O lidské dlouhověkosti – 1. vnější vlivy


On human longevity – 1. external influences

Human life-span is controlled by many factors, both internal (genomic) and external. In this paper only impact of external conditions is to be discussed. External factors are very variable, sometimes difficult to ascertain, but their control is relatively easier to address than the internal ones. The effect of human activities on human lifespan can be positive or negative. Experimental results have shown that one of the ways leading to prolongation of life-span is caloric restriction (CR). There are, of course, many other factors, not only of nurture character, inflicting on quality and length of human life. Some of them are human products including stress with different levels of inherited ability to resist it, but also possibility to improve individual capacity to control its effect due to hormesis.

Prolongation of life expectancy – ageing of the population has become an economic burden in many countries, especially for social and health services.

Key words:
longevity, ageing, expected life-span, caloric restriction, sex differences, hormesis, Hayflick limit.


Autoři: R. Brdička
Působiště autorů: Ústav hematologie a krevní transfuze a Ústav experimentální medicíny AV ČR, Praha
Vyšlo v časopise: Čas. Lék. čes. 2009; 148: 264-268
Kategorie: Speciální sdělení

Souhrn

Délka lidského života je determinována mnoha faktory, které lze rozdělit do dvou skupin. Faktory vnitřní, vyjádřené v genomu, a faktory vnější. Faktory vnější, které jsou předmětem tohoto sdělení jsou v čase i místě velice proměnlivé a některé z nich snáze přístupné našemu působení, a to jak v individuálním pojetí, tak stále více i v regionálním, dokonce i v celosvětovém. Podle toho, jak na ně působíme, ovlivňujeme i délku našich životů. Většinou působíme obojace, v některém směru negativně, v jiném pozitivně. Současné laboratorní výzkumy ukazují, že jednou ze součástí vnějších faktorů, snad nejsnáze ovlivnitelnou a délce života prospěšnou, je dieta – omezení příjmu kalorií, označovaná v anglosaské literatuře jako CR (caloric restriction). Vnějších vlivů ovlivňujících délku života je nezměrné množství a některé z nich jsou lidskými produkty. Mezi ty s negativním účinkem patří na prvním místě stres, jehož ovládání je sice geneticky determinováno, ale má i stránku, která nám dovoluje odolnost proti němu částečně regulovat – (horméza).

Demografický vývoj za poslední století ukazuje na trvale se prodlužující délku lidského života zvláště výraznou ve vyspělých zemích. Stárnutí populace v těchto zemích zvyšuje nároky na sociální a zdravotní služby a stává se významným problémem ekonomickým

Klíčová slova:
dlouhověkost, stárnutí, dožití, omezený příjem kalorií, pohlavní rozdíly, horméza, Hayflickův limit.

Úvod

Otázky délky lidského života a různé pohledy na ni patří nejen do lidské historie, ale i současnosti a zabývají se jimi nejen biologové a lékaři, či přírodovědci, ale i filozofové, náboženští myslitelé, sociologové a ekonomové. Vědeckému pohledu, za kterým často stojí nevyslovené přání o prodloužení lidského života, dominuje pak otázka, co rozhoduje o jeho délce a kvalitě. Faktory, které ovlivňují délku a nejen lidského života, ale všech živých organismů, můžeme rozdělit na vnitřní a vnější. Takové rozdělení není jen scholastické, ale má i praktický význam, neboť je zřejmé, že vnitřní faktory jsou mnohem obtížněji ovlivnitelné a jsou také mnohem méně proměnlivé. Mezi vnitřní faktory patří nejrůznější genetické determinanty, které se na budování lidského těla podílejí a souvisejí s jeho udržováním při životě. Jejich účinek se uplatňuje jak na úrovni jednotlivých buněk, tak organismu jako celku. A i když se to na tomto místě může zdát odtažité, uplatňují se i na úrovni populací a druhů (1).

Mnohé z těchto genetických faktorů již známe a dokážeme odhadnout jejich význam, nicméně vzhledem k počtu genů ovlivňujících délku života, identifikovaných v pokusech na zvířatech – např. hlístice Caenorhabitis elegans (2) – jistě zbývá ještě mnoho těch, které v rámci lidského genomu musíme teprve poznat. I tak je již seznam lidských genů s předpokládaným účinkem na dlouhověkost dost dlouhý: http://genomics.senescence.info/genes/longevity.html. (3). 

Etapy života

Lidský život můžeme rozdělit na několik etap a ačkoliv prodloužení by se mohlo týkat kterékoli z nich nebo všech, za nejsmysluplnější můžeme považovat prodloužení etap dospělosti. Prodlužování prenatálního období by se asi nesetkalo s kladnou odezvou u žen. Rané postnatální období, byť svým způsobem velice důležité a pro většinu rodičů radostné, není dostatečně pevně ukládáno do naší paměti, takže nedokážeme posoudit, zda by se nám líbilo delší setrvávání v absolutní závislosti na rodičovské péči, od které se ostatně postupně mnoho nedospělců snaží ze všech sil osvobodit. U většiny z nás představuje prenatální období jen něco kolem 1 % celkové délky života (tab. 1).

Tab. 1. Délka intrauterinního vývoje některých živočichů ve dnech
Délka intrauterinního vývoje některých živočichů ve dnech

Kromě subjektivního pohledu na nezávislost a soběstačnost dává rozhodně přednost prodloužení „produktivní“ fázi lidského života, která zatím představuje jen něco málo přes polovinu celkové délky života, ekonomické hledisko. Jestliže střední doba dožití je v našich krajích o málo více než 75 let (http://en.wikipedia.org/wiki/List_of_countries_by_life_expectancy), produktivní etapu ohraničíme 20 a 60 roky, což je 40 let, pak neproduktivní etapy odpovídají dohromady přibližně 35 rokům. Reálná délka produktivního období je ve skutečnosti delší a respektují ji důchodové systémy v řadě zemí, v nichž odchod do „starobního“ důchodu je ohraničen 65 lety věku. Je však individuálně variabilní.

Současného stavu očekávaného dožití bylo ovšem v evropských zemích dosaženo teprve v minulém století, zásluhou úspěšného působení na vnější vlivy, které délku života značně zkracovaly (tab. 2).

Tab. 2. Odhady očekávané délky života podle historických populací (dle Wikipedie)
Odhady očekávané délky života podle historických populací (dle Wikipedie)

Uvedené odhady je však třeba přijímat s vědomím, že nejsou všemi autory, kteří se touto problematikou zabývali, považovány za věrohodné. Na dobře dokumentovaném výběru zjistil Batrinos (4), že ve starém Řecku se doba dožití mohla pohybovat až kolem 70 let. Jeho zjištění napovídá, že vnitřní dispozice tehdejších Řeků se od našich současných příliš nelišily, nicméně průměrná doba dožití byla vlivem vnějších podmínek pravděpodobně zřetelně kratší.

Některé z vnějších nepříznivých faktorů sice přetrvávají do dneška, naštěstí v oblastech nám poměrně vzdálených (nedostatečná výživa – kvantitativně i kvalitativně, války, infekce ap.). Vpádu některých z nich se zatím poměrně úspěšně bráníme (AIDS).

Věková struktura obyvatelstva

Demografický vývoj lze dobře ilustrovat v podobě pyramidového grafu (obr. 1) převzatého a upraveného z webových stránek českého statistického úřadu prostřednictvím encyklopedie Wikipedie:  http://cs.wikipedia.org, (http://cs.wikipedia.org/wiki/V%C4%9Bkov%C3%A1_pyramida).

Demografické pyramidy naší domácí populace z roku 1980 a 2007
Obr. 1. Demografické pyramidy naší domácí populace z roku 1980 a 2007

V grafu je zřetelně vidět, jak je populační vývoj dané oblasti zásadním způsobem závislý na porodnosti a kolik osob se nachází ve které věkové kategorii. Graf pochopitelně nevyjadřuje změny populační struktury vyvolané migrací, která by mohla také věkovou strukturu obyvatelstva ovlivnit úměrně ke svému rozsahu a směru pohybu.

Nás pochopitelně zajímá úsek nad 65 let (penzijní věk v západních státech) a tvar „pyramidového“ grafu, který se formuje v tzv. regresivní typ. Tvar pyramidy vlevo připomíná spíše čínskou pagodu a tvar vpravo mohutný strom – zatímco vrcholové části zaujímané věkovou kategorií nad 65 let mají přibližně stejnou plochu a představují i přibližně stejný počet osob, poměr věkových kategorií do 20 let ve srovnání roku 1980 s rokem 2007 odpovídal přibližně poměru 6 : 4. Tvar zachycující nižší věkové kategorie se výrazně změnil stejně jako poměr mezi obsahem produktivního a neproduktivního období, kdy podíl osob v neproduktivním věku byl v roce 1980 zřetelně vyšší. Způsobem, kterému bychom snad mohli dát přednost – větší skupina neproduktivních osob v roce 1980 patřila do nízké věkové kategorie – dětí a mladistvích (adolescentů). V grafu pro rok 2007 je rovněž zřejmý větší podíl produktivní části obyvatelstva.

Vnější faktory

Mezi vnější vlivy, které zásadním způsobem ovlivňovaly, ovlivňují a zřejmě budou ovlivňovat délku dožití, je i nadále sociálně-zdravotní péče, a v přibývající míře ekologické chování především na úrovni státních orgánů, ale i v individuálním pojetí každého občana. Mnoho vnějších faktorů působících negativně na lidský organismus již známé a na tomto místě nemá význam je vyjmenovávat, všechny známě jedovaté látky, se kterými se můžeme setkat nejen v pracovním prostředí, ve věcech, kterých se dotýkáme, ve vzduchu, který dýcháme, v nápojích, které pijeme, nebo v potravinách, které jíme.

Ale nezáleží jen na kvalitě – (5), na obsahu škodlivin a jejich množství, ale také na množství přijímané potravy vůbec – jejím energetickém obsahu. Stejně jako nedostatek potravy může mít neblahý vliv na náš zdravotní stav – snad ještě rizikovější – její nadbytek. V pokusech na zvířatech bylo prokázáno, že k prodloužení života vede tzv. „kalorická restrikce“ a dokonce byly identifikovány geny, které s pozitivním vlivem takového omezení souvisejí. Některé z nich známe ze studia obezity a cukrovky (6). „Kalorickou restrikci“ můžeme zařadit mezi jeden z nejúčinnějších postupů snahy o prodloužení lidského života, nejsnáze realizovatelnou na individuální úrovni. Bohužel nemáme možnost, jak si její účinnost sami na sobě ověřit – kdo z nás může tvrdit, že si omezením energetického příjmu prodloužil život, když neví jak dlouho by žil, kdyby se neomezoval. Ačkoliv pokusy na laboratorních zvířatech většinou podporovaly pozitivní účinek omezení potravy, nebyl její význam pro člověka jednoznačně přijímán (7). Význam diety a jejích změn, které se odehrávají na celém světě, dokumentuje japonská studie (8), která prokazuje, jak omezení rostlinné součásti stravy v oblasti Okinawy mělo neblahý vliv na nemocnost i délku dožití tamních obyvatel. Analogický přehled o vlivu vegetariánské stravy na nemocnost a dlouhověkost podává Winter (9). Kalorická restrikce působí nejspíš hormonální cestou GH-IGF-1, kterou tlumí (10, 11). V experiment u na myších (12) byly odhaleny další geny (13), které její účinek zprostředkovávají, a vztahy k oxidativnímu stresu a látkám s antioxidačním účinkem (14). Biočipové technologie použil k odhalení mezigenových vztahů a závislostí Swindell (15) – zatímco geny, jejichž aktivita je omezením potravy tlumena, tvořily „ohraničitelné“ skupiny, geny se zvýšenou aktivitou byly z hlediska jejich ontogeneze po genomu spíše roztroušeny.

Příznivé energetické bilance lze ovšem dosáhnout i dostatečně vysokým výdejem – v případě člověka tělesnou prací, nebo cvičením, nicméně s vyššími nároky na individuální volní dispozici (16). Někdy stačí i málo – hodinová procházka denně (17).

Zda snížený kalorický příjem či zvýšený výdej energie používají stejné regulační cesty, je otázkou. V pokusech na laboratorních potkanech prokázali Muzumdar a spolupracovníci (18), jak významný vliv může mít jen částečná redukce kalorického přísunu. Bylo by jistě neodpustitelné, kdybychom neupozornili na příznivé účinky některých součástí našich pokrmů nebo nápojů. Za nezbytnou součást stravy, dokonce ve zvýšené míře u vyšších věkových kategorií, je považován dostatečný přívod bílkovin (tj. nad 1,5 g na 1 kg tělesné váhy a den) (19). Když odhlédneme od dnes již samozřejmých a pro zdraví nezbytných vitaminů a minerálů, jsou postupně identifikovány další látky příznivě ovlivňující naše zdraví (5). Aniž to bylo cílem tohoto článku, zabýváme se vlastně terapií stárnutí – prostředky, jak si prodloužit život. Mnoho z nich souvisí právě s přijímanou potravou.

Například za významnou součást přijímaných tekutin, která má prodlužovat život, je považován trans-resveratrol, přítomný například ve slupkách vinných hroznů (20) – a v odvozeném nápoji, jakým je červené víno. Látek s podobně příznivým účinkem (21) – ať deklarovaným, nebo i ověřeným – je řada a upozorňování na jejich význam se ujala reklama výrobců tzv. potravinových doplňků.

Pohlavní rozdíly

Citlivost k působení vnějších vlivů není ve všech obdobích onotogeneze stejná, nejcitlivějším je období prenatální (výživa matky) (22) a ranně postnatální. Z hlediska současného stavu „očekávaného dožití“ existují pochopitelně i rozdíly mezi pohlavími (23), dobře patrné na uvedeném demografickém grafu. Přebytek novorozenců mužského pohlaví se ve vyšších věkových kategoriích mění v přebytek žen (24). Zdá se, že i zde by se mohly uplatňovat vnější vlivy – související s podnebím – například s teplotou (25).

Známou zkušenost, že ženy jsou v průměru nemocnější a častěji léčené pro méně závažná onemocnění a muži „zdravější“, ale zemřou dříve, podrobil kritickému pohledu v americké studii již v roce 1982 Verbrugge (26).

Otázkou, proč ženy žijí v průměru déle než muži, se zabývá mnoho prací (27) a přestože postup tzv. individuálního biologického stárnutí se po 65 letech života nápadně urychluje u obou pohlaví, probíhá u žen pomaleji, či spíš začíná se zpožděním. Autoři zabývající se tímto problémem se shodují v tom, že příčinou je fyziologie obou pohlaví, která se v mnoha směrech liší, že mitochondrie žen produkují mnohem méně volných kyslíkových radikálů a systém jejich likvidace je účinnější (28). Především se však liší hormonální regulací (29).

Tím, že některé hormony – v našem případě estrogeny – mají svou rostlinnou obdobu – fytoestrogeny, se vlastně vracíme k předchozím poznámkám o významu látek přijímaných s potravou.

Výhledy pro dalších 100 generací v globalizovaném světě odhadují Heinrich a Prieto (30) a na základě srovnání s předchozím stoletím předpokládají, že industrializace výroby potravin a způsobu stravování bude pokračovat v ruku v ruce s umenšováním vzájemných odlišností – lokáních či regionálních. Usuzují, že kvalita produktů bude stoupat a způsob výživy bude stále více ovlivněn vědeckým poznáním. Můžeme jen doufat, že názory na správnou výživu nebudou podléhat takovým výkyvům, jakých jsme byli svědky v minulém století. A zásady prosazované v rámci personalizace medicíny, které se zatím nejúspěšněji uplatňují ve farmakogenetice (31), zdomácní i v dietologii.

Vliv na délku života mají i faktory, které neprocházejí naším zažívacím traktem, anebo plícemi, ale i takové, které na nás působí celkově, jako již zmíněná teplota (25), ale světlo a tma (cirkadiánní rytmy), ticho nebo hluk, nejrůznější záření, elektromagnetická vlnění atd. Do vnějšího světa každého z nás patří i ostatní lidé, ostatní tvorové, nejen tedy neživá příroda. Vedle těch, které nám způsobují běžně známá onemocnění, v poslední době převážně už jen virového původu (32), je mnoho organismů, jejichž soužití s námi ani nevnímáme.

Stres

Z reakcí, které působením nejrůznějších vnějších vlivů v nás vznikají a které ovlivňují délku a kvalitu života, musíme připomenout stres. Jeho příklad můžeme použít k zdůraznění významu „dávkování“ vnějších vlivů. Organismus jinak reaguje na dlouhodobě opakované malé dávky škodlivin, kdy dochází ke zvýšení odolnosti k dávce vyšší (hormeza), a jinak na podání stejně vysoké dávky bez předchozího přivykání (33). Stresové reakce vznikají na všech úrovních struktury organismu a vyvolávající činitel může působit přímo, ale i zprostředkovaně a v případě lidské duše může mít i abstraktní podobu (34). Vzhledem k tomu, že člověk je tvor společenský a dokonce bývá někdy označován jako „homo politicus“, jsou i otázky stres vyvolávajících činitelů společenské a politické. Mají ovšem i úroveň socio-ekonomickou. Ta se týká například zdravotní péče, která významným způsobem rozhoduje o délce lidského života, a to nejen tak, že by zvyšovala počet osob dožívajících se vysokého věku, ale i prodlužováním života nemocných, kteří se dříve nedožívali ani středního věku (35). Nejen cystická fibróza, ale i další vrozené vady (dědičná onemocnění) se stávají úspěšně léčitelné, někdy ovšem za značnou cenu. Tento trend – stoupající náklady na zdravotní péči je neodvratitelný, nechceme-li se vzdát možností a vyhlídek, které nám medicína nabízí. Řešení je mnoho s různou mírou solidárnosti a dnes již máme k posouzení i mnoho výsledků použitých přístupů – domácích i zahraničních. Zajímavým a poučným příkladem nám může být přeměna čínského zdravotnictví (36) a dopad dostupnosti zdravotní péče na očekávanou dobu dožití (37). Tyto problémy se stávají globálními (38–40), protože až na výjimky – dnes soustředěné převážně do Afriky a některých států jihovýchodní Asie – k prodlužování lidského věku dochází celosvětově. V každém případě by ekonomickými důsledky prodlužování délky dožití bylo zvyšování nároků na produktivní období vlastní (individuální), nebo kolektivní.

Závěr

I když se na stránky Časopisu lékařů českých příliš nehodí otázky ideově filozofické a politické, nelze se jim v rámci probíraného tématu zcela vyhnout. Dokonce by patřily spíše do úvodu, protože jsou těmi základními. Stojíme vůbec o prodlužování lidského života? Soudě podle eposu o Gilgamešovi, biblickém příběhu o Methusalemovi, literárně opakovaně zpracovávaném, nebo z naší dramatické literatury příběhu zpěvačky Marty, či podle nejrůznějších náboženských představ, je asi lidskou přirozeností toužit po nesmrtelnosti, nebo alespoň po co nejdelším pobytu na tomto světě (třeba i v neživé podobě). Podle názorů „odborníků“ je obojí možné, i když ne prodlužování života „do nekonečna“, tak alespoň zásadní prodloužení lidského života. V této chvíli však jde o názory podložené spíše touhou než poznáním. Zastánci názoru, že je možné dosáhnout „praktické nesmrtelnosti“, opírají své přesvědčení o existenci buněčných linií, které prolomily Hayflickův limit (konečný počet dělení buňky), a doufají, že lze nalézt způsob jak přenést poznatky získané na buňkách i na úroveň makroorganismu (41, 42). Skromnější představa vychází z reálné zkušenosti postupného prodlužování délky života, ke kterému došlo v posledním století, a ze známých hodnot maximální doby dožití. Zatímco „nesmrtelnosti“ by patrně bylo možné dosáhnout (pokud vůbec) jen zásadním zásahem do biologie organismu, k určitému prodlužování života zřejmě stačí úprava vnějších podmínek (43, 44). Musíme si však položit ještě další otázku: Kterou fázi lidského života bychom chtěli prodlužovat – mládí, střední věk, stáří, nebo všechny fáze symetricky? A konečně: Jaké důsledky by mohlo mít to, kdyby se nám to podařilo – třeba jen prodloužení o 50 let? Odpověď nechť se pokusí najít každý čtenář sám.

Podpořeno grantem IGA 9804.

Adresa pro korespondenci:

prof. MUDr. Radim Brdička, DrSc.

Ústav hematologie a krevní transfuze

U Nemocnice 1, 128 08 Praha 2

fax: +420 221 977 196, e-mail: molgen@uhkt.cz


Zdroje

1. Sander M, Avlund K, Lauritzen M, Gottlieb T, Halliwell B, Stevnsner T, Wewer U, Bohr VA. Aging-From molecules to populations Mechanisms of Ageing and Development 2008; 129: 614–623.

2. Curran SP, Ruvkun G. Lifespan regulation by evolutionarily conserved genes essental for viability. Plos Genet 2007; 3: e56.

3. de Magalhčes, J.P., Budovsky, A., Lehmann, G., Costa, J., Li, Y., Fraifeld, V., Church, G.M. The Human Ageing Genomic Resources: Online databases and tools for biogerontologists Aging Cell 2009; 8: 65–72. http://genomics.senescence.info/ http://genomics.senescence.info/genes/longevity.html http://genomics.senescence.info/genes/query.php?search

4. Batrinos ML. The length of life and eugeria in classical Greece. Hormones (Athens) 2008; 7: 82–83.

5. Yamori Y, Liu L, Mori M, Sagara M, Murakami S, Nara Y, Mizushima S. Taurine as the nutritional factor for the longevity of the Japanese revealed by a world-wide epidemiological survey. Adv Exp Med Biol 2009; 643: 13–25.

6. Bohafé M, Olivieri F. Genetic polymorhims in long-lived people:Cues for the presence of an insulin/IGF-pathway-dependent network affecting human longevity. Molecular and Cellular Endokrinology 2009; 299: 118–123.

7. Shanley DP, Kirkwood TB. Caloric restriction does not enhance longevity in all species and is unlikely to do so in humans. Biogerontology 2006; 7: 165–168.

8. Miyagi S, Iwama N, Kawabata T, Hasegawa K. Longevity and diet in Okinawa, Japan: the past, present and future. Asia Pac J Public Health 2003; 15 (Suppl): S3–S9.

9. Ginter E. Vegetarian diets, chronic diseases and longevity. Bratisl Lek Listy 2008; 109: 463–466.

10. Shimokawa I, Chiba T, Yamaza H, Komatsu T. Longevity genes: insights from calorie restriction and genetic longevity models. Mol Cells 2008; 26: 427–435.

11. Giani JF, Bonkowski MS, MuĖoz MC, Masternak MM, Turyn D, Bartke A, Dominici FP. Insulin signaling cascade in the hearts of long-lived growth hormone receptor knockout mice: effects of calorie restriction. J Gerontol A Biol Sci Med Sci 2008; 63: 788–797.

12. Goertzel B, Pennachin C, de Alvarenga Mudado M, de Souza Coelho L. Identifying the genes and genetic interrelationships underlying the impact of calorie restriction on maximum lifespan: an artificial intelligence-based approach Rejuvenation Res 2008; 11: 735–748.

13. Orallo F. Trans-resveratrol: a magical elixir of eternal youth? Curr Med Chem 2008; 15: 1887–1898.

14. López-Torres M, Barja G. [Calorie restriction, oxidative stress and longevity] ve španělštině. Rev Esp Geriatr Gerontol 2008; 43: 252–260.

15. Swindell WR. Genes regulated by caloric restriction have unique roles within transcriptional networks. Mechanisms of Ageing and Development 2008; 129: 580–592.

16. Chipperfield JG. Everyday physical activity as a predictor of late-life mortality. Gerontologist 2008; 48: 349–357.

17. Landi F, Russo A, Cesari M, Pahor M, Liperoti R, Danese P, Bernabei R, Onder G. Walking one hour or more per day prevented mortality among older persons: Results from ilSIRENTE study. Preventive Medicine 2008; 47: 422–426.

18. Muzumdar R, Allison DB, Huffman DM, Ma X, Atzmon G, Einstein FH, Fishman S, Poduval AD, McVei T, Keith SW, Barzilai N. Visceral adipose tissue modulates mammalian longevity. Aging Cell 2008; 7: 438–440.

19. Wolfe RR, Miller SL, Miller KB. Optimal protein intake in the elderly. Clin Nutr 2008; 27: 675–684.

20. Orallo F. Trans-resveratrol: a magical elixir of eternal youth? Curr Med Chem 2008; 15: 1887–1898.

21. Borrás C, Gambini J, Gómez-Cabrera MC, Sastre J, Pallardó FV, Mann GE, ViĖa J. Genistein, a soy isoflavone, up-regulates expression of antioxidant genes: Involvement of estrogen receptors, ERK1/2, and NFB. FASEB J 2006; 20: E1476–E1481.

22. Tarry-Adkins JL, Chen JH, Smith NS, Jones RH, Cherif H, Ozanne SE. Poor maternal nutrition followed by accelerated postnatal growth leads to telomere shortening and increased markers of cell senescence in rat islets. FASEB J 2009; Jan 6. [Epub ahead of print] PMID: 19126595 [PubMed – as supplied by publisher].

23. Maklakov AA, Simpson SJ, Zajitschek F, Hall MD, Dessmann J, Clissold F, Raubenheimer D, Bonduriansky R, Brooks RC. Sex-specific fitness effects of nutrient intake on reproduction and lifespan. Curr Biol 2008; 18: 1062–1066.

24. Piper MD, Bartke A. Diet and aging. Cell Metab 2008; 8: 99–104.

25. Catalano R, Bruckner T, Smith KR. Ambient temperture predicts sex ratios and male longevity. Proc Nat Acad Sci USA 2008; 105: 2244–2247.

26. Verbrugge LM. Sex differentials in health. Public Health Reports 1982; 97: 417–437.

27. Nakamura E, Miyao K. Sex differences in human biological aging Journals of Gerontology – Series A. Biological Sciences and Medical Sciences 2008; 63: 936–944.

28. ViĖa J, Sastre J, Pallardó FV, Gambini J, Borrás C. Modulation of longevity-associated genes by estrogens or phytoestrogens. Biological Chemistry 2008; 389: 273–277.

29. ViĖa J, Boreáš C, Gambini J, Satyre J, Pallardó FV. Why females live Langer than males? Importace of the upregulation of longevity-associatd genes by oesrogenic compounds. FEBS Letters 2005; 579: 2541–2545.

30. Heinrich M, Prieto JM. Diet and healthy ageing 2100: Will we globalise local knowledge systems? Ageing Research Reviews 2008; 7: 249–274.

31. Zhou F, Di YM, Chan E, Du Y-M, Chow VD-W, Xue CC, Lai X, Duan, W. Clinical pharmacogenetics and potential application in personalized medicine. Current Drug Metabolism 2008; 9: 738–784.

32. Vasto S, Carruba G, Lio D, Colonna-Romano G, Di Bona D, Candore G, Caruso C. Inflammation, ageing and cancer. Mechanisms of Ageing and Development 2009; 130: 40–45.

33. Parsons PA. The ecological stress theory of ageing and hormesis: An energetic evolutionary model. Biogerontology 2007; 8: 233–242.

34. Vitetta L, Anton B, Cortizo E, Sali A. Mind-body medicicne: Stress and its impact onoverall health and longevity. Ann NY Acad Sci 2005: 1057: 492–505.

35. Simmonds NJ, Cullinan P, Hodson ME. Growing old with cystic fibrosis – The characteristics of long-term survivors of cystic fibrosis. Respiratory Medicine 2009; 103: 629–635.

36. Blumenthal D, Hsiao W. Privatization and its discontents – The evolving chinese health care system. N Engl J Med 2005; 353: 1165–1170.

37. Gu D, Zhang Z., Zeng Y. Access to healthcare services makes a difference in healthy longevity among older Chinese adults. Social Science and Medicine 2009; 68: 210–219.

38. Benítez-Silva H, Ni H. Health status and health dynamics in an empirical model of expected longevity. Journal of Health Economics 2008; 27: 564–584.

39. Andersen TM. Increasing longevity and social security reforms-A legislative procedure approach. Journal of Public Economics 2008; 92: 633–646.

40. Bogojevic,, A, Balaž A, Karapandža R. Consequences of increased longevity for wealth, fertility, and population growth. Physica A: Statistical Mechanics and its Applications 2008; 387: 543–550.

41. Nabetani A, Ishikawa F. Unusual telomeric DNAs in human telomerase-negative immortalized cells. Molecular and Cellular Biology 2009; 29: 703–713.

42. Jones DL. Aging and the germ line: where mortality and immortality meet. Stem Cell Rev 2007; 3: 192–200.

43. Kirkwood TBL. A systematic look at an old problem. Nature 2008; 451: 644–647.

44. Dwyer J. Starting down the right path: nutrition connections with chronic diseases of later life. Am J Clin Nutr 2006; 83: 415S–420S.

Štítky
Adiktologie Alergologie a imunologie Angiologie Audiologie a foniatrie Biochemie Dermatologie Dětská gastroenterologie Dětská chirurgie Dětská kardiologie Dětská neurologie Dětská otorinolaryngologie Dětská psychiatrie Dětská revmatologie Diabetologie Farmacie Chirurgie cévní Algeziologie Dentální hygienistka

Článek vyšel v časopise

Časopis lékařů českých


Nejčtenější v tomto čísle

Tomuto tématu se dále věnují…


Kurzy

Zvyšte si kvalifikaci online z pohodlí domova

Příběh jedlé sody
nový kurz
Autoři: MUDr. Ladislav Korábek, CSc., MBA

Krvácení v důsledku portální hypertenze při jaterní cirhóze – od pohledu záchranné služby až po závěrečný hepato-gastroenterologický pohled
Autoři: PhDr. Petr Jaššo, MBA, MUDr. Hynek Fiala, Ph.D., prof. MUDr. Radan Brůha, CSc., MUDr. Tomáš Fejfar, Ph.D., MUDr. David Astapenko, Ph.D., prof. MUDr. Vladimír Černý, Ph.D.

Rozšíření možností lokální terapie atopické dermatitidy v ordinaci praktického lékaře či alergologa
Autoři: MUDr. Nina Benáková, Ph.D.

Léčba bolesti v ordinaci praktického lékaře
Autoři: MUDr. PhDr. Zdeňka Nováková, Ph.D.

Revmatoidní artritida: včas a k cíli
Autoři: MUDr. Heřman Mann

Všechny kurzy
Kurzy Doporučená témata Časopisy
Přihlášení
Zapomenuté heslo

Nemáte účet?  Registrujte se

Zapomenuté heslo

Zadejte e-mailovou adresu se kterou jste vytvářel(a) účet, budou Vám na ni zaslány informace k nastavení nového hesla.

Přihlášení

Nemáte účet?  Registrujte se