#PAGE_PARAMS# #ADS_HEAD_SCRIPTS# #MICRODATA#

Fixní kombinační léčba hypertenze


Fixed-dose combination therapy for hypertension

We present an overview of current opinions on the position of fixed-dose combinations in the treatment of hypertension in line with the ESH/ ESC and the Czech Society for Hypertension guidelines of 2013. The most frequently recommended double combinations are a renin angiotensin system inhibitor (ACE-I or sartan) plus a calcium antagonist, a renin angiotensin system inhibitor plus a diuretic, or a calcium antagonist plus a diuretic. A fixed-dose combination of an ACE inhibitor (perindopril), a calcium channel blocker (amlodipine) and a diuretic (indapamide) was introduced in the Czech market in 2014. The main advantage of fixed combinations is improved patient compliance, leading to a better control of hypertension. A triple combination is required for good control of hypertension in about one third of patients.

Keywords:
hypertension –  fixed-dose combination –  triple combination


Autoři: J. Špinar 1;  J. Vítovec 2;  L. Špinarová 2
Působiště autorů: Interní kardiologická klinika LF MU a FN Brno 1;  I. interní kardioangiologická klinika LF MU a FN u sv. Anny v Brně 2
Vyšlo v časopise: Kardiol Rev Int Med 2016, 18(2): 85-93

Souhrn

Podáváme přehled současných názorů na postavení fixních kombinací v léčbě hypertenze podle doporučení ESH/ ESC a ČSH z roku 2013. Mezi nejčastěji doporučované dvojkombinace patří blokátor renin angiotenzinového systému (ACEI nebo sartan) a blokátor vápníku, dále blokátor renin-angiotenzinového systému a diuretikum a blokátor vápníku a diuretikum. V roce 2014 se na českém trhu objevila fixní kombinace ACE inhibitor (perindopril), blokátor vápníku (amlodipin) a diuretikum (indapamid). Výhoda fixních kombinací je především ve větší complianci nemocného, a tím v lepší kontrole hypertenze. Trojkombinaci k dobré kontrole tlaku potřebuje asi jedna třetina hypertoniků.

Klíčová slova:
hypertenze –  fixní kombinace –  trojkombinace


Arteriální hypertenze svou vysokou prevalencí v dospělé populaci v průmyslově vyspělých zemích (20– 50 %) představuje závažný zdravotní problém [1– 3]. Zároveň je spolu s kouřením, diabetem, dyslipidemií a obezitou (zejména abdominální) i jedním z nejzávažnějších rizikových faktorů cévních mozkových příhod (CMP), ischemické choroby srdeční (ICHS) a ischemické choroby tepen dolních končetin (ICHDK). Vztah mezi výškou krevního tlaku (TK) a výskytem KV komplikací je téměř lineární [1,2].

Prevalence hypertenze v ČR v dospělé populaci ve věku 25– 64 let se pohybuje kolem 35 % se zřetelným nárůstem ve vyšších věkových skupinách. Tyto údaje vycházejí ze screeningového vyšetření náhodně vybraného reprezentativního vzorku populace. Průzkumy v letech 1997– 2007 nárust kombinační léčby hypertenze v ČR potvrzují (obr. 1) [4] a podobný trend je i ve světě (obr. 2) [5]. Trojkombinaci k dosažení cílového TK dle těchto průzkumů potřebuje asi jedna třetina hypertoniků, což dokazují i data o použití trojkombinací z klinických studií (obr. 3) [5– 7].

Antihypertenzní léčba v České republice.
Obr. 1. Antihypertenzní léčba v České republice.

Antihypertenzní léčba ve světě.
Obr. 2. Antihypertenzní léčba ve světě.

Antihypertenzní léčba v klinických studiích.
Obr. 3. Antihypertenzní léčba v klinických studiích.

Příznivý vliv antihypertenzní léčby na koronární a cerebrovaskulární morbiditu a mortalitu byl prokázán jak u pokročilých forem hypertenze, tak u mírné hypertenze a od počátku 90. let 20. století i u hypertenze ve vyšším věku a izolované systolické hypertenze starších osob [8,9]. V léčbě hypertenze využíváme jak léčby farmakologické, tak i léčby nefarmakologické. Léčbu vyžaduje i hypertenze starších osob nad 65 let a izolovaná systolická hypertenze. V současné době neexistují přesvědčivé důkazy o profitu z farmakologické léčby hypertenze u pa­cientů starších 80 let. Pokud však byla antihypertenzní léčba zahájena již dříve, léčbu po dosažení 80. roku věku u spolupracujících osob nepřerušujeme [10].

Léčbu hypertenze lze zahájit monoterapií, obvykle v nízké dávce, nebo kombinací dvou léků v nízké dávce či fixní kombinací [1,2]. Monoterapie hypertenze bývá úspěšná maximálně u 30 % nemocných. U ostatních dosahujeme normalizace TK kombinací dvou i více antihypertenziv. Nová evropská a česká doporučení taktéž udávají jasnou definici rezistentní hypertenze.

Rezistentní hypertenze je definována jako přetrvávající TK ≥ 140/90mmHg navzdory podávání nejméně trojkombinace antihypertenziv vč. diuretik v maximálních tolerovaných dávkách. Nejčastěji se jedná o pseudorezistenci při špatné adherenci nemocného k léčbě. Skutečná rezistence je často spojena s diabetes mellitus 2. typu (DM2) a obezitou. Může se jednat o sekundární hypertenzi, nejčastěji při primárním hyperaldosteronizmu nebo při obstrukční spánkové apnoi, může být také vyvolána současným podáváním léků zvyšujících TK, expanzí volumu při renální insuficienci nebo při vysokém přívodu soli. Při skutečné rezistenci klademe důraz na podávání diuretika v maximální tolerované dávce, neboť nemocný je často vynechává; další léky volíme podle konkrétní klinické situace. Optimální je minimalizovat počet užívaných tablet a používat fixní kombinace antihypertenziv [1].

Základní skupiny antihypertenziv představují ACE inhibitory (ACEI), antagonisté receptoru AT1 pro angiotenzin II (sartany), dlouhodobě působící blokátory kalciových kanálů (BKK), diuretika a betablokátory. U těchto skupin léčiv byl prokázán nejen výborný antihypertenzní účinek, ale rovněž významné snížení KV a cerebrovaskulární mortality.

Kombinovaná léčba antihypertenzivy s odlišným (a vzájemně se doplňujícím) mechanizmem působení je považována za nejvýhodnější strategii při nedostatečné kontrole hypertenze. Doporučené dvojkombinace dle guidelines České společnosti pro hypertenzi ukazuje obr. 4. Dle těchto doporučení je za nejvýhodnější trojkombinaci považován blokátor RAAS (ACEI či sartany), BKK (především dihydropyridiny) a diuretikum (thiazidové či indapamid).

Doporučené dvojkombinace podle guidelines České společnosti pro hypertenzi.
Obr. 4. Doporučené dvojkombinace podle guidelines České společnosti pro hypertenzi.

Díky aditivnímu antihypertenznímu efektu, který je provázen menším množstvím nežádoucích účinků, tuto strategii upřednostňujeme před podáváním jednoho léčiva ve vysoké dávce. V důkladné metaanalýze 42 studií bylo dokonce prokázáno, že léčba dvojkombinací antihypertenziv základních skupin je přibližně pětkrát účinnější než zdvojnásobení dávky jednoho léčiva [5]. Metaanalýza Bangaloreho et al pak prokázala, že podávání léků ve fixní kombinaci je asi 1,5krát účinnější než podávání stejných léků v jednotlivých tabletách [11].

Nejvíce preferovanou kombinací je současné podávání BKK a ACEI. U kombinace sartanu s BKK nemáme data z prospektivní studie, ale předpokládá se podobný efekt. Kombinace ACEI/ sartanu s diuretikem je vysoce účinná a lze ji použít např. u hypertenze ve stáří nebo u diabetiků (zde volíme indapamid). BKK a diuretika jsou lékové skupiny s příbuznými vlastnostmi, takže jejich aditivní antihypertenzní účinek nebyl předpokládán, přesto byla tato kombinace úspěšně použita v několika velkých studiích.

Potřeba užívat větší počet farmak může přispívat k nedostatečné adherenci k léčbě –  zejména u starších osob s četnými komorbiditami. Jelikož byla v léčbě hypertenze jasně prokázána pozitivní korelace mezi adherencí k léčbě a kontrolou onemocnění, je nutné do managementu tohoto onemocnění zahrnout všechny intervence, které adherenci zvyšují. Jednou z cest, jak lze adherenci k léčbě chronických onemocnění podpořit, je podávání fixních kombinací léčiv v jedné tabletě. Adherence k léčbě je nepřímo úměrná počtu antihypertenziv, která pa­cienti užívají, a počtu denních dávek léku. Při nutnosti užívat tři léky je udávána compliance kolem 60 %, při užívání jednoho léku kolem 80 %. Jestliže tedy budeme užívat fixní kombinaci tří léků v jedné tabletě, zvýšíme complianci asi o 20 % [12,13].

Kombinační léčbu dvěma antihypertenzivy v nižších dávkách anebo fixní kombinací upřednostňujeme při zahajování farmakologické léčby, pokud iniciální hodnoty TK jsou ≥ 160 a/nebo ≥ 100mmHg.

Vhodné a doporučené dvojkombinace jsou (dle ČSH a ESC guidelines):

  • blokátor RAAS (ACEI nebo sartan) a dlouhodobě působící BKK ze skupiny dihydropyridinů,
  • blokátor RAAS (ACEI nebo sartan) a diuretikum thiazidového typu nebo indapamid.

Blokátory RAAS/blokátory vápníkových kanálů

Kombinační terapie blokátory RAAS s BKK se v poslední době ukazuje jako obzvlášť výhodná [14]. Je to především díky kardioprotektivním a renoprotektivním účinkům a metabolické neutralitě, které se ukázaly při srovnání s jinými dvojkombinacemi antihypertenziv. Blokátory RAAS tlumí aktivaci sympatiku a aktivaci RAAS, kterou vyvolávají BKK. Blokátory RAAS (především ACEI) navíc snižují riziko periferních otoků, což jsou typické nežádoucí účinky BKK (závislé na dávce). Toto snížení otoků je snadno vysvětlitelné tak, že dihydropyridin dělá prekapilární vazodilataci, z čehož mohou vzniknout otoky neodstranitelné diuretiky. ACEI dělá postkapilární vazodilataci, což usnadní odtok krve a minimalizuje otoky (obr. 5).

Mechanizmus účinku ACE inhibitorů na snížení otoků po kalciových blokátorech.
Obr. 5. Mechanizmus účinku ACE inhibitorů na snížení otoků po kalciových blokátorech.

Přínosy kombinace ACEI s BKK dihydropyridinového typu se ukázaly v menších studiích FACET (fosinopril/ amlodipin), CAMELOT (enalapril/ amlodipin) a ANDI (quinapril/ amlodipin) [15– 17]. Ve velké mezinárodní randomizované studii ASCOT-BPLA byla zjištěna vyšší účinnost kombinace perindopril/ amlodipin ve srovnání s léčbou kombinací atenolol/ bendroflumethazid; relativní riziko rozvoje diabetu bylo sníženo dokonce téměř o třetinu [18,19]. Další významná randomizovaná studie ACCOMPLISH prokázala superioritu kombinační léčby benazepril/ amlodipin nad kombinací benazepril/ hydrochlorothiazid u hypertoniků s vysokým KV rizikem [20]. Byla ukončena předčasně po třech letech, protože kombinace s amlodipinem byla statisticky významně účinnější v prevenci KV příhod. Tato léčba rovněž výrazněji zpomalovala progresi nefropatie [21]. U nás jsou dostupné fixní kombinace ACEI s amlodipinem, felodipinem a lercanidipienm (tab. 1) a kombinace telmisartan + amlodipin či candesartan + amlodipin (tab. 2).

Blokátory RAAS/diuretika

Mechanizmy účinku těchto dvou lékových skupin se vhodně doplňují. Blokátory RAAS kompenzují zvýšení plazmatické aktivity reninu, které je vyvoláno diuretiky. Vylučování solí způsobené diuretiky rovněž přispívá k anti­hypertenznímu působení blokátorů RAAS. Blokátory RAAS navíc tlumí nežádoucí účinky diuretik –  upravují elektrolytovou nerovnováhu (zejména hypokalemii) a kompenzují metabolická rizika (hyperglykemii). U nás jsou ve fixní kombinaci s diuretiky dostupné jak ACEI, tak sartany (tab. 3, 4). Diuretickou složkou bývá hydrochlorothiazid nebo indapamid.

V roce 2011 Vark et al publikovali metaanalýzu studií u hypertenze, ze které byl závěr, že pouze léčba založená na ACEI (konkrétně na perindoprilu) snižuje mortalitu, a to pokud je v kombinaci s indapamidem nebo s amlodipinem (obr. 6) [22,23].

Snížení mortality v klinických studiích u hypertenze.
Obr. 6. Snížení mortality v klinických studiích u hypertenze.

Perindopril + indapamid byl použit např. ve studiích PROGRESS, ADVANCE a HYVET. Podávání kombinace perindopril/ indapamid populaci diabetiků s vysokým KV rizikem se ukázalo velmi výhodné ve velké randomizované studii ADVANCE [24]. V této studii byl snížen výskyt primárního cíle (závažných makrovaskulárních a mikrovaskulárních příhod) o 9 % (p = 0,041). KV mortalita byla snížena dokonce o 18 % (p = 0,027).

Sartan a hydrochlorothiazid byly použity např. ve studiích LIFE a SCOPE, kde byl prokázán jejich dobrý efekt. Ve studii LIFE byla kombinace losartan + hydrochlorothiazid významně účinnější než kombinace atenolol + hydrochlorothiazid.

Blokátory kalciových kanálů/diuretika

Tato kombinace byla použita s dobrým efektem ve studiích FEVER, ELSA a VALUE. Ve studii SYST EUR snížila aktivní léčba hypertenze nitrendipinem (případně kombinací antihypertenziv –  přidáván enalapril nebo hydrochlorothiazid) celkový počet CMP o 42 %, nefatální CMP byly dokonce sníženy o 44 %. Nově se doporučuje i kombinace BKK + indapamid. Fixní kombinace není v ČR registrována žádná.

Fixní dvojkombinace

Veškeré poznatky ukazují, že použití fixních kombinací má četné výhody. Fixní kombinace mohou být první krok v léčbě hypertenze a/ nebo navazují ihned na monoterapii, je-li tato nedostatečně účinná. Prokázané účinné fixní dvojkombinace jsou: ACEI + diuretikum, AII blokátor + diuretikum, BKK + diuretikum, ACEI + BKK, AII blokátor + BKK a dihydropyridin + betablokátor [25,26].

Zajímavá data přinesla velká retrospektivní kohortová studie, která zahrnula více než sedm tisíc pa­cientů s hypertenzí. Vyšší adherence byla zjištěna ve skupině pa­cientů léčených fixní dvojkombinací antihypertenziv než u těch, kteří změnili léčebný režim na podávání obou léčiv samostatně. Pokračování v léčbě fixní kombinací bylo spojeno s lepší perzistencí (o 43 %; p < 0,002). Compliance byla rovněž zvýšena (o 22 %; p < 0,001). Tyto rozdíly se promítly do zdravotnických nákladů spojených s léčbou hypertenze. Autoři odhadují ovlivnění nákladů při použití fixní kombinace na 5% redukci (p < 0,001) [11,27].

Na našem trhu je dostupná řada fixních kombinací s obsahem dvou antihypertenziv s různým mechanizmem účinku, z nichž většina obsahuje diuretikum. Naprostá většina těchto přípravků je určena k podávání jednou denně. Buď přímo umožňují farmakologické vlastnosti obsažených léčiv (častěji), nebo je toto dávkování zajištěno pomocí technologie řízeného uvolňování léčiv. Dostupné fixní kombinace antihypertenziv jsou schematicky znázorněny v tab. 1– 4.

Tab. 1. Fixní kombinace ACE inhibitorů a dihydropyridinů dostupné na českém trhu.
Fixní kombinace ACE inhibitorů a dihydropyridinů dostupné na českém trhu.

Tab. 2. Fixní kombinace sartanů a dihydropyridinů dostupné na českém trhu.
Fixní kombinace sartanů a dihydropyridinů dostupné na českém trhu.

Tab. 3. Fixní kombinace ACE inhibitorů a diuretik.
Fixní kombinace ACE inhibitorů a diuretik.

Tab. 4. Fixní kombinace sartanů a diuretik.
Fixní kombinace sartanů a diuretik.


Trojkombinace antihypertenziv

Evropská, česká i americká doporučení uvádějí jako vhodnou trojkombinaci antihypertenziv blokátor RAAS, dihydropyridin a diuretikum [1,2,28].

Česká doporučení udávají: „U těžké hypertenze je nutné podávat nejméně trojkombinaci, mnohdy i kombinaci čtyř až sedmi antihypertenziv. Tuto léčbu vyžaduje minimálně 20 % hypertoniků. Měla by být vyloučena sekundární hypertenze. Vždy má být zastoupeno diuretikum. Za trojkombinaci s nejširším použitím je považováno podávání ACEI/ AT1 blokátoru, BKK a diuretika.“ [1].

Americká doporučení z roku 2014 udávají: „Pokud není dosaženo kontroly TK se dvěma léky, přidejte a titrujte třetí lék (chybějící ze seznamu: diuretikum thiazidového typu, BKK, ACEI nebo antagonista receptoru pro angiotenzin II (ARB).“

Fixní trojkombinace není tak zcela novinkou, jak by se zdálo. Již v roce 1984 Spofa uvedla na trh v Československé socialistické republice Trimecryton, což byla fixní kombinace dihydrocristinu, chlorthalidonu a metipranolu, která se s úspěchem užívala několik let. První moderní fixní trojkombinace se objevily před sedmi lety, kdy v roce 2009 byl ve Spojených státech amerických uveden na trh Exforge HCT –  kombinace valsartanu, amlodipinu a hydrochlorothiazidu, a to hned ve čtyřech různých silách [29].  V ČR byla první moderní fixní kombinace uvedena na podzim 2014 firmou Servier pod názvem Triplixam a jedná se o kombinaci perindopril, indapamid a amlodipin [30– 32]. Krátce na to uvedla podobnou trojkombinaci i firma Krka pod názvem Tonanda. Jediný malý rozdíl je v soli perindoprilu, kdy Servier užívá arginovou sůl s dávkováním 2,5 mg, 5 mg a 10 mg, zatímco Krka erbuminovou sůl o síle 4 a 8 mg, což v účinnosti odpovídá 5 a 10 mg argininové. Triplixam je k dispozici ve čtyřech silách (perin­dopril : indapamid : amlodipin):

  • 5 mg : 1,25 mg : 5 mg,
  • 5 mg : 1,25 mg :10 mg,
  • 10 mg : 2,5 mg : 5 mg,
  • 10 mg : 2,5 mg : 10 mg.

Tonanda je ve stejných silách (resp. rozdíl v soli perindoprilu), ale síly jsou udány v jiném pořadí, a to perindopril : amlodipin :: indapamid.

Perindopril je inhibitor angiotenzin konvertujícího enzymu s dlouhým trváním účinku. Jeho působením dochází k inhibici konverze neúčinného angiotenzinu I na angiotenzin II (s významným vazokonstrikčním účinkem), ke zpomalení degradace bradykininu (s vazodilatačním účinkem) a k poklesu sekrece aldosteronu. Snížením plazmatické hladiny angiotenzinu II a inhibicí degradace bradykininu dochází k významnému poklesu periferní cévní rezistence, snížení sekrece aldosteronu brání retenci natria a vody. Perindopril je sám neúčinná látka (prodrug) a přeměňuje se v organizmu hydrolýzou na aktivní perindoprilát. Ostatní metabolity jsou inaktivní. Maximálního antihypertenzního účinku je dosaženo za 4– 6 hod po podání a přetrvává nejméně 24 hod. Plného účinku se dosahuje asi v průběhu čtyř týdnů. Při dlouhodobém podávání se prokázal vliv perindoprilu na snížení hypertrofie jak srdeční stěny, tak i stěn velkých cév spolu se zvýšením jejich elasticity.

Amlodipin je antagonista kalcia (blokátor pomalého kalciového kanálu) dihydropyridinového typu s výraznou vazodilatační aktivitou a s velmi dlouhodobým účinkem. Základním účinkem je relaxace hladké svaloviny zejména na úrovni epikardiální části koronárního řečiště (postiženém aterosklerózou i intaktním). Vzhledem k výrazné relaxaci i na úrovni arteriol je vhodný k léčbě arteriální hypertenze, ke snížení afterloadu při námahové angině pectoris a při srdečním selhání. Výhodný je minimální efekt na kontraktilitu myokardu, převodní systém a AV uzel. Po perorálním podání je amlodipin pomalu resorbován (maximální hladiny v plazmě je dosaženo za 6– 12 hod). Biologická dostupnost je asi 60– 80 %, metabolizován je v játrech na inaktivní metabolity. V plazmě je převážně vázán na proteiny, eliminační poločas je velmi dlouhý, 35– 50 hod.

Indapamid je derivát sulfonamidů s indolovým kruhem, farmakologicky podobný thiazidovým diuretikům, který působí inhibicí reabsorpce sodíku v dilučním segmentu kůry. Zvyšuje vylučování sodíku a chloridů močí a v menší míře i vylučování draslíku a hořčíku, čímž zvyšuje objem vytvořené moči. TK snižuje především relaxací arterio, diuretický účinek je spíše menší. Indapamid se po perorálním podání dobře absorbuje, bio­logická dostupnost je vysoká (93 %), maximální koncentrace v plazmě se dosahuje během 1– 2 hod. Více než 75 % se váže na proteiny v plazmě. Poločas plazmatické eliminace je 14– 24 hod. Opakované podávání zvyšuje ustálený stav plazmatické koncentrace v porovnání s jednorázově podanou dávkou.

Všechny tři preparáty v uvedené fixní kombinaci mají spíše pomalejší nástup účinku s minimálně 24hodinovým působením, a jsou tedy vhodné k dlouhodobé léčbě hypertenze a splňují JNC, ESC i ČKS doporučení na kombinaci ACEI, dihydropyridin a diuretikum [1,2,28].

Závěr

Kombinační léčba hypertenze je dnes základem pro dobrou kontrolu TK. Více než 20 % hypertoniků potřebuje kombinaci minimálně tří antihypertenziv, za vhodnou je považována především kombinace ACEI + dihydropyridin + diuretikum. Použití fixních kombinací výrazně zlepšuje adherenci a compliance k léčbě, což vede k účinnější kontrole TK. Na podzim roku 2014 byla v ČR registrována první fixní trojkombinace antihypertenziv, a to perindopril + indapamid + amlodipin.

Doručeno do redakce: 29. 3. 2016

Přijato po recenzi: 11. 4. 2016

prof. MUDr. Jindřich Špinar, CSc., FESC

www.fnbrno.cz

spinar.jindrich@fnbrno.cz


Zdroje

1. Filipovský J, Widimský J jr, Ceral J et al. Dia­gnostické a léčebné postupy u arteriální hypertenze, verze 2012: Doporučení České společnosti pro hypertenzi. Vnitř Lék 2012; 58: 785– 801.

2. Mancia G, Fagard R, Narkiewicz K et al. 2013 ESH/ ESC Guidelines for the management of arterial hypertension. J Hypertens 2013; 31: 1281– 1357. doi: 10.1097/ 01.hjh.0000431740.32696.cc.

3. Wolf-Maier K, Cooper RS, Banegas JR et al. Hypertension prevalence and blood pres­sure levels in 6 European countries, Canada, and the United States. JAMA 2003; 289: 2363– 2369.

4. Cífková R, Škodová Z, Bruthans J et al. Longitudinal trends in cardiovascular mortality and blood pres­sure levels, prevalence, awarenes­s, treatment, and control of hypertension in the Czech population from 1985 to 2007/ 2008. J Hypertens 2010; 28: 2196– 2203. doi: 10.1097/ HJH.0b013e32833d4451.

5. Bramlage P, Bohm M, Volpe M et al. A global perspective on blood pres­sure treatment and control in a refer­red cohort of hypertensive patiens. J Clin Hypertens 2010; 12: 666– 677. doi: 10.1111/ j.1751-7176.2010.00322.x.

6. Wald DS, Law M, Mor­ris JK et al. Combination therapy versus monotherapy in reduc­ing blood pres­sure: meta-analysis on 11,000 participants from 42 trials. Am J Med 2009; 122: 290– 300. doi: 10.1016/ j.amjmed.2008.09.038.

7. Dahlöf B, Sever PS, Poulter NR et al. The ASCOT Investigators. Prevention of cardiovascular events with an antihypertensive regimen of amlodipine add­ing perindopril as required versus atenolol add­ing bendroflumethiazide as required, in the Anglo-Scandinavian Cardiac Outcomes Trial-Blood Pres­sure Lower­ing Arm (ASCOT-BPLA): a multicentre randomised control­led trial. Lancet 2005; 366: 895– 906.

8. Kettani FZ, Dragomir A, Côté R et al. Impact of a better adherence to antihypertensive agents on cerebrovascular disease for primary prevention. Stroke 2009; 40: 213– 220. doi: 10.1161/ STROKEAHA. 108.522193.

9. Peters R, Beckett N, For­rete F et al. Incident dementia and blood pres­sure lower­ing in the HYpertensiuon in Very Elderly Trial cognitive function as­sement. Lance Neurol 2008; 7: 683– 689. doi: 10.1016/ S1474-4422(08)70143-1.

10. Mancia G, Laurent S, Agabiti-Rosei E et al. Reappraisal of European guidelines on hypertension management: a European Society of Hypertension Task Force document. J Hypertens 2009; 27: 2121– 2258. doi: 10.1097/ HJH.0b013e328333146d.

11. Bangalore S, Kamalakkan­nan G, Parkar S et al. Fixed-dose combinations improve medication compliance: a meta-analysis. Am J Med 2007; 120: 713– 719.

12. Vítovec J, Špinar J. Kombinační léčba hypertenze s přihlédnutím k fixním kombinacím. Kardiol Rev Int Med 2014; 16: 71– 74.

13. Špinar J, Vítovec J. Kombinační léčba hypertenze. Causa Subita 2012; 15: 10– 13.

14. Souček M, Řiháček I. Léčba hypertenze v rámci metabolického syndromu. Kardiol Rev Int Med 2010; 12: 73– 76.

15. Nis­sen SE, Tuzcu EM, Libby P et al. Ef­fect of antihypertensive agents on cardiovascular events in patients with coronary disease and normal blood pres­sure: the CAMELOT study: a randomized control­led trial. JAMA 2004; 292: 2217– 2225.

16. Tatti P, Pahor M, Byington RP et al. Outcome results of the Fosinopril Versus Amlodipine Cardiovascular Events Randomized Trial (FACET) in patients with hypertension and NIDDM. Diabetes Care 1998; 21: 597– 603.

17. Tobe S, Kawecka-Jaszcz K, Zan­nad F et al. Amlodipine added to quinapril vs quinapril alone for the treatment of hypertension in diabetes: the Amlodipine in Diabetes (ANDI) trial. J Clin Hypertens (Green­wich) 2007; 9: 120– 127.

18. Dahlöf B, Sever PS, Poulter NR et al. Prevention of cardiovascular events with an antihypertensive regimen of amlodipine add­ing perindopril as required versus atenolol add­ing bendroflumethiazide as required, in the Anglo-Scandinavian Cardiac Outcomes Trial-Blood Pres­sure Lower­ing Arm (ASCOT-BPLA): a multicentre randomised control­led trial. Lancet 2005; 366: 895– 906.

19. Poulter NR, Wedel H, Dahlöf B et al. Role of blood pres­sure and other variables in the dif­ferential cardiovascular event rates noted in the Anglo-Scandinavian Cardiac Outcomes Trial-Blood Pres­sure Lower­ing Arm (ASCOT-BPLA). Lancet 2005; 366: 907– 913.

20. Jamerson K, Weber MA, Bakris GL et al. Benazepril plus amlodipine or hydrochlorothazide for hypertension in high-risk patients. N Engl J Med 2008; 359: 2417– 2428. doi: 10.1056/ NEJMoa0806182.

21. Bakris GL, Sarafidis PA, Weir MR et al. Renal outcomes with dif­ferent fixed-dose combination ther­apies in patients with hypertension at high risk for cardiovascular events (ACCOMPLISH): a prespecified secondary analysis of a randomised control­led trial. Lancet 2010; 375: 1173– 1181. doi: 10.1016/ S0140-6736(09)62100-0.

22. Vítovec J, Špinar J. Perindopril/ indapamid –  fixní kombinace. Remedia 2007; 17: 247– 257.

23. van Vark LC, Bertrand M, Akkerhuis KM et al. Angiotensin-convert­ing enzyme inhibitors reduce mortality in hypertension: a meta-analysis of randomized clinical trials of renin- angiotensin- aldosterone system inhibitors involv­ing 158 998 patients. Eur Heart J 2012; 33: 2088– 2097. doi: 10.1093/ eurheartj/ ehs075.

24. Patel A, MacMahon S, Chalmers J et al. ADVANCE Col­laborative Group. Ef­fects of a fixed combination of perindopril and indapamide on macrovascular and microvascular outcomes in patients with type 2 diabetes mel­litus (the ADVANCE trial): a randomised control­led trial. Lancet 2007; 370: 829– 840.

25. Gradman AH, Acevedo C. Evolv­ing strategies for the use of combination therapy in hypertension. Curr Hypertens Rep 2002; 4: 343– 349.

26. Špinar J, Vítovec J. Kombinační léčba hypertenze. Causa Subita 2012; 15: 10– 13.

27. Hess G, Hill J, Lau H et al. Medication utilization patterns and hypertension-related expenditures among patients who were switched from fixed-dose to free-combination antihypertensive therapy. P T 2008; 33: 652– 666.

28. James PA, Oparil S, Carter BL et al. 2014 Evidence-based guideline for the management of high blood pres­sure in adultsreport from the panel members appointed to the Eighth Joint National Com­mittee (JNC 8). JAMA 2014; 311: 507– 520. doi: 10.1001/ jama.2013.284427.

29. Deeks ED. Amlodipine/ valsartan/ hydrochlorothiazide: fixed-dose combination in hypertension. Am J Cardiovasc Drugs 2009; 9: 411– 418. doi: 10.2165/ 11204350-000000000-00000.

30. Widimský J jr. První fixní trojkombinace perindopril arginin-indapamid-amlodipin: nový přístup v kombinační léčbě hypertenze. Vnitř Lék 2014; 60: 801– 807.

31. Widimský J jr. Trojkombinace v léčbě hypertenze. Kardiol Rev Int Med 2014; 16: 449– 453.

32. Widimský J jr. Na český trh přichází vůbec první fixní antihypertenzní trojkombinace. Practicus 2014; 8: 29.

Štítky
Dětská kardiologie Interní lékařství Kardiochirurgie Kardiologie

Článek vyšel v časopise

Kardiologická revue – Interní medicína

Číslo 2

2016 Číslo 2
Nejčtenější tento týden
Nejčtenější v tomto čísle
Kurzy

Zvyšte si kvalifikaci online z pohodlí domova

KOST
Koncepce osteologické péče pro gynekology a praktické lékaře
nový kurz
Autoři: MUDr. František Šenk

Sekvenční léčba schizofrenie
Autoři: MUDr. Jana Hořínková

Hypertenze a hypercholesterolémie – synergický efekt léčby
Autoři: prof. MUDr. Hana Rosolová, DrSc.

Svět praktické medicíny 5/2023 (znalostní test z časopisu)

Imunopatologie? … a co my s tím???
Autoři: doc. MUDr. Helena Lahoda Brodská, Ph.D.

Všechny kurzy
Kurzy Podcasty Doporučená témata Časopisy
Přihlášení
Zapomenuté heslo

Zadejte e-mailovou adresu, se kterou jste vytvářel(a) účet, budou Vám na ni zaslány informace k nastavení nového hesla.

Přihlášení

Nemáte účet?  Registrujte se

#ADS_BOTTOM_SCRIPTS#