Kombinace hyaluronátu a chondroitinu v léčbě symptomů osteoartrózy kolenního kloubu

Možnosti léčby osteoartrózy

Zlatým standardem léčby pacientů se závažnou osteoartrózou (OA) kolene, u nichž selhaly konzervativní postupy, je totální endoprotéza. Pozornost se však soustředí také na zmírnění symptomů onemocnění za pomoci konzervativních postupů. Intraartikulární aplikace kyseliny hyaluronové ulevuje od bolesti a může mít rovněž chorobu modifikující efekt.

Italská studie se zaměřila na hodnocení účinnosti a bezpečnosti terapie na bázi kyseliny hyaluronové –⁠ hybridního kooperativního komplexu obsahujícího 2,4 % hyaluronátu sodného a 1,6 % chondroitinu sodného (HA-SC) určeného k intraartikulární aplikaci.

Metodika a průběh studie

Italské prospektivní studie se účastnilo 83 pacientů (55,4 % žen a 44,6 % mužů) ve věku 47–87 let s unilaterální osteoartrózou kolene, kteří uváděli skóre bolesti na vizuální analogové škále (VAS) ≥ 4, byla jim diagnostikována artróza stupně 2 (68,7 %) nebo 3 (31,3 %) na základě klasifikace dle Kellgrena a Lawrence a dosavadní konzervativní způsoby léčby (fyzikální terapie, analgetika) nepřinesly úlevu od bolesti. Průměrná doba trvání bolesti činila 10,8 měsíce.

Účastníkům studie byla jednorázově aplikována 3ml intraartikulární injekce HA-SC obsahující 72 mg hyaluronátu sodného a 48 mg chondroitinu sodného. Pacienti, kteří při hodnocení efektu terapie po 30 dnech uváděli změnu skóre bolesti (VAS) ≤ 1, mohli dostat druhou injekci.

Před zahájením studie byly u pacientů zjišťovány hodnoty skóre VAS, WOMAC LK 3.1 (Western Ontario and McMaster Universities Osteoarthritis Index –⁠ Likert Scale) a klasifikace OA dle Kellgrena a Lawrence. V průběhu studie nebylo povoleno perorální užívání protizánětlivých nesteroidních léčiv (NSAIDs), systémové nebo intraartikulární podání kortikosteroidů ani topická aplikace NSAIDs či jiných lokálních analgetik. Pacienti mohli využít paracetamol coby záchrannou terapii v maximální dávce 2000 mg denně.

Primárním cílem studie bylo hodnocení bezpečnosti, autoři se ovšem zaměřili také na změny skóre VAS a hodnot WOMAC, na hodnocení ze strany pacientů nástrojem PtGA (Patient Global Assessment of Disease Activity) a na nutnost aplikovat druhou intraartikulární injekci.

Výsledky

Nežádoucí příhody (AEs) byly 7 dní od aplikace zaznamenány u 29 pacientů (34,9 %) a jednalo se zejména o bolesti (18,1 %), otoky (16,9 %), ztuhlost (12 %) a pocity pálení (4,8 %). Průměrná doba trvání AEs činila 1 den. Po 14 dnech byly AEs evidovány u 6 osob (7,2 %). 1 pacient (1,2 %) měl AEs po 30, 90 i 180 dnech. Žádné AEs nebyly hodnoceny jako závažné.

Za 180 dní od aplikace HA-SC se medián skóre WOMAC pro ztuhlost kloubu snížil ze 3 na 2. Po intraartikulární injekci se rovněž zlepšila fyzická funkce (snížení hodnoty z 26 na 13). Medián celkového skóre WOMAC klesl z 37 na 18. Výsledky byly statisticky významné.

Po jednorázové intraartikulární aplikaci HA-SC došlo rovněž k významnému poklesu bolesti dle skóre VAS (z mediánu 6 při zahájení studie na hodnotu 3 po 90 dnech a hodnotu 4 po 180 dnech od aplikace).

Hodnocení pacientů (PtGA), které probíhalo při kontrolách po 7, 14, 90 a 180 dnech, odpovídalo „mírnému zlepšení“.

Z celkového počtu 83 účastníků hodnocení potřebovalo druhou injekci HA-SC pouze 15 jedinců (18,1 %); aplikace proběhla po 30 dnech od první dávky. Po druhé injekci uvádělo AEs 7 pacientů, zejména v podobě otoku či ztuhlosti, přičemž tyto potíže odezněly během 1 dne.

Shrnutí a závěr

Výsledky prezentované recentní italské studie jsou v souladu s předchozími zjištěními týkajícími se intraartikulární aplikace komplexu obsahujícího 2,4 % hyaluronátu sodného a 1,6 % chondroitinu sodného. Ukazují, že jednorázová intraartikulární aplikace HA-SC je bezpečná, dobře tolerovaná a vede ke zmírnění obtíží spojených se symptomatickou gonartrózou.

(pak)

Zdroj: Sconza C., Romano D., Scaturro D. et al. Safety and efficacy of hybrid cooperative complexes of sodium hyaluronate and sodium chondroitin for the treatment of patients with symptomatic knee osteoarthritis. Rheumatol Ther 2024; 11 (2): 381–395, doi: 10.1007/s40744-024-00643-8.