Co jsme psali

Odkud jdeme a kam směřujeme? Cestu pediatrie naznačí ohlédnutí prostřednictvím vybraných textů, které uveřejnil náš časopis před 75, 50 a 25 lety.

Co psal náš časopis před 75 lety, v roce 1951

I. ČESKOSLOVENSKO-SOVĚTSKÉ LÉKAŘSKÉ DNY

Ve dnech 2.-4. března 1951 konala se v Praze konference vedoucích představitelů našeho lékařství ve státě, která je významným mezníkem v historii našeho zdravotnictví. Lékařské fakulty všech našich universit a ministerstvo zdravotnictví pozvali universitní profesory a vedoucí zdravotníky všech krajů, na 700 lékařů z celé republiky, aby se seznámili se zásadami sovětské vědy a prací sovětského zdravotnictví. Celé jednání konference probíhalo v duchu hesla „Sovětská věda náš učitel, sovětské zdravotnictví náš vzor“. (…)

Pracovní část prvního dne konference byla věnována sovětské vědě.

Prof. Dr. Ivan Málek přednesl referát: Sovětská lékařská věda. Vyjádřil v něm poznatky a přesvědčení lékařů, členů delegace, kteří při tříměsíčním studijním pobytu v SSSR měli možnost poznati velikost sovětské biologie, fysiologie a mediciny, opírající se o výsledky vědeckého výzkumu.

Sovětští vědci splnili úkol, daný jim generalissimem Stalinem, totiž dohnat a předstihnout buržoasní vědu. Prameny těchto úspěchů tkví především v tom, že sovětská věda se opírá při práci o methodu dialektického materialismu. Čerpá zde z bohatých pramenů pokrokové materialistické tradice, sahající od revolučních myslitelů Pisareva a Gercena přes Timirjazeva a Viljamse až k Mičurinovi a Lysenkovi. V biologii vede tato linie k O. B. Lepešinské. Ve fysiologii vidíme předchůdce dnešních dědiců Pavlovova učení: K. M. Bykova, Ivanova-Smolenského, Speranského a j. ve fysiologovi Sečenovi, internistovi Botkinovi a četných jiných.

Pro rozvoj ruské lékařské vědy je rozhodujícím mezníkem Velká socialistická říjnová revoluce. Teprve po revoluci mohly se její výsledky projevovat v životě pracujících a dostalo se jí také plné podpory a lásky se strany dělnické třídy.

Pediatrické listy 1951; 6(2): 65–70.

Co psal náš časopis před 50 lety,  v roce 1976

HRODEK O, HOUŠTĚK J. Diseminovaná intravaskulární koagulace v pediatrii –⁠ současný stav problému

Syndrom diseminované intravaskulární koagulace (DIK) je jeden z klinických syndromů, na který se v posledních letech soustředila mimořádná pozornost. Považujeme proto za vhodné shrnout některé nejdůležitější poznatky, jak vyplývají ze současných znalostí a vlastních pozorování a mají význam pro širší klinickou praxí v pediatrii.

Obecně je tento syndrom definován jako patofyziologický mechanismus, který vede k aktivaci koagulace in vivo. Má za následek ukládání fibrinu v cévním řečišti, generalizovanou tvorbu trombů nebo trombóz a postupné mizení některých koagulačních činitelů. Vzniklý krvácivý stav je označován jako konsumpční koagulopatie.

Intravaskulární koagulace nemusí však mít vždy diseminované projevy, ale jen lokalizované na jeden nebo několik orgánů, zvláště ledviny. Této skutečnosti a také obvyklému spojení s aktivací fibrinolytického systému odpovídá druhé nejčastější označení jako syndrom intravaskulární koagulace s fibrinolýzou (IKF).

Nejnověji navržená klasifikace rozděluje čtyři typy: 1. diseminovanou intravaskulární koagulaci, 2. lokalizované trombózy velkých cév (aorty, renální artérie nebo vény, mozkových cév), 3. intravaskulární koagulaci vázanou na orgány (ledviny, plíce), 4. diseminovanou intravaskulární destičkovou mikrotrombózu.

Chorobné stavy, které může tento syndrom doprovázet, tvoří široké spektrum. V novorozeneckém věku jsou to nejčastěji komplikace porodu, některé chorobné stavy matky, plodu, nebo novorozence. V ostatním dětském věku jsou to nejčastěji sepse, těžké infekce bakteriální a virové, šokové stavy, maligní nádory, intravaskulární hemolýza a další.

Československá pediatrie 1976; 31(4): 207–210.

Co psal náš časopis před 25 lety,  v roce 2001

Nekvasil R, Fedora M, Klimovič M, Šeda M. Kontinuální „bed-side“ monitorování plicní mechaniky u novorozenců, kojenců a větších dětí. Co lze „vyvěštiT“ z kliček a křivek plicní mechaniky?

Moderním trendem v terapii závažného respiračního selhání dětí je minimalizovat adverzní vlivy konvenční mechanické ventilace optimálním nastavením ventilátoru. To je prováděno většinou empiricky na základě sledování interakce pacient-ventilátor, verifikovaného měřením krevních plynů.

Monitor Bicore CP-100 (Irvine, CA) umožňuje kontinuální měření řady ventilačních parametrů v průběhu mechanické ventilace, a to jak u novorozenců a kojenců, tak u větších dětí. Za použití flow transduceru je pak možné kontinuálně přímo měřit proximální tlak v dýchacích cestách (PAW) a průtok (V), za simultánního použití ezofageálního katétru i ezofageální tlak (Pes) při použití inflační chlopně intermitentně i za semistatických podmínek. Z přímých měření je pak možno provést řadu výpočtů dalších parametrů. Autoři provedli měření parametrů plicní mechaniky u 65 novorozenců, 25 kojenců a 15 větších dětí v průběhu mechanické ventilační podpory pro respirační selhání. Na základě výsledků konstatují, že kontinuální sledování dynamických parametrů je dostačující pro úpravu nastavení ventilátoru. Měření za semistatických podmínek v podmínkách rutinní intenzivní péče nepřináší již žádné relevantní informace. Sledování dynamických parametrů je cenné k detekci overstretchingu plíce a autoPEEP. Kontinuální sledování dynamické compliance (Cdyn) je cenné pro sledování odpovědi na terapii surfaktantem a má prognostickou hodnotu v průběhu ECMO. Kontinuální sledování RAWe je cenné k posouzení vhodnosti bronchodilatační terapie u BPD. Citlivost přístroje umožňuje měřit i malé dechové objemy v průběhu HFO.

Česko-slovenská pediatrie 2001; 56(4): 187–199.