Posvátné okrsky boha lékařství Asklépia ve starověkých Athénách


The sanctuaries of Asklepios in ancient Athens

Asklepios was the main healing deity of the Classical Antiquity. After his gradual establishing, his cult expanded throughout the Greek world especially in the 5th century BC, when Asklepios reached also Athens. Around 420 BC, two sanctuaries of his (sc. Asklepieia) were founded there. Such sanctuaries were places of both the worship and therapy. The first one was located in the port of Pireus, the second one on the south slope of the Acropolis. The latter functioned as a centre of the healing cult almost until the end of the 5th century AD. Sometime in the 1st half of the 6th century a Christian basilica was built over the area of the earlier buildings of Asklepieion.

Keywords:
Asklepios , Asklepieion , Athens , Antiquity


Autoři: Tomáš Alušík 1;  Pavla Alušíková Dostalíková 2
Působiště autorů: Ústav dějin lékařství a cizích jazyků 1. LF UK 1;  České centrum pro středomořskou archeologii, z. s. 2
Vyšlo v časopise: Čas. Lék. čes. 2017; 156: 160-162
Kategorie: Dějiny lékařství

Souhrn

Asklépios byl hlavním léčebným božstvem antiky. Po postupném etablování došlo k rozšíření jeho kultu v řeckém světě zejména v 5. století př. Kr., kdy se dostal i do Athén. Tam byly okolo roku 420 př. Kr. zřízeny hned dva Asklépiovy posvátné okrsky (tzv. Asklepieia), které sloužily jako místo kultu i terapie. Jeden okrsek se nacházel v přístavu Pireus, druhý na jižním svahu Akropole. Ten druhý fungoval až skoro do konce 5. století po Kr. Někdy v 1. polovině 6. století našeho letopočtu byla na jeho troskách zřízena křesťanská bazilika.

Klíčová slova česky:
Asklépios, Asklepieion, Athény, starověk

Asklépios

Asklépios byl hlavním léčebným božstvem antiky (1, 2). První zmínky o něm najdeme v Homérově eposu Ílias (3). Ve Zpěvu IV., verši 194 se dozvídáme, že Asklépios „výborným lékařem býval“ (4). Lékařskému umění se naučil od kentaura (bytost řecké mytologie, napůl člověk, napůl kůň) Cheiróna (obr. 1).

Fragment sošky z Korintu, zobrazující Kentaura Cheiróna s malým Asklépiem v náručí (pozdní 7. – počátek 6. století př. Kr.)
Obr. 1. Fragment sošky z Korintu, zobrazující Kentaura Cheiróna s malým Asklépiem v náručí (pozdní 7. – počátek 6. století př. Kr.)
(kresba: Pavla Alušíková Dostalíková)

O jeho původu blíže informují teprve tzv. homérské hymny, zapsané mezi 5. a 3. stoletím př. Kr. (3), konkrétně hymnus č. XXII s názvem „Na Asklépia“. Ten objasňuje, že se narodil vlastně jako polobůh, syn boha Apollóna (patrona umění a božského střelce, který mohl svými šípy sesílat mor) a smrtelné ženy Korónidy (5): „Asklépia nejprve opěvám, lékaře chorob, Apollónova syna, jejž zrodila Korónis jasná, dcera Flegya krále, kde Dótijská rovina zkvétá, velkou útěchu lidstvu, by konejšil bolesti trapné. Tak již, pane, buď zdráv! Svou písní vroucně tě vzývám.“

Jako samostatný bůh lékařství se však Asklépios etabloval až ke konci 6. století a po řeckém světě se rozšířil teprve v 5. století př. Kr. (6–9). Po přijetí Římany do jejich pantheonu se stal hlavním léčebným božstvem antického světa a dodnes je považován za patrona lékařů.

Jeho posvátný okrsek, ve kterém byl uctíván, se nazývá Asklepieion (2. p. Asklepieia). Po celém antickém světě se jich nacházelo přinejmenším několik desítek a sloužily zároveň jako zdravotnická a lázeňská zařízení, do kterých přicházeli nemocní s prosbou o uzdravení. Po vykonání předepsaných obřadů se pacienti v určených prostorách uložili k terapeutickému spánku a věřili, že je bůh ve snu vyléčí nebo vnukne radu. S interpretací snu a formulováním terapeutických doporučení pomáhali Asklépiovi kněží (6, 8). Vlastní léčebný proces pak fungoval na principu racionálních základů, sugesce a placebo efektu.

Nejstarší Asklepieion se nacházel v Epidauru na poloostrově Peloponnés (10, 11). Jeden z největších a nejproslulejších pak na ostrově Kós (10, 12), kde také vznikla proslulá lékařská škola, mezi jejíž nejznámější představitele patřil Hippokratés (asi 460–375 př. Kr.) (13) považovaný za otce západní medicíny. Je však méně známo, že dva Asklépiovy posvátné okrsky se nacházely v oblasti starověkých Athén. Jeden leží v dnešním přístavu Pireus a druhý na jižním svahu athénské Akropole.

Asklepieion v Pireu

Asklepieion v Pireu byl odkryt při záchranném výzkumu nedaleko přístavu Zea v roce 1887, ale výsledky bohužel dosud nebyly řádně v úplnosti publikovány. Svatyně zde byla založena pravděpodobně v roce 421 př. Kr. V raném 4. století př. Kr. šlo o významné kultovní i terapeutické místo, které fungovalo až do pozdního 2. či raného 3. století po Kr. (14). Bohužel se nedochoval dostatek archeologických a epigrafických pramenů, na jejichž základě by mohla být rekonstruována kultovní i terapeutická praxe v průběhu těchto více než šesti století.

Asklepieion na jižním svahu Akropole

Tento Asklepieion byl odkryt již v roce 1876. Při výzkumu byla objevena řada kamenných stavebních článků i (fragmentů) nápisů, které objasňují historii a praktickou organizaci kultu v této svatyni a blíže specifikují i votivní dary Asklépiovi (14, 15). Posvátný okrsek se nachází v jižním svahu přímo pod akropolskou skálou, na úzké terase západně od Dionýsova divadla (obr. 2 a 3). Ta je přístupná chodníkem vedoucím okolo Akropole (tzv. peripatos). V těchto místech končí dochovaný úsek mohutné zdi označované jako Pelargikon obepínající vrchol Akropole a nejbližší místa pod ním. V průběhu staletí zde postupně vyrostl komplex sestávající z propylonu (vstupní brány), vlastního chrámu, oltáře, dvou sloupových hal a posvátného pramene (14–17).

Pohled na Asklepieion z Akropole
Obr. 2. Pohled na Asklepieion z Akropole
(foto: Pavla Alušíková Dostalíková)

Asklepieion pod Akropolí – dórská stoa s rekonstruovanými sloupy
Obr. 3. Asklepieion pod Akropolí – dórská stoa s rekonstruovanými sloupy
(foto: Pavla Alušíková Dostalíková)

Zdejší Asklepieion byl založen jako soukromý kult athénským občanem Telemachem, který přinesl Asklépiův kult z Epidauru, v roce 420/19 př. Kr. (14), případně o rok dříve (16) či později (15). Zvláštností je, že prvních 60–80 let okrsek fungoval jako čistě soukromý. Teprve mezi lety 360 a 340 př. Kr. přešel kult pod státní kontrolu. O náboženskou stránku Asklépiova kultu se pak starali kněží, kteří byli zhruba do přelomu letopočtu voleni vždy na rok (14).

Nejstarší podoba posvátného okrsku není bohužel známá. Předpokládá se, že Telemachos zřídil dřevěný propylon, oltář a malý chrám. Důležitou součástí areálu již v nejstarší fázi jeho existence byla také specifická vyzděná posvátná jáma, tzv. bothros (o průměru 2,6 m a hloubce 2,2 m), která sloužila buď jako vodní rezervoár nebo (pravděpodobněji) na shromažďování obětin, a posvátný pramen, jenž se nacházel v malé jeskyni v akropolské skále východně od chrámu (15, 16). Součástí okrsku byla zřejmě i stoa (sloupořadí či sloupová hala) v iónském slohu na západním konci areálu. Ta pochází patrně již z 5. století př. Kr., podle všeho ještě z doby před založením Asklepieia (17). Na konci 5. století nebo v průběhu 4. století př. Kr. byla přestavěna. Její čtyři místnosti o rozměrech cca 6×6 m s největší pravděpodobností sloužily jako noclehárny (tzv. katagogeion) pro návštěvníky svatyně.

Asklépiův chrám i propylon byly vybudovány v kameni až v průběhu 4. století př. Kr. (14–16). Původní podoba chrámu není známá, ta současná pochází až z římského období. Stavba byla poměrně malých rozměrů a odpovídala architektonickému typu prostylos tetrastylos – měla čtyři iónské sloupy na jedné krátké straně, kde podpíraly střechu vstupní předsíně. Ve vnitřním prostoru chrámu (tzv. cella) stály původně kultovní sochy Asklépia a jeho dětí (jak nás ve 2. století po Kr. informuje řecký cestovatel Pausaniás). Dochovala se také fragmentární reliéfní dekorace rámu jeho vstupních dveří, jejíž styl je překvapivě podobný výzdobě odpovídajících článků svatyně Erechtheion na Akropoli.

Největší stavbou Asklepieia byla dvoupodlažní dórská stoa, jejíž konstrukce začala v roce 300/299 př. Kr (obr. 3). Každé podlaží mělo vnější sloupořadí se 17 dórskými sloupy, vnitřní sloupy byly pravděpodobně iónské (15–17). Do stoy byla zakomponována i jeskyně s posvátným pramenem a bothros, který se nacházel ve východní, o 3,25 m zvýšené části stavby. Stoa sloužila jako tzv. abaton, místo, kde se pacienti ukládali ke spánku, v němž je měl navštívit Asklépios. Z terapeutického hlediska tedy šlo o nejdůležitější část svatyně.

Před polovinou 1. století př. Kr. byl Asklepieion opraven, s největší pravděpodobností v důsledku škod utrpěných při dobytí Athén římským vojskem pod vedením Lucia Cornelia Sully v roce 86 př. Kr. O něco později, zřejmě za vlády císaře Augusta (27–14 po Kr.), byla při jižním okraji posvátného okrsku postavena další malá stoa (17). Z ní se však dodnes nedochovaly téměř žádné pozůstatky. Někdy v té době (mezi lety 25 př. Kr. a 10 po Kr.) byla kněžská funkce změněna na doživotní (14). Propylon, monumentální vstupní brána do areálu, byl také pravděpodobně opraven v 1. století př. Kr. Jeho bližší architektonickou podobu bohužel kvůli špatnému stavu dochování neznáme. Dá se však předpokládat, že šlo vlastně o dvě otevřené předsíně (přední a zadní) oddělené zdí s vlastní bránou. Střecha předsíní byla vzhledem k poměrně malým rozměrům stavby (způsobeným lokální terénní konfigurací) nesena patrně vždy jen dvěma sloupy.

Zdejší posvátný okrsek podstoupil ještě jednu celkovou rekonstrukci mezi 2. a 4. stoletím po Kr. (14–16), možná někdy po dobytí Athén germánskými Heruly v roce 267. Při těchto stavebních pracích byla mírně přestavěna dórská stoa. Byly vyměněny sloupy jejího přízemí, zrušeno schodiště ve východní části a menší separátní prostor přístupný od posvátné jámy (bothros) a pozměněno původně monumentální schodiště v západní části.

Asklepieion fungoval jako pohanská svatyně téměř až do konce 5. století. Někdy v první polovině 6. století (pravděpodobně po zavření pohanských filozofických škol císařem Justiniánem roku 529) byla na místě Asklepieia postavena rozsáhlá trojlodní bazilika, zasvěcená buď sv. Andreovi (14), nebo sv. Kosmovi a Damiánovi (zvaným v ortodoxní církvi jako Agioi Anargyroi) (15). Tato bazilika, do níž byly zakomponovány starší architektonické zbytky a články, byla v průběhu několika dalších staletí opravena či přestavěna alespoň dvakrát. Existují doklady, že jeskyně s posvátným pramenem byla využívána jako křesťanská kaple snad až do 12. století (14).

Závěr

Ačkoli se na území starověkých Athén rozkládaly hned dva posvátné okrsky zasvěcené bohu lékařství Asklépiovi, neexistují doklady, že by spolu byly nějak spojeny. Co se týče pramenů, jsme lépe informováni o areálu na jižním svahu Akropole. Ten je také lépe dochovaný a může být i navštíven v rámci archeologické lokality „Jižní svah Akropole“. V posledních několika letech probíhají v Asklepieiu rozsáhlé restaurátorské práce, jejichž účelem je kromě konzervace dochovaných stavebních článků znovu vztyčit rekonstruované kamenné ostění dveří chrámu a několik sloupů dórské stoy.

Adresa pro korespondenci:

PhDr. Tomáš Alušík, Ph.D.

Ústav dějin lékařství a cizích jazyků 1. LF UK

U Nemocnice 4

120 00  Praha 2

Tel.: 606 431 493

e-mail: alusikt@gmail.com


Zdroje

1. Kerényi K. Mytologie Řeků I: Příběhy bohů a lidí. Oikoymenh, Praha, 1996.

2. Lambrinoudakis VK. Theurgic medicine. In: Stampolidis NC, Tassoulas Y (eds.). Hygieia: health, illness, treatment from Homer to Galen. Museum of Cycladic Art – Hellenic Ministry of Culture and Sports, Athény, 2014: 17–31.

3. Canfora L. Dějiny řecké literatury. KLP, Praha, 2001.

4. Homéros. Ílias (přeložil Otmar Vaňorný). Petr Rezek, Praha, 2007.

5. Homérské hymny. Válka žab a myší (přeložil Otakar Smrčka). Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, Praha, 1959.

6. Walton A. The Cult of Asklepios. Ginn & Co., Boston, 1894.

7. Kerényi K. Asklepios: Archetypal image of the physician's existence. Pantheon Books, New York, 1959.

8. Riethmüller JW. Asklepios: Heiligtümer und Kulte. Verlag Archäologie und Geschichte, Heidelberg, 2005.

9. Wickkiser BL. Asklepios, Medicine, and the Politics of Healing in Fifth-Century Greece. Between Craft and Cult. JHU Press, Baltimore, 2008.

10. Ananiades D. Ancient Greece. Temples and Sanctuaries. Toubi’s Editions, Athens, 2010.

11. Iakovidis SE. Mycenae-Epidaurus. Argos-Tiryns-Nauplion. A complete guide to the museums and archaeological sites of the Argolid. Ekdotike Athenon S. A., Athens, 1993.

12. Hatzivassiliou VS. The Asklepion of Kos. A world heritage monument. M. Georvassakis J. S. C., Kos, 2000.

13. Kiapokas MS. Hippocrates of Cos. Heptalophos S. A., Athens, 2003.

14. Aleshire SB. Asklepios at Athens: Epigraphic and prosopographic essays on the Athenian healing cults. J. C. Gieben, Amsterdam, 1989.

15. Travlos J. Pictorial dictionary of ancient Athens. Thames and Hudson, London, 1971.

16. Camp JM. The archaeology of Athens. Yale University Press, New Haven, London, 2001.

17. Kavvadias G, Giannitrapani E (eds.). South slope of the Acropolis. Brief history and tour. Hellenic Ministry of Culture.

Štítky
Adiktologie Alergologie a imunologie Angiologie Audiologie a foniatrie Biochemie Dermatologie Dětská gastroenterologie Dětská chirurgie Dětská kardiologie Dětská neurologie Dětská otorinolaryngologie Dětská psychiatrie Dětská revmatologie Diabetologie Farmacie Chirurgie cévní Algeziologie Dentální hygienistka

Článek vyšel v časopise

Časopis lékařů českých


Nejčtenější v tomto čísle

Tomuto tématu se dále věnují…


Kurzy Soutěž Doporučená témata Časopisy
Přihlášení
Zapomenuté heslo

Nemáte účet?  Registrujte se

Zapomenuté heslo

Zadejte e-mailovou adresu se kterou jste vytvářel(a) účet, budou Vám na ni zaslány informace k nastavení nového hesla.

Přihlášení

Nemáte účet?  Registrujte se