Milan Kvapil slaví 60!


Vyšlo v časopise: Vnitř Lék 2016; 62(7-8): 509
Kategorie: Osobní zprávy

Psaní laudace má jistá pravidla. Já se ale od nich v případě profesora Kvapila odchýlím. Asi se obvykle začíná tím, čím oslavenec je, co udělal, a jak naplnil naše (obecné) představy. Pokusím se tuto strukturu trochu obrátit a pokusím se na oslavence pohlédnout z jiného úhlu. Tedy co profesor Kvapil není a co neudělal.

Profesor Kvapil nenaplňuje rozhodně běžnou představu „pana profesora, přednosty kliniky“. Ani představu konzervativní – přísného, strohého a autoritativního muže, který po velké vizitě a rozdání úkolů servilním asistentům mizí v knihovně a laboratoři, ani představu moderní (módní) – nestárnoucího sportovce, který naopak po vizitě vybíhá trénovat na příští půlmaraton, od asistentů vyžaduje účast na baseballových turnajích a své publikace píše o přestávkách mezi tenisovými zápasy. Milan je naproti tomu přátelský, otevřený, skoro pořád pozitivně naladěný (což je těžko pochopitelné při téměř trvalém přetížení a řešení nejméně tří úkolů současně). Na půlmaraton netrénuje, ale ví, co je dobré. Svou nezměrnou energii pak investuje (kromě standardní práce na klinice – medicína, věda a výuka) do vymýšlení a realizace neuvěřitelného množství edukačních projektů, do „obyčejné praxe“ praktické diabetologie, do psaní článků i knih…


Profesor Kvapil není diabetolog. Tedy, není „jen“ diabetolog. Milan byl a je jedním z kolegů, kteří obor diabetologie budovali na velmi kvalitním a širokém základě interní medicíny. A široce vzdělaným internistou zůstal. Ostatně mu jako přednostovi největší interní kliniky v republice nic jiného ani nezbylo. A právě toto, někdy podceňované a přehlížené spojení přináší jak oborům (interně i diabetologii, možná i neintervenční kardiologii), tak pracovišti, ale především onomu konkrétnímu lékaři, výjimečnou pozici. Jen ten, kdo hledá na rozhraní oborů a současně se pohybuje v celé šíři oboru základního, má šanci posunovat se stále dál, objevovat nové a zavádět ono nové do praxe. A to je právě případ našeho oslavence.

Profesor Kvapil nemá pravděpodobně z českých diabetologů nejvyšší H index, přestože je jeho bibliografie opravdu úctyhodná. A nejen úctyhodně rozsáhlá, ale především čtená a využívaná v praxi. V Milanových publikacích asi nenajdeme návod na rychlé získání Nobelovy ceny (ale kdo ví). Na druhé straně jsou podle jeho prací léčeny desetitisíce a spíše statisíce diabetiků v naší zemi. Nechci hodnotit, ale je možné přát si víc?

Profesor Kvapil není předsedou České diabetologické společnosti (ČDS). Je ale stále jedním z nejvýraznějších členů výboru ČDS a od dob, kdy předsedou společnosti byl, jí vtiskoval svou nesmazatelnou stopu. Diabetologové ambulantní i kliničtí mu vděčí za současné postavení mezi specialisty, současné vedení společnosti na jeho činnost navazuje a pokračuje ve spolupráci.

Profesor Kvapil nepřipravuje běžné konference a vzdělávací semináře. Připravuje projekty nového rozměru, nových názvů i formátu. Jako přednášející se sami často obáváme, jakým způsobem budeme na „Hlavolamech“ řešit „sudoku“ či tahat „ježka z klece“. Posluchači jsou možná více zvědaví, kde jsou „Horizonty“ současné diabetologie. A na těchto „Horizontech“ se pak setkávají různé pohledy na současnou medicínu. V těchto projektech jsou samozřejmě využívána moderní, elektronická média, ale použití najde i klasická kamera nebo tisk.

Profesor Kvapil se nebojí spolupráce s médii. Naopak. Jako jeden z prvních přijal představu o nezbytnosti přenesení našich medicínských projektů i problémů z akademické a odborné půdy na veřejnost. A úspěch na tomto „mediálním poli“ je třeba vidět jako velký přínos nejen pro diabetologii, ale i pro internu a celou naši medicínu. Náš oslavenec by mohl sám vyprávět, jak obtížné je připravovat pořad tak, aby byl srozumitelný pro (téměř) každého a zároveň nebyl triviálním opakováním základních skutečností, které zná dítě na základní škole. Mnohdy hodně tvrdá práce (nemluvím o vstávání do studia ve 4 hodiny ráno – jako lékaři jsme ze služeb zvyklí).

Z výše napsaného mohu udělat poměrně jednoznačný závěr: profesor Kvapil není šedesátníkem. Podle kalendáře by to tak snad mohlo i vypadat. My se ale jako lékaři neřídíme věkem kalendářním, ale biologickým. A při pohledu na neutuchající energii, záplavu nových originálních nápadů, trvalého optimizmu a nezměrné aktivity můžeme Milanovi jen popřát, aby mu všechny tyto vlastnosti vydržely ještě dlouho, třeba i do té „biologické šedesátky“. A samozřejmě hodně zdraví, štěstí, spokojenosti v osobním i pracovním životě a vůbec, jen to nejlepší.


prof. MUDr. Richard Češka, CSc.

předseda České internistické společnosti České lékařské společnosti J. E. Purkyně


Štítky
Diabetologie Endokrinologie Interní lékařství

Článek vyšel v časopise

Vnitřní lékařství

Číslo 7-8

2016 Číslo 7-8

Nejčtenější v tomto čísle

Tomuto tématu se dále věnují…


Kurzy

Zvyšte si kvalifikaci online z pohodlí domova

Zánětlivá bolest zad a axiální spondylartritida – Diagnostika a referenční strategie
nový kurz
Autoři: MUDr. Monika Gregová, Ph.D., MUDr. Kristýna Bubová

Inhibitory karboanhydrázy v léčbě glaukomu
Autoři: as. MUDr. Petr Výborný, CSc., FEBO

Příběh jedlé sody
Autoři: MUDr. Ladislav Korábek, CSc., MBA

Krvácení v důsledku portální hypertenze při jaterní cirhóze – od pohledu záchranné služby až po závěrečný hepato-gastroenterologický pohled
Autoři: PhDr. Petr Jaššo, MBA, MUDr. Hynek Fiala, Ph.D., prof. MUDr. Radan Brůha, CSc., MUDr. Tomáš Fejfar, Ph.D., MUDr. David Astapenko, Ph.D., prof. MUDr. Vladimír Černý, Ph.D.

Rozšíření možností lokální terapie atopické dermatitidy v ordinaci praktického lékaře či alergologa
Autoři: MUDr. Nina Benáková, Ph.D.

Všechny kurzy
Kurzy Doporučená témata Časopisy
Přihlášení
Zapomenuté heslo

Nemáte účet?  Registrujte se

Zapomenuté heslo

Zadejte e-mailovou adresu se kterou jste vytvářel(a) účet, budou Vám na ni zaslány informace k nastavení nového hesla.

Přihlášení

Nemáte účet?  Registrujte se