Hodnocení úrovně znevýhodnění u osob ve věku 65+

ÚVOD

Osoby ve věku 65+ jsou velmi žádaným diskurzem moderní doby. Aktuální zjištění reflektují, že potřeby, které řeší ošetřovatelská praxe, se zaměřují na klíčové elementy související nejen s polymorbiditou, ale také s křehkostí, kognitivními změnami, sociální izolací nebo fyzickým omezením. Světová zdravotnická organizace (dále jen WHO) také velmi úzce spojuje osoby starší 65 let s pojmy jako křehkost, sarkopenie a kvalita života. Moderní zdravotnictví už pracuje s pojmy jako geriatrický syndrom, do kterého patří inkontinence, rozvoj dekubitů, delirium, snížení kognitivních funkcí, zvýšené riziko pádů nebo již přítomné pády (3). Existuje mnoho nástrojů jak geriatrický syndrom odhalit, včetně přítomnosti samotných symptomů, se kterými lze vhodně koordinovat veškerou zdravotní péči. Všechny tyto informace pak tvoří soubor přítomných potřeb, které by měly být pacientovi ve zdravotnickém zařízení patřičně uspokojovány (7). Mimo výše zmíněný postup i samotný geriatrický syndrom se také rozvíjí diskurz směrem k přítomnému znevýhodnění, které osoby od věku 65 statisticky signifikantně potvrzují. Jedná se tak o snížení funkčnosti nejen v oblasti kognitivních funkcí, ale také participace ve společnosti, navozování vztahů nebo rapidní pokles fyzické síly. Vztah mezi věkem a samotným procentuálním znevýhodněním byl ve světě mnohokrát opakován a potvrzen. Výsledky studií potvrzují, že s rostoucím věkem roste i procento znevýhodnění (12). K výše uvedeným se také řadí snížení finančních prostředků, které často vedou k sociální izolaci. Byly popsány také studie, kde byly pozorovány genderové rozdíly jak v kulturních i sociálních normách, tak v přístupu ke zdravotní péči, výživě či sociálním vztahům. V tomto kontextu je vhodné nastavovat ohleduplnou péči nejen v nemocničních zařízeních, ale také v sociálních službách se zdravotní péčí či terénní zdravotní péči. Mnoho informací se již adaptovalo do praktického prostředí, některé ovšem zůstávají stále v teoretické rovině (3, 6, 12). Kvalita života je dále zmiňována v souvislosti s depresemi a psychickými změnami, které často bývají na podkladě právě sociální izolace, ekonomické krize nebo přítomnosti studu z fyzických omezení. Osoby 65+ velmi často trpí také inkontinencí, poklesem svalové síly a nastupující polymorbiditou (11).

Tab. 1 Charakteristika respondentů dle WHODAS 2.0 (otázky A0 až A5)

zdroj: vlastní studie

METODIKA

Práce je vedena v kvantitativním designu s využitím standardizovaného nástroje WHODAS 2.0 (World Health Organization Disability Assessment Schedule 2.0) verze s 36 otázkami.

Cílem studie je zjistit úroveň znevýhodnění u skupiny osob ve věku 65 a více, kteří nemají žádné další výrazné onemocnění, které by mělo zásadní vliv na psychické, fyzické a kognitivní funkce.

Pro účely rozpracování výzkumného cíle byly stanoveny dvě hypotézy, které kombinují komparaci procentuálních podílů mezi oblastmi: participace ve společnosti a fyzické funkce a celkové procento znevýhodnění v oblasti participace ve společnosti bude nižší než jedna třetina zkoumaného vzorku (0,33/ 33 %).

Sběr dat probíhal v období leden až červen 2025 za přítomnosti výzkumníka, který participantům dopomohl s porozuměním otázek. Participanti byli vybíráni metodou prostého náhodného výběru za pomoci kriteriálního třídění a dále metodou sněhové koule (snowball). Celkem bylo distribuováno 1329 dotazníků a do studie bylo zařazeno 1128 (návratnost 84,88 %).

Analýza dat probíhala pomocí standardizované metodiky pro vyhodnocení nástroje WHODAS 2.0 uveřejněný na stránkách WHO (16) a v české verzi na stránkách UZIS ČR (14). Celkové vyhodnocení obsahuje ještě také úvodní charakteristiku respondentů (tab. 1).

VÝSLEDKY A DISKUSE

Výsledky byly selektivně uspořádány do kategorií podle použitého standardizovaného nástroje WHODAS 2.0 (porozumění a komunikace, pohyblivost, péče o sebe sama, navázání kontaktu s jinými lidmi, péče o domácnost, participace ve společnosti) (tab. 2–7).

Kategorie 1: Porozumění a komunikace

Tato kategorie obsahuje šest otázek ohledně komunikace a porozumění, které participanti subjektivně pociťují. Otázky jsou označeny D1.1 až D1.6 a za kategorii je vypočítáno skóre pomocí standardizované metodiky (tab. 2).

Tab. 2 Vyhodnocení sady otázek D1: Porozumění a komunikace

zdroj: vlastní výzkum

Tab. 3 Vyhodnocení sady otázek D2: Pohyblivost

zdroj: vlastní výzkum

Tab. 4 Vyhodnocení sady otázek D3: Péče o sebe sama

zdroj: vlastní výzkum

Výsledky poukazují na značné problémy v oblasti porozumění a komunikace a míra znevýhodnění se pohybuje v rozmezí 21–100 %. Můžeme tedy říci, že studie obsahuje osoby, které pociťují znevýhodnění cca z jedné pětiny (n = 211; 18,71 %) a osoby které pociťují úplné znevýhodnění (n = 123; 10,90 %).

Takto vysoké procento znevýhodnění je velmi zřetelné zejména v souvislosti s rostoucím věkem. Doležalová et al. (3) také poukazuje na snížení zájmu o socializaci a zvýšení nástupu geriatrického syndromu. Také poukazuje na snížení kognitivních funkcí, které mohou přispívat ke zvýšení úrovně znevýhodnění v oblasti porozumění a komunikace. Vroman et al. (15) realizovali před 10 lety studii u lidí 65+ s cílem zjistit, jestli je možné edukovat starší generaci k využití online sektoru. Jejich studie poukazuje na stereotypní používání zastaralých komunikačních technik a obav z využití nových metod. Ačkoliv i zde bylo několik jedinců, kteří zájem projevovali. Podle autorů by se mělo jednat o vysokoškolsky vzdělané osoby, které měly stále motivaci i touhu po aktualizaci svých životů.

Kategorie 2: Pohyblivost

Tato kategorie obsahuje pět otázek zaměřující se na základní fyzické úkony, které reflektují omezení ve fyzické úrovni zkoumaných osob. Otázky jsou označeny D2.1 až D2.5 a za kategorii je vypočítáno skóre pomocí standardizované metodiky (tab. 3).

Výsledky poukazují na průměrné problémy v oblasti pohyblivosti a míra znevýhodnění se pohybuje v rozmezí 0–100 %. Můžeme tedy říci, že naše studie obsahuje osoby, které nepociťují žádný problém v oblasti pohyblivosti (n = 233; 20,66 %), ovšem také osoby, které pociťují úplné znevýhodnění (n = 17; 1,51 %).

Kategorie pohyblivosti je velmi důležitou hodnotící oblastí, neboť je přímo spjata se soběstačností člověka. Osoby ve starším věku jsou mnohdy závislé na jiné osobě či pečovatelské službě. Naše studie obsahuje i osoby z těchto zařízení, což může být příčinou takto značného znevýhodnění v našich výsledcích. DiPietro et al. (2) také potvrzují, že se zvyšujícím se věkem přibývá nejen fyzických omezení, ale také komorbidit, manifestaci nových chorob či komplikacím spojeným s užíváním léčiv nebo dekompenzace nemoci. Riziko se rapidně zvyšuje a starší osoby tak spíše vyhledávají klidový režim, který zvyšuje úbytek svalové hmoty, rozvíjí osteoporózu a snižuje mobilitu kloubů. Doležalová et al. (4) ve své práci také diskutuje pohyblivost a potvrzuje naše zjištění. Stejně tak byla realizována studie v roce 2025, která zjistila, že snížená pohyblivost může být jednou ze základních překážek, které vedou k bagatelizaci příznaků nebo nevyhledání lékařské pomoci (8).

Kategorie 3: Péče o sebe sama

Tato kategorie obsahuje čtyři otázky týkající se péče o sebe sama. Otázky jsou označeny D3.1 až D3.4 a za kategorii je vypočítáno skóre pomocí standardizované metodiky (tab. 4).

Výsledky poukazují na průměrné problémy s péčí o sebe sama a míra znevýhodnění se pohybuje v rozmezí 13–100 %. U všech osob je tak přítomná určitá míra znevýhodnění, ovšem u některých participantů je minimální (n = 234; 20,66 %) a u některých je naprostá závislost na jiné osobě (n = 100; 8,87 %).

Tab. 5 Vyhodnocení sady otázek D4: Navázání vztahů s jinými lidmi

zdroj: vlastní výzkum

Tab. 6 Vyhodnocení sady otázek D5: Péče o domácnost

zdroj: vlastní výzkum

Subjektivní péče o sebe sama je důležitou součástí komplexního a holistického konceptu ošetřovatelství i celé zdravotní péče. Tato kategorie velmi úzce souvisí se soběstačností pacientů a naše výsledky poukazují na velké rozdíly v závislosti u sledovaných osob. Olsson et al. (9) hovoří o snížené soběstačnosti u osob starších 65 let a zvýšený výskyt incidence pádů, kyčelních fraktur, cévních mozkových příhod a srdečních selhání. Rekonvalescence je obtížná a i přivolání pomoci bývá v odlehlých lokalitách velmi obtížné. Ve studii Neugebauera et al. (8) bylo zjištěno, že osoby ve starobním důchodu často odcházejí do vesnic, a proto ve větší míře dochází k pozdnímu ošetření, pozdnímu přivolání první pomoci nebo smrti z důvodu snížené soběstačnosti či absence první pomoci.

Kategorie 4: Navázání vztahů s jinými lidmi

Tato kategorie obsahuje pět otázek týkající se navázání vztahů s jinými lidmi. Otázky jsou označeny D4.1 až D4.5 a za kategorii je vypočítáno skóre pomocí standardizované metodiky (tab. 5).

Výsledky poukazují na průměrné problémy s navázáním vztahů s jinými lidmi a míra znevýhodnění se pohybuje mezi 25–100 %. U všech osob je tak přítomná určitá míra znevýhodnění, ovšem u některých participantů minimální (n = 22; 1,95 %) a u některých je maximální znevýhodnění v oblasti navázání vztahů (n = 6; 0,53 %). Kategorie navazování kontaktů s jinými lidmi je také velmi důležitou součástí aktivního života v období pozdní dospělosti. Papp et al. (10) ve své studii potvrzují, že starší dospělost, zejména ve věku 65 let a více je kritické pro udržení aktuálních vztahů, ovšem mnohem náročnější pro navození vztahů nových. Věk hraje klíčovou roli v sociální adaptabilitě a mezilidské flexibilitě. Shaffer et al. (13) poukazují na prioritizaci aktivit, které osoby ve starobních důchodu mohou využít z důvodu zvýšených časových možností. Zvýšený věk s sebou nese i fyzická a zdravotní omezení. Také se redukce navozování vztahů s okolím vysvětluje jako zvýšené vyhledávání stálých a dlouholetých přátel, které již v tomto věku taktéž mohou čelit či podléhat chorobám. Lidé si tak více uvědomují svou smrtelnost a raději volí vyhledávání samoty nebo již aktuálních přátel před vyhledáváním vztahů nových.

Kategorie 5: Péče o domácnost

Tato kategorie obsahuje osm otázek týkající se péče o domácnost. Otázky jsou označeny D5.1 až D5.8 a za kategorii je vypočítáno skóre pomocí standardizované metodiky (tab. 6).

Výsledky poukazují na výrazné problémy s péčí o domácnost a znevýhodnění se pohybuje v rozmezí 16–100 %. U všech osob je přítomná určitá míra znevýhodnění, ovšem u některých participantů minimální (n = 233; 20,57 %) a u některých maximální (n = 285; 25,27 %).

Kategorie péče o domácnost je vnímána z pohledu subjektivní soběstačnosti a naznačuje, zda má člověk ještě potenciál zvládat svou činnost patřičně dobře. Velmi úzce tak propojujeme činností denní rutiny s úvahou nad vlastní soběstačností a kognitivními funkcemi. Mitzner et al. (5) popsali, že někteří starší jedinci, kteří nemají potenciál k soběstačnému jednání, ani rodinné kapacity, které by se o ně staraly, potřebují odbornou pomoc od sociálních pracovnic nebo komplexní služby pobytového zařízení. Jejich studie odhalila, že mnoho klientů bylo vystaveno až zbytečně velkému riziku ohrožení vlastního zdraví. Stejně tak Doležalová et al. (3) popisuje, že mnoho starších osob nezvládá své role z důvodu rozvíjejícího se geriatrického syndromu či polymorbidity.

Kategorie 6: Participace ve společnosti

Tato kategorie obsahuje osm otázek týkající se participace ve společnosti. Otázky jsou označeny D6.1 až D6.8 a za kategorii je vypočítáno skóre pomocí standardizované metodiky (tab. 7).

Tab. 7 Vyhodnocení sady otázek D6: Participace ve společnosti

zdroj: vlastní výzkum