Zhruba u 10 % pacientů s RA se objevuje klinicky významná intersticiální plicní nemoc (ILD). Patogeneze není podrobně prozkoumána, ale mezi rizikové faktory patří kouření, pozitivita revmatoidního faktoru nebo protilátek proti cyklickému citrulinovanému peptidu a varianty některých genů. Při léčbě RA musí lékař zvolit modalitu, která udrží pod kontrolou kloubní postižení pacienta a současně bude mít minimum potenciálních toxických účinků na plicní tkáň.
Dosud není dostatek dat o vlivu podávání biologické léčby a cílené chorobu modifikující antirevmatické léčby (b/tsDMARD) na rozvoj ILD u pacientů s RA. Cílem citované celonárodní retrospektivní studie z USA proto bylo odhadnout incidenci ILD u pacientů s RA při léčbě b/tsDMARD a porovnat riziko rozvoje ILD při léčbě jednotlivými přípravky s nejčastěji používaným inhibitorem tumor nekrotizujícího faktoru alfa (TNF-α) v léčbě RA − adalimumabem.
K analýze byly použity údaje z velké americké databáze Optum Clinformatics Data Mart Database z období 1. 12. 2003 až 31. 12. 2019. Zařazeni byli jedinci starší 18 let s diagnózou RA, u nichž byly nasazeny adalimumab, abatacept, rituximab, tocilizumab (nejčastěji předepisovaný inhibitor interleukinu 6) nebo tofacitinib (nejčastěji předepisovaný inhibitor Janusových kináz) na dobu nejméně 180 dní (nejméně 2 dávky rituximabu).
Pacienti museli mít záznamy nejméně 1 rok před nasazením hodnocené léčby a nesměli mít preexistující diagnózu ILD. Primárním sledovaným parametrem byla incidence ILD. Zařazení pacienti byli sledováni do vysazení hodnocené léčby + 90 dnů/+ 270 dnů u rituximabu, přidání nové biologické léčby, ukončení studie či vyřazení ze studie nebo vzniku ILD.
Analyzována byla data 28 559 pacientů s RA, jejichž průměrný věk byl 56 let a z nichž 78 % tvořily ženy. Adalimumab byl nasazen u 13 326, abatacept u 5676, rituximab u 5444, tocilizumab u 2548 a tofacitinib u 1565 pacientů. Pacienti v kohortě s adalimumabem byli v porovnání s ostatními kohortami mladšího průměrného věku, častěji šlo o muže, měli nižší Charlsonovo skóre komorbidit a častěji současně užívali methotrexát.
ILD se během sledování nově rozvinula u 276 pacientů (u 119 v kohortě s adalimumabem, u 60 s abataceptem, u 62 s rituximabem, u 30 s tocilizumabem a u 5 s tofacitinibem). Hrubá incidence ILD na 1000 pacientoroků činila 3,43 s adalimumabem, 4,46 s abataceptem, 6,15 s rituximabem, 5,05 s tocilizumabem a 1,47 s tofacitinibem. Léčba tofacitinibem znamenala o 69 % nižší pravděpodobnost vzniku ILD v porovnání s adalimumabem (upravený poměr rizik [HR] 0,31; 95% interval spolehlivosti [CI] 0,12–0,78; p = 0,009). Pravděpodobnost rozvoje ILD byla s tofacitinibem podle Kaplanovy-Meierovy analýzy značně nižší než v kohortách s ostatními bDMARDs.
Pro porovnání tofacitinibu s adalimumabem byly vytvořeny kohorty odpovídajících pacientů podle propensity score. Zahrnovaly 4677 pacientů léčených adalimumabem a 1559 tofacitinibem. Průměrný věk pacientů v těchto kohortách byl 58 let, 83 % tvořily ženy, zhruba 38 % užívalo methotrexát a průměrný počet ambulantních návštěv u lékaře za rok byl 11. Incidence ILD na 1000 pacientoroků byla u pacientů s tofacitinibem 1,48 v porovnání s 4,30 u pacientů s adalimumabem. Po úpravě na potenciální zavádějící parametry bylo zjištěno snížení rizika vzniku ILD o 68 % při léčbě tofacitinibem v porovnání s adalimumabem (upravený HR 0,32; 95% CI 0,13–0,82; p < 0,001).
V této retrospektivní kohortové studii s pacienty s RA bylo pozorováno významné snížení rizika vzniku ILD při léčbě tofacitinibem v porovnání s adalimumabem i ostatními bDMARDs. Výsledky naznačují, že léčba tofacitinibem, a možná i dalšími inhibitory Janusových kináz, může být přínosem z hlediska snížení rizika ILD u pacientů s RA.
(zza)
Zdroj: Baker M. C., Liu Y., Lu R. et al. Incidence of interstitial lung disease in patients with rheumatoid arthritis treated with biologic and targeted synthetic disease-modifying antirheumatic drugs. JAMA Netw Open 2023 Mar 1; 6 (3): e233640, doi: 10.1001/jamanetworkopen.2023.3640.
