Metodický pokyn Ministerstva zdravotnictví ČR o duchovní péči


The Guideline on Spiritual Care of the Ministry of Health of the Czech Republic

In April 2017, the Ministry of Health of the Czech Republic issued a Guideline on Spiritual Care in Bedside Medical Facilities of Medical Service Providers. Through this document, the ministry established the much-needed framework for the operation of hospital chaplains in medical facilities, including the conditions for their activities, and defined some terms such as spiritual care, chaplains, etc. Although this is an important initiative on the part of the ministry, the guideline does not cover a number of aspects of spiritual care in bedside medical facilities and will need some specification and completion.

Keywords:
Ministry of Health of the Czech Republic, guideline, spiritual care, hospital chaplaincy


Autoři: Jana Maryšková
Působiště autorů: TF JU v Českých Budějovicích
Vyšlo v časopise: Čas. Lék. čes. 2017; 156: 391-393
Kategorie: Analýza

Souhrn

Ministerstvo zdravotnictví ČR vydalo v dubnu 2017 Metodický pokyn o duchovní péči ve zdravotnických zařízeních lůžkové péče poskytovatelů zdravotních služeb. Tímto dokumentem ministerstvo stanovilo tolik potřebný rámec pro působení nemocničních kaplanů ve zdravotnických zařízeních včetně podmínek pro jejich činnost a definovalo některé pojmy jako duchovní péče, kaplan apod. Ačkoli se jedná o významný počin ze strany ministerstva, nepostihuje metodický pokyn řadu aspektů problematiky duchovní péče ve zdravotnických zařízeních lůžkové péče a bude zapotřebí jeho doplnění a upřesnění.

Klíčová slova:
Ministerstvo zdravotnictví ČR, metodický pokyn, duchovní péče, nemocniční kaplanství

ÚVOD

V dubnu 2017 vydalo Ministerstvo zdravotnictví ČR (dále jen MZ) Metodický pokyn o duchovní péči ve zdravotnických zařízeních lůžkové péče poskytovatelů zdravotních služeb, který byl 13. dubna 2017 zveřejněn na webových stránkách MZ a publikován ve Věstníku MZ, částka č. 4/2017. Jedná se o rozsahem nevelký (4 strany vlastního textu + 2 strany příloh), zato však potřebný a již dlouho požadovaný dokument, který jako první svého druhu upravuje poskytování duchovní péče v oblasti zdravotnictví. Na jeho vzniku se podílelo MZ ve spolupráci se zástupci České biskupské konference (dále jen ČBK) a Ekumenické rady církví (dále jen ERC), návrh připomínkovala také Asociace nemocničních kaplanů a Katolická asociace nemocničních kaplanů v ČR.

Metodický pokyn tak z části vychází z Dohody o duchovní péči ve zdravotnictví mezi ČBK a ERC, resp. z jejího dodatku č. 1. Ministerstvo zdravotnictví, které na Dohodě o duchovní péči ve zdravotnictví, uzavřené mezi ČBK a ERC v roce 2006, a jejím dodatku z roku 2011 nijak neparticipovalo, se nyní stalo partnerem při jednání o podobě duchovní péče a stanovení cílů a zásad této péče ve zdravotnických zařízeních lůžkové péče (dále jen LZZ) poskytovatelů zdravotních služeb. V následujícím textu je metodický pokyn MZ stručně představen a komentován.

CO METODICKÝ POKYN UPRAVUJE

Metodický pokyn obsahuje preambuli, 7 ustanovení a přílohu se seznamem církví reprezentovaných ČBK a seznamem církví – členů ERC v ČR. Jednotlivá ustanovení lze rozdělit do 3 okruhů, které se týkají nemocničních kaplanů, vymezení a pojetí duchovní péče a organizace duchovní péče.

Nemocniční kaplani

Metodický pokyn v první řadě jasně vymezuje pojem kaplan, kterým je „výhradně osoba, muž nebo žena, vyslaná církví z ČBK nebo církví z členů ERC v ČR a jmenovaná na základě společného pověření ČBK a ERC“ (1). Kaplanem podle tohoto znění může být duchovní i laik, a to muž nebo žena, pověřený představitelem vlastní církve k výkonu tohoto povolání a vyslaný zpravidla při společné ekumenické bohoslužbě; zde se však praxe v jednotlivých diecézích může lišit. Formulace „osoba, muž nebo žena“ odkazuje k použití termínu kaplan nikoli úzce vnitrocírkevně, nýbrž jako mezinárodního označení osoby poskytující duchovní péči. Zejména v římskokatolické církvi zpočátku označení ženy jakožto kaplana vyvolávalo otázky po oprávněnosti a přípustnosti takového užití. Termín kaplan má své přesné vymezení v Kodexu kanonického práva (CIC), kde se jím označuje „kněz, kterému je natrvalo alespoň z části svěřena pastorační péče o některé společenství nebo zvláštní skupinu křesťanů“ (2). Kaplanem v tomto smyslu proto nemůže být žena. Ke změně vnímání a rozšíření užití tohoto termínu i na ženy bezpochyby napomohlo jmenování ženy hlavní kaplankou Vězeňské služby ČR v roce 2010. Ve zdravotnických zařízeních tak záhy začaly vedle kaplanů-mužů běžně působit i kaplanky. Metodický pokyn používá vedle pojmu „kaplan“ ještě termíny „kaplan pro duchovní péči v LZZ“ a „nemocniční kaplan“, z kontextu je však zřejmé, že se jedná o totožné pojmy.

Vedle vymezení samotného pojmu „kaplan“ metodický pokyn dále stanovuje kvalifikační požadavky na kaplana a z větší části zde vychází z dodatku č. 1 k Dohodě o duchovní péči ve zdravotnictví mezi ČBK a ERC. Kaplan musí mít dokončené teologické vzdělání v magisterském stupni, nejméně 3 roky praxe v obecné pastorační péči, musí být jmenován na základě společného pověření ČBK a ERC v ČR a mít absolvovaný kurz Nemocniční kaplan na některé z teologických fakult v ČR. Kurz Nemocniční kaplan je v současné době realizován třemi teologickými fakultami. Jako první jej v rámci pilotního projektu připravila Evangelická teologická fakulta UK v Praze, následovala ji Cyrilometodějská teologická fakulta UP v Olomouci a v letošním roce absolvovalo kurz prvních 10 zájemců rovněž na Teologické fakultě JU v Českých Budějovicích. Obsah kurzů rámcově vychází z požadavků stanovených ČBK a ERC, na jednotlivých fakultách se však liší a jeho sjednocení je v současné době předmětem dalšího jednání. Bylo by jistě přínosné, kdyby obsahově sjednocené kurzy měly do budoucna akreditaci MZ, aniž by tím však bylo dotčeno vzdělání kaplanů získané před případnou akreditací.

Metodický pokyn následně vyjmenovává povinnosti a práva nemocničního kaplana, z nichž uveďme např. povinnost zachovávat mlčenlivost o všech skutečnostech a informacích osobního, důvěrného či služebního charakteru, řídit se organizačními pokyny vedoucích zaměstnanců LZZ, jednotlivých klinik a oddělení atd. Jsou uvedena jak práva, která kaplan má (např. vést s pacientem, zdravotnickým pracovníkem či návštěvníkem rozhovor v přiměřeném soukromí), tak ta, která nemá (např. přístup do zdravotnické dokumentace pacienta). Práva a povinnosti kaplana jsou definovány stručně a spíše v obecné rovině, takže každé LZZ má prostor pro podrobnější specifikaci těchto povinností a práv ve smlouvě, kterou s kaplanem uzavírá, nebo v jiném interním dokumentu.

Vymezení a pojetí duchovní péče

Druhým okruhem, kterému se metodický pokyn věnuje, je duchovní péče, její vymezení, cíle a zásady. Hned v úvodu je třeba předeslat, že se zde autoři pokynu nevyhnuli několika nepřesnostem a nejasnostem. Jednou z nich je terminologická nejednotnost. V dokumentu je vedle termínu „duchovní péče“ užit výraz „duchovní činnost“, „pastorační pomoc“ či „pastorační péče“, hovoří se zde o spirituálních, nikoli duchovních potřebách, aniž by bylo zřejmé, zda jsou tyto termíny pro účely metodického pokynu považovány za totožné, nebo aniž by byly blíže vymezeny.

Duchovní péče je definována jako „dobrovolná služba, nezdravotní péče pacientům, zdravotnickým pracovníkům a návštěvníkům při řešení jejich osobních, existenciálních, spirituálních, etických, morálních otázek a potřeb. Tato služba má neevangelizační charakter“ (1). Formulace „dobrovolná služba“ se jeví jako ne příliš šťastná, neboť implikuje vykonávání kaplanské služby na bázi dobrovolnosti. Autoři však měli patrně na mysli dobrovolnost ve smyslu práva adresátů duchovní péče vyžádat si tuto péči, přijmout ji či odmítnout, což by však mělo být vyjádřeno explicitně. Označení duchovní služby za neevangelizační vychází z Dohody o duchovní péči ve zdravotnictví mezi ČBK a ERC, v níž je tento termín uveden. Je však třeba zmínit, že dohoda je založena na ekumenické bázi a v tomto kontextu byl termín použit. V katolickém pojetí by byl výstižnější spíše výraz „nemisijní“. Je otázkou, zda by bývalo nebylo vhodnější vypuštění církevní terminologie a její nahrazení srozumitelnější formulací např. v tom smyslu, že kaplanovi nejsou povoleny jakékoli činnosti, při kterých by docházelo k duchovní vtíravosti, agitaci nebo propagaci církví a náboženských společností ve vztahu k pacientům apod.

Metodický pokyn v definici duchovní péče dále specifikuje, komu je tato péče určena. Vedle pacientů jsou jimi také návštěvníci a rovněž zdravotničtí pracovníci, jimž má být duchovní péče poskytována, a to s úctou k jejich důstojnosti a s respektováním jejich osobního přesvědčení a porozuměním pro jejich životní situaci. Zcela zde však chybí dovětek o poskytování duchovní péče pacientům a dalším výše uvedeným příjemcům „jak bez vyznání, tak jakéhokoli vyznání“, neboť služby nemocničního kaplana nejsou určeny výlučně věřícím pacientům či věřícím zdravotnickým pracovníkům, což by mělo být z metodického pokynu více patrné. Výčet adresátů duchovní péče odráží posun, ke kterému během let došlo. Působení kaplanů zpočátku směřovalo především k pacientům, případně k jejich rodinným příslušníkům. S tím, jak se nemocniční kaplanství ve zdravotnických zařízeních postupně etablovalo, se ukázala jeho potřebnost i pro zdravotnické pracovníky.

Duchovní péče, která je podle metodického pokynu nezdravotní činností a jejímž cílem je pastorační pomoc potřebným, bude, jak je uvedeno v preambuli metodického pokynu, poskytována výhradně kaplany vyslanými na základě společného pověření ČBK a ERC. Tímto ustanovením by – spolu s vymezením pojmu kaplan – mělo být zabráněno tomu, aby se do LZZ dostali s nabídkou svých „duchovních služeb“ nekvalifikovaní jedinci, kteří by mohli pacienty poškodit v oblasti fyzické, duševní i duchovní.

Organizace duchovní péče

Posledním tematickým okruhem, který metodický pokyn upravuje, je organizace duchovní péče v LZZ. MZ stanovuje, že osoby působící v duchovní službě nebudou státními zaměstnanci, a doporučuje LZZ upravit vztah s kaplanem pracovněprávním vztahem. Metodický pokyn dále stanovuje, že LZZ upraví a doplní vnitřní a organizační řády ohledně působení kaplanů a budou informovat všechny kliniky a oddělení o působení kaplana v LZZ. Budou rovněž edukovat zdravotnické pracovníky o způsobu informování pacientů a návštěvníků ohledně působení kaplana v daném LZZ, jeho pracovišti a službách. K tomu jen na okraj poznamenejme, že edukace zejména sester a jejich povzbuzování k tomu, aby o přítomnosti kaplana pacienty a návštěvníky informovaly, je i trvalým úkolem kaplana, neboť v LZZ – stejně jako v jiných podnicích či firmách – dochází k fluktuaci zaměstnanců a nově příchozím je tak potřeba stále znovu objasňovat podstatu práce a kompetence kaplana v daném zařízení.

Metodický pokyn vymezuje nejen samotný výkon duchovní péče, ale i vyhovění nárokům, které jsou k její realizaci nezbytné – zejména poskytnutí prostor pro kancelář kaplana s obvyklým vybavením a pro konání bohoslužeb. Za tímto účelem má být ve vnitřních prostorách LZZ vyhrazena prostorná a přístupná místnost s označením „Kaple“, vybavená latinským křížem nad vstupem i uvnitř. V metodickém pokynu není stanoveno, jak má vypadat další vnitřní vybavení kaple a kdo jej zajistí, lze se však domnívat, že toto bude předmětem dohody mezi LZZ a církví či církvemi, jejichž kaplani v LZZ působí. Požadavek kaple je legitimním požadavkem křesťanských církví, do budoucna je však třeba počítat i s tím, že – jak ukazují zkušenosti ze sousedního Německa a Rakouska – může kromě kaple vyvstat potřeba zřízení další modlitební místnosti pro věřící-nekřesťany nebo (při nedostatku vhodných prostor) vytvoření jedné společné místnosti bez náboženských symbolů.

Metodický pokyn dále stanoví, že zdravotničtí pracovníci LZZ mají poskytnout kaplanům potřebnou součinnost, respektovat právo na zachování zpovědního či obdobného tajemství a respektovat právo kaplanů určovat liturgický průběh bohoslužebných a pastoračních setkání.

Pokud jde o organizaci duchovní péče na úrovni MZ, byla zřízena Rada pro duchovní péči ve zdravotnictví, jejímiž členy jsou vždy dva zástupci ČBK, ERC, MZ, Asociace českých a moravských nemocnic a Asociace nemocnic ČR. Rada zajišťuje vzájemnou spolupráci při řešení významných otázek duchovní péče v LZZ, může vznášet připomínky ohledně duchovní péče v LZZ a předkládat MZ návrhy koncepčních řešení. Zasedání rady, které se koná nejméně 1× ročně, svolává zástupce MZ, v případě potřeby jej však může iniciovat kterýkoli ze členů. Lze předpokládat, že do její agendy bude spadat například otázka sjednocení obsahů kurzu Nemocniční kaplan a jejich případná akreditace, jak bylo zmíněno výše.

CO METODICKÝ POKYN NEUPRAVUJE

Metodický pokyn MZ je stručný dokument, který nepostihuje řadu aspektů problematiky duchovní péče v LZZ, a to jak ke škodě, tak ku prospěchu věci. Některé z těchto aspektů budou v budoucnu jistě předmětem projednávání Rady pro duchovní péči ve zdravotnictví na některém z jejích zasedání.

Prvním z nich je absence MZ coby smluvního partnera. MZ se díky metodickému pokynu sice stalo partnerem ČBK a ERC při jednání o podobě duchovní péče a stanovení cílů a zásad této péče v LZZ, vlastní Dohoda o duchovní péči ve zdravotnictví je však i nadále záležitostí pouze dvou subjektů – ČBK a ERC. Na rozdíl od resortu armády či vězeňství, kde se vždy jedná o dohodu mezi příslušným ministerstvem na straně jedné a ČBK a ERC na straně druhé, zde MZ zůstává stále stranou a nevystupuje jako smluvní partner. Metodický pokyn v tomto smyslu nepřináší žádnou změnu či úpravu.

Druhou věcí, kterou metodický pokyn neupravuje, je odměňování kaplanů. MZ stanovilo, že kaplani nebudou státními zaměstnanci, což prakticky znamená, že nebudou zařazeni do platových tabulek a tříd. Současně však doporučilo upravit vztah s kaplanem pracovněprávním vztahem, který zpravidla předpokládá mzdu. Z jakých zdrojů má být vyplácena, již stanoveno není. MZ zde ohledně způsobu odměňování ponechalo LZZ velký prostor, což lze hodnotit kladně. LZZ tak není předepisováno, z jakých prostředků mají kaplana či kaplany platit, a zařízení, v nichž je systém odměňování již zaveden a řadu let funguje, nemusejí tento systém kvůli metodickému pokynu měnit. Způsob odměňování je tak ponechán na dohodě mezi LZZ a vysílající církví.

V metodickém pokynu rovněž není stanoven způsob vykazování činnosti nemocničního kaplana. LZZ by mělo mít zpětnou vazbu o činnosti, kterou zde kaplan vykonává, o poptávce po jeho službách, o přínosu jeho práce pro pacienty, zdravotnické pracovníky a tím i pro LZZ samotné, a mělo by proto být stanoveno, jakým způsobem a podle jakých kritérií bude kaplan svou práci vykazovat. Duchovní péče může napomoci zvyšovat spokojenost pacientů a zlepšovat image zdravotnického zařízení. To však vyžaduje, aby nejen vycházela vstříc duchovním potřebám lidí ve zdravotnickém zařízení, ale aby současně byla schopna vykázat managementu nemocnice svou kvalitu.

Poslední, patrně nejzásadnější věcí, kterou je třeba zmínit, je rozsah platnosti metodického pokynu. Výše uvedený metodický pokyn MZ o duchovní péči se vztahuje pouze na LZZ, jejichž zřizovatelem je MZ. Na ostatní zdravotnická zařízení se metodický pokyn nevztahuje, a je proto na jejich rozhodnutí, zda se jím budou řídit, resp. zda ho použijí např. jako podklad pro vypracování vlastního interního dokumentu o duchovní péči, či nikoli. V oblasti nemocničního kaplanství tak ke škodě věci přetrvává jeho nejednotná podoba. Nemocniční kaplanství se v České republice stále dynamicky vyvíjí, inspiruje zahraničními zkušenostmi, upřesňují a doplňují se některé jeho dílčí aspekty a nelze než doufat, že také jednotná podoba kaplanství ve státních i nestátních zařízeních bude ještě předmětem dalších úvah.

ZÁVĚR

Metodický pokyn, který Ministerstvo zdravotnictví ČR v dubnu letošního roku vydalo, je významným počinem, kterému předcházela řada více či méně úspěšných jednání a dílčích návrhů v uplynulých letech. I když se týká pouze LZZ, jejichž zřizovatelem je ministerstvo, a působení kaplanů v ostatních zdravotnických zařízeních neupravuje, vytváří i tak tolik potřebný rámec pro působení nemocničních kaplanů v těchto zařízeních včetně podmínek pro jejich činnost a vymezuje základní pojmy, jakými jsou duchovní péče, její cíle a zásady, povinnosti a práva kaplana apod. Ministerstvo tímto dokumentem zároveň uznává význam a prospěšnost duchovní péče pro zlepšení života pacientů a personálu v LZZ, jak je patrné z preambule metodického pokynu.

Metodický pokyn je stručným dokumentem, který v této podobě nemohl postihnout všechny podstatné aspekty problematiky duchovní péče v LZZ, a časem bude zcela jistě vyžadovat upřesnění a doplnění. Je však třeba pozitivně hodnotit ochotu ministerstva participovat na jednáních s ČBK a ERC o podobě duchovní péče a stanovení cílů a zásad této péče ve zdravotnických zařízeních lůžkové péče poskytovatelů zdravotních služeb. Nelze než si přát, aby se tato iniciativa ministerstva odrazila i v hledání cest k jednotné podobě nemocničního kaplanství napříč všemi zdravotnickými zařízeními lůžkové péče bez ohledu na jejich zřizovatele.

Seznam použitých zkratek

CIC        Kodex kanonického práva

ČBK      Česká biskupská konference

ERC       Ekumenická rada církví

LZZ       zdravotnická zařízení lůžkové péče

MZ         Ministerstvo zdravotnictví České republiky

Adresa pro korespondenci:

Mgr. et Mgr. Jana Maryšková

Katedra etiky, psychologie a charitativní práce

Teologická fakulta Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích

Kněžská 8

370 01  České Budějovice

e-mail: marysj00@tf.jcu.cz


Zdroje

1. Ministerstvo zdravotnictví ČR. Metodický pokyn o duchovní péči ve zdravotnických zařízeních lůžkové péče poskytovatelů zdravotních služeb. MZ ČR 2017; 4: 3.

2. Kolektiv autorů. Kodex kanonického práva. Zvon, Praha, 1994, kán. 564.

Štítky
Adiktologie Alergologie a imunologie Angiologie Audiologie a foniatrie Biochemie Dermatologie Dětská gastroenterologie Dětská chirurgie Dětská kardiologie Dětská neurologie Dětská otorinolaryngologie Dětská psychiatrie Dětská revmatologie Diabetologie Farmacie Chirurgie cévní Algeziologie Dentální hygienistka

Článek vyšel v časopise

Časopis lékařů českých


Nejčtenější v tomto čísle

Tomuto tématu se dále věnují…


Kurzy

Zvyšte si kvalifikaci online z pohodlí domova

Kožní toxicita cílené terapie inhibitory EGFR a VEGF
nový kurz
Autoři: MUDr. Karolína Svobodová

Jak na psoriázu v každodenní ambulantní praxi?
Autoři: MUDr. Jan Šternberský, Ph. D.

Biologická léčba Crohnovy nemoci
Autoři: MUDr. Přemysl Falt, Ph.D.

Pacient na antikoagulační léčbě v akutní situaci
Autoři: MUDr. Jana Michalcová

Kopřivka a její terapie
Autoři: MUDr. Petra Brodská

Všechny kurzy
Kurzy Doporučená témata Časopisy
Přihlášení
Zapomenuté heslo

Nemáte účet?  Registrujte se

Zapomenuté heslo

Zadejte e-mailovou adresu se kterou jste vytvářel(a) účet, budou Vám na ni zaslány informace k nastavení nového hesla.

Přihlášení

Nemáte účet?  Registrujte se