Lymfom z plášťových buněk (mantle cell lymphoma, MCL) patří ke vzácnějším nonhodgkinským lymfomům z B-buněk. Postihuje především nemocné staršího věku a jeho prognóza je poměrně nepříznivá. Pracovní skupina hematologů z více evropských zemí zkoumala efektivitu a proveditelnost autologní transplantace kmenových buněk krvetvorby (ASCT) u nemocných starších 65 let s tímto onemocněním.
Autoři studie vycházeli z dat Evropské společnosti pro transplantaci krvetvorných buněk (EBMT). Analyzovali 712 nahlášených případů transplantace v letech 2000–2007 u nemocných s lymfomem z plášťových buněk. Z této kohorty bylo celkem 79 pacientů v době transplantace starších 65 let. U nemocných pod a nad touto věkovou hranicí se srovnávaly následující parametry:
U nemocných nad hranicí 65 let byl v průměru delší interval mezi stanovením diagnózy a ASCT (11 versus 9 měsíců). Starší nemocní již většinou též byli léčeni více než dvěma liniemi léčby (62 % versus 47,9 %). Před ASCT se u pacientů starších 65 let podařilo méně často dosáhnout první kompletní remise (35,4 % versus 51,2 %). Celková mortalita bez vztahu k relapsu byla srovnatelná u obou populací (3,8 % versus 2,5 % v době 3 měsíců po transplantaci, 5,6 % versus 5,0 % s 5letým sledováním).
V ostatních parametrech (incidence relapsů, přežití bez progrese onemocnění a celkové přežití) nebyly zjištěny rozdíly. Autoři proto studii uzavírají konstatováním, že autologní transplantace kmenových buněk je proveditelná a efektivní modalita léčby lymfomu z plášťových buněk u vybraných nemocných nad 65 let věku.
(jav)
Zdroj: Jantunen E. at al.: Autologous stem-cell transplantation in patients with mantle cell lymphoma beyond 65 years of age: a study from the European Group for Blood and Marrow Transplantation (EBMT). Ann Oncol; E-pub: 5 Dub 2011; doi: 10.1093/annonc/mdr035
Jak digitální technologie pomáhají v každodenní zdravotnické praxi a kde přetrvávají překážky? Zapojte se do krátkého anonymního dotazníku připraveného ve spolupráci s think tankem Ministr zdraví.
Fibrilace síní (FiS) je jednou z nejčastějších arytmií. Kromě zvýšeného rizika tromboembolie, cévní mozkové příhody (CMP) či srdečního selhání (HF) s sebou nese i řadu obtěžujících příznaků, mezi něž patří palpitace, únava či bolesti na hrudi. Úlevu přinášejí intervence zaměřené na kontrolu srdeční frekvence a rytmu, přičemž potenciální přínos kontroly rytmu by měl být zvažován při každém kontaktu s pacientem. Doporučení Evropské asociace pro srdeční rytmus (EHRA) a Evropské kardiologické společnosti (ESC) týkající se farmakologické kontroly srdečního rytmu u nemocných s FiS pro vás shrnuje přehledná infografika.
