Dopis redakci Vnitřního lékařství – reakce na článek Predátorské časopisy: praktiky jejich vydavatelů a jak se jim bránit


Vyšlo v časopise: Vnitř Lék 2017; 63(3): 220
Kategorie: Dopisy redakci

Vážený pane redaktore,

s velkým zájmem jsem si v 1. čísle letošního ročníku časopisu Vnitřní lékařství přečetl článek autorů Kratochvíla a Plcha, týkající se tzv. predátorských časopisů: Vnitř Lék 2017; 63(1): 5–13.

Predátorské časopisy, publikující v internetové formě prakticky jakýkoli (a jakkoli nesmyslný) text s cílem získat finance za publikační poplatek jsou narůstajícím problémem a není vždy snadné je odhalit a autoři se věnují této problematice skvělým a vyčerpávajícím způsobem. Přesto bych rád doplnil několik dalších drobností, které mohou v rozhodování autorům pomoci.

Vzhledem ke svým publikačním zkušenostem jsem často žádán o přípravu článků pro podobné časopisy, s příslibem publikace „open access“ v rámci několika dnů. Musím ale zdůraznit, že v době, kdy i seriózní časopisy, avšak s minimálním impaktovým ohodnocením, účtují podobně vysoké poplatky (za prosté elektronické zformátování textu a jeho publikaci na www stránkách) je odlišení začínajícího predátorského od začínajícího seriózního časopisu velice obtížné. Jedním z nezmíněných kritérií může být i proces, jakým má k platbě za publikaci dojít. V případě predátorských časopisů často nelze zaslat peníze bankovním převodem, ale je nutné zaslání šeku či platba prostřednictvím PayPal a podobně.

Rychlost vypracování posudků může být někdy zavádějícím kritériem. I začínající seriózní časopisy, především v prvních letech své existence, se potýkají s nedostatkem příspěvků a nebývá jednoduché naplnit plánovaná čísla. Redakční rada v takovýchto případech obvykle posuzuje manuskripty přímo bez hledání vnějších oponentů a velice rychle, často i v řádu dvou tří dnů, a tak toto kritérium „bleskového“ posudku nemusí být zcela spolehlivé.

Zařazení časopisu na tzv. Beallův seznam, který je v současnosti bohužel nedostupný, může být rozporuplné a považuji ho za orientační. Sám jsem oponoval na vyžádání redakcí několik manuskriptů z časopisů ze seznamu a autoři prokazatelně posudek dostali a text byl dle mých připomínek upraven, v jednom případě byl článek i zamítnut.

Otázka zmatečných posudků bohužel nemůže vyloučit, že článek dostal k oponování někdo problematiky neznalý a v angličtině nezběhlý, ale přesto posudek vypracoval. Získat kvalitní posudek od odborníka znalého tématu je stále obtížnější. Práce recenzentů je bohužel časově velice náročná, anonymní a nijak neohodnocená (např. nabídnutou slevou na „page fee“ za případně přijatý článek do časopisu apod). Posudků je v globále třeba získat mnoho set tisíc ročně (já jsem požádán o posudek na 70–100 manuskriptů každoročně). Ochota posudek vypracovat se (věřím, že nejen u mě) limitně blíží k nule, pokud zjistím, že časopis účtuje poplatek nejen za vytištění, ale dokonce i za zaslání a posouzení manuskriptu (i když je nakonec odmítnut). Toto praktikuje celá řada seriózních impaktovaných časopisů a dále si tak zvyšují zisky za „open access“.

Poslední drobnou připomínku mám k otázce plagiátorství, protože použitý příklad nepovažuji za šťastný. Obvykle se za plagiát považuje sled 5 stejných slov za sebou, což se (vzhledem k desítkám tisíc publikovaných článků ročně) prostě občas musí vyskytnout. Uvedený příklad je z metodické části, v níž se definice a slovosled typu „OR, 95% CI =“, či „absolute mean error of esti­mates“ logicky musí vyskytnout v nezměněné podobě u různých článcích. Metodická část by, dle mého názoru, měla být z kontrol plagiátorství zcela vyloučena. Pokud např. dlouhodobě pracujete se vzorky stejné skupiny pacientů, je nemožné desetkrát pozměnit způsob popisu výběru pacientů či popis měření jejich krevního tlaku.

Publikování vědeckých prací v elektronické formě se, bohužel, stalo velice významným byznysem. Existují i seriózní vysoce impaktované časopisy (často pod hlavičkou neziskových organizací), které za elektronické publikování článků získávají řádově miliony dolarů ročně.

Seriózních vědeckých časopisů v biomedicíně existuje jistě několik tisíc, a je na zodpovědnosti každého autora, aby si vybral ten nejvhodnější. Každý biomedicínský experiment či studie trvají řádově měsíce i roky. Věnovat tedy několik hodin nebo i dnů výběru správného časopisu a ověření jeho serióznosti by mělo být samozřejmostí. Článek autorů Kratochvíla a Plcha je skvělým návodem, jak tento čas maximálně zužitkovat.

Jaroslav Alois Hubáček

Autor je podporován projektem MZ ČR – RVO (Institut klinické a experimentální medicíny – IKEM, IČ 00023001).

Ing. Jaroslav Alois Hubáček, CSc., DSc.

jahb@ikem.cz

Centrum experimentální medicíny IKEM

www.ikem.cz

Doručeno do redakce 12. 3. 2017


Štítky
Diabetologie Endokrinologie Interní lékařství

Článek vyšel v časopise

Vnitřní lékařství

Číslo 3

2017 Číslo 3

Nejčtenější v tomto čísle

Tomuto tématu se dále věnují…


Kurzy

Zvyšte si kvalifikaci online z pohodlí domova

Zánětlivá bolest zad a axiální spondylartritida – Diagnostika a referenční strategie
nový kurz
Autoři: MUDr. Monika Gregová, Ph.D., MUDr. Kristýna Bubová

Inhibitory karboanhydrázy v léčbě glaukomu
Autoři: as. MUDr. Petr Výborný, CSc., FEBO

Příběh jedlé sody
Autoři: MUDr. Ladislav Korábek, CSc., MBA

Krvácení v důsledku portální hypertenze při jaterní cirhóze – od pohledu záchranné služby až po závěrečný hepato-gastroenterologický pohled
Autoři: PhDr. Petr Jaššo, MBA, MUDr. Hynek Fiala, Ph.D., prof. MUDr. Radan Brůha, CSc., MUDr. Tomáš Fejfar, Ph.D., MUDr. David Astapenko, Ph.D., prof. MUDr. Vladimír Černý, Ph.D.

Rozšíření možností lokální terapie atopické dermatitidy v ordinaci praktického lékaře či alergologa
Autoři: MUDr. Nina Benáková, Ph.D.

Všechny kurzy
Kurzy Doporučená témata Časopisy
Přihlášení
Zapomenuté heslo

Nemáte účet?  Registrujte se

Zapomenuté heslo

Zadejte e-mailovou adresu se kterou jste vytvářel(a) účet, budou Vám na ni zaslány informace k nastavení nového hesla.

Přihlášení

Nemáte účet?  Registrujte se