Cysty krčních mízovodů


Cysts Originating from Cervical Lymphatic Ducts

Cysts originating from cervical lymphatic ducts are very seldom affections. However, they play an important role in the differential diagnosis of supraclavicular masses. The etiology remains unclear. Practically all cases arise from the thoracic duct, those affecting the right lymphatic duct are encountered exceptionally rarely. The cysts manifest themselves clinically as an otherwise asymptomatic swelling in the supraclavicular area. The diagnostics is based on imaging methods. However, both the CT and MRI scans lack any specific feature. In some cases, a direct communication between the cyst and relevant duct can be demonstrated using a lymphangiography. In a lab analysis, high content of T lymphocytes and triglyceride level is pathognomonic. In the differential diagnosis of these cyst the main problem is posed by so called unilocular lymphatic cysts, which share practically identical histomorphology, but they lack communication with a lymphatic duct. There is not a uniform opinion on the therapy. Because of absolute benign nature and possibility of spontaneous regression of these cysts, wait and see strategy is an option. A successful sclerotization was reported. The majority of authors prefer surgical exstirpation. At the operation, lymphatic vessels entering the cyst must be ligated to prevent the chyle leakage. In the presented overview, etiological, pathomorphological and clinical aspects of the cervical lymphatic duct cysts are described in detail.

Keywords:

thoracic duct, right cervical duct, cyst, differential diagnosis


Autoři: Z. Pokorná 1;  I. Stárek 1;  R. Salzman 1;  D. Skanderová 2;  P. Flodr 2
Působiště autorů: Klinika otorinolaryngologie a chirurgie hlavy a krku FN Olomouc 1;  Ústav klinické a molekulární patologie LF UP a FN Olomouc 2
Vyšlo v časopise: Otorinolaryng. a Foniat. /Prague/, 67, 2018, No. 2, pp. 71-76.
Kategorie: Přehledový článek

Souhrn

Cysty krčních mízovodů se vyskytují velmi vzácně, přesto však zaujímají významné místo v diferenciální diagnóze supraklavikulárních rezistencí. Jejich etiologie není přesně známa. V naprosté většině případů bývá postižen ductus thoracicus, cysty ductus lymphaticus dexter jsou raritní. Klinicky se projevují asymptomatickým vyklenutím v nadklíčkové krajině. Jejich diagnostika vychází ze zobrazovacích metod, avšak CT i MRI nález postrádá jakýkoliv specifický rys. Komunikace mezi mízovodem a cystou může být v některých případech prokázána lymfangiografií. Velmi přínosná je laboratorní analýza obsahu těchto cyst, prokazující převahu T lymfocytů a vysokou hladinu triglyceridů. Diferenciálně diagnosticky velmi problematické je odlišení cyst krčních mízovodů od tzv. unilokulárních lymfatických cyst, které mají zcela totožný histomorfologický obraz, avšak postrádají komunikaci s krčním mízovodem. Názory na terapii cyst krčních mízovodů nejsou jednotné. Pro zcela benigní povahu cyst a možnost spontánní regrese je někdy volena wait and see strategie. Jako úspěšná se prokázala sklerotizace pomocí etanolu. Většina autorů však preferuje jejich chirurgickou exstirpaci. Při výkonu je vždy nutno myslet na komunikující lymfatické cévy a tyto pečlivě podvázat, aby se předešlo následným pooperačním komplikacím jako je chylorea či chylotorax. Tento přehledový článek podrobněji rozebírá uvedenou problematiku.

Klíčová slova:

ductus thoracicus, ductuc cervicalis dexter, cysta, diferenciální diagnóza

ÚVOD

Cystické krční útvary zahrnují celou řadu etiopatogeneticky, a tedy i klinicky různě závažných afekcí. Vedle kolikvovaných, zánětem či nádorem postižených lymfatických uzlin, jde o laryngokély, cévní aneurysmata, hemangiomy, lymfangiomy, epidermoidy, dermoidy, teratoidy, cystické schwannomy, ev. i jiné primární nádory a pseudotumory. Z pravých cyst jsou nejpočetnější cysty branchiogenní a tyreoglosální. Cysty tymové, a především neuroenterické, se vyskytují ojediněle. Mezi vzácné patří i v nadklíčku se nacházející cysty krčních mízovodů. Od prvního kazuistického sdělení v r. 1964 bylo do r. 2015 popsáno jen 40 případů cyst, vycházejících z ductus thoracicus (32). Pro raritní výskyt nebývají tyto útvary vždy součástí diferenciální diagnózy zduření ve fossa supraclavicularis. V české ORL literatuře jsme o nich za posledních 10 let nenašli žádnou zmínku. V přehledové práci se proto podrobněji zabýváme klinickou problematikou, patomorfologií a etiopatogenetickými aspekty cyst, které vycházejí z ductus thoracicus (DT) a ductus lymphaticus dexter (DLD).

Anatomické poznámky

Krční mízovody vykazují značně individuální anatomickou variabilitu, což je dáno jejich složitým embryonálním vývojem (42). Z hlubokých krčních uzlin je lymfa sváděna malými kolektory do truncus jugularis dx. et sin. a odtud vpravo do krátkého ductus cervicalis dexter, vlevo pak do ductus thoracicus, v některých případech přímo do velkých krčních žil. DT sbírá mízu asi ze tří čtvrtin těla (z obou dolních končetin, pánve a břicha, ze stěn a orgánů levé poloviny hrudníku, z levé horní končetiny a poloviny hlavy a krku). Vystupuje z cisterna chyli jako samostatný kmen a pokračuje kraniálně podél pravé strany páteře do hrudníku, kde asi v úrovni Th4-Th6 přechází na stranu levou. V některých případech se dělí do dvou nebo i více větví, jež se následně opět spojí. Bilaterálně bývá DT přítomen asi v 1,5 %. Vzácně probíhá výlučně vpravo, kde ústí do v. jugularis interna l. dx. (10, 31). Kinnaert (18) zkoumal anatomii cervikální části DT v souboru 49 pacientů s chronickým ledvinovým terminálním selháním, u nichž byl v prevenci multiorgánových komplikací proveden její podvaz. U dvou z nich (tj. 4,1 %) nebyla tato anatomická struktura na levé straně v oblasti jugulosubklaviálního žilního úhlu nalezena. Revizí relevantní literatury uvedený autor zjistil, že v těchto případech ústí do stejnostranné v. brachiocephalica, nebo vzácně do v. jugularis interna l. dx.. Terminální úsek DT obvykle zasahuje svojí klenbou asi 3–5 cm nad klavikulu. Vzácně její úroveň nepřekračuje a pak ústí na zadní ploše některé z velkých žil mediastina. Jeho stěna je tenká a stejně jako ductus lymphaticus dexter obsahuje ve srovnání s hrudním úsekem mízovodu méně svaloviny (6). Průměr DT zde dosahuje největších hodnot, překračujících až 1 cm (30). Asi ve 20 % dostává cervikální část torakálního duktu přímou drenáž ze supraklavikulárních uzlin (30).

Ductus lymphaticus dexter, sbírající lymfu ze zbylé části těla, ústí do stejnostranného jugulosubklaviálního úhlu šikmo shora. Podobně jako DT přijímá terminálně truncus subclavius, bronchomediastinalis a tr. jugularis. lymphaticus dexter je však krátký (většinou do 1 cm), takže vyústění těchto jeho přítoků, které mohou mít i přímé napojení na v. subclavia, se nacházejí velmi blízko sebe.

Ductus thoracicus se většinou napojuje na jednu žílu, méně často na soutok jugulosubklaviální úhel tvořících velkých žil. V izolované formě se nachází u 80 % populace. Vzácněji se před vyústěním dělí na několik znovu se sjednocujících nebo samostatně jdoucích větví. Síla samostatného duktu se pohybuje od 2 do 5 mm, u vícečetných větví od 0,5 do 3 mm. Cervikální lymfatické kmeny většinou ústí do terminální části DT, méně často přímo do jugulosubklaviálního úhlu (21, 43).

Klinický obraz

Cystické dilatace postihují téměř výlučně DT, a to především jeho abdominální, méně často mediastinální, a jen vzácně cervikální úsek (41). V posledním případě je nacházíme v levé nadklíčkové jámě, pod kývačem v jugulosubklaviálním úhlu, laterálně od a. carotis communis. S výjimkou dětí se vyskytují v každém věku, bez převahy jednoho z pohlaví (13). Na rozdíl od mediastinální lokalizace, která v asi 50 % případů způsobuje polykací či dýchací diskomfort, zůstávají většinou asymptomatické (24). Jen vzácně jsou příčinou tlakových obtíží, jako raritu popsal Gupta (11) chrapot z útlaku n. laryngeus recurrens.

Etiopatogeneze

Etiopatogeneze cyst mízovodů není přesně známa. Mohou se vyvíjet spontánně, většina je však získaných (20). Jako příčina cystické dilatace těchto cév je uváděna kongenitální hypoplazie, nebo získaná alterace jejich stěny, způsobená zánětem, infekcí, aterosklerózou (40), nejčastěji však traumatem. K němu dochází asi u 2 % blokových disekcí (37), při tyroidektomii, kanylaci v. subclavia či v. jugularis interna, zavádění pacemakeru, jindy jde o tupé poranění při whiplash injury či masáži krku (3, 31). Cystické rozšíření DT vzniká i po obstrukci jeho lumina v preterminálním či chlopenním úseku (1, 11, 22, 23, 24, 29), bránící odtoku chylu. Příčinou uzávěru této cévy může být i přítomnost nádorových buněk či parazitů (17). Sakamoto (34) popsal v okolí cysty DT proliferaci lymfatických cév. Domnívá se proto, že vznikla kongenitálním zúžením proximální části duktu. Uzávěr mediastinálního segmentu mízovodu se při vzniku cysty jeho cervikální části zřejmě neuplatňuje, neboť chylus odtéká četnými malými kolaterálními míznicemi do v. azygos a interkostálních žil (33). Kofaktorem cystické dilatace terminálního úseku DT je zřejmě i slabost jeho stěny, daná – ve srovnání s jeho mediastinálním oddílem – menším množstvím svalových i elastických vláken, jakož i některých složek extracelulární matrix (16, 35).

Další příčinou vzniku cyst DT může být špatná funkce jeho chlopně, způsobující reflux žilní krve (12). Kinnaert (18) jej nalezl u poloviny pacientů s renální insuficiencí, a to nezávisle na anatomickém uspořádání této cévy. Incidence refluxu u zdravé populace však není známa. Zadvinskis (42) poukazuje i na možný dysembryonální původ cyst DT z krátkých, perzistujících zbytků jeho primordií, jež s ním ztratily spojení.

Výše uvedené alterace struktury stěny a funkce terminální části DT mohou zřejmě způsobit i její ampulární rozšíření, které bylo prokázáno asi v 10 % na živých pacientech Kinnaertem (18), a ve větším procentu na kadaverech (2). Posledně uvedená studie však uvádí, že mohlo jít o artefakty, způsobené post mortem provedeným nástřikem hrudního mízovodu. Podle Zadvinskise představuje tato ampula reziduum embryonálního juguloaxilárního lymfatického vaku (42). Její šířka činí obvykle 4-5 mm, šířka nad 7 mm je považována za patologickou. Při přechodu do žilního ústí se dilatovaná terminální část duktu zužuje (17). Nelze vyloučit, že v ní dochází k turbulencím proudu lymfy, jež dále potencují rozpínání ampulární stěny.

Cysty krčních mízovodů vycházejí prakticky vždy z DT, postižení pravostranného krčního mízovodu je raritní. Dosud bylo popsáno pouze Grahamem (9) a Podbielskim (31), kteří předpokládají, že cysta vznikla následkem jeho tupého traumatu při hyperextenzi krku, k níž došlo 4 týdny před její klinickou manifestací. V obou případech byly cysty léčeny pouze punkcí a diagnóza se opírala o laboratorní analýzu jejich obsahu a zobrazovací metody. V Hamiltonově sestavě (12) supraklavikulárních lymfatických krčních útvarů bylo 5 lokalizováno vpravo, u žádného však nebyla prokázána jejich komunikace s DLD. Šlo tedy pravděpodobně o unilokulární krční cysty (viz níže), jejichž jeden případ na této straně popsal dříve Myers (29).

Zcela raritní výskyt cystických malformací DLD je vysvětlován několika faktory: Tato céva, kterou protéká jen malý objem (cca 25 %) celkového množství lymfy, je ve srovnání s terminálním úsekem DT výrazně kratší, takže k jejímu poranění dochází daleko vzácněji. DLD má i bohatou kolaterální drenáž, která je považována za významný preventivní faktor jeho blokády (30). Další možnou příčinu je možno hledat v rozdílných tlakových poměrech v obou mízovodech. Intraluminální tlak v DT kolísá v důsledku jeho peristaltiky a tlakových změn v dutině břišní a hrudní (18, 41). Takto způsobené nárůsty tlaku mohou vést k jeho dilataci (13). Výlučně v krční oblasti se nacházející DLD uvedenému fyzikálnímu fenoménu nepodléhá.

Patomorfologie

Cysty DT jsou většinou unilokulární (40). Při mikroskopickém vyšetření jejich stěny nacházíme cévní strukturu, pozůstávající typicky ze tří vrstev. Vnitřní je tvořena endoteliálními, D2-40 pozitivními buňkami, které však mohou fokálně či ve větším rozsahu chybět v důsledku intracystických alterací (32). V některých případech (5, 28) jsou cysty DT lemovány nízkými epiteloidními buňkami. Ty mohou být D2-40 negativní, o jejich endoteliálním původu však svědčí pozitivní reakce na antigen CD31 a CD34 (1, 27). Ve střední vrstvě, jejíž tloušťka může kolísat (Sakamoto) (34), nacházíme podélně i příčně uspořádané buňky hladkého svalu (obr. 1), dále kolagenní vlákna a řídká vlákna elastická (1, 24). Na povrchu některých cyst se nachází tuková vrstva (40). Častá je přítomnost někdy i výrazného chronického zánětlivého infiltrátu (3, 5, 7, 31).

Stěna cysty ductus thoracicus (barvení hematoxylinosin).
Patrné podélně (plná šipka) i příčně (prázdná šipka) orientované
snopce hladkého svalu v tunica media a v ní se nacházející
krevní cévy (dvojšipka). Cysta je kryta velmi plochým, D2-40 pozitivním
endotelem (inset, šipka).
Obr. 1. Stěna cysty ductus thoracicus (barvení hematoxylinosin). Patrné podélně (plná šipka) i příčně (prázdná šipka) orientované snopce hladkého svalu v tunica media a v ní se nacházející krevní cévy (dvojšipka). Cysta je kryta velmi plochým, D2-40 pozitivním endotelem (inset, šipka).

Diagnostika

Předoperační diagnóza cyst krčních mízovodů je důležitá pro volbu terapie, neboť v jejím spektru se nacházejí i nechirurgické postupy, které nejsou metodou volby u cyst jiného původu. Je založena na palpačním nálezu měkké formace v nadklíčku, doplněném o zobrazovací metody. Z nich nejmenší význam má US, která potvrdí cystický charakter útvaru. CT, a především MRI, prokazují navíc možné intratorakální šíření, vztah k velkým krčním cévám a ostatním důležitým anatomickým strukturám této krajiny (11, 14). Jen vzácně se prokáže souvislost s DT (9, 32). Hamilton (12) definuje cysty krčních mízovodů na CT, resp. MRI, jako typicky unilokulární, nesytící se, dobře ohraničené útvary v zadním krčním trigonu, s homogenním obsahem, vykazujícím denzitu, resp. intenzitu mozkomíšního moku. T1 signál však může být akcentován vyšším obsahem proteinů. V asi 75 % není na CT patrná jejich stěna. Ta může být vzácně bohatě vaskularizována a sytí se pak kontrastní látkou (obr. 2).

Cysta ductus thoracicus. Kontrastní CT krku, koronální
rovina. Patrné šíření cysty (červená šipka) pod klíček (modrá šipka).
Obr. 2. Cysta ductus thoracicus. Kontrastní CT krku, koronální rovina. Patrné šíření cysty (červená šipka) pod klíček (modrá šipka).

Stanovení diagnózy cyst krčních mízovodů se opírá o průkaz vzájemné komunikace obou relevantních struktur. CT i MRI postrádají v tomto směru patřičnou spolehlivost (12). Někteří autoři provádějí proto lymfangiografii či lymfoscintigrafii (10, 24, 39, 40). I tyto metody však mohou dávat falešně negativní výsledky (14, 19, 34). Maruyama se domnívá, že příčinou může být plnění cyst DT parietálními lymfatickými cévami (25). Rozhodující roli tak nezřídka sehrává až peroperační verifikace anatomického spojení cysty s mízovodem. I to však může být neprůkazné u cyst vzniklých v důsledku kongenitální slabosti stěny či obstrukce jeho lumen (5, 7, 8, 27).

Diferenciální diagnóza

Diferenciální diagnóza cyst DT zahrnuje v supraklavikulární lokalizaci nacházející se a ultrazvukem, CT a MRI obrazem zásadně se nelišící afekce. V úvahu přicházejí především cystické lymfangiomy (hygromy). Tyto kongenitálně založené malformace jsou převážně multicystické, postihují prakticky jen děti, přičemž v 80 % případů se manifestují do 2 let života. Rostou infiltrativně a nerespektují fasciální roviny. Jejich vznik je vysvětlován abnormálním růstem primitivního krčního lymfatického vaku, který ztratil spojení s venózním systémem (42).

Velmi problematické až nemožné je odlišení cyst DT od histomorfologicky identických, výlučně v dospělém věku se manifestujících lymfatických unilokulárních cyst. Ty stejně jako cystické hygromy postrádají napojení na krční mízovody. Jejich původ zůstává nejasný. Myers je považuje za následek traumaticky, degenerativně či zánětlivě podmíněné dilatace lymfatických cév ve fossa supraclavicularis (29). Je tak otázkou, zda některé ze supraklavikulárních útvarů, deklarovaných jako cysty DT, u nichž nebyla prokázána ani peroperačně jejich vazba s mízovodem, nejsou vlastně těmito unilokulárními cystami.

Nesnadné je dále odlišení cyst lymfatických duktů od tymových a tzv. izolovaných enterických cyst. První z nich se vyskytují v první dekádě života převážně na levé straně krku. Nacházíme je mezi v. jugularis interna a a. carotis communis, v 50 % zasahují do mediastina. Izolované enterické cysty, představující endodermální derivát dorzální části předního střeva, se vyskytují téměř vždy v zadním mediastinu, v krční lokalizaci jsou raritní.

Do diferenciální diagnózy supraklavikulárních duktálních cyst patří i zcela výjimečně se vyskytující jugulární lymfatický sakus, který představuje perzistenci jeho embryonálního spojení s v. jugularis interna. Manifestuje se svým zvětšením a dilatací této žíly při Valsalvově manévru. Široká komunikace s v. jugularis interna je prokazatelná při lymfangiografii a angiografii (38).

Z hlediska diferenciální diagnostiky cyst DT je důležitá jejich aspirační punkce. Získaný materiál má typicky chylózní vzhled s tukovými kapénkami. Jejich množství však v závislosti na složení přijaté potravy a denní době kolísá. Makroskopický charakter obsahu cysty se tak může více blížit prosté lymfě. V laboratorním nálezu je patognomonická vysoká hladina triglyceridů a hojná účast převážně T lymfocytů.

Všechny výše uvedené supraklavikulární afekce jsou na základě fyzikálního vyšetření a nálezu na US, CT i MRI prakticky neodlišitelné, většinou tak rozhoduje až jejich histologické vyšetření. Předoperační stanovení diagnózy cyst krčních mízovodů má ovšem velký praktický význam, neboť v prevenci pooperační chylorey je nutný podvaz těchto velkých cév, resp. jejich větví. Možnosti průkazu komunikace těchto útvarů s DT, ductus lymphaticus dexter, resp. s jejich větvemi zobrazovacími metodami jsou omezeny. Cílené pátrání po velkých lymfatických cévách v okolí všech cystických útvarů ve fossa supraclavicularis je tak nejlepší prevencí této závažné komplikace v chirurgické léčbě cyst krčních mízovodů (obr. 3).

Velká lymfatická céva (modrá šipka), vstupující do
cysty ductus lymphaticus dexter. Červenou šipkou je označena
klíční kost.
Obr. 3. Velká lymfatická céva (modrá šipka), vstupující do cysty ductus lymphaticus dexter. Červenou šipkou je označena klíční kost.

Terapie

Názory na terapii cyst krčních mízovodů nejsou jednotné. Pro jejich zcela benigní povahu a raritní možnost spontánní regrese je někdy uplatňována wait and scan taktika. Většina autorů však zastává stanovisko terapeutické. Nejméně invazivním výkonem je drenáž cysty katetrem, která při jeho krátkodobém ponechání má úspěšnost jen 20 %, při dlouhodobé aplikaci (1-5 týdnů) tato stoupá k 80 % (39). Dool (3) a Miwa (26) referovali o úspěšné sklerotizaci cysty DT etanolem, resp. u nás neregistrovaným lyzátem nízce virulentního pyogenního streptokoka (OK-432). Kakhdodayan (15) použil k témuž účelu ledovou kyselinou octovou. Lecanu doporučuje chirurgickou exstirpaci jako prevenci možné traumatické či spontánní ruptury (22). Samotný výkon nebývá obvykle obtížný. Cysty sice adherují k okolním tkáním, daří se je však hladce oddělit, a jsou tak dobře řešitelné i mininvazivními, videoasistovanými přístupy (11). Není proto překvapivé, že Ducic (5) v rozsáhlejší literární rešerši nenašel zmínky o jejich pooperačních recidivách. Hlavním úskalím operace je tak identifikace a podvaz do cyst vstupujících lymfatických cév. Chirurgické odstranění cyst DT musí být zvažováno v těch raritních případech, kdy přítomný lymfedém ukazuje na poruchu drenáže mízy, neboť podvaz lymfatických cév by mohl způsobit jeho nárůst. V takových případech je možno provést jejich anastomózu s v. jugularis interna (4).

Práce byla podpořena institucionální podporou MZ ČR – RVO (FNOL 00098892) a interním grantem Univerzity Palackého v Olomouci IGA LF 2017-004.

Adresa ke korespondenci:

MUDr. Zuzana Pokorná

Fakultní klinika ORL LF UP a FN

I. P. Pavlova 6

779 00  Olomouc

e-mail: pokorna.zuuz@seznam.cz


Zdroje

1.   Brauchle, R. W., Risin, S. A. Ghorbani, R. P., Pereira, K. D.: Cervical thoracic duct cyst: A case report and review of the literature. Arch. Otolaryngol. Head Neck Surg., 129, 2003, 5, s. 581-583.

2.   Correia, M.: Le canal thoracique chez l´homme. Folia Anatomica Universitatis Cambrigensis, 1, 1926, s. 1-20.

3.   Dool, J. J., de Bree, R., van den Berg, R., Leemans, C. R.: Thoracic duct cyst: sclerotherapy as alternative for surgical treatment. Head Neck, 29, 2007, 3, s. 292-295.

4.   Dortch, J. D., Eck, D. L., Hakaim, A. G., Casler, J. D.: Management of cervical duct cyst with cyst-venous anastomosis. Int. J. Surg. Case Reports, 5, 2014, s.1028-1030.

5.   Duci,c Y., Gallaher, T. T.: Thoracic duct cysts of the neck. J. Otolaryngol., 28, 1999, s. 344-346.

6.   El Zawahry, M. D., Sayed, N. M., El-Awady, H. M., Abdel-Latif, A., El-Gind, M.: A study of the gross, microscopic and functional anatomy of the thoracic duct and lymph-venous junction. Int. Surg., 68, 1983, s. 135-138.

7.   Gill, M. T., Lian, T. S., Thibodeaux, J. D., Nathan, C. A.: Cervical thoracic duct cyst: Importance of preoperative suspicion for appropriate management of left-sided necj mass. Ear. Nose Throat. J., 91, 2012, 12, E13-5.

8.   Gottwald, F., Iro, H., Finke, C., Zenk, J.: Thoracic duct cysts: A rare differential diagnosis. Otolaryngol. Head Neck Surg., 132, 2005, 2, s. 330-333.

9.   Graham, R. M., Thomson, E. F., Woodwards, R. T. M.: A chylous cyst at the right base of the neck. J. Oral Maxillofac. Surg.,46, 2008, s. 154-156.

10. Greenfield, J., Gottlieb, M. I.: Variations in the terminal portion of the human thoracic duct. AMA Arch. Surg., 73, 1956, s. 955-959.

11. Gupta, M., Lovelace, T. D., Sukumar, M., Gosselin, M. V.: Cervical thoracic duct cyst. J. Thorac. Imaging, 20, 2005, 2, s. 107-108.

12. Hamilton, B. E., Nesbit, G. M., Gross, N., Andersen, P., Sauer, D., Harnsberger, R.: Characteristic imaging findings in lymphoceles of the head and neck. Amer. J. Roentgenol., 197, 2011, 6, s. 1431-1435.

13. Hekiert, A., Newman, J., Sargent, R., Weinstein G.: Spontaneous cervical lymphocele. Head Neck, 29, 2007, s. 77-80.

14. Chapman, K. R., Ratnatunga, P. C.: Thoracic duct cyst presenting as a left supraclavicular mass. Ceylon Med. J., 46, 2001, s. 28-29.

15. Kadkhodayan, Y., Yano, M., Cross, D. T.: Direct puncture sclerotherapy of a thoracic duct cyst presenting as an enlarging left supraclavicular mass. BMJ Case Rep., 30, 2013.

16. Kausel, H. W., Reeve, T. S., Stein, A. A., Alleny, R. D., Stranahan, A.: Anatomic and pathologic studies of the thoracic duct. J.Thor. Surg., 34, 1957, s. 631-642.

17. Kinmonth, J. B.: The lymphatics. 2nd ed. London, Edward Arnold; 1982. s. 229-263.

18. Kinnaert, P.: Anatomical variations of the cervical portion of the thoracic duct in man. J. Anat., 115, 1973, 1, s. 45-52.

19. Kohnoe, S., Emi, Y., Hattori, T., Sugimachi, K.: Chylous cyst of the neck in adult. Otolaryngo. Head Neck Surg., 108, 1993, s. 190-191.

20. Kumar, A., Ramakrishnan, T. S., Sahu, S.: Primary cervical thoracic duct cyst: a case report a review of the literature. Ear Nose Throat., 93, 2014, 7, s. 17-21.

21. Langford, R. J., Daudia, A. T., Malins, T. J.: A morphological study of the thoracic duct at the jugulo-subclavian junction. J. Craniomaxillofac. Surg., 27, 1999, 2, s. 100-104.

22. Lecanu, J. B., Gallas, D., Biacabe, B. et al.: Lymphocele of the thoracic duct presenting as a left supraclavicular mass: A case report and review of the literature. Auris Nasus Larynx, 28, 2001, 3, s. 275-277.

23. Luosto, R., Koikkalainen, K., Jyrala, A., Makinen J.: Thoracic duct cysts of the mediastinum. Scan. J. Thor. Cardiovasc. Surg., 12, 1978, s. 261-263.

24. Matilla, P. S., Tarkkanen, J., Matilla. S.: Thoracic duct cyst: a case report and rewiew of 29 cases. The Annals of Otology, Rhinology & Laryngology; 108, 1999, s. 505-508.

25. Maruyama. M., Kobayashi, S., Kašuba, Y. et al.: Thoracic duct cyst in supraclavicular region. Ulster Med. J., 66, 1997, s. 140-143.

26. Miwa, T., Tatsuomi S., Tsukatani T., Ito, M., Furukawa, M.: OK-432 therapy for a cervical thoracic duct cyst. Otolaryngol. Head Neck Surg., 136, 2007, č. 5, s. 852-853.

27. Moesgaard, L., Baerentzen, S., Mirz, S.: Cervical thoracic duct cyst: a differential diagnosis of left supraclavicular swelling. Head Neck, 264, 2007, 7, s. 797-799.

28. Muramatsu, M., Tamura, N., Doi Y., Dambara T., Uekusa T., Mazura, S., Nukiwa, T., Kira, S.: A case of mediastinal lymphatic cyst pošibly originating from the right thoracic duct. Nihon Kyobu Shikkan Gakkai Zasshi, 30, 1992, 6, s. 1136-1140.

29. Myers, L. L., Pena, M. T., Sudech, R., Toledo, R., Wax, M. K.: Unilocular cervical lymphatic cyst in an adult. Amer. J. Otolaryngol., 21, 2000, 6, s. 412-415.

30. Phang, K., Bowman, M., Phillips, A., Windsor, J.: Review of thoracic duct anatomical variations and clinical implications. Clin. Anat., 27, 2013, 4, s. 637-644.

31. Podbielski, F. J., Rodriguez, H. E., Djohan, R. S., Conolly, M. M., Conlan, A. A.: Spontaneous right cervicothoracic lymphocele. J. Thorac. Cardiovasc. Surg., 125, 2003, s. 736-737.

32. Roge, V., Babin, E., Hitler, M., Capovilla, M., Blanchard, D.: Spontaneous cyst of the cervical segment of the thoracic duct: Literature review, Ann. Otolaryngol. Rhinol., 2, 2015, s. 1034.

33. Ross, J. K.: A review of the surgery of the thoracic duct. Thorax, 16, 1961, s. 12-21.

34. Sakamoto, H., Uda, H., Tanaka, S., Kuwabara, H., Miyauchi, A.: Thoracic duct cyst of the neck: A case report. Lymphology, 24, 1991,s. 130-134.

35. Shimada, K., Sato, I.: Morphological and histological analysis of the thoracic duct at the jugulo-subclavian junction in Japanese cadavers. Clin. Anat., 10, 1997, 3, s.163-172.

36. Schefte, R. P., Olsen, K. D., Gaffey, T. A.: Cervical lymphangioma in the adult. Otolaryngo. Head and Neck Surg., 93, 1985, s. 65-69.

37. Spiro, D. J., Spiro, R. H., Strong, E. W.: The management of chyle fistula. Laryngoskope, 100, 1990, s. 771-774.

38. Steinberg, I., Watson, R. C.: Lymphangiographic and angiographic diagnosis of persistent jugular lymph sac. Report of a case. N. Engl. J. Med., 275, 1966, s. 1471-1474.

39. Van Sonneberg, E., Wittich, G. R.,Casola, G., Wing, V. W., Halasz, N. A., Lee, A. S., Withera, C.: Lymphoceles: imaging characteristics and percutaneous management. Radiology, 161, 1986, 3, s. 593-596.

40. Wang, Y. A., Zhang, Z. Y., Zheng, J. W., Wei, M. Y., Wang, L. Z., Zhu, H. G.: Spontaneous thoracic duct cyst presenting as a left supraclavicular mass – report of a case and review of the literature. Phlebology, 24, 2009, s. 82-84.

41. Wax, M. K., Treolar, M. E.: Thoracic duct cyst: an anusual supraclavicular mass. Head Neck, 14, 1992, s. 502-505.

42. Zadvinski, D. P., Benson, M. T., Kerr, H. H., Mancuso, A. A., Cacciarelli, A. A., Mandrazo, B., Mafee, M. F., Dalen, K.: Congenital malformations of the cervicothoracic lymfatic system: embryology and pathogenesis. Radiographics, 12, 1992, s. 1175-1189.

43. Zorzetto, N. L., Ripan, W., De Freitas, V., Seullner, G.: Anatomical obsevations on the ending of the human thoracic duct. J. Morphol., 153, 1977, 3, s. 363-369.

Štítky
Audiologie a foniatrie Dětská otorinolaryngologie Otorinolaryngologie

Článek vyšel v časopise

Otorinolaryngologie a foniatrie

Číslo 2

2018 Číslo 2

Nejčtenější v tomto čísle

Tomuto tématu se dále věnují…


Kurzy

Zvyšte si kvalifikaci online z pohodlí domova

Léčba bolesti v ordinaci praktického lékaře
nový kurz
Autoři: MUDr. PhDr. Zdeňka Nováková, Ph.D.

Revmatoidní artritida: včas a k cíli
Autoři: MUDr. Heřman Mann

Jistoty a nástrahy antikoagulační léčby aneb kardiolog - neurolog - farmakolog - nefrolog - právník diskutují
Autoři: doc. MUDr. Štěpán Havránek, Ph.D., prof. MUDr. Roman Herzig, Ph.D., doc. MUDr. Karel Urbánek, Ph.D., prim. MUDr. Jan Vachek, MUDr. et Mgr. Jolana Těšínová, Ph.D.

Léčba akutní pooperační bolesti
Autoři: doc. MUDr. Jiří Málek, CSc.

Nové antipsychotikum kariprazin v léčbě schizofrenie
Autoři: prof. MUDr. Cyril Höschl, DrSc., FRCPsych.

Všechny kurzy
Kurzy Doporučená témata Časopisy
Přihlášení
Zapomenuté heslo

Nemáte účet?  Registrujte se

Zapomenuté heslo

Zadejte e-mailovou adresu se kterou jste vytvářel(a) účet, budou Vám na ni zaslány informace k nastavení nového hesla.

Přihlášení

Nemáte účet?  Registrujte se