rizikové faktory

Hypertenze patří mezi nejčastější etiologické faktory srdečního selhání se zachovanou ejekční frakcí (HFpEF), kdy tlakové přetížení levé komory vede k její excentrické hypertrofii a diastolické dysfunkci. Jak vyplývá z výsledků recentních studií, empagliflozin u pacientů se HFpEF prokazatelně snižuje riziko kardiovaskulárních (KV) komplikací. Subanalýza EMPEROR-Preserved se dále zabývala vlivem výchozí hodnoty systolického krevního tlaku (sTK) na výsledky léčby a prognózu nemocných.

Větší riziko tromboflebitidy u pacientů s onkologickým onemocněním poprvé popsal před více než 150 lety Armand Trousseau. Dysregulace koagulační kaskády vedoucí k žilní trombóze, krvácení nebo diseminované intravaskulární koagulopatii (DIC) zůstává i dnes velkou výzvou v léčbě onkologických pacientů a významně se podílí na jejich mortalitě, nutnosti opakovaných hospitalizací a snížení kvality života. V klinické praxi je zásadní stratifikace pacientů podle rizika na základě aktuálních doporučení s přihlédnutím k momentálnímu klinickému stavu a prognóze pacienta.

Venózní tromboembolismus (VTE) je hlavní příčinou morbidity a mortality pacientek s maligním gynekologickým onemocněním. Pacientky s malignitou, jež podstupují operaci v oblasti pánve, patří typicky do skupiny s vyšším rizikem VTE. Je proto velmi potřebné mít strukturovaný plán perioperační profylaxe u těchto nemocných.

V následující kazuistice je prezentována cytoredukční účinnost protilátky proti receptoru epidermálního růstového faktoru (anti-EGFR) panitumumabu přidané k chemoterapeutickému režimu v 1. linii léčby původně neoperabilního metastatického kolorektálního karcinomu (mCRC) s nemutovaným onkogenem RAS ani BRAF, s duplicitním primárním tumorem lokalizovaným v pravé i levé části tračníku, která byla následována radikálním kurativním chirurgickým výkonem s dosažením celkové remise onemocnění.

Arteriální tuhost stanovená podle naměřené rychlosti pulzové vlny (PWV) je v současnosti přijímána jako jeden z významných rizikových faktorů pro rozvoj kardiovaskulárních (KV) chorob. Dostupné studie potvrzují roli arteriální tuhosti v predikci vzniku cévní mozkové příhody (CMP), infarktu myokardu (IM) a dalších KV onemocnění.

Následující článek shrnuje roli kortikosteroidů v terapii pacientů s revmatoidní artritidou (RA) léčených inhibitory tumor nekrotizujícího faktoru (antiTNF). Ukazuje, že antiTNF léčba přispěla ke změně indikací a ovlivnila doporučenou délku podávání kortikosteroidů u této diagnózy.

Inhibitory aromatázy (AI) jsou preferovanou léčbou u postmenopauzálních žen s karcinomem prsu s pozitivními estrogenovými receptory. Avšak jejich dlouhodobé užívání způsobuje úbytek kostní hmoty a vede k rozvoji osteoporózy a vzniku zlomenin. Tak, jak se prodlužuje doba přežití u pacientek s karcinomem prsu, narůstají na významu problémy s dlouhodobou péčí o zdraví těchto nemocných, včetně péče o zdravý skelet. Doporučení pro prevenci osteoporózy a zlomenin zahrnují doporučení úpravy nezdravého životního stylu, suplementaci vápníkem a vitaminem D. V klinických studiích 3. fáze bylo prokázáno, že aminobisfosfonáty (BP) zabraňují úbytku kostní hmoty, který je způsobem léčbou AI. Snížení rizika zlomenin při léčbě BP u žen léčených AI zatím nebylo v klinických studiích potvrzeno. Léčba BP je hrazena z veřejného zdravotního pojištění pouze u pacientů s prokázanou osteoporózou nebo prevalentní osteoporotickou zlomeninou. Vzhledem k dlouhodobé léčbě AI a rychlému úbytku BMD, který může vést až k závažným zlomeninám, má být podle některých současných doporučení léčba BP zahájena již u žen s BMD v pásmu osteopenie (T-skóre < -2,0) nebo u žen s 2 či více klinickými rizikovými faktory zlomenin. Monoklonální protilátka proti RANK ligandu denosumab se jeví jako další vhodná adjuvantní léčba, která zabraňuje AI-indukovanému úbytku kostní hmoty a současně snižuje riziko zlomenin u postmenopauzálních žen léčených AI

Již od úspěchu v izolaci a charakteristice genů pro koagulační faktory VIII (FVIII) a IX (FIX) před 30 lety se zraky vědců, lékařů i pacientů s hemofilií A či B upínají k možnosti genové terapie. V přelomové práci Nathwaniho a kolektivu publikované v roce 2011 v časopise New England Journal of Medicine bylo ukázáno, že lze dosáhnout úspěšného transferu adeno-asociovaného virového vektoru (AAV) exprimujícího gen pro FIX, který vede ke konverzi těžké hemofilie B na středně těžkou či mírnou.

Crohnova choroba (CD) je chronické imunitně zprostředkované zánětlivé onemocnění gastrointestinálního traktu, na kterém se z velké části podílejí genetické a environmentální faktory. V léčbě CD se od roku 1997 používá i tzv. cílená (biologická) terapie, tedy léčba monoklonálními protilátkami proti tumor nekrotizujícímu faktoru α (TNF-α). Bohužel část nemocných léčených anti-TNF protilátkami na tuto léčbu neodpovídá nebo odpověď po čase ztratí. Bylo by proto velkou výhodou, kdyby po selhání inhibitorů TNF-α bylo možné v léčbě CD použít jiný biologický lék, který by působil jiným mechanismem –⁠ takovou látkou by mohl být ustekinumab.