Posterové sdělení prezentované na 61. konferenci Americké hematologické společnosti (ASH) v prosinci 2019 v Orlandu shrnuje reálnou zkušenost s podáváním emicizumabu v klinické praxi, tedy mimo velmi úzce definované studie a v rámci velmi heterogenní populace nemocných.

S příchodem nefaktorové léčby, v současnosti zejména emicizumabu, do klinické praxe je na místě otevřít novou diskusi týkající se léčebných cílů u hemofilie A.

Sekvenování celého exomu a transkriptomu umožnilo popsat rozdílné klinické podskupiny pacientů s folikulárním lymfomem. Toto zjištění bylo publikováno mezinárodní skupinou autorů na 61. konferenci Americké hematologické společnosti (ASH) v prosinci 2019 v Orlandu.

Bispecifická monoklonální protilátka mosunetuzumab, jež cílí na CD3 na povrchu T lymfocytů a CD20 na povrchu B lymfocytů, vedla u silně předléčených pacientů s nehodgkinskými lymfomy vznikajícími z B lymfocytů (B-NHL) k setrvalé odpovědi. Výsledky studie byly prezentovány dr. Stephenem Schusterem z Pensylvánské univerzity na 61. výroční konferenci Americké hematologické společnosti (ASH) v Orlandu v prosinci 2019.

Přinášíme Vám pacientský příběh 11leté Nikoly, jejíž rodina čekala na stanovení diagnózy osm let.

Obavy veřejnosti z nežádoucích účinků statinů jsou stále rozšířenější, a dokonce vedou k nižší compliance k léčbě. Lékaři mohou s tímto fenoménem bojovat pouze otevřeným dialogem s pacienty. Umíte najít ta správná slova?

Žilní tromboembolická nemoc (VTE −⁠ venous thromboembolism) se objevuje jako komplikace u 1,2 porodu z 1000. VTE související s těhotenstvím je jednou z hlavních příčin mateřské morbidity a mortality. Americká hematologická společnost (ASH) vydala v roce 2018 doporučení pro léčbu VTE související s těhotenstvím. Doporučení vznikla ze spolupráce multidisciplinárního panelu odborníků. Přinášíme znění všech 31 doporučení s rozlišením na silná a okolnostmi podmíněná (zde jen doporučeno).

Imobilizace dolní končetiny je asociována se zvýšeným rizikem rozvoje tromboembolické nemoci. Rutinní tromboprofylaxe u pacientů s fixací dolní končetiny distálně od kolenního kloubu však zůstává kontroverzním tématem. Studie publikovaná v časopisu Injury zjišťovala, zda rutinní podávání nízkomolekulárních heparinů představuje u těchto pacientů efektivní a bezpečnou metodu profylaxe.

S přibývajícím množstvím pacientů indikovaných k bariatrickému výkonu roste i význam správného nastavení prevence tromboembolické nemoci (TEN) u této specifické skupiny nemocných. Nizozemská studie přináší nová zjištění o účinnosti dosud užívané léčby.

Žilní onemocnění a jejich případné komplikace představují stavy postihující 40–50 % dospělé populace, 5–30 % trpí chronickou žilní nedostatečností. Autoři předkládají současné poznatky o vaskulogenezi a genetických faktorech uplatňujících se při vzniku chronické žilní nedostatečnosti, anatomii a patofyziologii žilního oběhu dolních končetin, léčbě s důrazem na moderní minimálně invazivní ambulantní metody zahrnující endovenózní laserovou ablaci, radiofrekvenční ablaci, mechanochemickou ablaci, použití cyanoakrylátového lepidla a ultrazvukem kontrolovanou sklerotizaci pěnou.

Chronická žilní insuficience je v západní populaci vysoce prevalentní onemocnění. Bohužel dosud bez kauzální léčby. Klíčovou roli v rámci doporučených terapeutických postupů zejména v počátečních stadiích zastává kompresivní léčba doplňovaná farmakoterapií. Ta zahrnuje mimo jiné podávání léčivých přípravků s obsahem mikronizovaného diosminu. Následující text shrnuje základní poznatky o jeho vlastnostech předurčujících jeho klinické využití.

Žilní a arteriální onemocnění zřejmě mohou mít řadu společných rizikových faktorů. Z hlediska patofyziologického se zřejmě jedná o podobný mechanizmus poškození cévní stěny, na jehož počátku jsou subklinické zánětlivé změny. Mechanizmus vzniku život ohrožujících trombotických příhod může být také podobný u obou skupin onemocnění, a to zejména selháním regulačních vlastností endotelu. Výsledky dosud publikovaných klinických a epidemiologických studií však zatím jednoznačné důkazy o společných faktorech vzniku a komplikací tepenných a žilních onemocnění nepřinesly. V našich studiích jsme zjistili častější výskyt nižšího poměru tlaků kotník/paže u žen s chronickým žilním onemocněním dolních končetin, nenalezli jsme však přímou souvislost mezi známkami preklinické aterosklerózy a výskytem žilních trombóz u pacientů s trombofilními stavy; u této skupiny však jsme však nalezli souvislost mezi tromboembolickými příhodami a hypertenzí. Tepenná i žilní onemocnění mohou tedy být příznivě ovlivněna již zavedenými léčebnými postupy zaměřenými na prevenci kardiovaskulárních onemocnění aterosklerotického původu. Důkazem možného společného ovlivnění tepenných a žilních onemocnění farmaky jsou výsledky rozsáhlé klinické studie, ve které došlo k významnému poklesu nejen kardiovaskulárních příhod, ale i tromboembolických žilních příhod při podávání rosuvastatinu. Dalším slibným lékem pro terapii jak žilních, tak tepenných onemocnění by mohl být glykosaminoglykan sulodexid.

Stojí za poklesem incidence náhlé srdeční smrti pacientů užívajících sakubitril/valsartan nižší riziko komorových arytmií? A má to co do činění s reverzní remodelací levé komory? Na to se zaměřila čerstvě publikovaná studie využívající data z telemonitoringu pacientů s implantovanými přístroji.