O ztrátách a nálezech s odstupem


Autoři: P. Bravený
Vyšlo v časopise: Vnitř Lék 2007; 53(12): 1339-1340
Kategorie: Z historie medicíny

Předneseno na Slavnostním shromáždění u příležitosti 60. výročí založení II. interní kliniky Lékařské fakulty MU a FN u sv. Anny v Brně dne 22. listopadu 2007.

Obávám se, že tón mého příspěvku je až příliš osobní a už dopředu se omlouvám. Je to asi tím, že přítomnosti přestávám rozumět, budoucnost se mě už moc netýká, a tak se stále víc vracím ke vzpomínkám. K II. interní klinice se jich neváže málo.

Poprvé jsem s ní přišel do styku jako medik 4. ročníku (to jí bylo teprve 7 let). Ze stáží v mé značně porézní paměti utkvěly jen železné plíce v přízemní místnosti, která se po 20 letech měla shodou okolností stát mou pracovnou. Podruhé to bylo o rok později, když jsem dělal u profesora Polčáka rigorózum. Nebylo to nijak oslňující, můj zájem se v té době už soustřeďoval na fyziologii, kde jsem skutečně na celou jednu svou životní etapu zakotvil. K té době se váže jedna úsměvná vzpomínka. Přišel za mnou na ústav asistent II. interní kliniky Dr. Miloš Štejfa, s nímž jsem se dobře znal ještě z gymnázia. Psal svou první knihu, Anginu pectoris, a potřeboval si ozřejmit nějaké novější věci z mechaniky srdečního stahu, oblasti, v níž jsem už měl jisté renomé. S mladickým entusiasmem jsem mu líčil, co jsem považoval ze svého zúženého pohledu za veledůležité. Jak se mi po čase přiznal, z té schůzky si odnesl přesvědčení, že můj pohled není zúžený, ale omezený a pro klinické potřeby naprosto nepoužitelný. To ovšem bylo ještě v době, kdy se teorie s klinikou míjely a snahy nalézt společnou řeč byly - alespoň u nás - teprve v zárodku.

Moji slibnou vědeckou kariéru na fyziologii překazil vpád spřátelených armád. Při prověrkách jsem se o tom nevyjádřil dosti nadšeně a navíc jsem se odmítl distancovat od svého učitele, profesora Kruty, uvrženého do klatby kvůli podpisu slavné výzvy 2000 slov. S cejchem individua hodného opovržení jsem musel být odsunut někam, kde nebudu moci kazit mládež. Děkan mi nabídl místo vědeckého pracovníka v Laboratoři patofyziologie krevního oběhu při II. interní klinice. Vzpomněl jsem si na Masarykův výrok, že „toho, kdo chce, osud vede a toho, kdo nechce, vleče“, a nabídku jsem bez velkého váháni přijal.

Šel jsem se představit na kliniku a v rámci těch ztrát jsem čekal spíš tvrdý dopad. Profesor Hendrich i Lubor Vacek, vedoucí laboratoře, mě však přijali velmi vlídně. Už o mně věděli. Čekal jsem, že ostatní kolegové na klinice, s nimiž jsem se do té doby znal jen povrchně, pokud vůbec, mě přijmou ve smyslu „co nám to sem zase poslali“. Ale i v tom jsem se mýlil. Vzali mě mezi sebe okamžitě a nanejvýš přátelsky. Vyhazov od nových pánů byl podle všeho doporučením. Zkrátka dopadl jsem měkce, přímo do bavlnky, mezi lidi vzdělané, laskavé a co bylo v té kalné normalizační době obzvlášť cenné, vysloveně slušné. Byl to jeden z mých nejlepších nálezů v životě. Bylo mi dovoleno pokračovat ve zbytcích času na dosavadním výzkumu a dopsat o tom monografii. Od počátku jsem ze zapojil do práce s Vackem na humorálním řízení mikrocirkulace a s kardiologickou skupinou Dvořákovou na neinvazivní diagnostice ischemické choroby srdeční. Tím jsem se časem stal klinickým fyziologem. Nejen, že mi tato spolupráce ohromně rozšířila obzor, ale postupně jsem nabýval dojmu, že i já mohu k rozhledu svých kolegů trošku přispět. Také s Milošem Štejfou jsme společnou řeč nalezli a mnohokrát ji uplatnili ve společné práci. Těší mě, že mě trvale pojí přátelské pouto i s řadou ostatních, počínaje mými vrstevníky až po ty, které už spíš považuji tak trochu za své žáky a kteří se většinou rozutekli po fakultě jinam.

Ve své vzpomínce si nechávám na konec jedno jméno: Lambert Klabusay. Muž mnoha tváří, dnes by se řeklo kontroverzní. Ale ani ti, kteří mu nebyli nakloněni, mu nemohou upřít široké vzdělání, organizační talent a odvahu nenechat si vnutit od vrchnosti spolupracovníky. Dokázal se obklopit těmi, koho chtěl kolem sebe mít. Z tohoto hnízda vyšlo po listopadu - pokud jsem dobře počítal - mimo jiné 9 profesorů, 8 přednostů klinik, 5 proděkanů, 2 děkani, jeden prezident Lékařské komory a čerstvě i jeden nositel státního vyznamenání. Ukažte mi jinou takovou líheň. Klabusay byl jediný děkan na univerzitě, kterého listopadová revoluce hned nesmetla. I na mém osudu se podepsal. Začátkem 80. let mě doporučil k nelibosti tehdejšího děkana dlouhodobou zahraniční expertízu. Po revoluci si mě vybral jako proděkana. Z toho pak vyplynulo, že jsem jej po rezignaci nahradil a dostal se tím po zvyku sněhových koulí do dalších akademických a jiných funkcí. Klabusayovou zásluhou jsem se vrátil na fyziologii už jako profesor a přednosta ústavu. Takže i poslední, hektická etapa mého aktivního života vyšla tak říkajíc z lůna druhé interny.

Za těch 18 let, co jsem na ní prožil, za všechno dobré, za krásná přátelství, jež se mi i s odstupem času jeví tak hřejivá, chci dnes upřímně poděkovat.

Prof. MUDr. Pavel Bravený, CSc.

emeritní profesor Lékařské fakulty MU

e-mail: braveny@med.muni.cz

Doručeno do redakce: 27. 11. 2007


Štítky
Diabetologie Endokrinologie Interní lékařství

Článek vyšel v časopise

Vnitřní lékařství

Číslo 12

2007 Číslo 12

Nejčtenější v tomto čísle

Tomuto tématu se dále věnují…


Kurzy

Zvyšte si kvalifikaci online z pohodlí domova

Zánětlivá bolest zad a axiální spondylartritida – Diagnostika a referenční strategie
nový kurz
Autoři: MUDr. Monika Gregová, Ph.D., MUDr. Kristýna Bubová

Inhibitory karboanhydrázy v léčbě glaukomu
Autoři: as. MUDr. Petr Výborný, CSc., FEBO

Příběh jedlé sody
Autoři: MUDr. Ladislav Korábek, CSc., MBA

Krvácení v důsledku portální hypertenze při jaterní cirhóze – od pohledu záchranné služby až po závěrečný hepato-gastroenterologický pohled
Autoři: PhDr. Petr Jaššo, MBA, MUDr. Hynek Fiala, Ph.D., prof. MUDr. Radan Brůha, CSc., MUDr. Tomáš Fejfar, Ph.D., MUDr. David Astapenko, Ph.D., prof. MUDr. Vladimír Černý, Ph.D.

Rozšíření možností lokální terapie atopické dermatitidy v ordinaci praktického lékaře či alergologa
Autoři: MUDr. Nina Benáková, Ph.D.

Všechny kurzy
Kurzy Doporučená témata Časopisy
Přihlášení
Zapomenuté heslo

Nemáte účet?  Registrujte se

Zapomenuté heslo

Zadejte e-mailovou adresu se kterou jste vytvářel(a) účet, budou Vám na ni zaslány informace k nastavení nového hesla.

Přihlášení

Nemáte účet?  Registrujte se