cmax, ETP a Lag fáze vyšší v porovnání s kontrolní skupinou. Signifikantní byly i rozdíly mezi jednotlivými trimestry.

Závěr: TGT je novou nadějnou možností při laboratorním stanovení trombofilie, kde dosud užívané testy narážejí na své metodické možnosti. Limitací pro rutinní použití je nedostatečná standardizace a technická i ekonomická náročnost testu.

Podpořeno grantem IGA NR 9282-3/2007 a NS10319-3/2009.

Indukce abortu ve II. trimestru s použitím misoprostolu

Šimetka O., Špaček R., Michalec I.

Porodnicko-gynekologická klinika FN, Ostrava

Cíl: Analýza výsledků indukovaných abortů ve II. trimestru po zavedení misoprostolu do managementu indukce.

Typ studie: Retrospektivní analýza.

Předmět a metodika: Analyzovali jsme klinický průběh a výsledky potratu u 39 těhotenství, které byly z genetické indikace ukončeny ve FN Ostrava v roce 2009 za použití misoprostolu.

Výsledky: Průměrné gestační stáří v době indukce abortu bylo 18 týdnů a 4 dny (13+5 až 23+2). K indukci abortu byl ve všech případech užit misoprostol. Do 24 hodin od zahájení indukce došlo k potratu u 90 % žen, do 16 hodin od zahájení indukce došlo k potratu u 62 % žen. Ve sledované skupině se nacházely i 4 pacientky s císařským řezem v anamnéze.

Ve dvou případech došlo k selhání metody a bylo nutno podat prostaglandiny intraamniálně, důvodem bylo nedodržení dávkovacího schématu. Průměrný počet tablet užitý k indukci jednoho abortu byl 3,3 tablety, což představuje 42,40 Kč. V 5 případech (12,8 %) jsme zaznamenali vedlejší účinky – hyperpyrexie (2) a třes (3). V jednom případě doprovázela potrat plodu větší krevní ztráta (600 ml).

Závěr: V souladu se závěry EBM jsme názoru, že užití misoprostolu k indukci abortu ve II. trimestru je metodou bezpečnou, rychlou, neinvazivní, pro pacientky komfortní, s relativně nízkou frekvencí nežádoucích účinků. Ve srovnání s jinými preparáty jde o metodu velmi levnou. Misoprostol je v ČR neregistrovaným lékem a jeho užití v indikaci indukce abortu je „off-label“, nicméně lze jej legálně dovézt a s informovaným souhlasem pacienta i použít. Misoprostol je na seznamu nezbytných léků WHO (WHO Model List of Essential Medicines) a je v této indikaci doporučen FIGO.

Fetomaternální hemoragie při vaginálním porodu

Ľubušký M.1,2, Šimetka O.3, Studničková M.1, Procházka M.1, Ordeltová M.4, Vomáčková K.5

1Porodnicko-gynekologická klinika LF UP a FN, Olomouc

2Ústav lékařské genetiky a fetální medicíny LF UP a FN, Olomouc

3Porodnicko-gynekologická klinika FN, Ostrava

4Oddělení alergologie a klinické imunologie LF UP a FN, Olomouc

51. chirurgická klinika LF UP a FN, Olomouc

Cíl studie: Zjistit incidenci fetomaternální hemoragie (FMH) při vaginálním porodu, stanovit objem fetálních erytrocytů, které pronikají do mateřské krve a identifikovat rizikové stavy, při kterých dochází k excesivní FMH. Určení těchto parametrů by umožnilo optimalizovat doporučení k provádění prevence RhD aloimunizace.

Pracovní hypotéza: IgG anti-D v dávce 10 μg podané nitrosvalově by mělo pokrýt 0,5 ml fetálních RhD pozitivních erytrocytů nebo 1 ml celé krve. U naprosté většiny porodů proniká do mateřské krve méně než 2,5 ml fetálních erytrocytů (5 ml plné krve, postačující dávka IgG anti-D 50 μg). Naopak jen ojediněle dochází při porodu k FMH, která přesahuje 5ml (10 ml plné fetální krve, postačující dávka IgG anti-D 100 μg). U většiny případů však není přítomen žádný rizikový faktor. Zvýšené nebezpečí prostupu červených krvinek plodu do krve matky se předpokládá při mrtvorozeném plodu, traumatickém vaginálním porodu, porodu vícečetného těhotenství, porodu s příznaky předčasného odlučování lůžka, porodu s patologií ve III. době porodní atd.

Metodika: Celkem bylo v pilotní studii provedeno 924 vyšetření. Množství fetálních erytrocytů proniklých do oběhu matky při porodu císařským řezem bylo stanoveno průtokovou cytometrií na přístroji BDFACSCanto (Becton Dickonson International).

Laboratorní zpracování: Fetal Cell Count™ kit (Diagnosis of Feto-maternal Transfusion by flow cytometry), IQ Products, IQP-379.

Výpočet celkového objemu fetálních erytrocytů proniklých do oběhu matky: Scientific Subcommittee of the Australian and New Zealand Society of Blood Transfusion. Guidelines for laboratory assessment of fetomaternal haemorrhage. 1st ed. Sydney: ANZSBT, 2002: 3-12.

Výsledky: Fetomaternální hemoragie (FMH) ≥ 2,5 ml (5 ml celé krve) byla přítomna při vaginálním porodu u 98,3 % případů (908/924), postačující dávka IgG anti‑D 50 μg. FMH ≥ 5 ml (10 ml celé krve) v 99,6 % případů (920/924), postačující dávka IgG anti-D 100 μg. Ve zbylých čtyřech případech byla FMH = 12,0 ml, 12,4 ml, 30,9 ml, 65,9 ml (24 ml, 25 ml, 62 ml a 132 ml plné krve), postačující dávka IgG anti-D = 240 μg, 250 μg, 620 μg a 1320 μg. U žádného případu nebyl zjištěn rizikový faktor, který by umožnil predikci excesivní FMH.

Závěr: Při vaginálním porodu je u RhD negativní ženy po porodu RhD pozitivního plodu vhodné stanovit objem fetomaternální hemoragie (FMH) k upřesnění dávky IgG anti-D potřebné k prevenci RhD aloimunizace. V 99,6 % případů byla postačující dávka IgG anti-D 100 μg, naopak ve zbývajících 0,4% případů se jednalo o excesivní FMH a bylo nutné podat dávku několikanásobně větší. Nebyl však zaznamenán žádný rizikový faktor, který by umožnil excesivní FMH predikovat.

Podpořeno grantem IGA MZ ČR NS-10311-3/2009.

Doporučení k provádění prevence RhD aloimunizace u RhD negativních žen

Ľubušký M.1,2, Procházka M.1, Šimetka O.3, Holusková I.4

1Porodnicko-gynekologická klinika LF UP a FN, Olomouc

2Ústav lékařské genetiky a fetální medicíny LF UP a FN, Olomouc

3Porodnicko-gynekologická klinika FN, Ostrava

4Transfuzní oddělení FN, Olomouc

Události, při kterých by měl být podán anti-D imunoglobulin RhD negativním ženám, nejsou-li u nich již přítomny protilátky anti-D.

Indikace v 1. trimestru (50 μg):

umělé ukončení těhotenství,

samovolný potrat s instrumentální revizí dutiny děložní,

operace mimoděložního těhotenství,

biopsie choria z genetické indikace,

evakuace molární gravidity.

Indikace ve 2 a 3. trimestru (100 μg):

amniocentéza,

kordocentéza,

jiné invazivní výkony prenatální diagnostiky a fetální terapie,

indukovaný abort,

intrauterinní úmrtí plodu,

pokus o zevní obrat konce pánevního,

břišní poranění,

porodnické krvácení.

Antepartální profylaxe ve 28. týdnu (1x 250 μg).

Porod D-pozitivního plodu1 (100 μg).

Minimální dávka: před 20. týdnem těhotenství 50 μg (250 IU), po 20. týdnu těhotenství2 100 μg (500 IU).

Načasování: co nejdříve, ale nejpozději do 72 hodin po události.

Při opomenutí provedení prevence RhD aloimunizace do 72 hodin po potenciálně senzibilizující události má ještě smysl podat IgG anti-D do 13 dní, v mimořádných případech je doporučeno podání s odstupem maximálně 28 dní po porodu.

FMH (fetomaternání hemoragie)

Je-li provedeno kvantitativní stanovení množství fetálních erytrocytů proniklých do oběhu matky, je indikováno podání 10 μg IgG anti-D na 0,5 ml fetálních erytrocytů nebo 1 ml plné krve.

Poznámka:

1 i v případech, kdy RhD fenotyp plodu není znám;

2 současně by měl být stanoven objem fetomaternální hemoragie (FMH) k upřesnění dávky.

Podpořeno grantem IGA MZ ČR NS-10311-3/2009.

Incidence erytrocytární aloimunizace u těhotných žen

Ľubušký M.1,2, Holusková I.3, Procházka M.1, Studničková M.1, Vomáčková K.4

1Porodnicko-gynekologická klinika LF UP a FN, Olomouc

2Ústav lékařské genetiky a fetální medicíny LF UP a FN, Olomouc

3Transfuzní oddělení FN, Olomouc

41. chirurgická klinika LF UP a FN, Olomouc

Cíl studie: Zjistit u těhotných žen incidenci klinicky významných antierytrocytárních aloprotilátek, které mohou způsobit závažné hemolytické onemocnění plodu a novorozence.

Metodika: Na transfuzním oddělení FN Olomouc bylo letech 2000-2009 vyšetřeno celkem 37 983 těhotných žen. U všech byl na začátku těhotenství proveden screening nepravidelných antierytrocytárních protilátek + event. identifikace aloprotilátky.

Výsledky: Klinicky významné antierytrocytární aloprotilátky byly diagnostikovány u 1,5% těhotných žen (561/37 983). Nejčastější příčinou mateřské aloimunizace byl antigen E s incidencí 5,5 ‰ (208/37 983), dále antigeny D 4,0 ‰ (150/37983), M 1,4 ‰ (55/37 983), C 1,3 ‰ (50/37 983), K 1,1 ‰ (43/37 983), c 0,6 ‰ (22/37 983), S 0,4 ‰ (15/37983), Jka 0,2 ‰ (8/37 983), PP1pk (Tja) 0,1 ‰ (3/37 983) a antigen Fya 0,1 ‰ (2/37 983).

Závěr: I při provádění profylaxe RhD aloimunizace podáváním anti-D imunoglobulinu RhD negativním ženám v těhotenství a po porodu RhD pozitivního dítěte představuje RhD antigen stále druhou nejčastější příčinu erytrocytární aloimunizace matky. Zbývající klinicky významné aloimunizace jsou způsobeny non-D antigeny systému Rh, antigeny systému Kell a vzácně se vyskytujícími antigeny v krevních systémech MNS a Kidd.

V olomouckém regionu v posledních pěti letech byla incidence RhD aloimunizace u těhotných žen 5 ‰. Předpokládáme-li v celé České republice podobné výsledky, pak je to při 100 000 porodech asi o 500 RhD aloimunizovaných těhotných žen ročně. Pokud dvě třetiny z nich budou mít RhD pozitivní plod, můžeme předpokládat asi 333 ohrožených plodů ročně. Všem případům RhD aloimunizace však lze teoreticky zabránit profylaktickým podáním anti-D gamaglobulinu v potřebné dávce při každé potenciálně senzibilizující události.

V olomouckém regionu v posledních deseti letech byla incidence Kell (K) aloimunizace u těhotných žen 1,1 ‰. Předpokládáme-li v celé České republice podobné výsledky, pak je to při 100 000 porodech asi o 110 Kell aloimunizovaných těhotných žen ročně. Při 5% pravděpodobnosti, že budou mít K-pozitivní plod, tak můžeme předpokládat asi 6 ohrožených plodů ročně. V České republice není ženám před ukončením reprodukčního období při transfuzi podávána vždy Kell kompatibilní nebo Kell negativní krev.

Podpořeno grantem IGA MZ ČR NS-10311-3/2009. 

Fetomaternální hemoragie při porodu císařským řezem

Ľubušký M.1,2, Šimetka O.3, Studničková M.1, Procházka M.1, Ordeltová M.4, Vomáčková K.5

1Porodnicko-gynekologická klinika LF UP a FN, Olomouc

2Ústav lékařské genetiky a fetální medicíny LF UP a FN, Olomouc

3Porodnicko-gynekologická klinika FN, Ostrava

4Oddělení alergologie a klinické imunologie LF UP a FN, Olomouc

51. chirurgická klinika LF UP a FN, Olomouc

Cíl studie: Zjistit incidenci fetomaternální hemoragie (FMH) při porodu císařským řezem a stanovit objem fetálních erytrocytů, které pronikají do mateřské krve. Určení těchto parametrů by umožnilo optimalizovat doporučení k provádění prevence RhD aloimunizace.

Pracovní hypotéza: IgG anti-D v dávce 10 μg podané nitrosvalově by mělo pokrýt 0,5 ml fetálních RhD pozitivních erytrocytů nebo 1 ml celé krve. U naprosté většiny porodů proniká do mateřské krve méně než 2,5 ml fetálních erytrocytů (5 ml plné krve, postačující dávka IgG anti-D 50 μg). Naopak jen ojediněle dochází při porodu k FMH, která přesahuje 5 ml (10 ml plné fetální krve, postačující dávka IgG anti-D 100 μg). U většiny případů však není přítomen žádný rizikový faktor. Zvýšené nebezpečí prostupu červených krvinek plodu do krve matky je při porodu císařským řezem.

Metodika: Celkem bylo v pilotní studii provedeno 441 vyšetření. Množství fetálních erytrocytů proniklých do oběhu matky při porodu císařským řezem bylo stanoveno průtokovou cytometrií na přístroji BDFACSCanto (Becton Dickonson International).

Laboratorní zpracování: Fetal Cell Count™ kit (Diagnosis of Feto-maternal Transfusion by flow cytometry), IQ Products, IQP-379.

Výpočet celkového objemu fetálních erytrocytů proniklých do oběhu matky: Scientific Subcommittee of the Australian and New Zealand Society of Blood Transfusion. Guidelines for laboratory assessment of fetomaternal haemorrhage. 1st ed. Sydney: ANZSBT, 2002: 3-12.

Výsledky: Fetomaternální hemoragie (FMH) ≥ 2,5 ml (5 ml celé krve), byla přítomna při porodu císařským řezem v 96,6 % případů (426/441), postačující dávka IgG anti-D 50 μg. FMH ≥ 5 ml (10 ml celé krve) v 99,3 % případů (438/441), postačující dávka IgG anti-D 100 μg. Ve zbylých třech případech byla FMH = 15,4 ml, 16,3 ml a 18,2 ml (31 ml, 33 ml a 37 ml plné krve), postačující dávka IgG anti-D = 320 μg, 330 μg a 370 μg.

Závěr: Při porodu císařským řezem je u RhD negativní ženy po porodu RhD pozitivního plodu vhodné stanovit objem fetomaternální hemoragie (FMH) k upřesnění dávky IgG anti-D potřebné k prevenci RhD aloimunizace. V 99,3 % případů byla postačující dávka IgG anti-D 100 μg, naopak ve zbývajících 0,7% případů šlo o excesivní FMH a bylo nutné podat dávku více než trojnásobnou.

Podpořeno grantem IGA MZ ČR NS-10311-3/2009.

Trombocytopenie v graviditě; soubor pacientek gynekologicko-porodnického oddělení v letech 2008, 2009

Brychtová P.

Gynekologicko-porodnické oddělení, Krajská nemocnice T. Bati, a.s., Zlín

Trombocytopenie je druhou nejčastější hematologickou abnormalitou v těhotenství a obvykle mívá benigní průběh. Některé pacientky mají již primárně chronická onemocnění nebo těhotenstvím vyvolané stavy, které vyžadují další posouzení a léčbu. Vzhledem k široké diferenciální diagnóze může být obvykle příčina trombocytopenie během těhotenství zjištěna jen důkladnou anamnézou, fyzikálním a laboratorním vyšetřením. Znalost různých příčin trombocytopenie a diagnostická kritéria jsou v moderním porodnictví nutností, neboť tento stav komplikuje jinak rutinní situace.

V roce 2008 a 2009 jsme sledovali na našem gynekologicko-porodnickém oddělení pacientky s trombocytopenií. U každé byl vyšetřen krevní obraz, urea, kreatinin, jaterní testy, hepatitida B, hepatitida C, TSH, CMV, borelióza, antifosfolipidové protilátky a antitrombocytární protilátky. Soubor šedesáti těhotných pacientek s trombocytopenií prezentujeme v tabulce, ze které také vyplývá početní zastoupení příčin trombocytopenie, jež jsme u vyšetřovaných zjistili – gestační trombocytopenie, preeklampsie, HELLP, trombocytopenie při hepatitidě C a při idiopatické trombocytopenické purpuře. Pro klinickou praxi porodníka je třeba znát postupy při jednotlivých typech příčin trombocytopenie a v návaznosti pak možnosti vedení porodu vaginálně nebo per sectionem.

Screeningová vyšetření a statistika očima klinického genetika

Curtisová V.

Ústav lékařské genetiky a fetální medicíny, Olomouc

Spektrum screeningových vyšetření aneuplodiií se v poslední době začalo rozšiřovat. Druhotrimestrální biochemický screening je postupně nahrazován kombinovaným prvotrimestrálním screeningem či integrovaným screeningem. Zastánci jednotlivých metodik argumentují přednostmi jimi preferovaných metod, které jsou převážně vyjadřovány statistickými pojmy – zvýšená senzitivita, nízká falešná pozitivita, vysoká prediktivní hodnota. Tyto výrazy jsou však často odtažité pro klinického pracovníka, který se v nich hůře orientuje. Prezentace ozřejmuje statistické pojmy nejčastěji užívané a vysvětluje je na příkladech z praxe.

Diabetes mellitus v gravidite – SR 1997–2008

Féderová L., Korbeľ M., Nižňanská Z. 

I. gynekologicko-pôrodnícka klinika LF UK a FNsP, Bratislava

Cieľ práce: Zistiť epidemiologické údaje o pôrodoch žien s diabetes mellitus na Slovensku.

Klinický súbor a metodika: Retrospektívna analýza frekvencie pôrodov žien s diabetes mellitus 1. typu (DM 1), 2. typu (DM 2) a s gestačným diabetom (GDM) na Slovensku v rokoch 1997–2008. Údaje boli získané z hlásení hlavnému odborníkovi pre gynekológiu a pôrodníctvo MZ SR. Analyzovaý bol výskyt diabetu v jednotlivých rokoch a podľa jednotlivých krajov.

Výsledky: V sledovanom období bolo v SR registrovaných 636 348 pôrodov, z toho 1834 (0,29 %) pôrodov žien s DM 1 a DM 2 a 7339 (1,15 %) žien s GDM.

Najnižšia frekvencia pôrodov žien s DM 1 a 2 bola v roku 2007 (0,18 %), najvyššia v roku 1998 (0,37 %).

Najnižšia frekvencia pôrodov žien s GDM bola v roku 1997 (0,71 %), najvyššia v roku 2002 (1,46 %).

Najnižšia frekvencia pôrodov žien s DM 1 a 2 bola v Trnavskom (0,19 %), najvyššia v Bratislavskom kraji (0,54 %). Najnižšia frekvencia pôrodov žien s GDM bola v Košickom (0,63 %), najvyššia v Trnavskom kraji (2,19 %). Najnižšia frekvencia pôrodov žien s DM 1 a 2 bola v Trnavskom kraji v roku 2004 (0 %), najvyššia v Bratislavskom kraji v roku 1999 (0,87 %). Najnižšia frekvencia pôrodov žien s GDM bola v Košickom kraji v roku 1998 (0,36 %), najvyššia v Trnavskom kraji v roku 2002 (3,47 %).

Závery: Priemerná frekvencia pôrodov žien s DM 1 a 2 sa do roku 2002 pohybovala nad 0,33 %, od roku 2003 klesla na 0,24 %. Pôrody žien s GDM mali do roku 2002 stúpajúcu frekvenciu (do 1,46 %). Od roku 2005 ich frekvencia poklesla a pohybuje sa okolo 1 %, čo by mohlo signalizovať zhoršenie kvality screeningu GDM.

Prenatální diagnostika vrozených vad v České republice – aktuální data

Gregor V.1,2, 3, Šípek A.1,2,4, Langhammer P.5

1Oddělení lékařské genetiky, Fakultní Thomayerova nemocnice, Praha

2Screeningové centrum Praha - Sanatorium PRONATAL

3Institut postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví, Praha, Katedra lékařské genetiky

43. lékařská fakulta Univerzity Karlovy, Praha

5Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR, Praha

Cíle a typ studie: Retrospektivní epidemiologická analýza prenatálního a postnatálního záchytu vybraných typů vrozených vad (VV) a efektivity jejich prenatální diagnostiky.

Materiál a metodika: V práci byla použita data o prenatálně diagnostikovaných VV v České republice, získaná díky spolupráci s pracovníky oddělení lékařské genetiky, prenatální diagnostiky a cytogenetických laboratoří. Údaje o vrozených vadách u narozených dětí byla čerpána z oficiální registrace vrozených vad (Národní registr vrozených vad). Sledovali jsme výskyt vybraných diagnóz v prenatální diagnostice a u narozených dětí – stanovili jsme absolutní počet, frekvenci a incidenci pro jednotlivé vybrané diagnózy. Ve druhé části jsme hodnotili efektivitu sekundární prevence vybraných VV.

Výsledky: V období let 1994–2008 se v ČR narodilo zhruba 1,4 milionu dětí. Z tohoto celkového počtu byla minimálně jedna VV zjištěna u více než 51 tisíc narozených dětí a bylo zjištěno více než 70 tisíc diagnóz VV. V případě prenatální diagnostiky bylo ve stejném období zjištěno více než 11 tisíc případů VV a v téměř 8 tisících případech bylo pro letální nebo závažnou VV těhotenství předčasně ukončeno. Ve stejném období bylo provedeno více než 216 tisíc výkonů invazivní prenatální diagnostiky.

Závěr: V roce 2008 bylo prenatálně zjištěno celkem 1269 diagnóz vrozené vady, z toho bylo 711 VV strukturálních a 558 diagnóz chromozomální aberace. Více než jednu polovinu prenatálně diagnostikovaných VV představují tedy VV strukturální – diagnostikované ultrazvukem. Nejčastější prenatálně diagnostikovanou chromozomální aberací je Downův syndrom (DS) (v roce 2008 celkem 217 případů a z toho v 212 případech bylo těhotenství předčasně ukončeno). V posledních letech dochází ke kvalitativní změně screeningů prováděných v ČR. Stále více se využívá screening v I. trimestru nebo sérum integrovaný test, které mají vyšší záchytnost nejen DS. V posledních se pohybuje záchytnost DS nad 80 %. V prezentaci budou doplněna i aktuální data za rok 2009.

Embolie plodovou vodou – kazuistika

Havelka P.1, Brychtová P.1, Adamík Z.1, Přibíková V.2, Malíková A.2, Hájek M.3

1Gynekologicko-porodnické oddělení, KNTB, a.s., Zlín

2Anesteziologicko-resuscitační oddělení, KNTB, a.s., Zlín

3Cetrum hyperbarické medicíny, Anesteziologicko-resuscitační oddělení, Městská nemocnice, Ostrava

Představujeme kazuistiku pacientky s embolií plodovou vodou v průběhu porodu. Tato porodnická komplikace je velmi vzácná, ale svými velmi nepříznivými důsledky se řadí mezi nejobávanější. Mortalita dosahuje až 86 % a u většiny přeživších pacientek nacházíme neurologické defekty různého stupně. Jde o komplikaci, která je nepředvídatelná, bez jasných rizikových faktorů a predispozic. Jednu z možností následné terapie představuje hyperbarická oxygenoterapie, kterou podstoupila také pacientka z naší kazuistiky.

Vzhledem k neexistenci jasného a definitivního diagnostického testu byla doporučena kritéria, při jejichž splnění je možno stav posoudit jako embolii plodovou vodou.

  1. Akutní hypotenze nebo srdeční selhání.
  2. Akutní hypoxie definovaná jako dyspnoe, cyanóza nebo respirační selhání.
  3. Koagulopatie definovaná buď laboratorním nálezem intravaskulární konzumpce, nebo těžkým krvácením s nemožností jiného vysvětlení.
  4. Objevení se výše uvedeného v průběhu porodu, císařského řezu, dilatace a evakuace nebo během 30 minut po porodu.
  5. Nepřítomnost jiných důležitých podmínek nebo možných vysvětlení pozorovaných znaků a symptomů.

K diferenciální diagnostice patří především vyloučení tromboembolie, vzduchová embolie, eklamptického záchvatu nebo akutní levostranné srdeční selhání.

Časné rozpoznání EPV je kriticky důležité pro úspěšnou terapii. Ta musí být okamžitá, prováděná ve spolupráci s odborníky ostatních oborů (anesteziolog, hematolog, intenzivista). Terapie sleduje především tři cíle: oxygenaci, udržení srdečního výdeje a krevního tlaku a terapii koagulopatie.

Peripartální kardiomyopatie – kazuistika

Kochlöfl R.

Gynekologicko-porodnické oddělení, Nemocnice Chomutov o.z., Krajská zdravotní a.s.

Poster prezentuje kazuistiku pacientky – rodičky, která porodila akutním císařským řezem před termínem porodu pro kolizní polohu dvojčat a porod v běhu. V pooperačním období bylo hojení komplikováno hematomem malé pánve; při revizi břišní dutiny dochází k anesteziologickým komplikacím; diagnostický postup vede k závěru kardiomyopatie. Pojednáno je o průběhu hospitalizace pacientky, provedených vyšetřeních, invazivních výkonech a léčbě, s důrazem na klinický obraz onemocnění a nutnost zařadit tuto jednotku do úvah lékaře – porodníka do diferenciální diagnostiky kardiopulmonálního selhání po porodu.


Štítky
Dětská gynekologie Gynekologie a porodnictví Reprodukční medicína

Článek vyšel v časopise

Česká gynekologie

Číslo 2

2010 Číslo 2

Nejčtenější v tomto čísle

Tomuto tématu se dále věnují…


Kurzy

Zvyšte si kvalifikaci online z pohodlí domova

Krvácení v důsledku portální hypertenze při jaterní cirhóze – od pohledu záchranné služby až po závěrečný hepato-gastroenterologický pohled
nový kurz
Autoři: PhDr. Petr Jaššo, MBA, MUDr. Hynek Fiala, Ph.D., prof. MUDr. Radan Brůha, CSc., MUDr. Tomáš Fejfar, Ph.D., MUDr. David Astapenko, Ph.D., prof. MUDr. Vladimír Černý, Ph.D.

Rozšíření možností lokální terapie atopické dermatitidy v ordinaci praktického lékaře či alergologa
Autoři: MUDr. Nina Benáková, Ph.D.

Léčba bolesti v ordinaci praktického lékaře
Autoři: MUDr. PhDr. Zdeňka Nováková, Ph.D.

Revmatoidní artritida: včas a k cíli
Autoři: MUDr. Heřman Mann

Jistoty a nástrahy antikoagulační léčby aneb kardiolog - neurolog - farmakolog - nefrolog - právník diskutují
Autoři: doc. MUDr. Štěpán Havránek, Ph.D., prof. MUDr. Roman Herzig, Ph.D., doc. MUDr. Karel Urbánek, Ph.D., prim. MUDr. Jan Vachek, MUDr. et Mgr. Jolana Těšínová, Ph.D.

Všechny kurzy
Kurzy Doporučená témata Časopisy
Přihlášení
Zapomenuté heslo

Nemáte účet?  Registrujte se

Zapomenuté heslo

Zadejte e-mailovou adresu se kterou jste vytvářel(a) účet, budou Vám na ni zaslány informace k nastavení nového hesla.

Přihlášení

Nemáte účet?  Registrujte se