Pneumokoky patří mezi bakterie, jež jsou častými vyvolavateli infekcí především dýchacího traktu, ale mohou způsobovat i závažné infekce mimo dýchací systém. Diplococcus pneumoniae je grampozitivní diplokok, u něhož známe již přes 100 sérotypů. Z nich zhruba 20 je možným vyvolavatelem více než 80 % IPO a 13 vyvolává nejméně 70 % IPO u dětí.
Pneumokokovou infekcí může onemocnět člověk v jakémkoli věku, nicméně nejohroženějšími skupinami jsou malé děti a starší lidé. Především u dětí do 1 roku jde o velmi nebezpečnou a v některých případech až život ohrožující infekci. Tíže klinických průběhů kolísá od relativně lehkých forem pneumokokových nákaz, jakými jsou sinusitida, otitida a bronchitida, přes bakteriemické či nebakteriemické pneumonie až po purulentní meningitidu nebo vzácnější osteomyelitidu a endokarditidu. Významně ohrožené jsou osoby s porušenou imunitou především při zaniklé nebo nedostatečné funkci sleziny.
Místem vstupu pneumokokové infekce je respirační trakt. Po nákaze nemusí vždy dojít ke klinickému onemocnění, ale jak dítě, tak dospělý se mohou stát nosičem pneumokoka. U dospělých se uvádí, že je tomu tak až ve 20 %, a u dětí dokonce až ve 40 (60) % případů. Tito nosiči jsou potom zdrojem infekce pro své okolí ať již v rodině nebo dětském kolektivu.
V laboratorní diagnostice se vedle základního vyšetření (krevní obraz a C-reaktivní protein) využívá dalších metod, jako je kultivační vyšetření materiálu z ucha při paracentéze nebo spontánní perforaci bubínku, dále hemokultivace a vyšetření sputa, eventuálně materiálu z bronchoalveolární laváže. Přínos pro diagnostiku nemá výtěr z krku, nosu či ucha bez sekrece. Pokud se týká pneumokokového antigenu v moči, je podpůrným ukazatelem, nikoli však jednoznačným kritériem pro určení diagnózy. Pozitivní totiž může být i v případech pouhého nosičství pneumokoka.
Pneumokoky jsou bakterie citlivé na řadu antibiotik, nicméně vzhledem k možným vysoce nepříznivým průběhům především v mezních věkových skupinách a dále u osob s imunosupresí je jednoznačně doporučováno očkování již v kojeneckém věku.
Na trhu byly do nedávna dvě konjugované pneumokokové vakcíny určené pro kojence, a to Synflorix (PCV10 – 10valentní pneumokoková konjugovaná vakcína) a Prevenar13 (PCV13 – 13valentní pneumokoková konjugovaná vakcína). Portfolio těchto vakcín rozšířila vakcína Vaxneuvance (PCV15 – 15valentní pneumokoková konjugovaná vakcína), která byla schválena Evropskou lékovou agenturou (EMA) od prosince 2021 pro dospělé a od října 2022 pro děti od 6 týdnů věku.
V listopadu 2022 vydala Česká vakcinologická společnost ČLS JEP stanovisko k používání konjugovaných pneumokokových vakcín pro děti, ve kterém doporučila přednostně používání vícevalentních očkovacích látek.
Vaxneuvance je 15valentní konjugovaná vakcína, jež obsahuje nejdůležitější sérotypy vyvolávající IPO: 1, 3, 4, 5, 6A, 6B, 7F, 9V, 14, 18C, 19A, 19F, 22F, 23F, 33F.
V rámci rozsáhlého klinického výzkumu byla podána několika tisícům dětí včetně rizikových skupin. Ve studiích byla ověřena non-inferiorita vůči 13valentní vakcíně a superiorita pro kmeny 22F a 33F, které 13valentní vakcína neobsahuje. Superiorita byla ve studii (protokol 029) ověřena rovněž pro sérotyp 3, který je častou příčinou IPO u dětí i dospělých. Navíc má nejen vysoký invazivní potenciál, ale je také spojen s větší četností komplikovaných pneumonií i vyšším rizikem úmrtí.
Vakcína se u donošených imunokompetentních kojenců a dětí ve věku od 6 týdnů do < 2 let aplikuje ve 3dávkovém schématu: 1. dávka od 6. týdne věku, 2. dávka 8 týdnů po první dávce, 3. dávka v 11.–15. měsíci věku.
Na robustních studiích byla ověřována imunogenita po podání vakcíny u předčasně narozených dětí a imunitní odpověď se ukázala jako velmi dobrá. Vakcinační schéma pro tyto děti je doporučováno ve 4dávkovém schématu (3dávková primární série následovaná posilovací dávkou), kdy se 1. dávka podává nejdříve v 6. týdnu věku, s intervalem 4 až 8 týdnů mezi dávkami primární série. Čtvrtá (posilovací) dávka se podává mezi 11.–15. měsícem věku a nejméně 2 měsíce po 3. dávce.
Vakcínu lze běžně kombinovat s dalšími očkovacími látkami podávanými v rámci očkovacího kalendáře. Co se týká přechodu z PCV 10/13 na PCV 15, je tak možno učinit kdykoliv v rámci očkovacího schématu. Přeočkování dětí v minulosti kompletně očkovaných proti pneumokokům se nedoporučuje.
Vaxneuvance je rovněž indikovaná u dospělých od 18 let věku. Ve studii (protokol 019) byla prokázána její non-inferiorita v porovnání s 13valentní vakcínou pro společných 13 sérotypů a superiorita pro 2 dodatečné sérotypy 22F a 33F a pro společný sérotyp 3 (u dospělých starších 50 let a dosud neočkovaných pneumokokovou vakcínou).
MUDr. Hana Roháčová, Ph.D.
Klinika infekčních nemocí FN Bulovka
