Mikroperimetrie jako citlivý nástroj hodnocení funkčního výsledku operace idiopatické makulární díry

Microperimetry as a Sensitive Tool for Assessing Functional Outcomes after Idiopathic Macular Hole Surgery

Aims: To evaluate changes in retinal sensitivity and fixation parameters in patients with idiopathic macular hole using microperimetry before surgery and 3 months after pars plana vitrectomy with internal limiting membrane (ILM) peeling.

Material and Methods: This prospective study included 11 eyes of 11 patients. All patients underwent 25-gauge pars plana vitrectomy with conventional circular ILM peeling extending approximately 2–3 optic disc diameters around the macular hole and SF6 gas tamponade. Best-corrected visual acuity (BCVA), retinal sensitivity measured by MAIA microperimetry, and fixation parameters (P1, P2, BCEA 63% and BCEA 95%) were evaluated. Microperimetry was performed preoperatively and 3 months postoperatively. The Wilcoxon signed-rank test was used for paired comparisons, the Mann–Whitney U test for subgroup analysis, and Spearman’s rank correlation coefficient for correlation analysis.

Results: The mean age was 67.2 ±7.6 years; the cohort included 9 women and 2 men. Anatomical closure of the macular hole was achieved in all eyes. BCVA improved from 0.31 ±0.11 to 0.67 ±0.22 (p = 0.001). One patient was excluded from the primary microperimetry analysis because of postoperative cataract progression. In the remaining 10 eyes, mean retinal sensitivity increased from 16.72 ±4.48 to 19.68 ±4.27 dB (p = 0.006). No statistically significant changes were observed in the fixation parameters. The improvement in retinal sensitivity was numerically greater in larger macular holes (>400 µm; 3.97 vs. 1.95 dB; p = 0.222). A statistically significant inverse correlation was observed between macular hole size and baseline retinal sensitivity (ρ = -0.83; p = 0.003).

Conclusion: Microperimetry represents a valuable complementary method for evaluating functional outcomes after idiopathic macular hole surgery. It enables the detection of changes in macular retinal sensitivity that may not be fully reflected by BCVA alone. In our cohort, both visual acuity and retinal sensitivity improved significantly after surgery, whereas fixation parameters showed no statistically significant change.

Keywords:

Pars plana vitrectomy – idiopathic macular hole – ILM peeling – microperimetry – MAIA – best-corrected visual acuity

Autoři: Julius Lukeš ¹; Jan Ernest ^1,2; Kateřina Manethová Myslík ^1,3
Působiště autorů: Department of Ophthalmology 3rd Faculty of Medicine Charles University and Thomayer University Hospital, Prague, Czech Republic ¹; Axon Clinical s. r. o., Prague, Czech Republic ²; 3rd Faculty of Medicine, Charles University, Prague, Czech Republic ³
Vyšlo v časopise: Čes. a slov. Oftal., 82, 2026, No. Ahead of Print, p. 1-11
Kategorie: Původní práce
doi: https://doi.org/10.31348/2026/38

Souhrn

Cíl: Posoudit změny citlivosti sítnice a parametrů fixace u pacientů s idiopatickou makulární dírou vyšetřených mikroperimetrií před operací a 3 měsíce po pars plana vitrektomii s peelingem membrana limitans interna (MLI).

Materiál a metody: Do prospektivní studie bylo zařazeno 11 očí 11 pacientů. U všech byla provedena 25G pars plana vitrektomie s prostým cirkulárním peelingem MLI v rozsahu 2–3 průměrů papily a tamponádou SF6. Hodnocena byla nejlepší korigovaná zraková ostrost (NKZO), citlivost sítnice měřená přístrojem MAIA a parametry fixace (P1, P2, BCEA 63 %, BCEA 95 %). Mikroperimetrie byla provedena před operací a 3 měsíce po operaci. K porovnání byl použit Wilcoxonův párový test, pro podskupiny Mannův–Whitneyův test a pro korelace Spearmanův koeficient.

Výsledky: Průměrný věk pacientů činil 67,2 ±7,6 roku; soubor tvořilo 9 žen a 2 muži. Anatomického uzávěru bylo dosaženo u všech očí. NKZO se zlepšila z 0,31 ±0,11 na 0,67 ±0,22 (p = 0,001). Z analýzy mikroperimetrie byl pro pooperační progresi katarakty vyřazen 1 pacient. U zbývajících 10 očí se citlivost zvýšila z 16,72 ±4,48 na 19,68 ±4,27 dB (p = 0,006). Parametry fixace se významně nezměnily. Zlepšení citlivosti bylo větší u velkých děr (> 400 μm; 3,97 vs. 1,95 dB; p = 0,222). Byla prokázána statisticky významná inverzní korelace mezi velikostí makulární díry a vstupní citlivostí sítnice (ρ = -0,83; p = 0,003).

Závěr: Mikroperimetrie představuje přínosnou doplňkovou metodu hodnocení funkčního výsledku operace idiopatické makulární díry. Umožňuje zachytit změny citlivosti sítnice v makulární oblasti, které nejsou vždy plně vyjádřeny samotnou NKZO. V našem souboru došlo po operaci k významnému zlepšení zrakové ostrosti i citlivosti sítnice, zatímco parametry fixace zůstaly bez statisticky významné změny.