Řada studií prokázala, že terapie statiny významně přispívá k redukci výskytu závažných kardiovaskulárních příhod a kardiovaskulární mortality u různých skupin pacientů. Přetrvávají však nejasnosti ohledně benefitu terapie u starších osob. V prestižním časopisu Lancet byla recentně publikována rozsáhlá metaanalýza, která potvrzuje benefit terapie statiny u starších osob, včetně jedinců starších 75 let.

V klinické praxi se ukazuje, že karcinomy lokalizované v pravé části tlustého střeva bývají hůře léčitelné než karcinomy v jeho levé části. Nabízí se tedy otázka, jaká je podstata tohoto jevu. Pokud se ji podaří objasnit, mohly by tyto poznatky sloužit k optimalizaci léčebné strategie. Podstatnou roli možná hrají mechanismy vedoucí k nefunkčnosti mezibuněčné komunikace.

Koncept použití genové terapie k potenciálnímu vyléčení některých onemocnění vznikl v časných 80. letech minulého století. Samozřejmě přišel vzápětí po objevení způsobu klonování genů. Jaká je však současná situaci na poli hemostázy?

Počet starších lidí v populaci narůstá, a tak se bude proporcionálně zvyšovat i počet seniorů s revmatoidní artritidou (RA). Jak lze postupovat v léčbě starších pacientů s RA? Informací specifických pro seniorskou populaci není mnoho. V loňském roce publikovaná analýza se proto zabývala účinností a bezpečností etanerceptu v těchto případech.

Revmatoidní artritida je systémová autoimunitní choroba, která vede k destruktivní artropatii, ovšem během posledních dekád došlo na poli farmakoterapie této nemoci k významnému pokroku. Specifickou situací při RA je ale těhotenství. To bývá spojeno se spontánním zlepšením aktivity nemoci, a to bez ohledu na užívanou terapii.

Jak předejít vzniku zubního kazu? Touto otázkou se zabývají lékaři již několik století. K velkému průlomu došlo v 60. letech 20. století, kdy byl objeven účinek fluoridů. Později se však pozitivní trend zastavil. Proč tomu tak je a jaká jsou další východiska v moderní péči o zdraví chrupu?

Je skutečně endometrióza adolescentů progresivní onemocnění, které je nutno diagnostikovat a následně léčit? Na tuto nelehkou otázku se zaměřili v srpnovém čísle časopisu Human Reproduction.

Novozélandská studie zkoumala způsob rozhodování pacientů při volbě substituční léčby závislosti na opioidech. Které faktory hrají roli a jak pacienti vnímají rozdíly mezi dvěma nejčastěji využívanými látkami – metadonem a buprenorfinem?

Atopická dermatitida (AD) je chronická recidivující zánětlivá nemoc kůže doprovázená typickým svěděním. Přehledový článek polských autorů z roku 2015 rozebírá možnosti primární a sekundární prevence AD.

Recentní polský přehledový článek z května 2018 se zabývá léčbou pacientů s arteriální hypertenzí kombinovanou s hyperurikémií. Mají v této indikaci uplatnění sartany?

Níže prezentovaná studie sleduje ovlivnění destičkových funkcí u pacientů po perkutánní koronární intervenci s užitím lékem potahovaného stentu (DES) při léčbě fixní kombinací kyseliny acetylsalicylové (ASA) a klopidogrelu ve srovnání se separátním podáváním jednotlivých účinných látek.

"State of Art“ – stratifikace rizika krvácení u pacientů s fibrilací síní prezentovala v sekci „Pokroky ve vědě“ prof. Isabelle C. van Gelder z nizozemského Universitair Medisch Centrum Groningen.

Američtí vědci z Univerzity Johna Hopkinse vyvinuli rosolovitý materiál na bázi hydrokoloidního gelu, který vykazuje skvělé vlastnosti při léčbě závažných popálenin.

Antifibrinolytika často nebývají podávána v kombinaci s koncentrátem aktivovaného protrombinového komplexu (aPCC, obchodní název FEIBA) z obavy z trombotických komplikací. Některá pozorování ovšem naznačují, že tyto obavy nejsou zcela opodstatněné.

Inhalační kortikoidy patří k základním lékům v dlouhodobé protizánětlivé léčbě astmatu dospělých i dětí. Patří také k základním lékům používaným k tlumení jakékoliv imunitní reakce.

Chorobu modifikující léky (DMTs) jsou u roztroušené sklerózy (RS) většinou spojeny s nepohodlným způsobem užívání a závažnými vedlejšími účinky, a mají proto nízkou míru adherence k léčbě. Studie autorů z amerického Bostonu zkoumala spokojenost pacientů s RS s užívanou léčbou – interferonem β-1a podávaným intramuskulárně (IFNβ-1a IM), interferonem β-1a podávaným podkožně (IFNβ-1a SC), glatirameracetátem (GA) a natalizumabem. Autoři zároveň zkoumali vliv spokojenosti s léčbou na míru adherence k léčbě.

Cílem této meta-analýzy je zajištění evidence-based informace, která se týká přesného dávkování buprenorfinu v udržovací léčbě za účelem vylepšení výsledku léčby. Aby došlo k vybrání a zařazení do meta-analýzy, musely být jednotlivé články randomizovány, kontrolovány nebo vycházet z dvojitě slepých klinických studií s buprenorfinem jako studovaným lékem; délka udržovací léčby buprenorfinem musela být 3 týdny nebo delší; dávka buprenorfinu musela být jasně stanovena; výsledky měření musely zahrnovat míru retence v léčbě buprenorfinem; výsledky měření musely zahrnovat nelegální užívání opioidů na základě analytického stanovení možného zneužívání návykových látek z moči jako výstupní proměnné; a výsledky měření musely zahrnovat nelegální užívání kokainu na základě analytického stanovení možného zneužívání návykových látek z moči jako výstupní proměnné. Dvacet devět článků bylo z výběru vyloučeno, protože nesplňovaly kritéria pro zařazení. Autoři článku prezentují výsledky 21 článků, které splnily veškerá vstupní kritéria. Vyšší dávka buprenorfinu (16 - 32 mg denně) zavdávala předpoklad lepšího setrvání v léčbě pro klienta v porovnání s nižší dávkou (méně než 16 mg denně) (P = 0,009, upravené R2 = 0,40) a pozitivní test moči na opiáty zase dokládal předpoklad vypadnutí z léčby (P = 0,019, upravené R2 = 0,40). Setrvání v léčbě předpovídalo méně případů nelegálního užívání opiátů (P = 0,033, upravené R2 = 0,36) a oproti tomu pozitivní testy moči na přítomnost kokainu předpovídaly vyšší procento nelegálního užívání opiátů (P = 0,021, upravené R2 = 0,36). Existují silné důkazy, které jsou podložené 21 randomizovanými klinickými studiemi, a poukazují na fakt, že vyšší dávky buprenorfinu podávané klientům mohou zlepšovat setrvání klientů v případě udržovací buprenorfinové léčby. Klíčová slova: buprenorfin, dávka, výsledek léčby

Diabetes mellitus (DM) je chronické onemocnění, které je doprovázeno hyperglykemií z důvodu absolutního či relativního nedostatku inzulinu. S onemocněním souvisí i rozvoj akutních a chronických komplikací, které jsou vyvolány hlavně nedostatečnou terapií hyperglykemie a arteriální hypertenze. Bylo zjištěno, že hyperglykemie je výrazný rizikový faktor vzniku kardiovaskulárních onemocnění (KVO). Z tohoto důvodu byla provedena metaanalýza randomizovaných klinických studií, jejímž cílem bylo zjistit, zda intenzivnější léčba a kontrola glykemie vede ke snížení incidence KVO.

Zhruba polovina světové populace stále žije v oblastech, kde hrozí nákaza malárií. Jednou z možností, jak omezit šíření malárie a dalších nemocí běžně přenášených komáry, je omezit výskyt právě komárů.

94 % pacientů s roztroušenou sklerózou (RS) dává při intramuskulární aplikaci interferonu ß-1a (INF ß-1a) přednost jednorázovému předplněnému peru s autoinjektorem před předplněnou injekční stříkačkou.

Progresivní multifokální leukoencefalopatie je noční můrou všech lékařů indikujících v terapii roztroušené sklerózy chorobu modifikující léčiva. Jak si s touto situací poradili švýcarští kolegové, osvětlí následující kazuistika.

Cílem subanalýzy prezentované na výročním setkání American College of Rheumatology / Association of Rheumatology Health Professionals (ACR/ARHP) v říjnu 2018 bylo na základě výsledků studie RA-BEAM zhodnotit, zda bylo zlepšení klinických projevů revmatoidní artritidy (RA) výraznější u pacientů dostávajících baricitinib časně ve srovnání s těmi, u kterých byla léčba baricitinibem zahájena později.

Mechanismus progrese normotenzního glaukomu zatím nebyl zcela vysvětlen, nicméně některé studie poukazují na to, že podílet se na něm může i velké kolísání nitroočního tlaku (NOT). Autoři prezentované práce pomocí kontinuálního měření porovnávali kolísání NOT u pacientů s normotenzním glaukomem s kontrolními jedinci bez diagnostikovaného glaukomu.

Podle doporučení kanadské zdravotní autority (Public Health Agency of Canada) je třeba u pacientů s chronickým onemocněním provádět nejen veškerou rutinní imunizaci, ale vhodná jsou i četná specifická očkování.

Pojem personalizovaná medicína nesplývá pouze s individualizovaným terapeutickým přístupem k pacientovi, jeho nutným předpokladem je i individualizovaný přístup k diagnóze. Většina onkologických diagnóz a řada nepostradatelných prognostických znaků je stanovena patology. Patolog má kromě základních histologických metod k dispozici i přístupy morfoproteomické a morfogenomické. Nedílnou součástí soudobé onkologické diagnózy je molekulární vyšetření nádoru, které může prokázat přítomnost molekuly vhodné k cílené terapii a vést k tvorbě molekulárního “pacient-specifického” znaku sloužícího ke sledování minimální reziduální nemoci.