V květnu 2014 byla publikována analýza výskytu případů TBC u pacientů s revmatoidní artritidou, ankylozující spondylitidou a psoriatickou artritidou léčených inhibitory TNF-α. Údaje byly získány ze 16 randomizovaných klinických studií s infliximabem (4 590 pacientů), 21 s adalimumabem (7 009 pacientů) a 26 s etanerceptem (7 741 pacientů) a dále z postmarketingové surveillance jednotlivých přípravků a z národních registrů.
Ve studiích bylo nalezeno celkem 23 případů TBC, z toho 83 % u pacientů s revmatoidní artritidou. Při léčbě infliximabem byl výskyt TBC 0,21 %, adalimumabem 0,12 % a etanerceptem 0,05 %. Údaje z postmarketingové surveillance a národních registrů ukázaly zvýšené riziko TBC u pacientů léčených všemi třemi inhibitory TNF-α, přičemž u etanerceptu bylo toto riziko 3–4× nižší. Odchylky od doporučených postupů prevence TBC byly v reálné praxi zjištěny až u 80 % pacientů.
I když autoři upozorňují na potřebu posouzení kompletnějších údajů včetně zohlednění rizikových faktorů TBC, naznačují tyto výsledky nejnižší počet případů TBC u pacientů s revmatickými chorobami léčených inhibitory TNF-α, kteří užívají etanercept, a to v klinických studiích i v reálné praxi.
(zza)
Zdroj: Cantini F., Niccoli L., Goletti D. Adalimumab, etanercept, infliximab, and the risk of tuberculosis: data from clinical trials, national registries, and postmarketing surveillance. J Rheumatol Suppl. 2014 May; 91 : 47–55; doi: 10.3899/jrheum.140102.
