Změny hladin inhibitoru aktivace plazminogenu (PAI-1) v průběhu estrogenní substituční terapie
Changes of Plasminogen Activator Inhibitor (PAI-1) During Estrogen Replacement Therapy
Background.
The purpose of the present study was to determine changes of plasminogen activator inhibitor – 1 (PAI-1) as biochemical cardiovascular risk factor during the use of different administration methods in the early estrogen replacement therapy.
Methods and Results.
In a 12-week prospective, randomized, interventional, cross-over trial, oestradiol was administered orally in a dose of 2 mg daily or transdermally in a dose of 0.05 mg daily. Forty-five healthy postmenopausal women were included into the study within 12 weeks after the hysterectomy and ovariectomy (surgical castration). Forty-one women completed the study and their data were analyzed. The average age was of 49±6 years. PAI-1 was determined by bioimmunoassay (ChromolyzeTM PAI-1). The PAI-1 level decreased statistically significantly (p = 0.001) after the oral oestrogen therapy from 11.39±12.02 IU/l to 5.0±5.27 IU/l. Changes are also significant compared with non-significant changes after the transdermal therapy.
Conclusions.
The oral therapy reduced statistically significantly PAI-1 levels compared with the transdermal method of administration. This change is beneficial from the view of cardiovascular risk.
Key words:
Estrogen replacement therapy, cardiovascular risk, PAI-1.
Autoři:
Z. Žižka; T. Fait
; M. Vráblík 1
Působiště autorů:
Gynekologicko-porodnická klinika 1. LF UK a VFN, Praha
; III. interní klinika 1. LF UK a VFN, Praha
1
Vyšlo v časopise:
Čas. Lék. čes. 2007; 146: 874-877
Kategorie:
Původní práce
Souhrn
Východisko.
Cílem studie bylo zjistit změny plazminogen activator inhibitor – 1(PAI-1) jako biochemického rizikového faktoru pro kardiovaskulární nemoci při různých aplikačních formách časně zahájené estrogenní substituční terapie.
Metody a výsledky.
V prospektivní randomizované 12týdenní intervenční studii byl v cross-over designu podáván estradiol perorálně v dávce 2 mg denně nebo transdermálně v dávce 0,05 mg denně. Zařazeno bylo 45 zdravých postmenopauzálních žen do 12 týdnů od odstranění dělohy a vaječníků (chirurgické kastrace). Studii dokončilo 41 žen a jejich data byla analyzována. Průměrný věk byl 49±6 let. PAI-1 bylo stanoveno bio imunoassay (ChromolyzeTM PAI-1). Po perorální estrogenní terapii hladina PAI-1 signifikantně (p=0,001) klesla z 11,39±12,02 IU/l na 5,0±5,27 IU/l. Tyto změny jsou významné i ve srovnání s nesignifikantními změnami po transdermální léčbě.
Závěry.
Perorální terapie významně snížila hladiny PAI-1 ve srovnání s transdermální. Tyto změny jsou z pohledu kardiovaskulárního rizika příznivé.
Klíčová slova:
estrogenní substituční terapie, kardiovaskulární riziko, PAI-1.
Štítky
Adiktologie Alergologie a imunologie Angiologie Audiologie a foniatrie Biochemie Dermatologie Dětská gastroenterologie Dětská chirurgie Dětská kardiologie Dětská neurologie Dětská otorinolaryngologie Dětská psychiatrie Dětská revmatologie Diabetologie Farmacie Chirurgie cévní Algeziologie Dentální hygienistkaČlánek vyšel v časopise
Časopis lékařů českých
- Metamizol jako analgetikum první volby: kdy, pro koho, jak a proč?
- Aktuální poznatky k léčbě gestačního diabetu a DM2 v těhotenství metforminem
- Nejčastější nežádoucí účinky venlafaxinu během terapie odeznívají
- Horní limit denní dávky vitaminu D: Jaké množství je ještě bezpečné?
Nejčtenější v tomto čísle
- Význam sérových protilátek ANCA, ASCA, ABBA u idiopatických střevních zánětů
- Nutrigenetika a nutrigenomika
- Trombofilie v těhotenství – fyziologie a patofyziologie hemokoagulačních změn v normální graviditě a při některých patologických těhotenských stavech
- Změny hladin inhibitoru aktivace plazminogenu (PAI-1) v průběhu estrogenní substituční terapie