Významní gynekologové a porodníci pocházející z Klatovska


Eminent gynecologists and obstetricians from Klatovy and surroundings

There’s hardly any party of Czech Republic (and I‘m not afraid to say, that it is a rarity worldwide), that became the birthplace of so many personalities involved in building the foundation and development of any medical field, as in the case of Klatovy town and its surrounding and gynecology and obstetrics. During the five decades of the nineteenth century in this region were born five individuals, that still more or less unscientifically developing branch of medicine formed in a modern and progressive perfecting medical discipline. Franz Kiwisch (born 1814 in Klatovy), August Breisky (born 1832 in Klatovy), Karel Pawlík (born 1849 in Klatovy), Václav Rubeška (born 1854 in Chudenice) and Václav Piťha (born 1865 in Poleň at Klatovy) are names, that have become known not only in Czech, but also in gynecology worldwide. They were outstanding personalities not only for their medical knowledge and skills, which as respected teachers were able to devolve on their students, but they also excelled extraordinary human qualities.

This article is not to be scientific work, my aim was to remind the genius of these doctors and their contribution to the field of gynecology and obstetrics and add some lesser known facts pertaining to their private life. Many materials are not in this article for their scope and format to publish unfortunately, though at least it is worth mentioning, that still remains as school notebook with notes on history written by his own hand, the original school-leaving certificate or even funeral notice of prof. Karel Pawlík, in the contemporary press the interview with prof. Václav Rubeška too. I hope, that the following lines will be a pleasant change among the scientific ones.

Keywords:
Pawlík, Rubeška, Piťha, Breisky, Kiwisch, Klatovy, origins of gynecology and obstetrics


Autoři: Ľ. Straka
Působiště autorů: Gynekologicko-porodnické oddělení, Klatovská nemocnice, a. s., prim. MUDr. B. Kuneš
Vyšlo v časopise: Čes. Gynek.2014, 79, č. 5 s. 413-417

Souhrn

Asi málokterý kout České republiky (a nebojím se tvrdit, že jde o raritu celosvětovou) se stal rodištěm tolika osobností podílejících se na budování základu a rozvoji jednoho medicínského oboru, jako je tomu v případě Klatov a jejich blízkého okolí a oboru gynekologie a porodnictví. Během pěti desítek let devatenáctého století se v tomto regionu narodilo pět osobností, které toto dosud víceméně nevědecky se rozvíjející odvětví medicíny zformovaly v moderní a progresivně se zdokonalující lékařskou disciplínu. Franz Kiwisch (narozen roku 1814 v Klatovech), August Breisky (narozen r. 1832 v Klatovech), Karel Pawlík (narozen roku 1849 v Klatovech), Václav Rubeška (narozen roku 1854 v Chudenicích) a Václav Piťha (narozen roku 1865 v Poleni u Klatov) jsou jména, která se stala pojmy nejen v české, ale i světové gynekologii. Byli osobnostmi vynikajícími nejen svými medicínskými znalostmi a dovednostmi, které jakožto uznávaní pedagogové uměli i patřičně předávat, ale vynikali i mimořádnými vlastnostmi lidskými.

Tento článek nemá být vědeckou prací, mojí snahou bylo připomenout genialitu těchto lékařů a jejich přínos pro obor gynekologie a porodnictví a doplnit informace o nich o méně známá fakta, týkající se i jejich soukromého života. Mnohé materiály nelze v tomto článku pro jejich rozsah či formát bohužel uveřejnit, přesto alespoň za zmínku stojí, že se dosud dochoval např. školní sešit s poznámkami z dějepisu, psanými vlastní rukou, originál maturitního vysvědčení či třeba i parte prof. Karla Pawlíka, v dobovém tisku pak rozhovor s prof. Václavem Rubeškou. Doufám, že následující řádky budou příjemným zpestřením mezi těmi odbornými.

Klíčová slova:
Pawlík, Rubeška, Piťha, Breisky, Kiwisch, Klatovy, počátky oboru gynekologie a porodnictví


Tato práce má za cíl připomenout slavné osobnosti oboru gynekologie a porodnictví narozené v devatenáctém století, které kromě medicínského odvětví spojuje právě jejich rodiště – město Klatovy a jeho blízké okolí. Toto téma jsem nezvolil náhodou – sám z Klatovska pocházím a pracuji na gynekologicko-porodnickém oddělení klatovské nemocnice, o to zajímavější pro mne zpracování vyhledaných reálií bylo. O významu těchto místních rodáků pro obor gynekologie a porodnictví v celosvětovém měřítku bylo již mnohé napsáno, proto jsem se snažil v následujícím textu zmínit i některá méně známá fakta o jejich životě. Profesor Pawlík, Rubeška i Piťha by byli vděčným tématem přesahujícím rámec článku do časopisu (včetně mnohých dobových fotografií z profesního i soukromého života), naproti tomu neprofesní informace o prof. Breiském a Kiwischovi lze dohledat jen těžko. Právě Franz Kiwisch byl tím, kdo položil svými přednáškami a praktickými demonstracemi základy novému oboru (do té doby se gynekologické a porodnické výkony objevovaly spíše v kusých a neucelených popisech), bývá proto označován za zakladatele moderní gynekologie. Snad tento text přispěje lékařům našeho oboru k širšímu povědomí o počátcích gynekologie a porodnictví jako jednoho z hlavních odvětví medicíny.

 Prof. MUDr. Karel Pawlík

* 12. 3. 1849 v Klatovech, † 7. 9. 1914 v Praze

 Narodil se v Klatovech v domě č. 108 v ulici Říšské (dnešní Domažlická). Pocházel z prosté nezámožné rodiny. Jeho otec Josef byl právník u klatovského soudu, zemřel velmi záhy na tyfovou nákazu. Matka se jmenovala Anna, rozená Kiewegová. Pawlíkovým poručníkem se stal strýc František Kieweg. Mladý Karel byl neobyčejně nadaný, proto byl dán na studia na zdejší gymnázium. Celé studium, které absolvoval s vynikajícím výsledkem, mu umožnila dobročinnost příbuzných a také požitky tzv. nadání jindřichohradeckého. Maturoval s vyznamenáním roku 1867. Po maturitě odešel na lékařskou fakultu do Vídně, kde studoval z vlastních prostředků na Josefínu. Od třetího ročníku se jeho ekonomická situace výrazně zlepšila, získal totiž slušné stipendium – 315 zlatých ročně. Ačkoli byl podle dobových fotografií poměrně atraktivního vzhledu a měl snad i několik vážnějších známostí, nikdy se neoženil. Na doktora veškerého lékařství promoval roku 1873.

Po promoci pracoval jako aspirant na I. interní klinice ve Vídni u profesora Duchka. Od roku 1874 působil jako asistent při III. gynekologické a porodnické klinice. Roku 1877 začal pracovat jako asistent na lékařské porodnické a gynekologické klinice ve Vídni u profesora K. Brauna. V roce 1881 habilitoval na docenta gynekologie. Na vídeňské poliklinice působil do roku 1887, téhož roku byl jmenován řádným profesorem a stal se nástupcem prof. Strenga na české univerzitě v Praze. Zatímco akademický sbor navrhoval na tento post doc. Václava Rubešku, tehdy již vlivný prof. Eduard Albert prosazoval svého kolegu z Vídně – Karla Pawlíka. Do vzniklého sporu, který záhy přesáhl rámec univerzity, zasáhl mimo jiných dokonce i Jan Neruda, který se postavil za Rubešku, avšak Albert neustoupil a díky jeho osobní intervenci u ministra vyučování Gautsche vláda nakonec jmenovala přednostou pražské kliniky prof. Pawlíka.

V roce 1890 se stal dopisujícím členem České akademie, komturem řádu císaře Františka Josefa, rytířem řádu železné koruny, velkokřižníkem řádu Božího hrobu. Byl zvolen vědeckým čestným členem portugalské lékařské společnosti v Lisabonu a členem vědeckého výboru francouzské lékařské společnosti.

Jako lékař a vědec byl vynikajícím a bystrým diagnostikem a výborným operatérem. Vydal na 60 vědeckých prací, které psal česky, německy, francouzsky a anglicky. Ve svém traktátu „Pawlík versus Kelly, a question of priority“ uhájil svou prioritu o endoskopii ženského měchýře proti americkému gynekologovi Kellymu. V dobách, kdy ještě nebylo možné použít rentgen, Pawlík jako první po mnoha nesnadných pokusech nasondoval močovody tzv. z volné ruky. Byl vyhledáván pacientkami císařských dvorů a nejvyšší rakousko-uherské i zahraniční šlechty. V roce 1889 uskutečnil prof. Pawlík jako první v historii medicíny totální cystektomii. Náročný a tehdy originální výkon, indikovaný pro papilokarcinom, provedl ve třech dobách. V první fázi vyústil oba močovody do klenby poševní, ve druhé exstirpoval močový měchýř a do pochvy implantoval vnitřní ústí uretry a konečně ve třetí době vytvořil uzávěrem pochvy improvizovaný močový recipient. Velmi dobrý výsledek radikálního operačního řešení tumoru v této lokalizaci doložil Pawlík demonstrací zmíněné pacientky Pavlíny Klasnové (57 let) na mezinárodním kongresu v Berlíně o rok později. Dodnes používaný je tzv. Pawlíkův hmat, známé je i eponymum trigonum Pawliki.

Ze všech jeho vědeckých prací je patrné, že byl svérázným člověkem, průkopníkem nových myšlenek a idejí a zároveň neobyčejně bystrým pozorovatelem a badatelem. Pro svůj vtip, všestranné vzdělání, dokonalou postavu a vybroušené společenské chování byl rozmazlován pražskou společností, která doslova žebrala o jeho přízeň. Ovládal čtyři světové jazyky a od svých asistentů vyžadoval alespoň znalost angličtiny a francouzštiny. Byl spisovatelem, znalcem umění i dobrým hudebníkem. Zemřel náhle v pondělí 7. 9. 1914 v šest hodin ráno ve svém bytě ve Vodičkově ulici na Novém městě pražském. Našla ho jeho posluhovačka, ihned byli přivoláni prof. Kukula a MUDr. Šťastný, kteří zjistili, že příčinou smrti byla srdeční mrtvice. Jeho ostatky byly převezeny do Klatov, kde byly se vší slávou pohřbeny. Za rakví kráčeli nejbližší příbuzní, děkan lékařské fakulty pražské prof. Kukula, doprovázen pedelem Čápem, dále Pawlíkův nástupce prof. Piťha. Za pochmurného počasí se se zesnulým nad otevřeným hrobem svým projevem rozloučil Spectabilis prof. Kukula, který zdůraznil, z jak malé rodiny vyšel učenec prvního řádu, jehož jméno je známo po celém světě, zejména v Americe. Chválil ho jako muže pevného charakteru, ryzích a vlasteneckých zásad, který vždy rád nenápadně podporoval podniky vlastenecké a humánní. Když stříbrná rakev spočinula v lůně rodné půdy zemřelého, odcházeli účastníci ze hřbitova s hlubokým smutkem nad drtivou ztrátou, již utrpěla věda a náš národ. Jeho tělesné ostatky jsou uloženy do hrobky z černého mramoru, nad kterou se zvedá mramorový obelisk s uměleckou podobiznou od sochaře Čeňka Vosmíka, pod ní je v bronzovém reliéfu skupina batolátek, jichž tisíce jeho ruce pomáhaly přivádět na svět.

Díla: Ueber pseudointerligamentöse Eier-stocksgeschwülste. Ein Beitrag zur Lehre von den Entzündungen des Beckenbauchfelles – Vídeň, 1891; O exstirpaci celé dělohy a části vaziva pánvičního – Časopis českých lékařův, 1889; Exstirpace měchýře močového, 1890; Endoskopie měchýře ženského 1894; Zwei Fälle von Sectio caesarea mit Exstirpation des Uterus – Wiener med. Wochenschrift, 1879; Ueber das Sondiren der Ureteren der weiblichen Blase aus freier Hand ohne vorbereitende Operation a jiné.

Prof. MUDr. Václav Rubeška

* 4. 2. 1854 v Chudenicích, † 25. 5. 1933 v Praze

Byl synem sedláře a čalouníka. Obecnou školu vychodil v Chudenicích a v roce 1866 začal navštěvovat gymnázium v Klatovech, kde maturoval roku 1873. Původně se chtěl věnovat studiu matematiky a fyziky, od toho ho odradil jeho učitel dr. Taftl a radil mu studovat medicínu. Rubeška mu za to byl celý život vděčný. Měl čtyři děti, nejmladší syn Václav byl lékař-gynekolog, nejstarší Vladimír právník, prostřední Miloš inženýr. Dcera Olga zahynula tragicky ve 24 letech. Manželka Žofie zemřela v roce 1914. Lékařství vystudoval na pražské univerzitě, kde promoval v roce 1878, poté si do roku 1879 splnil povinnou vojenskou službu.

Svou kariéru začal jako operační chovanec na chirurgické klinice dr. Weisse v Praze. Roku 1880 nastoupil kariéru gynekologa jako asistent na pražské porodnické klinice prof. Strenga, roku 1883 přešel na kliniku gynekologickou, kde působil pět let, poté odešel do vlastní praxe.

Je prvním porodníkem, který uvedl tuto vědu na české lékařské fakulty. V roce 1885 habilitoval jako soukromý docent porodnictví a ženského lékařství na pražské univerzitě. Od roku 1892 vyučoval na „babské škole“ české a německé porodní báby a byl pověřen vedením babské kliniky. Roku 1897 se stal mimořádným profesorem, roku 1913 byl jmenován řádným profesorem. Na místo přednosty II. porodnické a gynekologické kliniky v Praze byl dosazen až roku 1922. V letech 1898–1903 působil jako ředitel královské české zemské porodnice a nalezince. Jako učitel napsal první českou učebnici porodnictví pro lékaře a pro porodní babičky.

Prováděl a propagoval gynekologické operace, zvláště břišní – např. nádory vaječníků a dělohy. Jako první z Čechů operoval zhoubné nádory dělohy poševní cestou. V porodnictví prosazoval provádění císařského řezu, přesně stanovil indikaci symfy-zeotomie a třetí druh výkonu, s nímž se průkopnicky pojí Rubeškovo jméno, je operace mimoděložního těhotenství. Do té doby porodníci nebyli operatéři, řez se prováděl jen výjimečně a rodičky se nechávaly umírat. Mimoděložní těhotenství operoval i privátně, první takovou úspěšnou operaci provedl v Čáslavi na choti tamního lékárníka. Jak sám udává, jeho rukama přišlo na svět více než padesát tisíc novorozenců.

Rubeška nenáviděl teatrálnost, žil skromně a byl velmi spravedlivý. Jeho heslem, které sice ze skromnosti nikdy hlasitě nevyslovoval, ale podle něhož se celý život řídil, bylo „per aspera ad astra“. O povolání porodníka říkal: „Je to rozčilující povolání, těžké zodpovědnosti. Vyčkávání pravého okamžiku, kdy je třeba zakročit v zájmu matky nebo dítěte nebo obou. Aby to nebylo předčasně. Sebrat se a jít v noci, často a velice často v noci. Co nocí probdí porodník takovým vyčkáváním. Jaké napětí při hlídání matky a dítěte, které čeká na svůj příchod! U jiných operací je to něco jiného, jsou určeny předem na určitou hodinu. Ale tady není nic jistého. Když už je rozhodnuto, dobře, to už je vyhráno.“

Prof. MUDr. Václav Piťha

* 7. 2. 1865 Poleň u Klatov, † 11. 12. 1922 v Praze

Narodil se jako syn učitele a navštěvoval gymnázium v Klatovech v letech 1876–1885. Lékařství vystudoval na české univerzitě v Praze, promoval 31. 10. 1890, poté se stal operačním chovancem chirurgické kliniky. Dne 1. 12. 1892 se stal sekundárním lékařem všeobecné nemocnice pražské a působil na oddělení dermatologickém a gynekologickém, 1. 10. 1897 přešel na porodnickou kliniku. Po řadu let působil na porodnicko-gynekologické klinice vedle dvorního rady profesora Pawlíka, nejdříve jako jeho asistent, od roku 1901 jako docent a od roku 1906 jako mimořádný profesor. Po Pawlíkově odchodu na zaslouženou dovolenou v roce 1913 nastoupil na jeho místo. Téhož roku se stal zasloužilým profesorem. Během své asistentury vykonal o dovolených řadu pracovních cest a navštívil kliniky v Německu, Dánsku, Švédsku, Francii, Anglii, Švýcarsku a navázal kontakty s některými francouzskými gynekology, především s Couvelairem, s nímž zůstal až do své smrti v úzkém kontaktu.

Za svého působení na gynekologické klinice byl postižen těžkou flegmonou levého předloktí, která vedla k septickému onemocnění a zhnisání axilárních žláz. Prof. Maydl provedl rozsáhlou exenteraci axily. Po uzdravení měl dovolenou, kterou strávil na studiích v Pasteurově ústavě v Paříži. Výsledkem byla experimentální práce o tetanu. Exstirpace axilárních žláz měla za následek edematózní zduření levé ruky, které bylo na konci jeho života velmi nápadné. Poté co opustil službu klinického asistenta, zahájil privátní praxi, které se však nikdy příliš nevěnoval. Byl spoluzakladatelem spolku Ochrana matek a kojenců a po řadu let byl jeho předsedou. Také byl členem redakce Lékařského sborníku.

Poté, co v roce 1913 převzal vedení kliniky, začala světová válka a činnost kliniky byla omezena. V této době bylo také rozhodnuto o stavbě nové gynekologické kliniky, do které se pustil s velkým úsilím a láskou. Dne 1. 12. 1921 zahajoval činnost kliniky úvodní přednáškou. Po chřipce v lednu 1921 se zdravotní stav Piťhy zhoršil.

Jeho vědecká činnost před nemocí je velmi bohatá a má dvojí směr, jednak badatelský (práce týkající se patologie placenty, subchoriálních cyst), a jednak klinický (studium placentárních nádorů – chorioangiomů, objasnil metastatický vznik ovariálních abscesů krevní cestou). Tetanová endemie v porodnici ho vedla k experimentálním studiím tetanu, zejména působení antitoxinu. Z klinických studií stojí za zmínku práce vztahující se k operacím děložních fibromyomů – zastával radikální postup – totální abdominální hysterektomii. Věnoval se také operativnímu léčení retroverzí – flexí dělohy, především forem kongenitálních. Velmi se osvědčila jeho metoda operace abdominálních hernií, jejíž podstata spočívala v ponechání kýlního vaku v ráně. V pracích o drenáži peritoneální dutiny při laparotomiích hájil stanovisko drénovat jen v případě zánětů. Při podezření na apendicitidu u ženy radil, aby nikdy nebylo opomenuto gynekologické vyšetření. Ke kříšení asfyktických novorozenců udal svoji vlastní metodu přemetů, která se v praxi dobře osvědčila. Zabýval se studiem ledvinové tuberkulózy u ženy. Poukázal na to, že nález bílkoviny v moči druhé ledviny, ani tuberkulózní změny v měchýři nejsou kontraindikací exstirpace tuberkulózní ledviny.

Profesor Piťha byl nejen znamenitým operatérem a učitelem, ale i odborným spisovatelem. Řada jeho děl byla uznána i v cizině. Jeho porodnické kurzy vyhledávali nejen lékaři čeští, ale i zahraniční. Na Pawlíkově klinice byli stálými hosty polští lékaři, často i lékaři američtí. Jako docent a mimořádný profesor přednášel studujícím na-uku o porodnických operacích. Roku 1911 napsal učebnici porodnických operací a dva díly učebnice gynekologické, které zůstaly nedokončené. Byl velmi manuálně zručný a jako operatér vynikal skvělou technikou. Abdominální hysterektomii pro myomy podle Doyenovy metody si osvojil přímo u Doyena. Velmi tíhnul k urologii. Neméně dokonalá byla jeho dovednost při porodnických operacích. Byl velmi humánní, nedal se strhnout k přehnanému operativnímu radikalismu. Byl mužem přímé povahy, k lékařům a svým žákům byl vždy laskavý a vůči nemocným vlídný a šetrný. V prosinci roku 1922 zemřel na komplikace arteriosklerózy.

Díla: Operativní léčení retroversí dělohy; Nauka o operacích porodnických; O cystách placentárních; O terapii asphyxie u dětí novorozených; O manuelním vybavení placenty a jiné.

Prof. MUDr. August Breisky

* 25. 3. 1832 v Klatovech, † 25. 5. 1889 ve Vídni

Medicínu vystudoval roku 1855 v Praze, kde potom působil jako asistent Václava Treitze na patologické anatomii. V letech 1859 až 1861 pracoval pod vedením lékaře a vynikajícího pedagoga Bernharda Seyferta, vedoucího gynekologicko-porodnické kliniky v Praze. Krombholzovo stipendium mu umožnilo poznat kliniky v Německu, Francii, Anglii, Nizozemí, Skotsku a Vídni. Následně byl až do roku 1865 ředitelem pražské nemocnice Handelsspital. V roce 1865 v Praze habilitoval disertační prací o vlivu kyfózy na utváření pánve.

Byl vynikající operatér, zabýval se zejména patologií pánve. V roce 1866 působil jako profesor porodnictví a gynekologie na lékařské fakultě v Salzburgu a později v letech 1867 až 1874 působil jako přednosta porodnické kliniky v Bernu. Do Prahy se vrátil roku 1874, kde obsadil místo profesora II. porodnické kliniky pro lékaře. Zde své působení začal přednáškami z gynekologie, porodnictví mohl vyučovat až po otevření nové porodnice v dubnu 1875. V říjnu roku 1886 nastoupil jako profesor druhé porodnické kliniky Vídeňské všeobecné nemocnice, sehrál mj. také důležitou roli při založení Rakouské společnosti pro gynekologii a porodnictví. Ve Vídni nepůsobil dlouho, již za necelá tři léta ve věku pouhých 57 let zemřel.

S pomocí K. Gussenbauera (přednosta druhé chirurgické kliniky v letech 1878–1894) se vypracoval na výborného operatéra. Operoval spíše pomaleji, zato precizně a hlavně úspěšně. Jako jeden z prvních evropských gynekologů prováděl operaci ektropia. Byl důsledným stoupencem asepse a antisepse. Po Augustu Breiském je pojmenováno jedno z poševních zrcadel.

Díla: On the Influence of Kyphosis on the Form of the Pelvis; On the Treatment of Puerperal Hemorrhages; On Myomata of the Neck of the Uterus; On Premature Birth; On the Treatment of Puerperal Fever; The Palliative Treatment of Prolapse of the Vagina.

Prof. MUDr. Franz Kiwisch

* 30. 4. 1814 v Klatovech, † 29?. 10. 1851 v Praze

Jeho otec byl vyšší správní úředník. Franz Kiwisch navštěvoval gymnázium v Klatovech, poté studoval filozofii a medicínu na Karlově univerzitě v Praze, kde promoval v roce 1837. V roce 1838 získal titul magistra porodnictví a kromě toho také titul magistra chirurgie. Svou porodnickou kariéru začal v roce 1838 na porodnické klinice prof. Antonína Jungmanna, kde působil dva roky. Zkušenosti získal na fakultách v Německu, Francii a Anglii. Působil jako zástupce krajského lékaře v Novém Bydžově, od roku 1842 pracoval jako krajský chirurg v Berouně. Oženil se v roce 1843 s Emilií Nádhernou, se kterou měl syna a dceru.

Na pražské fakultě přednášel o ženských chorobách a stal se tzv. soukromým docentem. V dubnu 1843 dostal přiděleno několik lůžek ve všeobecné nemocnici. Jeho přítel prof. Piťha st. mu propůjčil dva pokoje ze svého oddělení a třetí, který sloužil jako ambulance, vyšetřovna a operační sál. Zde přednášel a demonstroval pro tuzemské i zahraniční lékaře ve dvou pětiměsíčních kurzech. Kiwisch je považován za zakladatele moderní gynekologie, nové patologickoanatomické poznatky šířil prostřednictvím vídeňského patologa Rokitanského do celého světa. Ve Francii se seznámil s novými diagnostickými nástroji – děložní zrcátko, děložní sonda. V roce 1844 provedl exstirpaci ovarií, pacientka ale 30 hodin po operaci zemřela. Roku 1845 odešel do Würzburgu, 1850 se vrátil do Prahy a zemřel ve 37 letech na tuberkulózu.

Dílo: Klinische Vorträge über specielle Pathologie und Therapie der Krankenheiten des weiblichen geschlechtes. Die Geburtskunde mit Einschluss der Lehre von den übrigen Fort-pflanzungsvorgängen im weiblichen Organismus (nedokončeno).

MUDr. Lukáš Straka

Klatovská nemocnice, a.s.

gynekologicko-porodnické odd.

Plzeňská 569

339 38 Klatovy

e-mail: pika@centrum.cz


Zdroje

1. Institut Archiv Vlastivědného muzea Dr. Hostaše v Klatovech, Fond – osobní archiv, složka Pawlík.

2. Institut Archiv Vlastivědného muzea Dr. Hostaše v Klatovech, Fond – osobní archiv, složka Rubeška.

3. Institut Archiv Vlastivědného muzea Dr. Hostaše v Klatovech, Fond – osobní archiv, složka Piťha.

4. Institut Archiv Vlastivědného muzea Dr. Hostaše v Klatovech, Fond – osobní archiv, složka Breisky.

5. Institut Archiv Vlastivědného muzea Dr. Hostaše v Klatovech, Fond – osobní archiv, složka Kiwisch.

6. Roztočil, A., a kol. Moderní gynekologie. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, a.s., 2011, s. 2–10. ISBN 978-80-247-2832-2.

Štítky
Dětská gynekologie Gynekologie a porodnictví Reprodukční medicína

Článek vyšel v časopise

Česká gynekologie

Číslo 5

2014 Číslo 5

Nejčtenější v tomto čísle

Tomuto tématu se dále věnují…


Kurzy

Zvyšte si kvalifikaci online z pohodlí domova

Zánětlivá bolest zad a axiální spondylartritida – Diagnostika a referenční strategie
nový kurz
Autoři: MUDr. Monika Gregová, Ph.D., MUDr. Kristýna Bubová

Inhibitory karboanhydrázy v léčbě glaukomu
Autoři: as. MUDr. Petr Výborný, CSc., FEBO

Příběh jedlé sody
Autoři: MUDr. Ladislav Korábek, CSc., MBA

Krvácení v důsledku portální hypertenze při jaterní cirhóze – od pohledu záchranné služby až po závěrečný hepato-gastroenterologický pohled
Autoři: PhDr. Petr Jaššo, MBA, MUDr. Hynek Fiala, Ph.D., prof. MUDr. Radan Brůha, CSc., MUDr. Tomáš Fejfar, Ph.D., MUDr. David Astapenko, Ph.D., prof. MUDr. Vladimír Černý, Ph.D.

Rozšíření možností lokální terapie atopické dermatitidy v ordinaci praktického lékaře či alergologa
Autoři: MUDr. Nina Benáková, Ph.D.

Všechny kurzy
Kurzy Doporučená témata Časopisy
Přihlášení
Zapomenuté heslo

Nemáte účet?  Registrujte se

Zapomenuté heslo

Zadejte e-mailovou adresu se kterou jste vytvářel(a) účet, budou Vám na ni zaslány informace k nastavení nového hesla.

Přihlášení

Nemáte účet?  Registrujte se