Jak postupovat, když se přisaje klíště

Klíště obecné je vektorem mnoha infekčních chorob. V našich klimatických podmínkách klíšťata nejčastěji přenáší lymeskou borreliózu a klíšťovou encefalitidu. Kromě důkladného odstranění přisátého parazita je tak důležitá následná péče s cílem zachytit rozvoj možné infekce v prvotním stadiu.

Vektor mnoha onemocnění

Klíště obecné (Ixodes ricinus) je vektorem mnoha typů onemocnění. V České republice je epidemiologicky nejzávažnější přenos spirochety Borrelia burgdorferi, způsobující lymeskou boreliózu, a viru klíšťové encefalitidy. Klíště však může přenášet celé množství dalších onemocnění, jako například ehrlichiózu, babesiózu, návratnou horečku, horečku Skalistých hor, tularémii či Q-horečku. Incidence těchto onemocnění je však v České republice nízká, s většinou těchto infekcí se můžeme setkat v Severní Americe. Z hlediska diferenciální diagnostiky je tato skutečnost významná především u cestovatelů navštěvujících Spojené státy americké a další země. Studie na zvířatech a lidech prokázaly signifikantní zvýšení rizika přenosu patogenů po 24 hodinách od přisátí klíštěte.

Odstranění klíštěte

Indikací k odstranění klíštěte je objevení přisátého klíštěte na kůži, přičemž neexistují žádné racionální kontraindikace bránící tomuto drobnému zákroku. K odstranění je zapotřebí gumových rukavic, izopropylalkoholu nebo jiného dezinfekčního prostředku a pinzety. Na trhu samozřejmě existují i komerčně vyráběné nástroje sloužící k odstranění klíšťat. Po nasazení gumových rukavic, které brání přenosu infekce, je zapotřebí uchopit klíště pinzetou co nejblíže u přisáté hlavičky. Poté pomalým tahem stabilní silou přisáté klíště vytahujeme. Nedoporučuje se klíště odstraňovat kývavými nebo kroutivými pohyby, může dojít k odtržení hlavičky od zbytku těla. Při vytahování nesmí dojít k násilnému zmáčknutí či propíchnutí těla klíštěte. Tato komplikace zvyšuje riziko infekce přenosem slin, krve a střevního obsahu klíštěte do rány. Podle Stewarta je odstranění dospělých klíšťat úspěšnější pomocí pinzety a naopak lymfy se snáze a úspěšněji odstraňují pomocí komerčně vyráběných kleští. Dušení klíštěte vazelínou, benzínem, lakem na nehty a dalšími škodlivými látkami odstranění klíštěte nepomáhá, ale zvyšuje riziko přenosu infekčních chorob. Také se nedoporučuje aplikace lokálního anestetika na kůži, jako je lidokain, které může klíště iritovat a vést k vyprázdnění obsahu jeho žaludku do rány. Jakmile je klíště odstraněno, místo přisátí se vydezinfikuje pro zabránění vzniku sekundární infekce.

Komplikace a následná péče

Sekundární infekci rány nejčastěji způsobuje Staphylococcus aureus a streptokoky skupiny A. Ty mohou způsobit impetigo, ecthymu, celulitidu, erysipel či purulentní ulcerace. Predispozicí pro vznik infekce je nedokonalé odstranění klíštěte a škrábání postižené tkáně. Léze mohou přetrvávat dlouhodobě a vést ke vzniku granulomů, které mohou být přítomny měsíce až roky. Vzácnou komplikací je alopecie v místě přisátí klíštěte, která má obvyklý průměr 3–4 cm a má charakter alopecia areata. K opětovnému růstu ochlupení dochází za 1–3 měsíce, i když byly také pozorovány případy trvalé alopecie. Důležitou součástí lékařské péče je edukace pacienta o očkování proti klíšťové encefalitidě. Očkování je vhodné po celý rok, v létě lze protilátky získat do 1 měsíce od první dávky ve zrychleném očkovacím schématu. Vakcínu lze aplikovat již měsíc po odstranění klíštěte. Dále je potřeba, aby pacient doma pravidelně kontroloval místo přisátí kvůli výsevu kožních lézí, jako je erythema migrans, a v případě lokálních i systémových projevů zánětu ihned navštívil lékařské zařízení.

(holi)

Zdroj: Steven Brett Sloan, MD. Tick Removal: overview. Dostupné na emedicine.medscape.com