Bezpečnost inhibitorů tumor necrosis faktoru (anti-TNF) je předmětem zájmu lékařů předepisujících tyto látky pacientům s psoriázou. Cílem studie publikované v The British Journal of Dermatology bylo určit poměr výhod a rizik, které léčba přináší (benefit/risk ratio).
Při komplexní analýze publikované literatury byla získána data pro výpočet ukazatelů „number needed to treat“ (NNT) pro míru efektivity a „number needed to harm“ (NNH) vyjadřujících nežádoucí účinky pro doporučené dávkovací režimy adalimumabu, etanerceptu a infliximabu. Do analýzy byla začleněna i komplexní data týkající se klinických testů.
Při analýze publikované literatury došel tým kanadských lékařů z univerzity v Halifaxu k následujícím výsledkům – u pacientů léčených adalimumabem podávaným každý druhý týden v dávce 40 mg dosahovaly hodnoty indexu PASI 75 v průměru 1,6, u etanerceptu 3,2 (pro dávku 50 mg týdně nebo 25 mg dvakrát týdně) a 2,3 pro dávku 50 mg dvakrát týdně. Pro infliximab dosahovalo skóre PASI 75 při dávkování 5 mg/kg hodnoty 1,4.
Pro vážné neinfekční, infekční i maligní nežádoucí účinky léčby bylo spočítáno NNH. Tato čísla byla obecně o dva řády vyšší než hodnoty NNT a rozdíly mezi nimi byly pro adalimumab, etanercept a infliximab navzájem statisticky nesignifikantní.
PASI je v řadě studií využíván jako měřítko účinnosti daného léku. Redukce postižení kůže o 75 procent je pak vyjadřována jako PASI 75 a ve výsledcích studií je uváděno, kolik procent respondentů dosáhlo během léčby takového zlepšení.
Tato analýza demonstrovala, že během úvodního roku léčby byla pravděpodobnost úspěchu anti-TNF terapie psoriázy o několik řádů vyšší než pravděpodobnost závažné toxicity. .
(kam)
Zdroj:
