Autoři analyzovali údaje o léčbě 3018 tureckých pacientů s revmatoidní artritidou, kteří byli zapsáni v národní turecké zdravotnické databázi, protože jim byl předepsán originální infliximab (IFX) mezi roky 2010 a 2015. Tito pacienti buď pokračovali v léčbě IFX (n = 2870), nebo byli převedeni na biosimilární infliximab CT-P13 (n = 148).
Obě kohorty pacientů měly srovnatelné základní charakteristiky, průměrný věk a souběžná onemocnění. V kohortě pokračující v léčbě IFX bylo 46 % žen a pacienti byli sledováni průměrně po dobu 12 měsíců. V kohortě pacientů převedených na CT-P13 bylo 51 % žen a průměrná doba sledování činila 9 měsíců. Průměrný počet podaných infuzí byl 4,7 (v průměrné dávce 4,4 ampulky) u pacientů na IFX a 2,6 (v průměrné dávce 3,6 ampulky) u pacientů na CT-P13. Podání infuze probíhalo v obou skupinách cca každých 10 týdnů.
Ukončení léčby bylo definováno jako převedení na léčbu jiným biologikem nebo nejméně 120 dnů bez podání biologické léčby. Ve skupině pacientů s originálním IFX byla terapie ukončena ve 38 % případů, průměrná doba do ukončení terapie z jakýchkoliv důvodů činila 256 dní. 82 % pacientů v kohortě převedených na biosimilární CT-P13 ukončilo léčbu, průměrná doba do ukončení byla 124 dní. 74 % pacientů z kohorty CT-P13 bylo převedeno na léčbu jiným biologikem, z toho 94 % pacientů přešlo zpět na originální IFX.
Převádění pacientů s revmatoidní artritidou z originálního infliximabu na biosimilární CT-P13 po jeho uvedení na trh nebylo časté (5 % případů). Nicméně velká část pacientů převedených na biosimilar léčbu ukončila, většina z nich byla následně převedena zpět na originál. Pro podrobnější objasnění a interpretaci těchto pozorování jsou třeba další studie.
(este)
Zdroj: Yazici Y., Xie L., Ogbomo A. et al. A descriptive analysis of real-world treatment patterns in a Turkish rheumatology population that continued innovator infliximab (Remicade) therapy or switched to biosimilar infliximab. Arthritis Rheumatol 2016; 68 (Suppl. 10): abstract 2240.
