Editorial

Vážený čtenáři,

obor urogynekologie prodělává v posledních dvaceti letech neuvěřitelný rozvoj. Nové  léčebné postupy jsou k dispozici především v operační léčbě stresové inkontinence moči, v operačních postupech léčby descensu, nové poznatky s diagnostickým a terapeutickým dopadem jsou dále v oblasti změn struktur pánevního dna vyvolaných spontánním, nebo instrumentálním  porodem plodu a novinky ve farmakoterapii hyperaktivního močového měchýře (OAB).

Největší změny nastaly uveřejněním integrální teorie kontinence z prací prof. Ulmstena a Petrose. Na základě jejich poznatků jsme byli svědky implementace operační metody řešení stresové inkontinence moči, která dramaticky změnila dosavadní postupy používané v oblasti chirurgické léčby stresové inkontinence moči. Dosavadní vedoucí operace, Burchova kolpopexe –⁠ zlatý standard, byla vystřídána operací pomocí volné pásky, která zohlednila poznatky integrální teorie kontinence a způsobila naprostou změnu. Stala se vedoucí operací, v pozdějších modifikacích zejména v obturátorové trajektorii, která převládla v indikacích operační léčby stresové inkontinence moče na světě. Indikací k použití volné pásky v retropubické trajektorii je hypotonická uretra. V současné době odborná veřejnost čeká na uvedení a data z prospektivních srovnávacích studií minipásek, která by mohla do stávající situace přinést změny, i když zkušenosti s TVT-S jsou skeptické.

Druhou oblastí v zavádění implantátů do urogynekologických operací je operační léčba descensu. Je rovněž revoluční změnou, kdy původní operační postupy přední a zadní poševní plastiky, Amreich-Richter a další, svými špatnými výsledky si vynutily hledání nových perspektivních postupů, které v implantátech jsou. Jsme svědky výskytu značného množství různých výrobků, které jsou k dispozici, ale Amidova klasifikace materiálů představuje určité vodítko při výběru toho nejvhodnějšího. Jsme však také svědky vzniku nových komplikací, dříve zcela neznámých, které mohou mít velmi závažné dopady do života pacientek a v případě forenzního důsledku pak také do života operatérů a zdravotnických zařízení. Tento aspekt klade mnohem větší nároky na strukturu informovaného souhlasu, který může představovat účinnou ochranu. Mnohem větší význam má udržet operace pomocí implantátů pouze v rukách těch nejzkušenějších urogynekologických operatérů s minimem komplikací a se schopností komplikace účinně řešit. Může a musí pomoci připravovaný systém nástavbových atestací (certifikovaných kurzů), který připraví nové vzdělané odborníky, s ověřenými dovednostmi a znalostmi do praxe. Současný stav  v této oblasti je charakterizován hotovým vzdělávacím programem v urogynekologii, ministryní zdravotnictví jmenovanými examinátory. Nová akreditační komise posoudí žádosti o akreditovaná pracoviště, která mají parametry uvedené ve vzdělávacím programu. Po schválení doporučených pracovišť MZ se budou moci hlásit na tato pracoviště noví zájemci o obor, absolvovat přípravu a operace a projít ověřením.

Nové, někdy staronové poznatky v oblasti změn a funkčních vlivů, které vznikají spontánním a instrumentálním porodem na struktury dna pánevního, jsou další oblastí, která poskytuje a bude do budoucna poskytovat řadu informací pro využití v urogynekologii, ale i v porodnictví.

Poslední oblastí, která ovlivňuje urogynekologii, je farmakoterapie OAB, kde se vedle logické účinnosti léčby posouvá do popředí pozornosti vliv farmak používaných v této oblasti prostupem hematoencefalické bariéry na činnosti CNS (paměť, kognitivní funkce, orientace apod.) Výběr léku pro individuální pacientku se do budoucna bude řídit hlavně tímto kritériem.

Redakční rada připravila v tomto čísle řadu článků zabývajících se urogynekologií. Přeji Vám hodně příjemných zážitků z dobré četby.

V Praze, dne 5. 4. 2010

Doc. MUDr. Jaroslav Feyereisl, CSc.